Historie sboru BJB v Chebu - 1. Kořeny

Pohnutá je historie chebského sboru. Pohnutá a plná událostí, které se hluboko vryly do srdcí pamětníků. Dojetí, které nás pojímá, když osaměle kráčíme stránkami sborových událostí, kterými prošli naši otcové, nepramení v osudech obyčejných lidí, jež si často bývají podobné jako vejce vejci, ale ve skutečnosti, že za všemi událostmi cítíme pevné a neochvějné vedení Boží ruky. Snad proto se historie chebského sboru v mnohém tolik podobá dějinám starozákonního Izraele. Počínaje abrahamovským vyjitím ze země otců až třeba po stavbu domu Hospodinova. Podobně jako izraelský lid i naši otcové poznávali svého Boha ve všem, co se odehrálo...

Skrytou Boží tvář zde rozpoznáváme i my. Ovšem ne při letmém ohlédnutí, ale když vystoupíme z toho nepřetržitého toku života a událostí, a když z nadhledu přehlédneme vše, co bylo v Chebu a okolí na misijním poli vykonáno. Tu se i nás zmocní posvátná bázeň. Ne, nemůže to být dílo člověka či skupiny lidí. Zde, uprostřed dějin, se setkáváme se svatým Bohem. Poznáváme jej, jak s laskavou tváří Pastýře pečuje o své malé stádce. Jen jemu patří úcta a vděčnost. A jako bychom slyšeli z úst mnohých, kteří nás předešli do věčného domova slova žalmisty:

Ne nás Hospodine, ne nás,
ale svo jeméno oslav...            (Žalm 115,1)

Kéž bychom všichni, kteří budeme sledovat osudy baptistů v Chebu, poznali něco z té Boží milosti. Kéž bychom ve tvářích dělných Kristových učedníků skutečně zahlédli laskavou tvář Boží. Kéž bychom se osobně setkali s živým Hospodinem a v pokoře se před ním sklonili.Vzdali mu chválu a dík. A dali mu své srdce i život, aby si nás také mohl použít pro své velké dílo.

Historie chebského sboru nezačíná v Chebu, ale její kořeny sahají až na Balkánský poloostrov do české vesničky Svatá Helena v rumunském Banátu. Chceme-li začít od začátku, nemůžeme tyto souvislosti opomenout. Počátky baptistické práce na Svaté Heleně tvoří nejen historický rámec dějin chebského sboru, ale také nám pomohou přiblížit se více chebským bratřím, pochopit jejich povahu a myšlení víry. Nahlédněme tedy alespoň jen letmo do prehistorie sboru. Tam, kde nepramení jen tradice, ale také pevná, prostá víra v živé evangelium.

Kořeny

Česká obec Svatá Helena leží v rumunském Banátu asi 8 km od přístavního městečka Moldova Veche ve směru po proudu Dunaje, který v těchto místech tvoří přírodní hranici mezi Rumunskem a Srbskem.Tato podhorská vesnička byla založena v letech 1821 až 1823 českými vystěhovalci ze středních a jihozápadních Čech, kteří přišli do těchto míst za prací. Z lesních dělníků a dřevorubců se v průběhu let stávali rolníci, kteří svůj každodenní chléb těžce dobývali na kamenitých, neúrodných polích.

Od počátku byli obyvatelé rozděleni na katolíky a evangelíky. Ale valného rozdílu mezi nimi nebylo. Snad jen to, že obě strany měli svůj kostel a hospodu. Teprve zásluhou učitele Chorváta z probuzenecké skupiny Modrý kríž ze Staré Turé na Slovensku, který na Svaté Heleně působil na přelomu devatenáctého a dvacátého století, se mezi lid dostalo živé slovo evangelia. Za jeho působení zde do roku 1903 uvěřilo zvěstovanému Slovu 42 osob. Mezi těmi, kteří uvěřili, byl i bratr Petr Kovařík, který vlastnil hospodu. Po svém obrácení nabídl bývalý sál ke společným shromážděním. Tato skupinka vystoupila z Evangelické reformované církve a za účasti kazatele Josefa Kostomlatského založila sbor Svobodné reformované církve. Následujících 15 let byla vedena horlivým misijním pracovníkem Petrem Kýškou, rovněž ze Staré Turé. Po první světové válce nepatřila Svobodná reformovaná církev mezi státem uznávané církve. Proto byl sbor na Svaté Heleně rozpuštěn a skupině osamělých bratří bylo úřady navrženo, aby vstoupili do církve rumunských baptistů.

V roce 1920 se bratr Ferdinad Křivánek (1864 -1950) setkal a rumunskými bratry baptisty, kteří mu svědčili o biblickém křtu ponořením. V následujícím roce bratr jako první ze Svaté Heleny tento křest přijal. V jeho domě se pak začalo shromažďovat několik bratří a sester k Božímu slovu. V roce 1923, poté, co bylo pokřtěno dalších pět osob, byl na Svaté Heleně založen sbor českých baptistů.

Následující léta byla ve znamení veliké Boží milosti. Sbor neměl svého kazatele a tak si bratři sloužili sami. Zpočátku to byli bratři Josef Boháček, Václav Černík a Ferdinand Křivánek. Později se do práce zapojil hojně obdarovaný bratr Alois Boháček. Ačkoliv se v roce 1928 vystěhovalo několik věřících rodin do Argentiny (kde založili další baptistický sbor), práce na Svaté Heleně vzrůstala. Jen za jediný evangelizační týden bratra kazatele Kovala z Bulharska v roce 1932 se odevzdalo Pánu 20 osob. Roku 1934 se kazatelské práce ujal bratr Václav Černík, který zde věrně pracoval až do svého návratu do Československa koncem roku 1949. Pod jeho vedením postavil sbor roku 1937 novou modlitebnu. I když je modlitebna během druhé světové války zavřena a baptisté se nesmějí scházet k bohoslužbám, hlad po živém Božím slově vzrůstá. Při prvních poválečných shromážděních roku 1945 čítá sbor na Svaté Heleně již 100 pokřtěných členů. Někteří z nich však již začínají uvažovat o možnosti vrátit se do vlasti svých dědů a pradědů.

Štěpán Křivánek

(pokračování)

Obsah:

Historie sboru BJB v Chebu - 1. Kořeny
Historie sboru BJB v Chebu - 2. V rozptýlení
Historie sboru BJB v Chebu - 3. Malé stádce
Historie sboru BJB v Chebu - 4. Na Boží vinici
Historie sboru BJB v Chebu - 5. Stavba
Historie sboru BJB v Chebu - 6. V plésání a radování
Historie sboru BJB v Chebu - 7. Třtinou nalomenou
Historie sboru BJB v Chebu - 8. Až potud nám pomáhal Hospodin