Potoky Edómu se změní v smůlu a jeho prach v síru, jeho země se stane hořící smolou.  Nevyhasne v noci ani ve dne, kouř z ní bude stoupat věčně. Po všechna pokolení zůstane v troskách, nikdo už nikdy skrze ni neprojde. Obsadí ji sova a sýček, výr a krkavec v ní budou bydlet. Bude nad ní natažena měřicí šňůra pustoty a spuštěna olovnice prázdnoty.  Její šlechtici tam nebudou povoláváni ke královské hodnosti, všichni její velmožové nebudou ničím. V jejích palácích poroste hloží, na jejích pevnostech bodláčí a trní. Budou tam nivy šakalů a tráva pro pštrosy. Bude se tam setkávat divá sběř s hyenami a běsové budou na sebe pokřikovat. Bude si tam hovět upír a najde si odpočinek. Uhnízdí se tam zmije šípová a naklade vejce, když se háďata vylíhnou, bude je chovat ve svém stínu. Také supi se tam shromáždí, sup vedle supa. Hledejte v knize Hospodinově a čtěte: "Jediná z těch příšer tam nebude chybět, ani jedna z nich nebude scházet, neboť ústa Boží to přikázala a jeho duch je shromáždí." On sám tento los jim nechal padnout, jeho ruka jim měřicí šňůrou přidělila tuto zemi. Obsadí ji navěky, budou v ní bydlet po všechna pokolení.

Izajáš 34,9-17

Proroctví o údělu země Edóm je předzvěstí jasného vymezení pekla, ke kterému dojde na konci časů. Peklo je jako nehostinná země. Namísto potoků zurčivé chladivé a osvěžující vody, je tu hořící smůla, místo prachu síra, i jeho půda se stane měkkou smolou. Základní charakteristikou této oblasti bude tedy jakási nepevnost, nestálost, palčivost, nepohodlnost. Bude to země věčného ohně a kouře. Trosky se v ní nepodaří opravit. Zřejmě se nenajde někdo, kdo by to uměl, nebo mohl udělat. Země trosek a zkázy, kterou už nikdo nikdy neprojde.

Věčně na útěku

Někde v ní bude žít a zároveň věčně umírat a někdo bude za jejími hranicemi, kde bude život, aniž by ho obstupovala a ohrožovala smrt. Nehostinnou zemi (peklo) nebudou ovládat lidé, ani jejich šlechticové, ale bytosti nižšího řádu: sova, sýček výr - noční tvorové — a krkavec. Další základní charakteristikou bude pustota, prázdnota a marnost. Kdo bude z lidí trochu výš - velmožové, šlechticové - sice nebudou ničím, ale budou alespoň žít v polozřícených palácích, kde poroste, jak tomu na zříceninách bývá, hloží, bodláčí a trní. Zbytky slávy se už nikdy nepovznesou. I pouštní šakalové a pštrosi se budou mít lépe než lidé: budou mít alespoň svou trávu a své lučiny. Jedinou podívanou lidem bude toto: jak se setkává divá sběř s hyenami, jak na sebe bezcílně pokřikují běsové — chlupatci a pouštní démoni, čímž budou lidi trvale připravovat o klid a pokoj.

Ovšem skutečný noční děs bude kromě ohně nahánět upír, který naopak jako jediný najde klid a pokoj. Bude z lidí věčně vysávat věčný zlý život jako živel. Uhnízdí se tam nenápadná zmije jako šíp a porodí spoustu a spoustu nenápadných a všudypřítomných zmijí jako šípů. I těm se bude dařit lépe nežli člověku. Před člověkem se vždycky dobře skryjí, už se ho nebudou bát, skryjí se, jen aby na něj nečekaně zaútočily. Co budou žrát supové, je otázka, ale bude jich tam spousta. Je možné, že budou ohlodávat lidi zaživa, přičemž jejich orgány a svalstvo budou opět dorůstat k novému sežrání. Člověk bude jako štvanec, na věčném útěku. Ekumenický překlad dodává, že tam nebude chybět žádná z "příšer". I člověk, který tam bude bydlet, se bude spíše podobat nemrtvé příšeře. Ztratí veškerou krásu a důstojnost, veškerou uspokojivost.

Vymezená hranice

Nejděsivější ovšem bude to, že z pohledu člověka to bude něco jako nedobrovolný a nečekaný osud, jako los, který si jakoby náhodou nešťastně vytáhl. Přesněji řečeno - jako "los, který mu nechal padnout Bůh" - z jeho pohledu nespravedlivě. A tak mu bude Bůh jen vzdálenými "ústy" a jen vnějším "duchem", který všechny příšerné bytosti té země do této země nashromáždí, a bude jen "rukou" shůry, která přísně vymezila hranici tohoto podsvětí. Osadníci tam budou žít na věky, po všech pokoleních. To znamená, že všechny generace zavržených nemrtvých tam budou žít současně. Na první zemi se rodili lidé postupně a jedna generace vždycky vystřídala druhou. Zde se už střídat nebudou, ale mnozí lidé všech věků se tam setkají v jednom čase, který pak už bude bez konce.

Proroctví o údělu země Edóm je předzvěstí o jasném vymezení pekla a jeho v proměnlivosti a nestálosti neměnné povahy na konci dějin. K jasnému ohraničení pekla tedy dojde až na konci tohoto věku. Zatím je peklo cosi prostorově nevymezeného. V tomto smyslu se dá říci, že je zatím všude kolem nás a my se i stáváme jeho nástroji a aktéry. Peklo či podsvětí jakožto příčina a původ zla je stále cosi reálného (hmotného) a věčného.

Na počátku byl jenom Bůh, ale věčně existuje i peklo. Bez jasného povědomí o pekle bychom bagatelizovali zlo jako takové, a nebo bychom jen nesměle a nejistě hledali odpověď na otázku po jeho původu. Bůh je všemohoucí, a tedy mocnější nežli peklo, ale to neznamená, že jednou zlo a jeho moc nemoci popře. Znamená to, že tuto říši vymezí a její hranici učiní neprostupnou, aby do ní shromáždil ty, nad nimiž vyřkl svůj soud - příkaz k zavržení.

V tomto smyslu Bůh peklo jako říši vlastně tvoří zvenčí svým duchem, ovšem jenom proto, aby nějak zlo internoval a zamezil mu zasahovat do ryze své říše. Peklo stvořil jako tu nehostinnou zemi na rozdíl od té hostinné. Na základě L 16,26 bude hranice kolem pekla propastí pro člověka nepřekročitelnou, ale nebude možno do té propasti skočit, aby si člověk sám sebevražedně přivodil konec. Život k nežití tam bude bez konce. Zatím tu však taková propast není, a proto má zlo reálný vliv na tento svět a i na nás.

Jedině díky rozpoznání zla jako vlivu démonů a dosud neohraničeného a ne dostatečně spoutaného pekla si ale vůbec můžeme vážit Boží moci, dobroty, milosrdenství, radosti a pokoje. A navíc, člověk, který bude ospravedlněn, ani nebude vědět, jak k tomu přišel, a bude věčně vděčný a pokorný ve své slávě.

Adam Balcar

Zdroj: http://polaris.nazory.cz