Reakce na článek "Proč Bratrská jednota baptistů odmítla peníze z tzv. církevních restitucí?" zveřejněný na www.bjb.cz

Vážení - sestry a bratři

Čtu zcela rozumové a nebiblické zdůvodnění teologicky vzdělaných kazatelů, kteří prosadili ve svých sborech odmítnutí restitucí - tedy jen části restitucí, právě té části, kterou bychom podle biblických příkladů odmítat neměli, naopak dotace na platy kazatelů si nechávají vyplácet dál. Není to ani biblické, ani logické, ani rozumné. Je to jakási schizofrenie peněz, která se jako rakovina vkrádá do našich vztahů a začíná je rozkládat.

Přikládám proto, podle mého názoru biblicky zdůvodněné stanovisko, proč přijímání dotací není nic duchovně závadného. Ve svém praktickém dopadu, zase jen podle toho, jak to vidím já, to celou BJB ekonomicky poškozuje a kompromituje před ostatními církvemi. Stáváme se tak nedůvěryhodnými i v sekulární společnosti. Přehnané důrazy na náš tzv. protestantismus a historické kořeny nemají nic společného s principem jednoty v rozmanitosti, který je třeba budovat se vzájemnou láskou, protože právě o to našemu Pánu jde.

Byl bych proto rád, kdyby se zveřejňovala také stanoviska sborů i jednotlivců, kteří mají jiný pohled na spornou záležitost. Domnívám se, že z duchovního a biblického hlediska záležitost restitucí byla hodnocena jen okrajově. Pro odmítnutí dotace ze strany BJB převažují totiž důvody zcela jiného druhu.

Byl bych rád, kdyby se má reakce dostala tam, odkud přišel původní e-mail. V celé záležitosti rozhodování o restitucích jsem postrádal možnost oficiální organizované diskuze, kde by si i řadoví členové mohli přečíst i něco jiného, než tvrdí jejich kazatel. Odvažuji se pochybovat o tom, že stanoviska sborů jsou skutečně ve všech případech stanoviskem většiny členů. Jsou nejspíš ve své většině pouze stanovisky těch, kdo jsou tzv. v popředí - kazatelů, či staršovstev sborů. Diskuze probíhala v podstatě jen na stránkách portálu Nota Bene - Hydepark baptistů, kde se běžně zveřejňují anonymní příspěvky, ovšem někteří propagátoři „svatých peněz“ náležitě využili (zneužili) toto prostředí. Pokud jsem se tam vyskytnul i já, nebylo to proto, že bych tam něco psal, ale proto, že mě tam pověsili odjinud.

Ing. Jan Kvasnička
Cheb

Dotace a dary

Přísloví 30:8 - 9 Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.

Dotace není nebiblický pojem. Dotace v širším slova smyslu jsou v Bibli od prvních stránek Bible. Jsou to Boží vklady do našich každodenních životů, které nám zprostředkují požehnání, pokud zůstaneme Bohu věrní. Příjemci dotací s podmínkami byli praotcové Abraham, Jákob, Izraelský národ, když vycházel z Egypta, král Šalamoun, pozůstatek Izraele, když se vracel z Persie…Svým způsobem přijímal dotace a dary pro své pozemské působení i Pán Ježíš. Kdyby nebylo dotací, nebylo by ani Izraele a nebylo by ani nás křesťanů. Dotace jsou z tohoto pohledu Božím nástrojem, kterým tvoří naší lidskou historii.

Dotace je dar, ale vázaný dar – dar s podmínkou. Dostaneš, když splníš určité podmínky. Rozdíl mezi darem a dotací je jen minimální. Mnoho dotačních darů bylo dáváno jen s předpokladem účelu použití a s důvěrou, že je příjemce použije tak, jak dárce předpokládal. Použití dotací možná nebylo v minulosti tak přísně kontrolováno, jak tomu je dnes ve státní správě. Proč tomu tak je, víme všichni. Tyto peníze se rozkrádají a používají na jiné účely, než na které byly určeny. Ve společnosti i mnohdy v církvi si přestáváme důvěřovat. Na obyčejnou dotaci na zateplení modlitebny nemáme právní nárok. V případě tzv. restitucí to byla zákonná dotace. Na tyto peníze však již nedosáhneme, ačkoliv bychom je potřebovali. Kdo tedy má ve své moci skutečnost, že nám bude pomoženo? Jako křesťané víme, že je to Bůh, který se o nás stará. On má moc ovlivnit rozhodnutí úředníků, on má moc postarat se o to, abychom skutečně dostali to, co nám bylo přislíbeno. Jsme blázni a chováme se nerozumně, když tomu věříme? Možná ano, protože naše křesťanství je o důvěře v Boha. Lukáš 17:10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.´"

Peníze ve Staré smlouvě

Jak tomu bylo s Abrahamem v Egyptě?

Genesis 12:10-19 I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad. Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: "Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu. Až tě spatří Egypťané, řeknou si: »To je jeho žena.« Mne zabijí a tebe si ponechají živou. Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu." Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná. Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy. Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji. Farao tedy Abrama předvolal a řekl: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? Proč jsi říkal: »To je má sestra«? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!" A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.

Abraham sestoupil do Egypta kvůli hladu v Kanánu. A jak jsme četli, nesmírně tam zbohatnul, díky darům, které dostával od faraóna, díky mimořádné faraonové přízni, kterou mu projevoval. Zbohatnul však díky svému hříchu – nedůvěře v Boží ochranu. Jako pojistku proti nepřízni Egypťanů nastrčil svou vlastní ženu. Připustil, aby se dostala do faraónova harému a vlastně mu jí předal jako svou sestru, místo toho, aby pravdivě řekl, že je to jeho vlastní žena. Když byl vyhoštěn z Egypta potom, co se na jeho podvod přišlo, vyhostili ho se vším, co měl. Nic mu nesebrali. Abraham se ztrapnil v očích faraona a znevážil Hospodina. Přesto mu Bůh nebere nabytý majetek. Egypt se ho zříká. Odlučuje se od něj. Nechce s ním mít nic společného. Ať si řeší po svém vztahy se svým Bohem. Zdá se, že ten pohan farao je v té chvíli svatější než Abraham a jedná čestněji než Boží vyznavač.

Není dnešní situace ve vztahu se státní mocí a církvemi v ČR obdobná? Církev – obecně křesťané se v minulosti v mnohém směru zkompromitovali před svými nevěřícími spoluobčany. Státní moc se chce církve zřeknout, chce se od ní odloučit. Dělá to však čestným způsobem vzhledem k možnostem, které jsou k dispozici.

Jak tomu bylo s Izraelem v Egyptě?

V souvislosti s Egyptem je třeba připomenout i skutečnost, že Izraelci neodešli z Egypta chudí. Exodus12,35 Izraelci jednali podle Mojžíšova rozkazu; vyžádali si též od Egypťanů stříbrné a zlaté šperky a pláště. A Hospodin zjednal lidu přízeň v očích Egypťanů a oni jim vyhověli. Tak vyplenili Egypt.

Obdrželi takové bohatství, že je to v Bibli komentováno slovy, že vyplenili (podle Kralických) obloupili Egypt. Bůh to tak zařídil, že prostě bohatství obdrželi. Není možno nevidět souvislosti s naší dnešní situací. Izrael o toto zlato a pláště požádal na Mojžíšovu výzvu Egypťany. Mojžíš si to určitě nevymyslel. Tlumočil Izraeli Boží vůli. V dnešní situaci se našli křesťanští politici, kteří našli tu odvahu požádat veřejnost o to, aby nás obdarovala. A světe div se, oni to udělali. A my se červenáme anebo naopak tváříme jako ti, kteří se nemohou poskvrnit tím, že bychom něco takového přijali. Ovšem tenkrát Bůh věděl, k čemu budou Izraelci zlato potřebovat. Z tohoto bohatství byl nejspíš vybudován stan setkávání a zhotoveny bohoslužebné předměty. Nejspíš ovšem také zlaté tele – předmět modloslužby. Na rozdíl od Izraele bohatství Egypta odmítáme. Snad proto, že máme strach před modloslužbou? Je přece na nás, jak s tímto darem naložíme, zda ho dáme zpět Bohu, nebo ho zneužijeme.

Jak tomu bylo při stavbě Šalamounova chrámu?

1 Královská 5:20-24 Proto přikaž, aby pro mne poráželi libanónské cedry. Moji služebníci budou s tvými a já ti budu dávat mzdu pro tvé služebníky v takové výši, jakou určíš; vždyť víš, že mezi námi není nikoho, kdo by uměl porážet stromy jako Sidóňané." Když Chíram uslyšel Šalomounova slova, velmi se zaradoval a řekl: "Požehnán buď dnes Hospodin, že dal Davidovi moudrého syna, aby vládl nad tímto početným lidem." A Chíram poslal Šalomounovi poselství: "Slyšel jsem, co jsi mi vzkázal. Pokud jde o dřevo cedrové a cypřišové, vyhovím každému tvému přání. Moji služebníci je stáhnou z Libanónu dolů k moři a já z nich dám udělat vory; po moři je dopravím až na místo, které mi určíš. Tam je dám rozpojit a ty je dáš odtáhnout. Také ty vyhovíš mému přání a budeš dodávat potravu pro můj dům." Dodával tedy Chíram Šalomounovi dřevo cedrové a cypřišové, všechno podle jeho přání.

V Izraeli nebylo dost dřeva. Šalamoun tedy požádal svého pohanského souseda o výpomoc. A dostal jí. Jen za potravu pro dělníky. Dřevo bylo grátis. Jak je to možné, že si Šalamoun dovolil takovou věc? Z nezaplaceného pohanského dřeva – z pohanské dotace budoval Hospodinův chrám? A co víc? Tento chrám naplnila po dostavění Hospodinova sláva. Bůh neodmítnul přebývat v tomto domě, který byl vybudován z pohanského dřeva - z pohanské dotace.

Jak to bylo s perskou dotací na chrám v Jeruzalémě?

Ezdráš 6:8-15 Vydal jsem rozkaz, co máte udělat pro židovské starší, pokud jde o stavbu Božího domu. Z královských prostředků, z daní ze Zaeufratí, buď svědomitě a bez průtahu proplácen těm mužům potřebný obnos. Vše nezbytné, býci, berani a beránci k zápalným obětem pro Boha nebes, pšenice, sůl, víno a olej, ať jsou vydávány jeruzalémským kněžím podle jejich požadavků na každý den bez nedbalosti, aby mohli přinášet vonné dary, libé Bohu nebes, a modlit se za život krále a jeho synů. Vydal jsem též rozkaz: Každému, kdo by přestoupil tento výnos, buď vyrván trám z jeho domu a on na něm pověšen a přibit; a jeho dům ať je učiněn hnojištěm. Bůh, který chce, aby tam přebývalo jeho jméno, ať zničí každého krále i národ, který by vztáhl ruku a přestoupil tento výnos a zbořil by Boží dům v Jeruzalémě. Já, Dareios, jsem vydal tento rozkaz. Ať je svědomitě prováděn!" Tatenaj, místodržitel zaeufratský, a Šetar-bóznaj se svými druhy jednali svědomitě podle pokynů krále Dareia. Židovští starší stavěli a dílo se jim dařilo, jak prorokovali proroci Ageus a Zacharjáš, syn Idův. Stavbu dokončili podle rozkazu Boha Izraele a podle rozkazu Kýra, Dareia a Artaxerxa, králů perských. Dům byl dostavěn třetího dne měsíce adaru a v šestém roce kralování krále Dareia.

O dotaci je někdy nutné žádat, někdy jsou nám peníze nabídnuty jako kompenzace minulých křivd. Tak tomu bylo i v případě Izraele a jeho nuceného pobytu v zajetí. Ezdráš 1:1-11 V prvním roce vlády Kýra, krále perského, se splnilo slovo Hospodinovo, které mluvil ústy Jeremjáše. Hospodin vzbudil ducha perského krále Kýra, že dal po celém svém království rozhlásit a také zapsat: "Toto praví Kýros, král perský: »Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země. Pověřil mě, abych mu vybudoval dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoli z vás, ze všeho jeho lidu - Bůh buď s ním - se může vydat na cestu do Jeruzaléma, který je v Judsku, a stavět dům Hospodina, Boha Izraele, toho Boha, který je v Jeruzalémě. Každého, kdo zůstal na kterémkoli místě jako host, nechť podpoří místní obyvatelé stříbrem a zlatem, majetkem a dobytkem spolu s dobrovolnými obětmi pro Boží dům v Jeruzalémě.«" Tu se vydali na cestu představitelé judských a benjamínských rodů, kněží a levité, všichni, jejichž ducha probudil Bůh, aby stavěli Hospodinův dům v Jeruzalémě. Celé okolí je podpořilo stříbrnými nádobami a zlatem, majetkem a dobytkem i vzácnými dary kromě toho, co obětovali dobrovolně. Král Kýros také vydal předměty Hospodinova domu, které Nebúkadnesar odnesl z Jeruzaléma a dal do domu svého boha. Perský král Kýros je předal správci pokladu Mitredatovi, aby je sečtené odevzdal judskému předáku Šéšbasarovi. Toto je jejich soupis: třicet zlatých obětních misek, tisíc stříbrných obětních misek, dvacet devět jiných misek, třicet zlatých koflíků, čtyři sta deset náhradních stříbrných koflíků, tisíc jiných nádob. Všech zlatých a stříbrných nádob bylo pět tisíc čtyři sta. To všechno přinesl Šéšbasar, když byli přivedeni přesídlenci z Babylóna do Jeruzaléma.

Když se vraceli z Babylóna, který mezitím ovládli Peršané, bylo jim navráceno zařízení chrámu. Byly jim vráceny zlaté bohoslužebné předměty, které nebyly zničeny. Kromě toho byla výstavba chrámu dotována z daní ze Zaeufratí a z královských prostředků. Byla to mimořádná situace, ve které navrátilci vůbec nespekulovali, zda tyto peníze nejsou náhodou poskvrněné, nečisté a jestli jim patří nebo nepatří. Navíc dokonce král Kýros o sobě prohlašuje, že on je tím, koho Bůh pověřil, aby vybudoval dům v Jeruzalémě. Byli bychom schopni v dnešní situaci snést skutečnost, že jsou to vlastně pohané, kdo investují své peníze do našich modliteben?

V jistém smyslu je to situace obdobná té naší, kdy jsou nám stále ještě nabízeny peníze na renovaci našich modliteben, na charitativní práci a vlastně na cokoliv, co by naše církev potřebovala. Je to stále trvající situace mimořádné přízně ze strany vládnoucích orgánů, kterou ovšem z jakýchsi důvodů někteří odmítají. Izrael v tomto okamžiku mimořádné přízně nezaváhal a odvážil se jí ztotožnit s předpovězenými Božími zaslíbeními. Byl schopen vidět Boží štědrou ruku za vším tím, co mu bylo nyní nabízeno a za vším tím, co mu bylo darováno. V současnosti jsme v situaci, která je obdobná tomuto v Bibli popisovanému případu. Jsme schopni to pochopit?

O tom všem se píše v Bibli, o které věříme, že je pro nás Božím slovem. Svůj každodenní život a své názory i v těch zcela praktických záležitostech posuzujeme jinak. Známe biblické souvislosti, nebo respektujeme jen svůj rozum - nebo spíš nerozum?

Proto nám Bůh rozum dal, abychom se chovali rozumně. Rozumnost našich postojů a jednání je prvním měřítkem toho, zda jednáme správně. Pokud jednáme v rozporu se svým rozumem, musí to být na výslovný Boží pokyn a v absolutní důvěře, že to skutečně Bůh požaduje a že jsou to věci v Boží režii. V praxi stále hledáme rovnováhu mezi tím, co je rozumné – mezi důvěrou ve vlastní zázemí, ve vlastní schopnosti a sílu a mezi důvěrou v Boha. Je nabíledni, co by mělo ve sporných situacích převážit.

Peníze v Nové smlouvě

O tom, jak hospodařit s hřivnami, které jsou Božím vkladem – jakousi Boží dotací, vypráví Pán Ježíš ve svém podobenství o hřivnách. ( Mt. 18, Lk 25) Také Marie Rafajová ve své básni Dukát. Z této básně vyrozumíváme, že hřivnou nemusí být za všech okolností jen peníze. A za určitých okolností může být z Božího pohledu dobrým hospodařením i rozdání hřivny - dotačních prostředků potřebným lidem. Co však víme z Božího podobenství zcela jasně a je to neoddiskutovatelné, je to, že odmítnutí dotace je z Božího pohledu zcela nesprávné a zavržení hodné. Hospodář, který hřivnu zakopal - fakticky odmítnul ji přijmout a neměl snahu s ní cokoliv dělat, byl nebeským Dárcem také odmítnut – zatracen. Velmi inspirativní je skutečnost, že ten služebník, který uměl nejlépe hospodařit, dostává ke svému původnímu vkladu další. Možná v tomto podobenství můžeme objevit tajemství Božího požehnání.

Bez dotací dobrovolných dárců by nefungovala ani prvotní jeruzalémská církev. Dokonce čteme o křesťanech, kteří věnovali úplně celý svůj majetek ve prospěch církve. Mohli to udělat proto, že se rozhodli pro Boha a tuto církev pracovat (Barnabáš). Rozhodovali se snadněji než my dnes proto, že očekávali brzký příchod Krista. Napadlo mě, že možná Barnabáš byl kdysi tím bohatým mládencem, který odešel smutný od Pána Ježíše, protože měl mnoho majetku. Nyní však pochopil, že jeho výzva: „Pojď a následuj mne!“ nebyla výzvou k chudobě, ale výzvou k osvobození se od závislosti na penězích a pozváním k nejbohatšímu Králi nebes. Před jeho opětovným příchodem bylo vhodné se očistit od všech závislostí na majetku s výhledem na budoucnost, kdy nebude mít majetek žádný význam. Jistě připadá v úvahu v případě jeruzalémské církve, která rozděluje darovaný majetek, i možnost dosažení jisté komunistické rovnosti všech a jakési nivelizace životní úrovně. Nemyslím si však, že to je zrovna ten správný výklad.

Tito dárci a služebníci, kteří se vzdali veškerého svého majetku, byli tak po čas svého pozemského života na církvi existenčně závislí – církev je živila- nebo spíš měla živit. Realita byla jiná- apoštol Pavel byl nucen se živit sám, ale dary neodmítal. Jak víme, vyskytla se situace, kdy dříve bohatá Jeruzalémská církev potřebovala další dotace, aby byla vůbec životaschopná. Sbírky na tuto církev organizoval Pavel ve sborech, které se prostě rozhodly tuto církev podpořit jenom proto, že zchudla. Nejspíš nepátrali po tom, proč zchudla. Takových příčin mohlo být více. Neúroda, pronásledování, ale také skutečnost, že dotační prostředky s největší pravděpodobností církev spotřebovala - rozdala a další nebyly k dispozici.

V souvislosti hledání duchovních principů pro naše stanovisko k penězům obecně by měla být snaha porozumět vztahu Pána Ježíše k penězům – tedy otázka, zda Pán Ježíš rozlišoval původ peněz a co bylo v jeho postoji k penězům rozhodující.

Hned úvodem se odvažuji tvrdit, že Pán Ježíš původ peněz nepovažoval za rozhodující pro přijatelnost nebo nepřijatelnost v Božím díle. Mnohem důležitější, nebo spíš zcela zásadní pro něj byly motivy, proč lidé dávají peníze ve prospěch Božího díla.

Dnes bývá zvykem vykládat evangelium jen z duchovního hlediska. Z tohoto pohledu učedníci následovali Pána Ježíše proto, že poznali, že byl Božím synem a má slova věčného života, jak to vyjádřil Petr u Cesareje Filipovy. To však byly z mého pohledu duchovní záblesky v jejich zcela pragmatickém následování Krista. To, co budoval Pán Ježíš mezi svými učedníky, byly hlavně láskyplné vztahy. Všechno ostatní bylo až na druhém místě.

Co se týká peněz, nepovažoval Pán Ježíš jen Jidášův měšec za jediné místo, kde by se měly shromažďovat peníze na Boží věc. Tím místem bezpochyby byly i chrámové pokladnice. Takže se nestavěl proti různému podporování rozmanitého Božího díla. V písmu čteme, že se nechal podporovat z prostředku majetných žen. Lukáš 8:1-3 Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.

Také nepropagoval chudobu. Nebudu daleko od pravdy, když se odvážím tvrdit, že učedníci PJK vlastně až do poslední chvíle následovali převážně z hmotných důvodů. Domnívali se, že budou po boku nového Izraelského krále. Proto pro ně nebylo problémem následovat Krista. Ten, koho následovali, dával na různých místech a při různých příležitostech zcela zřetelně najevo, že peníze pro něho nejsou žádný problém. Sytil zástupy zázračně bez nakupování, peníze pro placení daní mu přinášely ryby z Genezaretského jezera. Nechal se navonět nardem za statisíce, nosil nejkvalitnější spodní prádlo, které bylo k dispozici - nesešívanou, ale vcelku tkanou suknici. Slíbil svým učedníkům oděv krásnější, než mají polní lilie… Nepohrdal velkými hostinami, i když je pořádali jeho příznivci nejspíš z nakradených peněz – Zacheus. Nebylo to určitě na denním pořádku, určitě také museli snášet nedostatek a provizorní ubytování na svých poutích Palestinou. Ale důležitá pro ně byla víra v to, že jejich mesiáš má moc. Je schopen se o ně postarat a určitě bude králem Izraele. Z jejich pohledu mohla být reakce bohatého mládence na výzvu Pána Ježíše, aby rozdal svůj majetek a následoval ho, osudovým zaváháním. Nemusela to být z jejich pohledu výzva k chudobě. Vždyť bohatství, které nabízel On, bylo nesrovnatelné s tím, co vlastnil onen mládenec. On to však nepochopil. Mnozí učedníci Páně byli přesvědčeni, že se rozhodli správně a určitě nepřijdou zkrátka. Jakub s Janem respektive jejich matka – řešili už jen to, kdo bude mít víc, kdo bude první.

Pán Ježíš právě svým nekonformním postojem k penězům budil pohoršení a jeho chování bylo ve srovnání s dodržováním košer života farizeů zcela skandální. Společný měšec, který hlídal Jidáš, nejspíš vůbec nekontroloval. Co do něj Jidáš dává a kolik a na co bere, také ne…

Ekonom Sedláček tvrdí, že 2/3 podobenství Pána Ježíše je o penězích. A nebude daleko od pravdy. Peníze a životní zajištěnost zajímaly lidi tenkrát stejně jako dnes. Vztah PJK k penězům je zcela pragmatický. Ví, že je potřebujeme k životu a zřetelně nám sděluje, že jsou v jeho moci. Takže ten, kdo spoléhá na něj, nemůže být zklamán ve své důvěře. V modlitbě Páně nás učí za ně prosit a učí nás závislosti na Bohu, ne na penězích. Priority jsou jasné. Peníze jsou prostředek a ne cíl. Tak tomu vyrozumíváme z jeho podobenství- třeba o korupčním jednání ze služby vyhozeného správce. Peníze jsou hřivny a dotace, které nám Bůh svěřuje, abychom s nimi odpovědně hospodařili. Nic víc, nic méně. Nejsou svaté, nejsou hříšné peníze. Pán Ježíš peníze netřídil, ani my je nemáme právo třídit. Důležité a prioritní jsou motivy – důvody, proč je dáváme k dispozici.

Při tom všem je dobré zachovávat přirozené a biblické priority 1 Timoteovi 5:8 Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.

V naší současné situaci jsou dané biblické priority: Vlastní rodina, sborová rodina, baptistická jednota a další Boží dílo. Vlastní rodina bude vždy nejdůležitější investice. Tím se jistě nerozumí blahobyt bez hranic, ale nutná zajištěnost pro vlastní děti a vlastní existenci. Jak to má být s naší obětavostí ve společné sborové rodině jsme slyšeli od br. kazatele v kázání O daních a desátcích.

Závěr: Ohledně dotací jsme v BJB situaci, kterou jsme si sami zavinili svou vlastní volbou. Někomu připadá velmi výhodná a velmi perspektivní pro budoucnost. Někomu - jako třeba mě – jako velice pochybená a pomýlená, bez řádného duchovního zdůvodnění.

V současnosti jsme se v Chebu rozhodli požádat o dotace na zateplení naší modlitebny. 100% jistotu, že peníze skutečně dostaneme a že všechno dopadne podle toho, jak je to naplánováno, to nemáme. Máme však 100% jistotu, že celá záležitost je v Božích rukách. Pokud mu budeme důvěřovat, budeme schopni přijmout jakýkoliv výsledek našeho snažení. Máme tak i dnes možnost předkládat znovu celou tuto záležitost Pánu Bohu. Máme možnost děkovat za prostředky, které nám Pán svěřuje ke každodenní obživě, ale i za ty, které nám dává jako vklad – jako hřivny, abychom s nimi podnikali a množili je. Prosme za odvahu přijímat to, co je nám nabízeno.