|
| | | Kdo je Online | Právě je 31 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde |
| | | |
| |
|
Názory: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích
Posted on Pondělí, 18. květen 2015 @ 23:06:31 CEST Vložil: Mainstream |
poslal Nepřihlášený
Každé církvi, společenství či misijní organizaci hrozí
určitá sektářská mentalita (včetně sboru, kde jsem kazatel). Dokonce i těm,
kteří se dušují, že káží „čistou biblickou pravdu“. Jaké jsou ony sektářské
rysy? Komu říci NE, byť se hlásí ke křesťanství?
Vypozoroval jsem několik následujících rysů s tím, že
budu psát v protestantském kontextu.
1. Silně negativní vztah ke katolické církvi. To,
že se jako protestanté v mnohém lišíme - a to hodně, není třeba psát. To,
že s katolíky je dobré vést kontinuální dialog, je též jasné.
Sektářská mentalita ale vidí v katolících ty, od kterých je třeba se
distancovat. Není možné s nimi
spolupracovat a už vůbec ne dělat např. misii. Dny víry, které budou
v Praze, jsou pro „pravověrné“ nepochopitelné. Jak se může „ortodoxní
křesťan“ paktovat s katolíky? Nepíšu zde o laciném ekumenismu, nepíšu o
laciném si padání do náruče a tvrzení, že nás nic nerozděluje, píšu o tom, že jednoznačně apriori negativní přístup
ke katolicismu považuji v kontextu protestantismu za známku sektářství (a
třeba dodat, že toto platí i obráceně).
2. Uzavřenost. Protestanští sektáři na svoje akce
(tedy jako řečníka) nepustí nikoho, kdo by narušil jejich pravověří. Jedni jsou
pro ně liberálové, druzí nevěří, že svět byl stvořen v šesti dnech, třetí
jsou arminiáni, další kalvíni, další jsou nebezpeční tím, že učí na „liberální teologické
škole“, jiní jsou katolíci, jiní cébáci atd. Prostě každý má nějakou nálepku, mimo „nás pravých“,
což pochopitelně posiluje pocit výlučnosti, ale i ohrožení. Jenže není správné
mezi sebe pustit i ty, kdo nám občas zpochybní naše konstrukty? Nepoznáváme jen
zčásti? Určitě je třeba se na jistých základních věcech shodnout, ale proč se
shodnout na všem?
3. Negativní přístup k ekumenismu. Nijak se
netajím tím, že se hlásím k evangelikální tradici. Z toho co jsem
poznal, mi dává největší smysl. Zároveň bych považoval za obrovskou
chybu,
kdybych sebe, ale i svůj sbor izoloval od jiných křesťanských tradic
(oni by se
ale ani nenechali), stejně tak jiné křesťanské tradice se mohou učit od
evangelikálů. Jde totiž o to, že čím slabší identita, tím silnější je
strach ohrožení
od druhých. Jakmile se dostanete do společenství, které se uzavírá,
utíkejte,
dokud nezblbnete. Později bude pozdě.
4. Pocit nadřazenosti a toho, že my kážeme „Boží
slovo“. Nezpochybňuji zápas o kázání Božího slova, nemyslím si, že nemáme
kriticky posuzovat různé výklady, nemám pochyb o tom, že Bible je nástroj Boží
komunikace. Jenže poznávám z části, stejně tak moje církev. Jsou věci,
přes které „nejede vlak“ (Kristovy zásluhy, dílo Ducha svatého, inspirovanost
Písma atd.), jenže přes mnoho věcí „vlak jede“. Pokud toto některé křesťanské
skupiny neunesou a dokonce s kvůli tomu izolují, mají blízko k sektě.
5. Extrémy v učení o Duchu svatém. Zkráceně
napsáno – jedni si myslí, že nadpřirozené působení Ducha je minulostí, druzí
nemluví skoro o ničem jiném. Obojí vede k úletům. Jedno popírá Boží
nadpřirozené působení a redukuje ho na posvěcení a obrácení jako jedinou známku
nadpřirozena, druhé vede k anti - intelektualismu. Jistě – posvěcení a
obrácení je známkou nadpřirozeného působení Ducha, ale nikoli jedinou. Jistě - Duch pracuje nadpřirozenými způsoby, ale i
tiše, nenápadně, přirozeně.
6. Pocit, že když někdo od nás odejde, odpadá od
Krista. Několikrát se mi stalo, že mi někdo z nejmenovaného společenství
sdělil, že dotyčný odpadl od Pána. Když jsem se s dotyčným potom setkal,
zjistil jsem, že se mu vede duchovně velmi dobře, jen už není ve společenství,
kam chodil. Nicméně členové nebo vedoucí společenství, z kterého odešel,
to vyhodnotili jako odpadnutí popřípadě alespoň jako známku duchovní krize. Sektářská
mentalita se jen těžko smiřuje s tím, že někdo může odejít jinam. „Jinde“
se přece nekáže čisté Boží slovo, naplno se neevangelizuje, nežije se tam
„radikální křesťanství“ a nedějí se tam jiné věci. Ty se dějí jen u nás.
7. Neodvolatelné vedení. Tento bod asi není třeba
rozvádět. Jakmile se zpochybňování autorit začne vykládat jako „vzpoura“, „duchovní
krize“, „neposlušnost“ a nevím jak ještě, je zle. Jde o to, že každý, včetně
vedoucích občas blbne a proto potřebuje korekci a to nejen od jiných vedoucích,
ale i od zcela běžných členů té které organizace. Pokud při korekci od druhých
kolem sebe dotyčný vedoucí příliš kope, někde je problém. Ten je ještě horší,
pokud nejsou páky, jak dotyčného odvolat, resp. když jsou, ale v podstatě jen
formálně.
Jak jsem psal v úvodu, každé společenství křesťanů,
křesťanská organizace, církev, denominace je v ohrožení upadnutí do určité
sektářské mentality. Problém začíná v uzavřenosti, pocitu ohrožení nejen
od světa, ale i od jiných křesťanských tradic, v přehnaném důrazu na
nějakou část Písma, v arogantním přístupu k druhým, v glorifikaci
vedoucích. Pokud toto nerozpoznáme včas, následky jsou tragické – jsou to různě
pobití lidé. Proto je potřeba i o těchto oblastech mluvit a nebát se čas od
času i jisté sebereflexe.
David Novák
autor je kazatelem sboru Církve bratrské v Praze 13, členem Rady Církve bratrské a předseda České evangelikální aliance
Zdroj: http://david-novak.blogspot.cz
|
|
| |
| |
| | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 4 Hlasů: 4
|
| | | |
|
|
Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: input v Úterý, 19. květen 2015 @ 18:00:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Jinak řečeno: "Kdo nepluje v hlavním proudu, je sektář." |
Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: Duke v Úterý, 19. květen 2015 @ 22:12:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Spíše ekleziologická aplikace apofatické teologie.
|
]
Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: Duke v Úterý, 19. květen 2015 @ 22:24:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nesnášenlivé izolující se skupinky "majitelů pravdy" se nemohou stát smysluplnou alternativou mainstreamové mezidenominační tolerance.
|
]
Re: Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: rakato v Úterý, 19. květen 2015 @ 22:29:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | "Mainstreamová mezidenominační tolerance" . . . to je těžké ke strávení. Co se tím asi myslí, resp. co se za tím skrývá ? |
]
Re: Re: Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: Duke v Úterý, 19. květen 2015 @ 22:33:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tou šroubovanou frází jsem se pokusil označit to "pozitivní", co podle mě prosvítá za tím negativním v onom Novákovu článku.
|
]
Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: arthur v Středa, 20. květen 2015 @ 09:41:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | input: "Kdo nepluje v hlavním proudu, je sektář." To je velmi výstižné. V kostce je ten článek opravdu o tomhle, což je velmi smutné. |
]
Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: rakato v Úterý, 19. květen 2015 @ 22:27:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Na první čtení mi to připadá, že každý z těch bodů by se dal otočit a rovněž by se dalo mluvit o "sektářských rysech". Zvlášť mám na mysli přílišnou otevřenost vůči katolictví, ekumenismu, apod. Rovněž bych si dovolil tvrdit, že tragedie daleko horšího druhu - tragedie s věčnými následky - je spíš důsledkem přílišné otevřenosti, než opatrné uzavřenosti a biblické výlučnosti. |
Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: Duke v Úterý, 19. květen 2015 @ 22:52:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je poněkud difůzní zacházení s pojmem "sektářství". Otevřenost je jedním s atributů "nesektářství". Všeobecně je sektářskou míněna komunita, v níž převládají tendence k autoritářství, uzavřenosti, fanatismu, nesnášenlivosti, selekci informací.
Co to jsou podle Tebe "sektářské rysy"?
A co to je "biblická výlučnost"?
|
]
Re: Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: rakato v Středa, 20. květen 2015 @ 13:19:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Měříme tu sami sebe, podle vlastních měřítek. A mám podezření, že pro mnohé z nás jsou tu klíčové naše vzájemné vztahy. Omyl. Pokud chceme hovořit o otevřenosti, pak se bavme o otevřenosti vůči Písmu, Božímu slovu. Jednota obecenství věřících je dána Ježíšem Kristem. Kde se k biblickému evangeliu přidává nebo od něj ubírá, jedná se o sektářství a dochází k nejednotě. Apoštolé jsou v tom jasní. Kde se staví na biblickém Kristu a na biblickém evangeliu, jednota je logicky doprovodným znakem, je dána Božím Duchem v nás. |
]
Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: arthur v Středa, 20. květen 2015 @ 09:37:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Klíčovou otázkou je: Co jsou podle Davida N. ty věci, přes které nejede
vlak? A ty, přes které jet vlak může? A kdo ty věci určuje? Ekumenická rada
církví? ŘKC? David Novák?
Vykazovali snad podle Davida N. lidé jako Martin Luther, Lady Jane
Grey, Jan Kalvín, Ch. Spurgeon, J. A. Komenský a tisíce dalších svým postojem
k učení ŘKC sektářské rysy v tom negativním slova smyslu, o kterém
zde píše? Z článku logicky plyne, že ano. Proč se tedy hlásí
k tradici, která podle něho vychází ze sektářské mentality?
Pokud odmítám pozvat řečníka, který je přesvědčený, že spása není jen
v Kristu, ale člověk potřebuje ještě další nutné prostředky spásy, jako je
třeba očistec (katol. katech. 1030, 1479), věří tomu, že člověk, pokud chce
dosáhnout smíření s Bohem a s Církví, musí vyznat římskokatolickému knězi všechny
těžké hříchy (1493), věří, že k tomu, aby kdokoli došel spásy, musí mít
víru, být pokřtěn a plnit přikázání (2068) apod., tak tím odmítáním ho pozvat
už začínám vykazovat znaky sektáře? Kdo stanovuje takové měřítko a podle čeho?
Dále by mně zajímalo, co bude David N. na společné missi s ŘKC lidem
zvěstovat? Bude tak jako katolická církev (mimo mnohé další věci) hlásat
evangelium všemu tvorstvu, aby všichni lidé dosáhli spásy vírou, křtem a
plněním přikázání (2068)? Že Křest nejen že očišťuje od všech hříchů, nýbrž i
dělá z nově pokřtěného (novokřtěnce) „nové stvoření“ (1265)? Že jedině
prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je
dosažitelná plnost všech prostředků spásy (816)? Nebo bude snad na té společné
misii učit lidi nějakou jinou cestu spásy, než ŘKC? Nebo má s ŘKC dohodu,
že se bude na té misii zvěstovat selektivně jen to, co učí o spáse ŘKC, ale je
v souladu s učením NZ? A co když si potom lidé přečtou celý katolický
katechismus? Bude je David Novák potom přesvědčovat, že ty různé bludy, co učí
o spáse ŘKC, nejsou důležité a klidně přes ně může jet vlak? Nevznikne tím
konflikt mezi D. N. a ŘKC?
V bodě tři David N. poukazuje na to, že negativní přístup
k ekumenismu (jistě zahrnuje ekumenismus s ŘKC) je jedním
z měřítek, podle kterých se pozná, jestli někdo vykazuje sektářské rysy.
Znám různé evangelikální organizace, které nezahrnují do ekumenické spolupráce
ŘKC. Omezují se na ekumenickou spolupráci v rámci evangelikálních
denominací a odmítají oficiálně spolupracovat s ŘKC. Znamená to, že tyto
organizace vykazují sektářské rysy? Znamená to, že se takové organizace izolují
od tradic ŘKC a to z nich dělá sektáře? Znamená to, že mají lidé, kteří jsou
zapojení v takové evangelikální organizaci, z ní utéct, dokud
nezblbnou, protože taková organizace nechce spolupracovat s ŘKC?
Vzhledem k tomu, jak sama sebe vnímá ŘKC, můžeme očekávat od Davida
N., že v brzké době napíše podobný kritický článek na adresu ŘKC?
Z katol. katech: 816 „Jediná Kristova Církev...“ je ta, kterou „po
svém zmrtvýchvstání náš Spasitel ode-vzdal Petrovi jako pastýři; jemu a
ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji rozšířili a řídili... Tato Církev, jež
byla ustavena a uspořádána na zemi jako společnost, subsistuje (uskutečňuje se)
v katolické Církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s
ním.“249
Dekret 2. vatikánského koncilu o ekumenismu objasňuje: „Jedině
prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je
dosažitelná plnost všech prostředků spásy. Věříme totiž, že jedině
apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství
Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo Tělo na zemi, k němuž se musí plně
přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu.“250
250 2. vatikánský koncil, UR (Dekret o ekumenismu Unitatis redintegratio)
3. |
Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: gordon v Středa, 20. květen 2015 @ 12:44:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Aktuální problém sektářství uvnitř BJB je o něco subtilnější: a) lze ekumenicky spolupracovat s evangelikálními denominacemi, které jsou součástí širší ekumenické spolupráce (např. i s ŘKC)? b) zveme na své konference výhradně řečníky z "vlastního hnízda" - tedy např. pouze ty, kteří drží tezi, že "kalvinismus je evangelium"? c) doporučování členům svého sboru, aby se stranili určitých sborů BJB d) kaceřování sborů BJB, které mají ženy coby kazatelky či členky staršovstev
|
]
Re: Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: rakato v Středa, 20. květen 2015 @ 13:24:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tady se jedná o to, jestli vedení BJB dává prostor k tomu, aby se o těchto věcech otevřeně a v lásce hovořilo tak dlouho, dokud nedojde k biblicky podložené shodě. Mám však dojem, že se ty otázky často smetou se stolu dřív, než je možné je pečlivě prostudovat, i kdyby to trvalo dost dlouho. To není sektářství ? Většina nemá vždycky pravdu. |
]
Re: Re: Re: Re: Sektářské rysy v křesťanských církvích a organizacích (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: gordon v Středa, 20. květen 2015 @ 17:19:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jaké vedení máš na mysli? Copak nevíš, že BJB žádné vedení nemá? Nebo snad myslíš Výkonný výbor?
Proč by mělo být nutné dosáhnout ve všech těchto věcech shodu?
Historie nás učí, že protestanté shodu nacházet neumějí. A pokud se moc tlačí na pilu, tak se vytvoří nová protestantská denominace.
Já bych preferoval cestu naznačenou v Zásadách a stanoviscích BJB:
"Věříme, že každý místní sbor má svobodu a odpovědnost hledat a nalézat, co je Kristovou vůlí v jeho vlastním životě a díle."
"Hájíme svobodu svědomí, a proto přijímáme i skutečnost, že mezi námi zůstávají rozdíly."
|
]
|
| |
|
|