Historie sboru BJB v Chebu - 3. Malé stádce

Na podzim roku 1948 pomalu končí rozptýlení bratří a sester, kteří se postupně začínají soustřeďovat do Chebu. V té době zde byla shromáždění u bratra Antonína Sauera, který sloužil výkladem Božího Slova. Bratři však již uvažovali o pronájmu místnosti pro bohoslužby, aby se shromáždění mohli účastnit i ti, kteří se do rodiny ostýchali přijít. Za účasti bratra kazatele Josefa Pospíšila a sestry Žofie Sauerové proběhlo jednání na Městkém národním výboru v Chebu, který posléze povolil oficiální shromažďování v místnosti v Mánesově ulici č. 47 v Chebu.

V té době se několik sester, přišlých z Volyně, scházelo k rodinným shromážděním v Aši. Po čase se sestry Kopačevská, Dušková a Klokotková dozvěděly, že v Chebu jsou věřící rodiny z Rumunska. Přijely tedy a vyhledaly rodinu bratra Antonína Sauera, který je s potěšením přijal. Později je také pozval na silvestrovské shromáždění u příležitosti očekávání nového roku. Na toto shromáždění byli pozváni bratři a sestry ze širokého okolí. Bylo to první shromáždění ve vlastní modlitebně. Proběhlo ve velmi slavnostní atmosféře. Přítomní slyšeli mnohá svědectví bratří a a na závěr posloužil Slovem seminarista bratr Vilém Jersák. Radost byla dovršena, když se na konci shromáždění, o půlnoci, obrátili čtyři posluchači. Od onoho památného Silvestra 1948 se již shromáždění v Chebu konala pravidelně každou neděli dopoledne a odpoledne. Cheb se dočasně stal kazatelskou stanicí tepelského sboru, odkud ji často navštěvoval bratr kazatel Josef Pospíšil. Stanice měla v té době jedenáct členů.

V březnu 1949 začalo osm mladých lidí nacvičovat sborový zpěv. Nevadilo jim, že zpívají k téměř prázdným lavicím. Vždyť písním naslouchali jen tři starší členové sboru. I zpěv byl velmi nedokonalý, ale touha sloužit byla větší než všechno ostatní. Byla tak veliká, že se odrazila i na misijním poli. Nechme však chvíli vyprávět o těchto pionýrských začátcích sborového zpěvu bratra Štěpána Křivánka, prvního dirigenta chebského pěveckého sboru:

"V sopránu jsme měli tři zpěváky, v altu a basu po dvou a v tenoru jen jednoho. Protože jsme neměli harmonium, cvičili jsme s akordeonem. Nutně jsme potřebovali získat ještě někoho do tenoru. Spolu s bratrem Štěpánem Sauerem jsme navštívili Františka Šnajdra, který ještě do shromáždění nechodil a požádali jsme jej, aby s námi cvičil. Slíbil, přišel a více neodešel. Nejen s námi zpíval, ale i uvěřil a stal se členem sboru."

Byla také založen nedělní besídka. Měla jen tři děti, ale přicházely i děti sousedů a děti z ulice. Besídku vedl bratr Antonín Sauer. Bratři Štěpán Sauer, Petr Černík a Štěpán Křivánek začali sloužit Božím slovem i sestrám v Aši.

V květnu 1949 se Cheb i Aš staly kazatelskými stanicemi pražského vinohradského sboru. Tamější kazatel bratr Cyri Burget přivedl do Chebu misijního pracovníka bratr Františka Kolaříka, který se velmi horlivě ujal práce. Byl nejen zapáleným kazatelem, ale i dobrým organizátorem. Také na stanici v Aši byla pronajata shromažďovací místnost - ve Šmetalově ulici č. 18.

Počátkem léta bylo v Chebu založeno sdružení mládeže. Jejím prvním předsedou byl zvolen bratr Štěpán Křivánek. Mládež se od té doby pravidelně scházela, připravovala programy a sloužila při shromážděních. První akcí mládeže byl výlet na kolech do Hazlova, kterým byly oslaveny narozeniny Aničky Jelínkové.

Pán Bůh práci žehnal a misijní stanice v Chebu a v Aši se rozrůstaly. V srpnu 1949 přivezl poslední transport z Rumunska další skupinu vystěhovalců. Mezi nimi bylo asi třicet věřících bratří a sester a sloužící bratři Václav Černík, Josef Boháček a Rudolf Boháček, kteří vydatně posílili započatou práci.

První křest se uskutečnil 28.8 1949 v rybníce v Nebesích u Aše. Bylo pokřtěno 15 osob a křest vykonal bratr kazatel Cyril Burget. Jako hosté byli přítomni i bratři Václav Tomeš, Ferdinad Lehotský a Josef Novotný z Prahy. Zpíval pěvecký sbor z Chebu.

V září 1949, při návštěvě bratra seminaristy Jiřího Legierského, získali bratři povolení k veřejným shromážděním. Povolení znělo takto:

"Okresní akční výbor Národní fronty potvrzuje tímto veřejná shromáždění čsl. baptistům v Chebu, při sboru Čsl. baptistů v Praze XII. Tato shromáždění mohou býti konána na náměstí, případně v parcích a to každou neděli."

Tato shromáždění skutečně proběhla na veřejných místech, i na chebském náměstí. Kázal a zpíval bratr seminarista Jiří Legierski a chebský pěvecký sbor. Nebyla to však jediná veřejná vystoupení. Při listopadové evangelizační neděli mládeže v Aši, které se zúčastnily skupiny mládeže z Chebu, Libavského údolí, Chodova a Tří Seker, se české, polské, německé a rumunské duchovní písně rozléhaly i na nádraží a ve vlaku.

Ještě v témže roce zavedl bratr Kolařík pravidelná shromáždění v Sokolově u bratra Josefa Křivánka a v rodině u Sazečků v Josefově. V lednu 1950 stačil ještě zajistit novou a větší shromažďovací místnost v Chebu na náměstí Čsl. armády č. 18 (dnes náměstí krále Jiřího z Poděbrad) a v Aši opuštěnou starší vilu na Gottwaldově třídě 40, která byla upravena na modlitebnu. V únoru 1949 byl bratru Kolaříkovi odňat státní souhlas ke službě Božím Slovem. Stanice v Chebu a v Aši v něm ztratily horlivého pracovníka. Bratrstvo si jej vážilo a dodnes mu je vděčné za práci, kterou zde vykonal. Duchovní práce v Aši se za bratra Kolaříka v těchto těžkých chvílích ujal bratr Štěpán Sauer.

Pán však svému dílu i dále žehnal a řady těch, kteří šli za Ním, rostly. V červenci 1950 byl prvním kazatelem chebského sboru zvolen bratr Vilém Jersák. A 20. ledna 1951 byla schválena systemizace chebského sboru:

"č.j. 5616/50-1/2

Schválení náboženské obce Bratrské jednoty baptistů (Chelčického) v Chebu.

Státní úřad pro věci církevní uděluje s účinností od listopadu 1949 souhlas se zřízením náboženské obce BJB (Chelčického) v Chebu, s obvodem činnosti, který tvoří okresy Cheb, Aš, Sokolov, Kraslice.

                        Na vědomí KNV, za ministra
                        dr. Šimšík v.r."

V té době měl Chebský sbor už 76 členů. Není divu, že ani nová shromažďovací místnost již nestačila pojmout všechny posluchače. A tak v následujícím roce se sbor stěhuje do nové modlitebny na Stalinově třídě (dnes třída Svobody) č. 57. Bratr kazatel Vilém Jersák ve sboru věrně pracoval až do července 1952, kdy byl i jemu odebrán státní souhlas ke kazatelské službě. Poté se vedení sboru ujal laický kazatel bratr Josef Boháček, který tuto práci vedl až do 25. ledna 1959. V tomto období byly podmínky služby ztíženy. Mnozí se z Chebského sboru odstěhovali. Proto byly uzavřeny stanice v Josefově a v Sokolově. Byla to léta mnohých zkoušek. Někteří od víry odpadli a přestali shromáždění navštěvovat. Několik členů bylo ze sboru vyloučeno.

V roce 1957 byla zrušena systemizace sboru. Administrátorem sboru byl pověřen kazatel tepelského sboru bratr Karel Buba starší. Sboru byla ponechána možnost samostatného rozpočtování a vedení práce. V těchto nelehkých chvílích často přijížděl bratr předseda Václav Tomeš, aby pomohl radou, povzbuzením a Slovem potěšení.

Rokem 1958 se datuje počátek ekumenických kontaktů chebského sboru se sbory jiných církví. Od 6. do 11. ledna proběhl v Chebu společný modlitební týden Českobratrské církve evangelické, Církve československé husitské a BJB. Shromáždění se uskutečnila střídavě v modlitebnách jmenovaných církví, při kterých posloužili Slovem bratři Josef Boháček, Štěpán Křivánek, farář CČH bratr Fiala a farář ČCE bratr Burian. Bratři a sestry prožívali při společných modlitbách požehnané chvíle a rozcházeli se rozhodnuti, že i v budoucnu budou hledat další cesty ke vzájemné spolupráci.

Mnoho událostí, nečekaných změn, mnoho zápasů víry potkalo v tomto období malé stádce učedníků Kristových. Mnohé z nich nejsou zachyceny v našem vyprávění. Jsou zapsány v srdcích těch, kteří je prožili. První desetiletí duchovní práce v Chebu uzavíráme slovy bratra Štěpána Křivánka, která pronesl na vzpomínkovém shromáždění 21.9.1958 u příležitosti desátého výročí trvání sboru:

"Pouhými slovy se nedá popsat skutečnost, kterou jsme prožívali. Byly to těžké začátky a mnohé boje i pokušení. Mnozí z těch, kteří byli s námi na začátku, dnes už s námi nejsou. Mnozí podlehli. Ale Bůh si na jejich místa postavil jiné a dílo Boží se nezastavilo. Jde dál. Dnes už nás není jen jedenáct a už nemusíme mít strach, že nebudeme mít komu zpívat. Je nás daleko víc, než na začátku. Chebský sbor má dnes 92 členů. To nás vede k vděčnosti. Pánu Bohu na prvém místě, a také všem bratřím kazatelům, kteří mezi námi pracovali. Nechtějme se již vracet k začátkům, ale vraťme se k té první lásce a horlivosti. Jen tak bude naše práce prospívat a Pán naše snahy posvětí a požehná jim."

Štěpán Křivánek

(pokračování)

Obsah:

Historie sboru BJB v Chebu - 1. Kořeny
Historie sboru BJB v Chebu - 2. V rozptýlení
Historie sboru BJB v Chebu - 3. Malé stádce
Historie sboru BJB v Chebu - 4. Na Boží vinici
Historie sboru BJB v Chebu - 5. Stavba
Historie sboru BJB v Chebu - 6. V plésání a radování
Historie sboru BJB v Chebu - 7. Třtinou nalomenou
Historie sboru BJB v Chebu - 8. Až potud nám pomáhal Hospodin