Dnes je to přesně 220 let od chvíle, kdy se narodil John Nelson Darby, svérázný křesťanský myslitel, který zpopularizoval několik představ tak, že dodnes hýbají náboženstvím a politikou: například dějiny světa rozdělené na sedm období (dispenzací), blízký a apokalyptický příchod Ježíše znovu na tuto Zemi nebo úloha Židů v období těsně před tímto druhým příchodem. Prezident Spojených států Donald Trump to asi nevěděl, ale některé jeho politické kroky se odehrávaly podle Darbyho.

John Nelson Darby (1800–1882) konvertoval roku 1820 nebo 1821 k evangelikálnímu křesťanství v době studií (byl vynikající student, který získal cenu za znalost klasické řečtiny a latiny) a místo právnické kariéry zvolil povolání duchovního. Roku 1825 se stal anglikánským farářem, ale po úrazu při jízdě na koni roku 1827 měl čas si vše rozmyslet a následujícího roku se s církví trpce rozešel a dále postupoval vlastní cestou.[1] Ostře kritizoval církevní instituce ve všem, co se rozcházelo s raně křesťanskou praxí tak, jak jí při čtení Bible poro­zuměl.[2] 

Bibli chápal jako neomylný, inspirovaný, bezchybný zápis božích slov, který proto má bezvýhrad­nou autoritu. Na základě doslovného chápání Bible také rozdělil „dějin spásy“ na sedm věků, období či dispen­zací. Klasická podoba rozvržení dispenzací je tato:

(1) věk nevinnosti (od stvoření; skončil biblickým Pádem)

(2) věk svědomí (skončil potopou);

(3) věk lidské vlády (skončil babylonským zmatením jazyků);

(4) věk zaslíbení (skončil egypt­ským zajetím);

(5) věk zákona (skončil odmítnutím Ježíše, tedy jeho ukřižováním);

(6) věk milosti (skončí druhým příchodem Krista) a

(7) věk království (skončí po tisíci letech vzkříšením všech mrtvých a posledním soudem).

Darby rozuměl Bibli jako záznamu o vzájemném jednání Boha a lidstva. V každém ze sedmi období dějin lidstva se Bůh zjevuje jasněji a na základě svého nového zjevení očekává od lidstva odlišnou odpověď. Pět těchto dispenzací popisuje křesťanský Starý zákon a šesté období je dobou církve. Začalo vznikem církve, probíhá v současnosti a skončí druhým Kristovým příchodem.

V současnosti, na konci šesté dispenzace, je velmi důležitá role Židů. V šesté dispenzaci Bůh jedná se Židy a s církví odděleně, ale v sedmé dispenzaci se jejich role spojí: Židé obnoví vládu nad celou „zaslíbenou zemí“ a přijmou Ježíše jako mesiáše. Židé tedy hrají podle dispenzacionalistů v dějích konce světa podstatnou úlo­hu. Z ní vyplývá typický přejný zájem dispenzaciona­listů o Židy, a přede­vším podpora jejich návratu do Palestiny a pomoc při vytváření a rozšiřování jejich sa­mostatného státu. Tento zájem je znám jako křesťanský sionismus.

Nauka o vytržení svatých dělí druhý příchod Krista do dvou událostí: v první Kristus „vy­trhne“ pravé křesťany ze země („uchvátí“ je na nebesa), a zbaví je tak nadcházejícího sedmiletého soužení před kon­cem světa. Na konci tohoto období, při druhé události pak Kristus shromáždí ty, kdo se stali křesťany během sedmi­letého období, porazí síly antikrista a nastolí tisícileté království. Tím nastane sedmá dispenzace.

Základem nauky o vytržení svatých se pro Darbyho stala slova z 1. listu Tesalonickým (který je součástí kánonu křesťanské Bible) o „příchodu Páně“, při němž „my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu“ (1 Te 4,17). Nauka o vytržení se stala v americké společnosti součástí evangelikálního fundamentalismu. V americké kultuře je představa vytržení svatých na­tolik běžná, že pronikla do populární kultury, a ve „vytržení“ věří více Američanů, než je tamních konzervativních (fundamentalistických) evangelikálů.

Darby měl se svou naukou od 30. let 19. století ve Velké Británii úspěch. Vznikaly skupiny jeho souputníků a následovníků a podle jedné z nich v Plymouthu bývá celé společenství nazýváno ply­mouthští bratři. Úspěch měl i v kontinentální Evropě, ale zvláště pozorného publika se mu dostalo ve Spojených státech, kam vykonal šest cest v letech 1862–1877. Jeho učení se v USA velmi rychle šířilo i po jeho smrti prostřednictvím tzv. niagarských vý­ročních kon­ferencí, na nichž o dispenzacionalismu debatovaly stovky evangelikálních pastorů a přinášely pak tuto koncepci do svých církví.

Ply­mouthští bratři se poměrně brzy rozdělili, a to na tzv. uzavřené bratry a tzv. otevřené bratry. Příčinou byla – krátce řečeno – Darbyho neústupnost a tvrdost. Ti druzí se časem od jeho dědictví poněkud odpoutali.

Obě společenství jsou přítomna i v české společnosti: uzavření (též: exkluzivní) bratři mají tradičně své centrum v Pardubicích, ale o svých aktivitách nedávají vědět na veřejnosti a ke svým setkáním nikoho cizího nezvou. Otevření bratři naproti tomu působí „otevřeně“, a to jako jedna ze státem registrovaných církví pod jménem Křesťanské sbory.[3]

Zdeněk Vojtíšek

Poznámky:

[1] Podrobnější životopis Darbyho viz in: INTROVIGNE, Massimo, The Plymouth Brethren, Oxford: Oxford University Press 2018, str. 26– 28.

[2] Následující text čerpá ze dvou studií: VOJTÍŠEK, Zdeněk, „Koncepce milenialismu“, in: OSTŘANSKÝ, Bronislav (ed.), Konec tohoto světa. Milenialismus a jeho místo v judaismu, křesťanství a islámu, Praha: Dingir 2012, str. 25; a VOJTÍŠEK, Zdeněk, „Novodobý západní milenialismus“, in: VOJTÍŠEK, Zdeněk (ed.), Apokalypsa, nebo transformace? Mileniální koncepce v minulosti i současnosti, Praha: Dingir 2014, str. 30–33.

[3] Kapitolu o této církvi obsahuje kniha: NEŠPOR, Zdeněk R. – VOJTÍŠEK, Zdeněk, Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice, Praha: Karolinum 2015, str. 381–402.

Psali jsme v Dingiru:

Pavel ŠÍMA, Uzavřená církev, Dingir 5 (1), 2002, str. 6–8, k dispozici zde.

Pavel HANYCH, Skutečně uzavření, Dingir 9 (4), 2006, str. 120–121, k dispozici zde.

Zdroj: https://info.dingir.cz