SPOLEČENSTVÍ  V  ROZHOVORU

Jsem vděčný za společenství našich sborů. Po posledním Sjezdu delegátů věřím, že Bratrská jednota baptistů není mrtvý projekt. Ukázalo se, že to, že si navzájem dáváme svobodu hledat pravdu, neznamená neschopnost uchránit se před chaosem, nezřízeností nebo před bludy.

Ukázalo se také, jak společně čteme Bibli a jak ji společně rozumíme. Není to papouškování předem připravených jedině správných odpovědí. Není to ani bezbřehý relativismus. Díky Bohu, že extrémy, ať už liberalismus či fundamentalismus, zůstávají okrajovými jevy.

Ve vzájemném rozhovoru, byť je náročný a mnohdy všelijak kostrbatý, jsme společně prokázali, že svoboda, kterou si navzájem dáváme, neznamená rezignaci na společné hledání pravdy. Baptismus, přesněji řečeno kongregacionalismus, má přirozené nástroje, jak se uchránit herezím. Tím nástrojem je rozhovor a závěry z tohoto rozhovoru přijímané většinou.

Mnozí se rozhovoru bojí, bojí se vyslechnout názory bratří a rozhovor je jim nepříjemný. Rozhovor je ale to, co spolu s našimi předchůdci rozpoznáváme jako to nejvhodnější církevní zřízení. Jistě, nabízí se model postavený na silných osobnostech, silném autoritativním Výkonném výboru, na silném staršovstvu nebo na silném a podrobném vyznání víry. Pro taková zřízení se rozhodla jiná společenství, například římskokatolická církev v čele s papežem. My jsme se poučeni Biblí i církevní historií rozhodli pro model jiný, model kongregační, sdružili jsme se do svazku sborů s tímto kongregačním modelem a jmenujeme se Bratrská jednota baptistů.

Výhodou našeho baptistického modelu je díky oné vzájemně si dopřávané svobodě velká šíře variant sborové struktury. Jsou sbory, kde téměř vše rozhoduje sborové shromáždění, a jsou jiné sbory, kde mnohým rozhodováním sbor pověří různé komise nebo svěří své pravomoci kazateli či starším a ponechá si pouze kontrolní funkci jako pojistku proti zneužití moci jednotlivcem. 

Jsou mezi námi jednotlivci, kteří by rádi posílili roli kazatele a staršovstva či roli Výkonného výboru. Denominace s tímto pojetím sborového života v ČR existují, ať už přijali biskupský či presbyterní model. Náš způsob sborového života je jiný. Je jistě náročný a má i svá úskalí, ale věřím, že není na pořadu dne se našeho sborového zřízení vzdát, přestat být Bratrskou jednotou baptistů a zařadit se po bok biskupských nebo presbyterních církví.  

Role kazatele a starších je více než rolí vůdce role pastýře, jakéhosi průvodce na cestě víry. To je úkol náročný. Není jednoduché získat druhé pro Kristovu věc. Skutečná proměna člověka se děje zevnitř, působením Ducha Svatého. Je velkým pokušením si to usnadnit a pokusit se proměnu člověka docílit jaksi zvenku, třeba tím, že lidem nabídneme silné vedení, které pak stačí poslouchat, nebo své důrazy sepíšeme do „vyznání“ a druhé postavíme před rozhodnutí: Podepiš nebo jdi! S lítostí vidíme, že tomuto pokušení některé sbory popřávají sluchu.

Na Sjezdu zazněla touha zařadit naše letošní rozhodnutí do našich řádů, abychom se pro příště takovýmto rozhovorům vyhnuli. Myslím, že je to nepochopení baptismu. My se rozhovorům vyhýbat nechceme. Naopak, rozhovor a společné hledání Boží vůle pod autoritou Písma je jednou z věcí, které z nás dělají baptisty. Kdo se chce vyhnout rozhovoru, ať vstoupí do církve postavené na poslušnosti neomylným autoritám.  

Nakonec chci poděkovat za naše „Zásady a stanoviska“. Jsem vděčný, že si v nich na jedné straně definujeme jisté hranice a na straně druhé je v nich dostatek svobody právě pro vzájemný rozhovor. Naše řády jsou věcí služebnou, ale znovu poznáváme, že se v naší situaci osvědčují. Znepokojující je proto být opakovaně svědky toho, že někteří naše řády napadají a chtěli by je zpochybňovat a různými doplňky předělávat.  

Daniel Kuc