Proč nevyzývat k příchodu dopředu?
Věřím, že mnozí,
kteří tuto výzvu uplatňují, mají ty nejlepší úmysly. Na začátku 90. let
jsem navštěvoval sbor, jehož pastor ukončoval bohoslužbu tím, že všechny
lidi ve shromáždění požádal, aby zavřeli oči a sklonili hlavu. Poté
pozval každého, kdo chtěl přijít ke Kristu, aby zvedl ruku a podíval se
ke kazatelně. Asi třicet vteřin se pastor rozhlížel po posluchačích,
všímal si zvednutých rukou a klidným pokojným hlasem říkal: „Ano,
bratře, vidím tě. Dobře, sestro, amen,“ a tak dále. Věřím, že tento
pastor to s těmito hledajícími myslel dobře.
Přesto jsem
přesvědčen, že výzva k příchodu dopředu způsobuje více škody než užitku.
Praxe, kdy se lidem dostává okamžitého ujištění o spasení, aniž by se
po nějaký čas zkoumala věrohodnost jejich vyznání, se jeví přinejlepším
jako nemoudrá a přinejhorším jako skandální. Nemoudré je to proto, že
pastor nemůže dostatečně vědět, zda člověk, kterého se chystá utvrdit,
je křesťanem. A skandální je to proto, že nutnost projít složitou
a úzkou bránou, což bylo záměrem našeho Spasitele (Mk 8,34; Mt 7,14)
nahrazuje námi vymyšlenou jednoduchou a širokou bránou. S těmi
nejlepšími úmysly dávají lidé, kteří používají výzvu k příchodu dopředu,
mnoha nespaseným lidem falešnou víru, že opravdově znají Ježíše.
To ale není všechno.
Výzva k příchodu dopředu v důsledku odvádí pozornost shromáždění špatným
směrem. Po kázání slova by měli členové sboru i návštěvy zkoumat svá
vlastní srdce. Všichni by se měli se vší vážností zabývat tím, k jaké
reakci je poselství vyzývá. Ale výzva k příchodu dopředu má paradoxně
tendenci působit opačně. Místo sebezpytování vede ke zpytování
posluchačstva. Lidé se rozhlížejí kolem, říkají si, kdo asi půjde
dopředu. A když se nikdo nehýbe, ptají se, v čem pastor selhal – nebo
hůř, vzal si snad Bůh den volna?
To je jen několik důvodů, proč si myslím, že je nemoudré používat výzvu k příchodu dopředu při evangelizaci.
Jak evangelizovat bez výzvy k příchodu dopředu
Jak by měl pastor,
který odmítá výzvu k příchodu dopředu, nakládat s evangelizací
při veřejné bohoslužbě? Jinak vyjádřeno, jak to vypadá, když se společná
bohoslužba vyznačuje evangelizačním úsilím? Dovolte mi předložit sedm
bodů, o jejichž naplnění usiluji při bohoslužbách, které vedu:
1. Buďte opravdoví
Buďte opravdoví.
I když pro kazatele neexistuje nic důležitějšího než oddanost
evangelijní pravdě, upřímnost musí být hned tím druhým nejdůležitějším.
Bůh si používá muže, jejichž srdce uchvátila tragédie hříchu
a skutečnost spasení. Dokud se nauka Boží úchvatné milosti nezažere
kazateli do kostí, nikdy z jeho rtů nezahřímá.
2. Vykládejte evangelium jasným způsobem
Podávejte evangelium
jasně. Každá část Písma je evangelijní text. V celé Ester není ani
jednou zmíněno Boží jméno, a přesto Jeho dílo sálá z každé strany.
Pastor, který chce vidět spasené hříšníky, bude věrně vyučovat Bibli
a ukazovat svému shromáždění, jak je Kristova osoba a dílo podstatou
každého textu.
3. Vyzývejte lidi, aby činili pokání a věřili
Vyzývejte lidi, aby
činili pokání a věřili. V každém kázání je prostor k tomu, aby pastor
pozval hříšníky k nalezení naděje v Kristu. Často slýchávám kázání,
která končí výzvou ke správcovství, výzvou k riziku, k věrnosti – ale
ani jedním povoláním ke Kristu. Kazatel by měl opatrně a zapáleně
pobízet své posluchače k pokání a k víře v dobrou zprávu, aby poddali
své životy Kristu Králi.
4. Vytvořte prostor pro následné rozhovory
Vytvořte prostor
pro rozhovory po bohoslužbě. Když kážu během svého kázání evangelium,
chci, aby nevěřící věděli, že se s nimi s radostí budu sdílet o své víře
i poté. Proto jsem po bohoslužbě k dispozici, abych s nimi mluvil
o evangeliu a jeho důsledcích.
Jiní pastoři, se
kterými jsem mluvil, zvou hledající po bohoslužbě do zvláštní místnosti
k modlitbě nebo rozhovoru. Spurgeon si udělal volno každé úterní
odpoledne, aby radil hledajícím a novým věřícím
[ii]. Ať už jste se rozhodli jakkoliv, nabídněte lidem možnost promluvit si s vámi osobně o tom, o čem jste právě kázal.
5. Nabídněte evangelizační studium
Nabídněte
evangelizační studium. Obyčejně oznamuji hledajícím, že jsou zváni, aby
se připojili ke krátkému, přímočarému studiu, které vysvětluje základy
křesťanské víry. Materiál, který používám, je Christianity Explained,
šestitýdenní studium Markova evangelia vydavatele Good Book Company.
Zjistil jsem, že je to nedocenitelný úvod do evangelia. Vyučování, jak
vést toto studium, se stalo v mém sboru hlavním studijním oborem.
6. Zdůrazněte křest
Zdůrazněte křest.
Samozřejmě křest už je sám o sobě veliký. Měli bychom vědět, že každý
křest je příležitostí ukázat shromáždění, že Bůh stále působí
při budování své církve.
V Mount Vernonu
žádáme každého kandidáta křtu, aby se se shromážděním podělil o své
svědectví. Nikdy jsem nemusel naléhat, ještě mě nikdo neodmítl. Tito
noví křesťané jsou nadšení, když mohou vydat svědectví o Boží milosti,
a hledající jsou tak vedeni k pochybnosti o své vlastní odpovědi
na evangelium.
7. Modlete se
A konečně, modlete
se. V pastorační modlitbě a i v závěrečné modlitbě se pravidelně modlím,
aby hledající činili pokání a uvěřili evangeliu. Modlím se, aby
podřídili své životy Kristu a přemohli veškeré překážky, o kterých si
myslí, že jim v tom brání. Modlím se, aby se jim Bůh dal poznat tím, že
k sobě přitáhne hříšníky právě v tento den.
Jak vidíte, ve sboru,
ve kterém sloužím, nevyzývám k příchodu dopředu. Ale každou neděli
žádám hříšníky, aby přišli ke Kristu. Nechť toužíme vidět svaté v našich
shromážděních, jak jsou povzbuzováni evangeliem, a hledající, jak jsou
usvědčováni ve své potřebě činit pokání a věřit Boží dobré zprávě.
Aaron Menikoff
Zdroj: www.reformace.cz
