Věštba Komenského z jeho Kšaftu o návratu vlády k národu v Bohu milovanému řeřavěla nám v duších celá léta a přirozeně octla se na všech rtech, jakmile se směla volně ústa otevříti.

Ale pro tuto krásnou věštbu nerad bych, aby bylo zapomenuto odkazu Komenského, který nám uložil ve svatou, velkou chvíli. Mám na mysli odkaz a příkaz reformace všeho života, veřejného i soukromého, církevního i vrchnostenského, jak uložen jest ve spise Haggaeus redivivus, žel, příliš málo známém. Nečetl jsem z Komenského řádků, které by mě mocněji vzrušily než některé v této knížce obsažené. Zde mluví český idealism žhavě a světle, že nemůžeš nezachvěti se po staletích.

Tato knížka Komenského vznikla r. 1632, v době klamivého a zdánlivého obratu veřejných věcí českých. V listopadu r. 1631 vtrhli totiž Sasové… a zmocnili se Prahy… Česká emigrace vracela se houfně do vlasti, osazovala své někdejší statky a obnovovala na nich řády evangelické – nebo spíše: neobnovovala, starajíc se předem o své časné prospěchy soukromé.

Komenský nebyl spokojen s jednáním těchto emigrantů a nejen jim,nýbrž celé české emigraci k napomenutí napsal svého Znova ožilého Aggea. Aggeus byl totiž prorok starožidovský, který trestal Zorobabele a Josue a jiných Židů proto, že si všímali, když se byli vrátili se zajetí babylonského, svých domů a paláců, rolí a vinic, ale ne stavby chrámu božího.

Jako nový Aggeus předstupuje tedy poslední biskup českobratrský před vrchnost i lid, aby „k cestám božím přiložili srdce a přičinili se o vzdělání zase a spořádání domu božího, což jest církev“. Veliký idealista domníval se totiž, že přešla již prudkost hněvu Hospodinova, že Bůh odpustil svému zpronevěřilému lidu a uvádí jej trvale do jeho vlasti. ¨

To byl ovšem omyl: již v květnu r. 1632 vypudil Valdštejn Sasy a s nimi emigranty z Čech; emigranti odešli navždy do ciziny, kde čekal jich již otevřený hrob. Ale knížka Komenského zůstává pomníkem veliké přísné duše, která pojímala běhy světa a života pod výsostným zorným polem a byla trávena tím velkým idealismem, jak vysloven jest v evangeliu Matoušově: Hledejte nejprve království božího a spravedlnosti jeho, a toto vše (tj. statky časné) bude vám přidáno.

Nejinak než prorok starozákonný předstupuje Komenský před svůj národ, lid a vrchnost, a mluví k němu Božím jménem. „To, co přednáším, není lidská rada, ani mozku něčího zdání, ale jistá vůle a rozkaz samého Boha.“ Obviňuje, káře, tresce, napomíná, radí, přikazuje – přísně, neústupně, nebojácně. Pád český jest mu zaviněn vadami a hříchy českými, poklesnutím české duše a její síly; a vyjíti jest možno z něho jen hlubokou proměnou všeho života…

Zde čtyřicet let před pietismem hlásá Komenský zásady pietismu: totiž odpor k neplodným subtilnostem hádek theologických a zřetel k reformaci života… Vy duchovní, příčina jste, neučili jste lidu Krista samého, než učili jste hádkám, což se v pokušení jako vosk rozplyne, neučili jste svornosti, než roztržkám… Neboť, to jest jiná velká vůdčí myšlenka Komenského v této knize: starost o jednotnou českomoravskou národní církev. Všichni vraťte se ke Kristu! Nenazývejte se již ani husita, ani luterán, ani kalvinista, ani říman, nýbrž kristián, křesťan!

Každý, kdo si pročte tuto knihu Komenského, řekne: ejhle, program našeho moderního státu československého. A mnohý snad dodá: zmodernizujeme-li jeho myšlenky! Ale já odpovídám: nikoliv, jsou modernější, než se ti zdá; jsou modernější, než dnešek tuší; jsou modernost sama.

Synovství k Bohu, bratrství k lidem – bratrství důsledně, nezastavující se před hmotnými předsudky a neurážející se o ně – kde jest co modernějšího? Říší bratrství musí býti cele a úplně tento nový stát, a v den, kdy se zpronevěří tomuto poslání svému, vyťat buď z kořene a prach jeho rozmeten po tváři vší země! Měli jsme svůj stát a ztratili jsme jej, ne bez své viny; ale útěchou a radostí naší jest, že jsme ho znovu získali svými zásluhami, silou ducha i srdce.

Avšak: obtížnější než získati jest udržeti. A udržeti se ctí a slávou budeme jej moci jen vyvinutím všech svých sil a ctností.

Radostný. Kritické projevy, sv. X, Soubor díla F. X. Šaldy

Zdroj: časopis Český zápas 2015/43