„Česko jsem si zamilovala, do kostela tu chodím beze strachu. Ale hluboko v srdci mám bezmoc, čekám už 26 měsíců a bojím se, že mě pošlou zpět do Číny,“ přiznává Anna, jedna z čínských křesťanů, kteří u nás žádají o politický azyl. Zatím marně. „Českým lidem bych ráda vysvětlila, že jsme přijeli pouze proto, že jsme v naší zemi pronásledováni pro víru v Boha," zdůrazňuje Anna v emotivním rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Říká si Anna a v Česku žije už přes dva roky. Po tuto dobu žádá o politický azyl - zatím bez úspěchu.

Anna je jednou z několika desítek čínských křesťanek a křesťanů, kteří do naší země uprchli před pronásledováním ze strany čínského vládního režimu a hledají tu útočiště. Setkali jsme se na smluveném místě v jednom z pražských kostelů. Anna se dostavila i s dalšími sestrami, které však promluvit nechtěly. Všechny se bojí deportace zpět do Číny.

Ani rozhovor s Annou nebyl jednoduchý. Jen několik domluvených otázek a žádné podrobnosti, které by by mohly vést k její identifikaci. (Redakce Annino pravé jméno i věk zná, ale kvůli bezpečnosti ho nezveřejňuje, pozn. red.). Anna nechce ohrozit sebe a své nejbližší. Čím více toho poví, tím hůře.

Do kostela beze strachu

Jak se vám tu žije?

Když jsem přijela, všechno bylo nové, zdejší život byl pro mne nezvyk. Ale už jsem si to tu zamilovala. Poprvé v životě totiž mohu otevřeně projevovat svou víru, mohu navštěvovat shromáždění a zpívat modlitby k Pánu společně s dalšími křesťany. Mohu číst svou Bibli v autobuse, zpívat a chválit Pána. Doma jsem to dělat nemohla.

Poněvadž pro mě zpočátku všechno bylo nové a zvláštní. Cítila jsem se osaměle a někdy vystrašeně, neměla jsem kontakty na místní lidi, ale pak mi někteří křesťané velmi pomohli, pozvali mě i k sobě domů. V kostele – kvůli jazykové bariéře – jsem ze začátku bohoslužbám nerozuměla, ale pak se kazateli podařilo sehnat překladatele a ten mi kázání začal tlumočit.

Našla jsem v této zemi hodně lásky. Takže se už podílím na životě komunity a také na některých aktivitách zaměřených na lidská práva. Začala jsem třeba sbírat podpisy pod petice, které požadují propustit vězně svědomí a pronásledované advokáty. Takže můj život už je daleko barevnější a zamilovala jsem si to tady.

Cítíte se v Česku bezpečně?

No... Po většinu času se tu cítím bezpečně. Do kostela chodím beze strachu, modlím se s bratry a sestrami. Nemusím se obávat, že mezi nás najednou vtrhne policie.

Ale také jsem četla některé zprávy o nás samých. Čínská vláda ví o našich žádostech o azyl, které jsme podali. Čínský režim o nás také špatně mluví. A bojím se, že by mohli něco udělat. Vláda nás nechce nechat na pokoji. Stále se na nás zaměřují. Viděla jsem zprávy o čínském lidskoprávním aktivistovi, který dostal azyl a status uprchlíka v Thajsku, ale přesto byl vydán zpět do Číny.

A co se mu stalo? Víte to?

Pohřešuje se. Zmizel. Pravděpodobně byl zadržen. Nikdo neví, kde přesně se nachází.

Někdy mám skutečně strach. Za prvé z toho, že vláda mě může dostat zpátky na základě vymyšlených pomluv nebo nějakými diplomatickými prostředky, nevím. Mám strach, že moje žádost bude zamítnuta. Když nezískám azyl, pošlou mě zpět do Číny a tam mi hrozí věznění, mučení, dokonce smrt. Takže někdy se opravdu bojím.

26 měsíců bez azylu

Přicházejí Vánoce, křesťanské svátky. Můžete se spojit se svou rodinou?

Ne, protože telefony a internet – to je všechno pod dohledem čínské vlády.

Myslíte i svůj vlastní telefon? Nebo telefony své rodiny?

Všechny telefony, obzvláště každého, kdo jede do zahraničí, jsou pod dohledem. A celý internet monitorují. Takže když budu příbuzné kontaktovat, vystavím je nebezpečí. V Číně mnoho bratrů a sester zadrželi právě pro to, že vláda sleduje telefony a internet. Policie je lokalizovala a uvěznila. Takže to nemohu riskovat.

Přestože je velmi postrádám. Nemohu se s nimi spojit. Když tady vidím nějakou rodinu, strašně mi chybí čas, který jsme spolu strávili. Chybí mi máma... (Rozpláče se.) Chybí mi některá jídla, která mi vařila. Hodně jsme spolu mluvily, když mi bylo smutno, ona mne svými slovy povzbuzovala.

Pořád mi chybí ty chvíle, které jsme spolu prožily… Ale nemohu je ochránit. Takže se modlím k Bohu. Stále se k němu modlím a prosím ho, aby je ochránil. Doufám, že se jim daří dobře. A věřím, že je Bůh neopustí.

Jste statečná. Proč jste se rozhodla dát rozhovor?

Protože je to už 26 měsíců a stále nemáme během toho dlouhého čekání žádný výsledek. Užívám si tu dočasné svobody, ale hluboko v srdci se cítím nejistě a bezmocně. Nevím, co se může stát v příští minutě...

Takže když čtu ty zprávy, myslím na svou rodinu a na to, co by se mohlo stát, kdybych byla poslána zpět do Číny…., mám z toho všeho depresi. Tak jsem se rozhodla, že budu souhlasit s rozhovorem.

Základní lidské právo vede do vězení

Představme si, že azyl dostanete. Co bude jinak? Co se tím ve vašem životě změní?

Teď máme těžkosti v životě a s prací, ale není to nesnesitelné. Co mi však působí největší utrpení je pocit, že není nic, o co bych se mohla opřít, na co se mohu spolehnout. Je to jako bezdomovectví. A stále vnímám, že bych mohla být prakticky kdykoli poslaná zpět do Číny.

Pokud dostanu azyl, budu tu moci zůstat a pokračovat ve své víře svobodně a bezpečně. Když se mi to nepodaří, pošlou mne zpět do Číny, kde riskuji vězení. V Číně je v podstatě nemožné, abych ve víře pokračovala tak, jako tady.

Jste křesťanka z domácí církve. Je to tak?

Ano.

A jak proti takovým lidem čínský režim zasahuje?

Čínská vláda nedávno vydala nové nařízení v náboženských záležitostech. Domácí církve nemají kde existovat. Mnohé z domácích církví jsou nazývány kulty, režim jejich stoupence otevřeně pronásleduje a zavírá do vězení.

Co je v rámci vaší víry zakázáno? Co nemůžete v Číně dělat, aniž byste riskovala? 

Víra v Boha je základním lidským právem, každý toto právo má. Ale pokud věřím v Boha, chci jít do církve a sejít se s ostatními křesťany, přijdou-li na to, zavřou mne. A dokonce i když zpívám modlitby a chvalozpěvy ve vlastním domě, tak mne zavřou, pokud mne odhalí.

Ptala jste se, co nemohu dělat. V podstatě téměř všechno, co dělám ohledně své víry, mi vláda zakazuje.. (pláče) (...) A opravdu – nemohu dělat prakticky nic. Nemám žádnou svobodu víry v Boha.

Všechny jste křesťanky, že?

Ano.

Chceme pomáhat

Věříte si navzájem? 

Obávám se sledování agenty čínské vlády. Je to výsledek persekucí a dlouhotrvajícího strachu. Ale co se týče mých přátel - čínských křesťanů a křesťanek, těm zcela věřím, jsme bratři a sestry. Jsme jako rodina.

Přesto jen zřídka známe svá skutečná jména a povolání. Ne proto, že bychom si nevěřili. Důvod je ten, že persekuce křesťanů v Číně jsou příliš kruté a brutální, každý by mohl být kdykoli deportován. A kdyby se to stalo mně, velmi pravděpodobně budu mučena. Nechci - a nikdo z nás nechce - zradit bratry a sestry jako Jidáš, takže osobní informace si mezi sebou neříkáme. Je to způsob vzájemné lásky a ochrany.

Jak by vám mohla pomoci česká média? Také se bojíme, abychom vaši situaci nezhoršili. Je tedy něco, co byste si přála od novinářů, politiků, veřejnosti?

Co se týče médií, doufám, že čeští novináři mohou referovat o pronásledování, kterému čelíme, a o skutečné situaci křesťanů v Číně. Nevím, jak u vás, ale v Číně jsou všechna média pod vládní kontrolou. O nás křesťanech a o domácích církvích šíří mnohé lži. Neměli byste těmto lžím a pomluvám naslouchat.

A českým lidem bych ráda vysvětlila, že jsme přijeli pouze proto, že jsme v naší zemi pronásledováni pro víru v Boha. Ne z ekonomických důvodů. Možná se i právě o tom objevují lži ze strany naší vlády. Pravdou je, že jediný důvod je náboženská persekuce.

Já jsem přijela do Čech, protože jsem slyšela o pokojné sametové revoluci z roku 1989. A o tom, že jste demokratickou zemí s opravdovou svobodou náboženství. Nedávno jsem se 17. listopadu účastnila výroční akce organizované lidskoprávními organizacemi a šla jsem i na film Milada. Velmi na mne zapůsobila demokratická atmosféra a opravdu zde demokracii a svobodu cítím... (dojatě)

Proto věřím, že se dokážu přizpůsobit zdejšímu životu, a že se tu s lidmi více sžiji. Někteří naši křesťané pracují jako dobrovolníci v církvi nebo v lidskoprávních organizacích. Snažíme se a přemýšlíme, jak co nejlépe dělat něco dobrého pro české lidi.

ptala se Lucie Vopálenská

Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/cina-cesko-cinsti-krestane-azyl_1712200600_mls