Ve světle aktuálních diskusí o křesťanském postoji k homosexualitě jsem byl požádán o nástin, "co o tom říká Bible". Předesílám, že nejsem sexuolog ani odborník na etiku, následující řádky tedy píšu jen z pozice člověka, který se dlouhá léta zabývá Biblí, jejím překládáním, vykládáním a ve světlých chvilkách i snahou o její aplikaci v životě. Můj pohled jistě není neomylný a budu tedy vděčný za jakoukoli případnou konstruktivní kritiku.

Je možná možná poněkud překvapivé, jak málo se toho z Bible o homosexualitě dozvídáme - zvláště když víme, jak rozšířené a "normální" byly nejrůznější sexuální praktiky ve starověkém i antickém světě.

U Mojžíše dvakrát čteme strohou větu: "Nebudeš ležet (spát, obcovat) s mužem jako se ženou" (Leviticus 18:22; 20:13). Jedná se o jednu z mnoha norem, kterými se má Izrael odlišovat od svého okolí. Celý seznam těchto norem (kultických, etických, hygienických, dietetických, rodinných atd.) je zarámován poukazem na výsadní smluvní vztah mezi Bohem a Izraelem, který je povolán, aby se odlišoval od "zvyklostí okolních národů" (18:2-3; 20:22-26).

Starý zákon se pak už o homosexualitě už vlastně nikde nezmiňuje. Výjimkou by mohly být dva téměř identické příběhy o hromadném brutálním znásilnění cizinců - jednou v Sodomě a jednou v Benjamínské Gibeji (Gen 19:1-11 a Soudců 19:17-30). Jádrem těchto příběhů je ale spíše hřích spočívající v porušení povinné blízkovýchodní pohostinnosti k příchozím. Sodomští jsou v Genesi vylíčeni obecně jako "zlí lidé" (Gen 13:13) a podle proroka Ezechiele byla vinou Sodomy "pýcha, sytost, klidné pohodlí" a neochota pomoci "chudým a ubohým" (Ezechiel 16:49). Také u gibejského příběhu na konci knihy Soudců je tématem nelidská krutost "místních ničemů" (Soud 19:22), nikoli jejich samotná sexuální orientace. Koneckonců, v Sodomě ani k samotnému činu nedošlo (Bůh útočníky ranil slepotou) a Gibejští nakonec celou noc znásilňovali nikoli příchozího hosta, ale jeho družku(!), dokud ji neutýrali k smrti. Je každopádně zřejmé, že tyto příběhy o hromadném brutálním násilí nevrhají příliš mnoho světla na otázky homosexuality, jak se o ní dnes u nás diskutuje.

Co tedy říká k věci Nový zákon? Kupodivu, opět velmi málo. Ježíš se v evangeliích k tématu dokonce vůbec nevyjadřuje. Ve zbytku NZ jsou celkem tři zmínky, všechny v Pavlových listech: Římanům 1:21-32 popisuje osud pohanů jakožto odpadlíků, kteří Boha původně znali, ale odvrátili se od něj a "začali uctívat stvoření raději nežli Stvořitele". Bůh je tedy "vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné" - mluví se konkrétně o mužích, kteří "opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem", v podobném smyslu také o ženách. Jako další symptomy odcizení od Boha zde Pavel jmenuje např. chamtivost, zášť, závist, štvaní, pomlouvání, zpupnost, aroganci, vzpouru vůči rodičům, nespolehlivost, bezcitnost a nemilosrdnost. Po tomto seznamu zvráceností ihned následuje 2. kapitola listu, která zbožného čtenáře překvapí varováním, aby pachatele těchto činů nesoudil: Jinak "odsuzuješ sám sebe - vždyť sám děláš to, co soudíš!" (2:1). Apoštol dále vysvětluje, že nikoli soud, ale Boží trpělivost a dobrota vede lidi k pokání (v. 4). A protože Bůh ve svém soudu "nikomu nestraní" (v. 11), věřící nemají žádnou výhodu. Naopak, apoštol (spolu s Izaiášem a Ezechielem) dokonce věřící obviňuje, že pohané Boha odmítají právě kvůli nim a jejich chování (v. 24).

Jediné další dvě novozákonní zmínky citované v souvislosti s homosexualitou jsou 1Kor 6:9-10 a 1Tim 1:9-10. Opět jde o výčty hříchů, jako je např. smilstvo, lakomství, opilství, pomlouvání apod. V seznamu jsou také dvě slova, jejichž význam není zcela jasný a jejich překlady se tedy velice různí. "Malakoi" znamená doslova "měkcí" a překládá se jako zženštilí nebo jako požitkáři, nemravní, rozkošníci apod. Některé anglické překlady zde uvádějí "male prostitutes" (= prostituti). Přesný autorem zamýšlený význam výrazu je ale v tuto chvíli neznámý. Další zde použitý termín je "arsenokoitai", dosl. "samcoložníci". Opět nejde o zcela jasné slovo, z dochovaných textů vyplývá, že Pavel je v řečtině zřejmě použil jako vůbec první. Některé překlady (např. ČSP) termín překládají slovem "homosexuálové", ale to je zřejmě anachronismus, neboť jde o slovo (a koncept) veskrze moderní, vzniklý až v 19. století n.l. Je poměrně pravděpodobné, že Pavel zde mluví o v antice běžné praxi pederastie, kdy si starší (ženatí) muži vydržovali pro své sexuální uspokojení mladíčky, často otroky. Vzhledem k nezvyklosti použitého slova si ale jisti být nemůžeme.

Zdá se tedy, že Bible nemá mnoho co říci o rovnocenném, dobrovolném, věrném (příp. i registrovaném) partnerství dvou osob stejného pohlaví - je to proto, že byla napsána v jiném historicko-kulturním kontextu, než v jakém žijeme my dnes. To ale neznamená, že by nám Bible v naší situaci nemohla být vodítkem. Naopak. Je ale potřeba naslouchat jejímu celému poselství, nikoli se z ní snažit tahat jednotlivé výroky jako "odpovědi" na jednotlivé "problémy". Když apoštol Pavel ve zmíněném textu Řím 1 hovoří o odchylce od "přirozeného obcování", odkazuje k původnímu dokonalému řádu stvoření, kdy "Bůh učinil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu", "aby se stali jedním tělem" (Gen 1:27-28, 2:18-25). Jeden muž, jedna žena, jeden věčný život v harmonii spolu a s Bohem. To je biblický ideál. V dalším vyprávění Bible i všude kolem sebe ovšem vidíme, jak je tento dokonalý řád stvoření narušen. Sám Pavel mluví o tom, že stvoření je nedobrovolně poddáno zkáze, a tak sténá v bolestech, v naději, že bude vysvobozeno do slavné svobody Božích dětí (Řím 8:19-22).

Mnozí proroci, učitelé a zákonodárci se snažili hřích ze světa vymýtit, ale marně. Na hřích je každá rada a každý zákon krátký. Svobodu od hříchu a zkázy nakonec nám lidem přináší jen Boží syn Ježíš, který jako Boží Beránek"snímá hříchy světa". Jen uvědomění si a přijetí jeho radikální lásky k nám má moc proměnit a uzdravit naše srdce. Jeho dílo osvobození, proměny a obnovy dnes pokračuje ve světě skrytě a často pomalu - od srdce k srdci. Jeho postup je zároveň nezastavitelný - jako "kvas v těstě". Až "prokvasí všechno těsto", až plně nastane ono kýžené vysvobození sténajícího stvoření, až "přijde Boží království", nebudou už hříchy, nemoci, zemětřesení, sucha, povodně, hladomory, války, křivdy, nenávisti, žádná zloba a žádná bolest. Dokonce ani smrt už více nebude. Celé stvoření bude "nové", obnovené Jeho láskou. (Iz 65:17-25, Zj 21:1-5). To je "požehnaná naděje" kterou křesťané chovají a kterou jsou povoláni sdílet jakožto "dobrou zprávu" se vším stvořením (Marek 16:15, 2Kor 5:17-20).

Řekl bych proto, že úkolem nás křesťanů není vnucovat biblické normy okolní sekulární společnosti - je to jednak neúčinné a jednak nám Bible nic takového neukládá. Výzva, kterou před nás klade, je mnohem náročnější: Máme vytvářet a nabízet pokornou, radikální alternativu k mainstreamu, totiž ježíšovské společenství lásky, jež bude okolnímu světu divem a "znamením budoucího věku". Až budou lidé žasnout nad naší svatostí, radostí, pokojem a láskou, jistě budeme mít řadu příležitostí podělit se s nimi o evangelium. 

Bohužel však, často býváme spíše vnímáni jako ti, kdo chtějí svým bližním tahat pověstnou třísku z oka, a z vlastního oka nám přitom trčí trám... Proto bych rád jako příspěvek do debaty o homosexualitě navrhl: Nechceme-li si dveře evangelia v naší zemi ještě více zabouchnout, zameťme si před vlastním prahem. Varujme se "kvasu farizejství". Nenechme se strhnout k boji, který není náš. Vždyť "Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší..." (1Tim 1:15).

Alexandr Flek
autor je překladatelem Bible21

Zdroj: http://tacesta.blogspot.com/