V červnu 2016 byl Centrem pro výzkum veřejného mínění (výzkumné oddělení Sociologického ústavu Akademie věd ČR) do pravidelného šetření Naše společnost zařazen blok otázek týkající se hodnot a občanských práv. V jeho rámci byly pokládány otázky ohledně tolerance české společnosti vůči homosexuálně orientovaným mužům a ženám a také byly zjišťovány názory na to, zda by lidé s homosexuální orientací měli mít právo uzavřít registrované  partnerství, uzavřít sňatek, adoptovat děti z „ústavů“ – tzv.  dětských domovů a adoptovat děti svého partnera či partnerky, s nimiž žijí a na jejichž výchově se podílejí.

Mínění o toleranci české společnosti k homosexuálně orientovaným mužům a ženám bylo zjišťováno otázkou směřovanou na reakci sociálního okolí respondenta. Dotázaní se  vyjadřovali, zda by ve městě či obci, kde žijí, přiznání homosexuality způsobilo potíže v soužití s lidmi. Necelá polovina lidí (48 % - součet odpovědí „rozhodně  způsobí“ a „spíše způsobí“) se domnívá, že by takovéto přiznání způsobilo potíže, dvě pětiny lidí (43 %) si myslí opak.

Srovnání s hodnotami z dřívějších měření ukazuje, že názor, že by přiznání homosexuality způsobilo potíže, oproti loňskému šetření míně oslabil, a to zejména v kategorii „rozhodně způsobilo“, kde došlo k poklesu o 4 procentní body. Celkově mínění o tom, že by přiznání k homosexuální orientaci znamenalo pro člověka v místě jeho bydliště určité potíže, oslabil od roku 2008 o 8 procentních bodů a naopak názor, že by rozhodně nebo spíše nebylo zdrojem potíží, o 6 procentních bodů posílil.

Podrobnější analýza odhalila některé rozdíly vzhledem k sociodemografickým charakteristikám populace. O tom, že přiznání k homosexualitě by rozhodně způsobilo potíže, jsou statisticky významně častěji přesvědčeni lidé starší 60 let a ti, kteří podle svých slov mezi svými přáteli nebo známými nemají žádného homosexuálního muže ani ženu. Protikladné mínění, že by přiznání k homosexualitě potíže nezpůsobilo, naopak častěji zastávají lidé, kteří mezi svými přáteli nebo známými homosexuálního muže nebo ženu mají, a obyvatelé Prahy. V šetření jsme položili třídící otázku, která zjišťovala, zda respondent má přátele nebo známé mezi homosexuálními muži nebo ženami. 37 % dotázaných na tuto otázku odpovědělo kladně, 54 % záporně a 9 % zvolilo odpověď „nevím“.

Bezmála tři čtvrtiny dospělé populace (74 %) uznávají v českém právním řádu kodifikované právo homosexuálů uzavřít registrované partnerství. Proti tomu, aby bylo homosexuálním mužům a ženám umožněno registrované partnerství uzavírat, se v našem výzkumu postavila přibližně pětina dotázaných (21 %). V názoru na právo osob stejného pohlaví uzavřít sňatek je česká veřejnost méně jednoznačná, i když i zde, byť mírně, převážil souhlas nad nesouhlasem, když souhlas s ním vyjádřilo 51 % oslovených, nesouhlas 43 %.

Převahu souhlasných odpovědí jsme zaznamenali také v případě adopce dětí partnera/partnerky, s nimiž daný člověk žije a na jejichž výchově se podílí. Takové právo by homosexuálním mužům a ženám přiznaly více než tři pětiny české veřejnosti (62 %), proti se postavila necelá třetina dotázaných (29 %). Také v případě adopcí dětí z institucionální péče, tedy z tzv. dětských domovů, mírně převážilo souhlasné stanovisko, když odpověď rozhodně či spíše ano zvolilo 48 % dotázaných, rozhodně či spíše ne pak 43 %.

Podpora všech sledovaných práv homosexuálů je obecně častější mezi lidmi ve věkové kategorii 15 až 29 let a 30 až 44 let, respondenty hodnotícími svoji životní úroveň jako dobrou a u většiny práv také mezi lidi s vysokoškolským stupněm vzdělání. Lidé, kteří všechna sledovaná práva podporují, rovněž častěji uváděli, že mají mezi homosexuálními muži nebo ženami přátele a že by přiznání k homosexuální orientaci podle jejich názoru nezpůsobilo člověku v místě jejich bydliště potíže.

Mezi odpůrce všech sledovaných práv se častěji zařadili dotázaní hodnotící svou životní úroveň jako špatnou, lidé hlásící se k levicové politické orientaci, respondenti starší 60 let, důchodci, dotázaní se středním vzděláním bez maturity nebo vyučení a lidé deklarující římskokatolické náboženské vyznání. Odpůrci všech sledovaných práv rovněž častěji uváděli, že mezi homosexuálními muži a ženami nemají žádné přátele, ani známé a že přiznání k homosexuální orientaci by podle jejich názoru člověku v místě bydliště způsobilo potíže.

Z časového srovnání s předcházejícími výzkumy je zřejmé, že názor na registrované partnerství je od roku 2008 velmi stabilní a od roku 2009 totéž platí o názoru na uzavření sňatku, který sice mírně kolísá, ale pohybuje se na přibližně stejné úrovni a tábory jeho přívrženců i odpůrců zůstávají poměrně vyrovnané.

V letech 2005 až 2013 jsme se opakovaně ve výzkumech ptali na souhlas s právem homosexuálních žen a mužů adoptovat děti, v letech 2014, 2015 a 2016 jsme zvlášť zkoumali postoje k adopcím dětí partnera či partnerky a zvlášť k adopcím dětí z „ústavu", tzv. dětských domovů, pozitivněji přitom občané vnímají adopci dětí partnera či partnerky, kterou aktuálně podporují tři pětiny českých občanů. V případě obou druhů adopcí jsme od minulého šetření zaznamenali pokles nesouhlasných odpovědí, a to o 4 procentní body v případě adopce dětí partnera či partnerky a o 6 procentních bodů v případě adopce dětí z institucionální péče.

Homosexuální ženy a muži by měli mít právo:
uzavřít registrované partnerství - 74 % souhlasí (proti 21%)
uzavřít sňatek - 51 % souhlasí (proti 43%)
adoptovat děti partnera/partnerky - 62 % souhlasí (proti 29 %)
adoptovat děti z institucionální péče - 48 % souhlasí (proti 43 %)

Zdroj: Tisková zpráva Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR