Jak to bylo s výroky papeže Františka v dokumentu „Francesco“ režiséra Evgenyje Afineevského? Apoštolská nunciatura v ČR přeposlala dnes ČBK nótu, ve které Svatý stolec vysvětluje některé výroky papeže Františka, které zazněly v nedávno uvedeném dokumentu. Překlad této nóty zveřejňujeme v plném rozsahu a na žádost apoštolského nuncia Mons. Charlese D. Balva jsou papežovy autentické výroky uvedeny ve španělském originále a v závorce v českém překladu. Nóta by měla sloužit k lepšímu pochopení a zamezení dalších dezinterpretací slov Svatého otce.

Některé výroky z dokumentu „Francesco“ režiséra Evgenyje Afineevského vyvolaly v uplynulých dnech různé reakce a interpretace. K lepšímu pochopení slov Svatého otce předkládáme dle jeho pokynu několik užitečných poznámek.

Některé výroky z dokumentu „Francesco“ režiséra Evgenyje Afineevského vyvolaly v uplynulých dnech různé reakce a interpretace. K lepšímu pochopení slov Svatého otce předkládáme dle jeho pokynu několik užitečných poznámek.

Před více než rokem poskytl papež František rozhovor, ve kterém odpovídal na dvě různé otázky ve dvou různých momentech, které byly ve zmíněném dokumentu uveřejněny bez náležitého kontextu jako jediná odpověď, což vyvolalo zmatek. Svatý otec především hovořil o pastoračním aspektu, kdy je nutné, aby v rodinách, kde syn nebo dcera mají homosexuální orientací, nebyli nikdy diskriminováni. Na to odkazují slova: „Las personas homosexuales tienen derecho a estar en familia; son hijos de Dios, tienen derecho a una familia. No se puede echar de la familia a nadie ni hacerle la vida imposibile por eso“ („Homosexuálové mají právo být v rodině, jsou to Boží děti, mají právo na rodinu. Není možné nikoho z rodiny vyloučit ani mu kvůli tomu dělat život nesnesitelný“).

Následující citace z apoštolské posynodní exhortace o lásce v rodině Amoris laetitia (2016) může tuto větu osvětlit: „Spolu se synodními otci jsem uvažoval o situaci rodin, které prožívají zkušenost, že v jejich středu žijí osoby s homosexuálními sklony, zkušenost, která není snadná jak pro rodiče, tak pro děti. Chceme proto především zdůraznit, že každého člověka, nezávisle na jeho sexuální orientaci, je třeba respektovat v jeho důstojnosti a přijímat ho s úctou a pečlivě se vyhýbat „jakémukoli náznaku nespravedlivé diskriminace“, a zejména každé formě agrese a násilí. Samotným rodinám je zase třeba poskytnout uctivé doprovázení, aby se těm, u nichž se projevují homosexuální sklony, dostalo pomoci potřebné k poznání a plného uskutečnění Boží vůle v jejich životě“ (čl. 250, Amoris laetitia, Radost z lásky, Nakladatelství Paulínky, 2016).

Další otázka rozhovoru se naopak týkala zákona místní legislativy v Argentině před deseti lety ohledně „matrimonios igualitarios de parejas del mismo sexo“ („rovných manželství pro páry stejného pohlaví“) a opozice tehdejšího arcibiskupa Buenos Aires vůči tomuto zákonu. V této souvislosti papež František řekl, že „es una incongruencia hablar de matrimonio homosexual“ („mluvit o homosexuálním manželství je rozpor“) a dodal, že v tomto konkrétním kontextu hovořil o právu těchto osob na právní rámec: „lo que tenemos que hacer es una ley de convivencia civil; tienen derecho a estar cubiertos legalmente. Yo defendí eso“ („to, co musíme udělat, je zákon o občanském soužití; (tito lidé) mají právo být krytí zákonem. To jsem obhajoval“).

V jednom rozhovoru v roce 2014 se Svatý otec vyjádřil následovně: „Manželství se uzavírá mezi mužem a ženou. Laické státy chtějí odůvodnit soužití osob stejného pohlaví, aby právně upravily různé formy soužití, vedeni požadavkem upravit ekonomické aspekty mezi osobami, jako například zajištění zdravotních služeb. Jedná se o různé formy soužití, jehož jednotlivé podoby bych nedokázal vyjmenovat. Je třeba vzít v potaz jednotlivé případy a vyhodnotit je v jejich různorodosti“.

Je tedy evidentní, že papež František hovořil o určitých státních nařízeních, nikoli o církevní nauce, kterou v těchto letech mnohokrát potvrdil.

Zdroj: www.cirkev.cz