Vyrůstal jsem v duchovním prostředí věřící rodiny. Vážím si svých rodičů a prarodičů, kteří mi byli příkladem zbožných a oddaných křesťanů. Osvědčili svoji víru i v nesnadných dobách minulého režimu. Sloužit Bohu bylo v naší rodině něco velmi přirozeného.

Od malička jsme se doma modlili, četli společně Bibli a povídali si o živém Bohu. Myslím, že pro mě nebyl problém věřit v Boha, v jeho existenci. Ale s příchodem dospívání jsem cítil, že k Bohu nemohu přistupovat jako ke svému nebeskému Otci. Že mi je vzdálený. 

Ve svých 13 letech jsem byl na dětském letním pobytu v Jizerských horách. V rámci jednoho večerního programu jsem uslyšel evangelium o záchraně v Pánu Ježíši Kristu nově a pro sebe. Pamatuji si, jak se po výzvě, abychom odevzdali svůj život Pánu Ježíši, zvedla řada dětí a šla se modlit do vedlejší místnosti. Spolu s nimi jsem tam poklekl i já, v pokání vyznal Pánu svůj hřích a přijal darem jeho milost odpuštění a nového života. Pán Bůh se mi stal milujícím nebeským Otcem, Pán Ježíš mým Zachráncem, Vykupitelem, Pánem i Přítelem a Duch svatý mým Utěšitelem. 

Ve stejném roce, kdy jsem se obrátil, tj. ve svých 13 letech, jsem byl na podzim pokřtěn v šumperském sboru bratrem kazatelem Jaroslavem Pospíšilem a stal jsem se členem sboru. Bydleli jsme v Olomouci, kde byla tenkrát kazatelská stanice. Tam jsem se zapojoval do duchovního života i služby.

Jsem především kazatelem, sloužím v brněnském sboru. Do kazatelské služby jsem vstoupil roku 1995 v Olomouci, na podzim 1996 jsem byl ordinován. Do brněnského sboru jsme se s rodinou přestěhovali na podzim r. 2005. Služba v brněnském sboru nám dělá radost, je to jedna velká Boží rodina. Snažím se být dobrým pastýřem tohoto sboru, přinášet věrně Boží slovo v kázání a vyučování, v osobním vedení a pastorační péči. Jsem vděčný za dobrou týmovou spolupráci jak ve staršovstvu, tak v ostatních sborových složkách a skupinách. Svůj úkol také vidím ve vedení a povzbuzování druhých (přípravě svatých k dílu služby, Ef 4,11-12). 

V rámci Bratrské jednoty baptistů jsem zapojen do vzdělávacího programu Vzdělávání na cestě a do Komise duchovní služby. V minulosti jsem byl členem rady školy Dorkas v Olomouci.

Jelikož mi je blízká oblast vzdělávání a růstu učedníků Ježíše Krista, jsem zapojen do vzdělávání na Institutu TCMI v Heiligenkreuz, jako regionální zástupce pro Českou republiku. To je škola, kde jsem získal své teologické vzdělání (MA, MDiv) několik let po absolvování studia elektrotechniky na vysoké škole v Žilině (ing.).

V minulosti jsem byl několikrát opakovaně osloven, abych zvážil svoji kandidaturu. Kromě období 1999-2003, kdy jsem byl náhradníkem VV BJB, jsem vždy odmítl s tím, že vidím svoje poslání ve službě v místním sboru. Minulý rok jsem byl opět osloven různými bratry s touto výzvou. Modlili jsme se za to s manželkou, a jako by Pán začal uvolňovat moje srdce pro tuto službu, takže jsem nakonec souhlasil. Vím, že jsem za celý svůj život přijal v Bratrské jednotě baptistů mnoho požehnání a cítím, že bych měl dát víc. Vidím kolem sebe mnoho potřeb, které samozřejmě dokáže naplnit jen Pán. Ale jestliže mě do této služby povolá, tak bych mu v tom chtěl pomáhat.

Vím, že jde o službu - Pánu, jeho Království, o službu sborům. I když nějaké představy mám, snažím se být otevřený na to, k čemu mě pošle Pán církve. Chtěl bych ve své službě vždy hledat jeho Království a spravedlnost. Chtěl bych, abychom byli všichni v naší jednotě blíže Jemu, Jeho Slovu, plni Ducha, vzájemné lásky a úcty. Věřím Tomu, který může působením své moci mezi námi dělat neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit (Ef 3,20). Kdybych v tohoto Pána nevěřil a toto slovo si ve svém životě neprověřil, tak bych nemohl být dlouhodobě v žádné službě v církvi. 

Z praktického hlediska: chtěl bych zároveň zůstat kazatelem brněnského sboru, tj. sloužit na poloviční úvazek ve sboru a na poloviční úvazek ve VV BJB. Někteří mě od toho z lásky zrazují, ale já v tom vidím i pozitivní věci. Jednak mám v Brně kolegu, druhého kazatele Zdenka Pokorného, a další spolupracovníky. V Brně není „systém jednoho muže“, ale spolupráce, za což jsem vděčný. A budeme dále rozšiřovat náš tým služebníků. A také vím, že já i moje rodina potřebujeme zázemí domovského sboru. Z pohledu práce předsedy vím, že některé úkoly bude třeba rozdělit v rámci týmu výkonného výboru, a také bude třeba se zamyslet nad úkoly, které je či není nutné dělat.

Rozhodně nepřicházím s volebními hesly o tom, že něco změním. Změnit se musíme všichni, z Boží milosti a pod Jeho působením. Toužím po živé a zdravé církvi, která má jasno v tom, co po ní chce Pán. A to na prvním místě, aby cele milovala svého Boha a milovala své bližní tak, jako sebe. Toužím po církvi, která rozumí poslání, které jí dal její Pán: činit mu učedníky ze všech národů světa, lidi, kteří mu budou plně oddáni a budou zachovávat jeho Slovo (Mt 28,18-20). To je opravdu velké poslání, které Pán čeká i od nás.

Chtěl bych hledat cesty, jak pomoci lepší komunikaci mezi sbory, abychom spolu uměli lépe hovořit, více si naslouchat, lépe řešit vzájemné konflikty v lásce. V dobách mého mládí byla pro BJB charakteristická vzájemná láska a evangelizační nadšení. Rád bych tomuto napomáhal. Kéž bychom více toužili po zakládání nových stanic a sborů. Modlím se za novou generaci, která prožije povolání do služby Bohu. Potřebujeme pokračovat v rozvíjení společného vzdělávání jako přípravy ke službě. A také bych chtěl povzbuzovat kazatele v jejich krásném, ale častokrát nesnadném úkolu. To jsou moje priority.

-------------

V Krista jsem uvěřil ve svých 12ti letech, k rozhodnutí nechat se pokřtít jsem došel ve svých 18 letech.

Jsem členem sboru Praha 3 od svých 18 let. V rámci křtu jsem se rozhodl se stát i členem svého sboru.

V současnosti sloužím v BJB jako vedoucí Odboru mládeže, místopředseda VV a zástupce tajemníka. V rámci sboru jsem byl zvolen za diákona sboru, ale pro časové zaneprázdnění ve službě v BJB nejsem plně zapojen do dalších sborových služeb. V rámci našich časových možností však společně s manželkou vyučujeme v nedělní besídce.

Věřím tomu, že pro službu tajemníka mám vhodné obdarování i povolání, nakolik je to moje osobní představa nebo opravdu Boží povolání, musí rozhodnout sbory, které moji službu za posledních více než deset let znají. Vnímám ve svém životě práci v církvi jako službu, nikoliv jako vládu nad ostatními a jsem proto připravený sloužit a být spolupracovníkem všech sborů i s jejich jednotlivými důrazy. 

Myslím si, že mám reálné představy o této službě. Práce tajemníka je velice různorodá a má svá omezení (vzhledem ke kongregačnímu chápání církve), ale také své velké možnosti - může pomoci ve vytváření podmínek pro službu všech, kterým záleží na společné práci. Je definována mantinely (zásady, organizační řád a ústava), ale svoji vnitřní náplň a priority si nachází každý tajemník podle svého obdarování. To své vidím v tom, že jsem schopen vnímat potřeby sborů, být jim nápomocen v jejich řešení a spravedlivě vážit a rozdělovat společné zdroje, které máme jako BJB k tomu, abychom naplňovali své poslání evangelia v naší zemi.

Chtěl bych i nadále usilovat o transparentní a zodpovědné nakládání s prostředky sborů, které jsou nám svěřeny, ale to samotné by bylo málo. Vnímám zásadní potřebu se zahledět do budoucnosti BJB a ptát se nejenom, co bude zítra, ale jak budeme společně fungovat za deset let – kdo a jakým způsobem nastoupí na jednotlivé sbory, jak společně vzdělávat pracovníky sborů a kazatele a jak si můžeme být vzájemně nápomocni v oblasti vzdělávání a evangelizace. Tyto dvě oblasti (vzdělávání a misie) vnímám jako zásadní pro otázku, jak bude vypadat budoucnost BJB. Velkou výzvu vidím také v oblasti diakonické práce, společného fungování všech odborů BJB a v rozhovoru o budoucím financování služby a práce kanceláře VV BJB. 

------------

Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal v nevěřící rodině tak možnost dozvědět se více o Bohu, bibli a Ježíši Kristu pro mě přišla až po roce 1989. Skrze evangelizační kurzy jsem se více dozvěděl o biblické zprávě zahrnující lidský hřích, Boží milost a vykupující dílo Ježíše Krista. Pán Bůh na mě skrze tyto pravdy pracoval a já jsem v roce 1992 otevřel své srdce Ježíši a předal mu vedení svého života. Poté jsem začal hledat sbor, který by se pro mě stal duchovním domovem. Po návštěvě několika sborů ve Zlíně jsem nakonec zakotvil ve sboru BJB Zlín. To bylo v roce 1992. O rok později, tedy v roce 1993 jsem byl pokřtěn a stal jsem se členem sboru.

V létě roku 2016 jsem ukončil kazatelskou službu ve sboru BJB Uherské Hradiště a s rodinou jsme se přestěhovali do Otrokovic, kde jsem začal pracovat jako misijní pracovník s vizí založení nového sboru. Tato má nová služba je součástí společného misijního projektu sborů BJB Zlín a Uherské Hradiště. V současné době pracuji i jako předseda rady Misijního odboru a jsem členem stávajícího VV.

Kandidaturu na funkci místopředsedy VV, popřípadě člena VV jsem se rozhodl přijmout po své zkušenosti ve službě stávajícího VV. Byl jsem rád, že mohu být součástí skupiny bratří, kteří společně diskutují a hledají způsoby, jak pomoci rozvíjet různé oblasti práce v rámci BJB.

V případě získání důvěry a svého zvolení do nového VV bych rád přispíval svými názory, zkušenostmi a biblickými pohledy na věci, které VV řeší. Chtěl bych pomoci v rámci diskuze BJB, k ujasnění si toho co jsou to biblické základy a podstatné výpovědi Písma, které není možno relativizovat a poznání věcí služebných u kterých je možné a dobré připustit různost pochopení a praktikování. Mou touhou také je, aby jak jednotlivé sbory tak celá jednota byly zaměřeny na budování učedníků a nových služebníků a také zapojeni do díla evangelizace jak u nás tak i v zahraničí.

--------

Vyrůstal jsem v křesťanské rodině, kde jsem byl veden k víře v Pána Ježíše Krista, ve kterého jsem věřil jako dítě, ale v průběhu puberty jsem se od Boha vzdálil. V mých 17 letech jsem vědomě odevzdal svůj život Bohu. Členem BJB jsem od svých 9 let, kdy jsem byl pokřtěn. Současně sloužím Bohu a lidem jako kazatel ve vinohradském baptistickém sboru již šestým rokem, před tím jsem 9,5 roku sloužil v Ostravě.

Ve Výkonném Výboru BJB jsem v současnosti náhradníkem, takže jsem byl u většiny setkání VV BJB a tak si udržuji celkový přehled o BJB ČR a mohl jsem i ovlivnit některá rozhodování. Pokud budu zvolen, chtěl bych pokračovat už jako řádný člen s hlasovacím právem a zasazovat se o biblicky ukotvená stanoviska a směřování i díky svému teologickému vzdělání.

---------

Narodil jsem se do nevěřící rodiny. Pána Ježíše jsem přijal v roce 1999. Ve stejném roce jsem byl pokřtěn a hned po křtu se moji rodiče přestěhovali i se mnou do Kladna. Pán mně našel na Ukrajině, ale celý můj duchovni vývoj a rozvoj se uskutečnil v ČR. Pražský sbor na Vinohradech je můj mateřský sbor odkud pocházím. 

Za služby a pod vedením bratra kazatele Miloše Šolce v roce 2003-2004 jsem měl velkou výsadu sloužit jako misijní pracovník v pražském sboru. 

Od roku 2012 do dnes sloužím jako kazatel pražského sboru - Církev XXI. století. 

Můj studijní rozvoj:

• 2000 - 2001 International Baptist Theological Seminary, Certificate in Applied Theology

• 2001 - 2002 European Missionary Fellowship School, Reformed Theology

• V roce 2006 jsem dokončil Bakalářské teologické studium, United Theological Faculties v Sofii

• V roce 2016 jsem dokončil Pedagogické studium, Dis, Svatojánská kolej VOŠ pedagogická

• V roce 2017, dá li Pan, dokončím magisterské studium na Husitské Teologické Fakultě, UK

Byl jsem navržen jako kandidát na funkci člena VV BJB. Tuto nominaci s radostí a zodpovědností přijímám. Rád bych investoval svůj čas a dovednosti pro budování naši Jednoty. Upřimně věřím, že skrze ochotu, společné modlitby a studium Písma, lze skutečně dosáhnout opravdové jednoty. Občas jsem si říkal, jak je náročné být v pozici "vedení" a byl jsem rád, že nemusím být částí VV. Na druhou stranu vnímám zapotřebí něco udělat a nebýt jen pouhým pozorovatelem. 

Rád bych hájil naše stanoviska a zásady to, že "nejvyšší autoritou byl a zůstává Pan Ježíš Kristus" který stále "k nám mluví skrze Duchem inspirovaná Písma". Velice bych chtěl, aby v naší Jednotě opravdu fungovalo i toto pravidlo: "aby každý věřící se zabýval osobnímu studiem Písma, a však ve svém poznání se dával oslovit i porozuměním širšího společenství vyznávající církve."

Osobně věřím, že Pán má připravené pro naši Jednotu velké poslání a velký plán, který máme uskutečnit. A také věřím, že určitě dokážeme vykonat velké věci pro Toho, koho milujeme, až se sjednotíme v Něm a v Jeho Slovu. 

---------

1. Vyrostl jsem v křesťanské rodině a prvních 10 let svého života jsem prožil na Svaté Heleně v Rumunsku, kde jsme navštěvovali baptistický sbor. Po přestěhování do Lovosic jsme také našli duchovní rodinu ve sboru BJB Lovosice. Ve 12ti letech na evangelizačním shromáždění v kulturním domě v Litoměřicích jsem během kázání a výzvy br. Kaz. Jaroslava Pospíšila pochopil, že mojí jedinou nadějí na odpuštění a věčný život je Pán Ježíš Kristus. Přestože jsem očekával, že takovou možnost musí mnoho lidí přijmout, nikoho jsem neviděl. Věděl jsem, že nehledě na ostatní potřebuji Krista a šel jsem dopředu a v modlitbě vyznal, že jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele. 

2. V 15ti letech v roce 1996 jsem byl v lovosickém sboru pokřtěn na vyznání víry a přijat za člena sboru. Křtil mě br. kaz. Jan Vychopeň. 

3. V 18ti letech jsem prožil povolání sloužit Pánu, nejdříve jak vedoucí mládeže v Lovosicích (2roky), poté jsem nastoupil na civilní službu do organizace Word of Life ČR v Černé Hoře u Blanska. Zde jsem také po absolvování služby zůstal sloužit mládeži a jsem zde až do dnešního dne. Od roku 2011 sloužím v této organizaci na pozici ředitele. Mé povolání vždy spočívalo v možnosti pomoci místním sborům v různých potřebách služby. Jsem 10 let ženatý s manželkou Olinkou, máme dvě děti (Eunika – 8let, Joel - 5let). Od roku 2002 jsem členem sboru BJB Blansko, kde jsem sloužil s mládeží, a v posledních letech hudebním doprovodem, evangelizačními aktivitami a kázáním, stejně tak v mnoha jiných sborech, s kterými spolupracuji.

4. Nominaci jsem se rozhodl přijmout po modlitbách a rozhovorech s několika bratry, kteří jsou mi příkladem ve službě a víře. Přestože má každodenní služba není výhradně pro BJB, tak prakticky, po všechny roky většina naší služby je sborům BJB, a možnost pomoci VV ve směřování a službě sborům zapadá i do mého Kristova povolání. 

5. Má představa služby ve VV je taková, že v čistém svědomí před Pánem chci sloužit těmi úkoly, které budu mít, a pomáhat, aby služba VV měla obraz vážnosti a byla prakticky nápomocná v mnoha zápasech, který každý sbor prožívá. I přesto, že kongregační zřízení nedává mnoho pravomocí, tak aby VV byl tím, na koho se sbory mohou obrátit s důvěrou v bratrskou pomoc. 

6. Ve své funkci bych nechtěl nic měnit, ale budu usilovat o to, aby život BJB dále směřoval k respektování Písma jako jediného zdroje pro život a zbožnost, jak pro jednotlivce, tak pro celou jednotu. Přál bych si, aby naším svědectvím opět bylo, co baptista, to misionář. Budu usilovat o to, abychom podpořili zdravé duchovní vzdělávání, které povede k povolání dalších do služby kazatele a dalších potřebných služeb. Budu usilovat o to, abych se nemusel za nic stydět před Pánem i církví. 

---------

Uvěřil jsem v roce 1987 v sokolovském sboru. Pokřtěn jsem byl před osmi lety v Kraslicích, kde jsem se stal i členem sboru.

Studoval jsem teologii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, dokončil jsem bakaláře a pokračuji magisterským studiem. V civilním zaměstnání jsem správce informačních technologií.

Jsem ordinovaným kazatelem pro diakonskou službu – kážu ve věznicích. Ve Vězeňské duchovenské péči zastupuji Bratrskou jednotu baptistů. Kandidaturu do VV jsem přijal, protože chci sloužit Bohu a mám řadu zkušeností v organizačně řídící oblasti.

----------

Pána Ježíše jsem přijal ve svých 12 letech jako výsledek působení Ducha svatého prostřednictvím bratří kazatelů Jaroslava Pohohy a Karla Buby. Bratrem kazatelem Bubou jsem byl také pokřtěn ve 14. letech. Současně jsem se stal členem vsetínského, což je také počátek mého života v BJB. 

Od roku 2002 jsem kazatelem suchdolského sboru, který vznikl tentýž rok osamostatněním se od mateřského sboru v Ostravě 

Po delší úvaze jsem se rozhodl kandidaturu přijmout, protože mi není lhostejná současná situace v BJB, která se ocitla na rozcestí. S nepokojem uvnitř BJB také souvisí zhoršující se obraz BJB v očích dalších věřících z jiných denominací, což jistě není dobré svědectví o životě tak malého uskupení jakým BJB je. 

Poslání VV je jasně vymezeno našimi dokumenty, takže je zřejmé, že tu o žádné funkce nejde. VV by měl napomáhat mezioborové diskuzi a podporovávat to, co nás jako sbory spojuje. Pokud stále trvá možnost uchovat BJB v její pestrosti, pak myslím, že potřeba se o to pokusit. 

Změnit by se měl určitě způsob vzájemné komunikace, který více podobá soupeření uvnitř politických stran než komunikaci, která se očekává od Kristem vykoupených dětí. Jestliže nás Kristus vede k tomu, abychom se přimlouvali a žehnali nepřátelům, pak nás současný stav BJB usvědčuje z toho, že stojíme mimo Kristovu vůli. 

-----------

Jmenuji se Radek Pospíšil a ve službě baptistického kazatele jsem 12 let. Dá-li Pán, v létě 2017 změním působiště, a to ze žateckého do libereckého sboru. Souhlasem s kandidaturou za člena VV BJB dávám najevo, že mi vývoj Bratrské jednoty baptistů není lhostejný. S lítostí pozoruji v některých otázkách ústup od vlastního účelu svazu sborů, který si BJB vytyčila ve své Ústavě. Opomíjeným cílem BJB je baptistická zásada odluky církve a státu. Budu podporovat rozhodnutí, která VV a Sbory BJB v ČR navrátí k respektování tohoto cíle. Baptistickým specifikem, které budu vedle dalšího hájit, je autonomie sboru, která však v našem pojetí není uzavřeností.

-----------

1. Pána Ježíše jsem za svého Spasitele přijala již v 16 letech při evangelizaci ve sboru v Praze na Vinohradech

2. Pokřtěná jsem byla 16. října 1968 a od toho dne jsem také členkou BJB

3. V současné době jsme přešli s manželem ze sboru Litoměřice do sboru Praha-Vinohrady (stěhování). Takže jsem ukončila svou službu v nedělní škole, službu účetní a členky sborové rady v Litoměřicích a začínáme se zapojovat do služby na Vinohradech. Stále pracuji jako členka Historické komise BJB. Už jsem ale hovořila se staršovstvem vinohradského sboru o mém zapojení do služby, v současné době zatím jako "náhradník" pro službu s dětmi a člen přípravného týmu příměstského tábora.

4. - 6. Vůbec se nedomnívám, že bych chtěla něco ve VV BJB změnit. Vážím si všech bratří, kteří v této službě stáli. Domnívám se jen, že bych ve službě ve VV BJB mohla využít obdarování, které mi Pán dal, mohla bych využít všechny zkušenosti, které mám z dlouhého života s Ním i ze služby, do které mne stavěl a životních situací, které jsem směla prožít. Mám na mysli například svou službu v církvi - v nedělní škole, v dorostu, ve službě účetní a člena revizní komise BJB, členky staršovstva pražského vinohradského sboru nebo členky sborové rady sboru v Litoměřicích. I jako členka historické komise naší Jednoty jsem měla možnost mnoha setkání, rozhovorů, ale i studia dokumentů, které hodně vypovídají o následování Krista. Mám také dost bohaté zkušenosti z práce se starými lidmi, s tělesně postiženými dětmi a v poslední době s imigranty (dětmi i celými rodinami).  V této službě jsem směla poznat nejen potřeby těchto lidí, ale i jejich prožitky, postoje, vnímání jejich okolí a jejich duchovní potřeby. Měla jsem (a pořád mám) příležitosti ke svědectví a duchovní pomoci těmto lidem. 

Pokud jde o mne osobně: 

Narodila jsem se a vyrůstala jsem ve věřící rodině. Vždy jsem tuto skutečnost brala jako zvláštní Boží milost, protože to byla rodina adoptivní a vnímala jsem jako Boží záměr, že se jednalo o věřící rodinu. Jak jsem výše zmínila, v šestnácti letech jsem prožila obrácení a byla jsem na vyznání víry pokřtěna bratrem kazatelem St. Švecem. Také jsem se hned zapojila do práce vinohradského sboru a na vyzvání staršovstvem jsem nastoupila do služby nedělní školy  a dorostu - ve které jsem od svých 22 let stála vlastně až do června 2016 (i když, jak už jsem také zmínila, pomalu se zapojuji do této služby ve vinohradském sboru). Po maturitě na tehdy SEŠ zahraniční obchod jsem nastoupila do ČSA, kde jsem pracovala čtrnáct let, až do sňatku, kdy jsem odešla za svým manželem do Karlových Varů. S manželem máme dvě dcery - Markétu a Veroniku. V roce 1993 jsme se přestěhovali do Roudnice nad Labem. Naším původním záměrem bylo vrátit se do sboru v Praze na Vinohradech - kde jsem vlastně pořád byla členkou. Ovšem tehdejší kazatel litoměřického sboru nás požádal, abychom se připojili ke sboru v Litoměřicích - byli jsme druhá baptistická rodina v Roudnici a bratr Pospíšil zde chtěl založit stanici. Tak jsme se stali členy litoměřického sboru a v našem domě se konala setkání bratří a sester roudnické stanice. V minulém roce jsme se z osobních důvodů rozhodli přestěhovat do Prahy, kde žijí obě naše dcery. Manžel vlastně také pracuje v Praze. Já jsem již několik let v důchodu, ale pracuji jako dobrovolník v jedné pražské organizaci, která pomáhá právě imigrantům. I tuto službu jsem přijala jako dar od Pána. Vnímám, že nás Pán Ježíš už "pustil" zpět do Prahy, protože v Roudnici je stanice sboru Litoměřice čítající několik rodin s dětmi - celkem asi čtrnáct lidí.