Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: "Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě." V ten čas řekl Ježíš: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.  Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." Matouš 11,20-30

Ježíš, frustrovaný tím, že Chorazin, Betsaida a Kafarnaum nečiní pokání, ačkoli tam konal mnoho velkých skutků, tato města v podstatě prokleje. Měla uvěřit! Je to špatně, že nepochopila, co Ježíš zvěstuje. Zlobí ho to! Ale vzápětí poděkuje Bohu, že to vlastně on tak zařídil. Není to misijní neúspěch – je za tím Boží záměr! On tyto věci skryl před těmi, kteří by to měli pochopit, a zjevil je outsiderům.


Determinista by zajásal – vše je dáno shůry! Proč pak ale ono „běda“? Proč nejprve ona snaha, aby viděli mocné skutky Boží a uvěřili?

Necítím povinnost všechno vyložit, všemu rozumět, zvláště když se to týká otázek Božího záměru. Kladu si ruku na ústa jako Job. Co je Boží, Bohu. V Ježíšově postupu ale vidím něco lidského, čemu rozumím, protože jsem sám člověk. Hledá odpověď: Ptá se, proč lidé nechtějí uvěřit? Přepracovává za pochodu vstupní předpoklady, hledá výklad, kterému by sám mohl věřit. Snad to sám Bůh skryl? Kdo nevěří a nemiluje Boha, toho netrápí, že lidé nechtějí přijímat evangelium, není svázán s Boží věcí. Ale Ježíšovi je od Otce všechno dáno, nikdo nezná Otce, nežli Syn.

Za vstřícnost je vděčný. Tomu, kdo ho přijímá, nabízí zjevit Otce. Jako určitou satisfakci za „maličkost“ před „moudrými“ a „rozumnými“ nabízí odpočinutí od břemen a námahy. Vždyť maličcí mají vždy těžší život než velcí. Vzít na sebe jiný typ jha, jho Ježíšovo, znamená sloužit něčemu jinému, než bychom sloužili podle obecných obyčejů. Nést Ježíšovo jho předpokládá opustit jho úspěchu, kariéry podle lidských měřítek. To si moudří a rozumní nemohou dovolit. V tom spočívá jejich ujařmenost.

Opravdu vnitřně tichých křesťanů, kteří by měli pokorné srdce, aby pohledal. I v církvi jako „ve světě“ válcují druhé křiklouni, do sebe zahledění selfies, kteří si sami sebe na prvním místě nedokáží odmyslet. Jsme v tom všichni, i já.

A že jsme všichni unavení, přepracovaní (ačkoli to není nikde vidět a vlastně toho – ruku na srdce – zas tolik neděláme) a nemáme stále čas? Asi proto, že jsme se od Ježíše dosud mnoho nenaučili. Proto nás (ne jeho) břemena tíží a tlačí.

Michal Kitta
farář ČCE Hronov

Zdroj: Evangelický týdeník (Kostnické jiskry) 2015/13-14