poslal Nepřihlášený Milí bratři, milé sestry,
rádi bychom vyjádřili naše znepokojení nad událostmi, kterých jsme byli svědky v BJB v uplynulých měsících. Předem vás prosíme, nechápejte náš hlas jako snahu o rozdmýchávání negativních emocí či dalších rozporů. Naším cílem je smysluplná, budující a Kristovu evangeliu věrná diskuze, které nás povede k vzájemné lásce (Fp 2,1-5). Chceme tímto přimět ostatní členy BJB k hlubšímu promyšlení nedávných událostí a rozhodnutí, která jsme jako BJB učinili.
Události minulých měsíců
Předně bychom chtěli ukázat, jak pohlížíme na události posledních několika měsíců. Máme na mysli především dění týkající se sboru Na Topolce (Praha 4) a jejich postojů. Máme pochybnosti o způsobu, jakým jsme se jako BJB k celému problému postavili. Nechceme se nyní vyjadřovat k samotným otázkám homosexuality či dalším palčivým tématům. Poukazujeme pouze na způsob, kterým se problém řešil.
Celá „kauza Topolka“ začala v minulém roce na Radě zástupců sborů, kde br. Koukal z Topolky po sérii čtyř kategorických otázek ze strany br. Klusáka z Lovosic naznačil svůj postoj k praktikované homosexualitě. Je naprosto jasné, že bratrova odpověď pohoršila velkou část bratří a sester v BJB. Domníváme se však, že pohoršující zde byl i samotný způsob dotazování se. Otázky s možností odpovědět pouze ano či ne nám připomínají inkviziční praktiky, které se snaží dotazovaného zahnat do kouta a dokázat jeho špatnost. Rozumíme, že br. Koukal má podle řady z vás špatný postoj v otázce homosexuální praxe. Br. Klusák ale dalece přesáhl hranice slušnosti a jednání v bratrské lásce. Mrzí nás fakt, že zatímco na základě odpovědi br. Koukala se vzedmula velká vlna emocí a rozepří, jednání br. Klusáka v podstatě téměř nikoho nepobouřilo.
Následně se spustila rozsáhlá e-mailová diskuze, která byla z mnoha stran vedena pod vlivem silných negativních emocí, bez snahy porozumět si navzájem (omlouváme se těm, kteří tuto snahu upřímně měli). Návrhy na SD, který se v této době blížil, volali po nějaké formě „trestu/napomenutí“ sboru Na Topolce za jejich postoj, což hodnotíme jako velice nešťastný způsob řešení vzniklé situace. Rozumíme, že velká část sborů s postojem topoleckých nesouhlasila. Ani velká část bratří a sester z našeho sboru by se při rozhovoru s topoleckými na všem nejspíš neshodla. Očekávali bychom však diskuzi, která by nebyla vedena pod vlivem takového množství emocí, pokud možno by neprobíhala formou e-mailů nýbrž osobně a dala by dostatečný prostor všem stranám objasnit, jaký jejich postoj je a proč jej zastávají na základě svého porozumění biblickým textům. Setkání pořádané vinohradským sborem přineslo sice pohled na tuto problematiku, ale nenabídla hlubší seznámení s pohledem „druhé strany“. Závěrem SD byla výzva k činění pokání a odvrácení se od svých postojů ze strany sboru Na Topolce.
Zkráceně řečeno: sbor Na Topolce byl na základě jedné odpovědi „To si nemyslím“ vyzván k činění pokání a odvrácení se od svých postojů, které, zdá se, většina sborů ani dopodrobna nezná, neboť nebyl dán dostatečný prostor jej vysvětlit s náležitými biblickými podklady. Tento fakt hodnotíme jako politováníhodný a výsledná výzva nám přijde absurdní.
Otázka výkladu Písma
Celá situace se bezpochyby týká způsobu našeho výkladu Písma. Některé návrhy na SD přímo nařkly topolecké z nebiblických postojů. Zaráží nás, s jakou jistotou někteří bratři označují jiný pohled za nebiblický, aniž by si celou věc skutečně do hloubky vyjasnili se sbory, které jej zastávají. Rozumíme tomu, že pro řadu z našich bratří mohou být některé názory nepřijatelné a
nemohou se s nimi ztotožnit. Nerozumíme však snaze vylučovat sbory právě na základě jejich postojů vůči otázkám výkladu Bible. Ani mírnější forma „trestu/napomenutí“, která nakonec byla
Sjezdem delegátů schválena, nám nepřijde jako vhodný způsob řešení našich neshod.
Různé proudy porozumění Písmu
Jistě si všichni všímáme, že jakožto baptisté nemáme jednotný přístup k tomu, jak vykládat, studovat a číst Písmo. V BJB nacházíme několik proudů, které zastávají jiné pochopení toho, že Písma jsou „inspirována“ Duchem svatým, jiné porozumění tomu, že Písmo je neomylné, apod. V určitých otázkách tak mohou vznikat rozdílné pohledy právě na základě různého pojetí Písma.
Při všech těchto rozdílech bychom však měli mít snahu nacházet společnou řeč, tam kde je to možné. Uvědomujeme si, že stejnou otázku řeší církev od svého počátku a nestojíme tedy před něčím neobvyklým či neprobádaným. Tisíciletí trvající debata o Písmu jako základu naší víry nám může být zdrojem inspirace nebo odstrašujícím příkladem toho, jak podobné rozpory řešit.
Jak hledat společnou řeč?
Navrhujeme vycházet ze Zásad a stanovisek BJB, jakožto z dokumentu, který je nám všem společný a závazný a pro setrvání v BJB pro všechny sbory nezbytný.
Bod č. 2 Zásad a stanovisek baptistů zní:
„Písma Starého a Nového zákona jsou nám primárním pramenem a normou Božího zjevení v Kristu.“
Věříme tedy, že na tomto základu se všichni shodneme. Musíme tedy předpokládat, že všechny sbory v BJB považují Písmo za závazný dokument své víry a praxe. Není na místě, abychom se vzájemně osočovali z toho, že Písmo nerespektujeme a nectíme či záměrně jdeme proti němu. Vzájemná láska by spíše měla důvěřovat bratru, že činí dle svého nejlepšího svědomí a stejně tak se snaží vykládat texty Písma.
Pokud tedy přijmeme to, že každý sbor se snaží co nejlépe podle svých schopností, zkušeností a znalostí rozumět Bibli, mělo by nás toto uvědomění vést k respektu jiného názoru. I to vidíme jako projev bratrské lásky. Musíme mít snahu pochopit, proč druhý nachází v Písmu jiný pohled na stejnou otázku, právě proto, že jej respektujeme a s láskou jej přijímáme za svého bratra, kterému důvěřujeme, že se snaží nacházet to nejlepší poctivě a bez postranních úmyslů.
Takovéto jednání nás poté může přivézt ke smysluplné diskuzi vedené z lásky k druhému, nikoliv z lásky k vlastní pravdě. K tomu však potřebujeme nejdřív uznat, že jsem to možná já, který se mýlí, nikoliv začít ukazovat na druhé a obviňovat je z nebiblických postojů.
Je také potřeba si uvědomit, – a historie je nám zde svědkem – že spor o výklad Písma nejspíš nikdy nevyřešíme tím, že bychom všichni přijali jeden způsob, jak Písmo číst.
Co tedy můžeme dělat, pokud ani přes snahu nedojdeme jednotného pohledu? Myslíme, že je na místě položit si otázku, zda je vůbec nutné nalézt shodu v otázce porozumění Písmu v rámci celé BJB? Zásady a stanoviska BJB dále uvádějí: „Každá generace však smí z moci Ducha svatého slyšet Boží slovo pro sebe nově. Bůh tímto způsobem oslovuje i jednotlivce. Každý věřící je volán k osobnímu studiu Písma, ve svém poznání se však dává oslovit i porozuměním širšího společenství vyznávající církve.” Každý jednotlivec má dar Ducha svatého, který mu osvětluje význam biblických textů. Ve společenství s dalšími křesťany se pak nechává oslovit porozuměním druhých a společně tak mohou nacházet konkrétní živé Boží slovo pro jejich společenství do konkrétních situací, kterými procházejí.
Stanley J. Grenz ve své knize Teologie pro Boží komunitu zmiňuje mj.: “Lid Boží se schází k tomu, aby se zabývali Božími věcmi - aby rozeznávali vůli Hospodinovu pro konkrétní společenství”. Takováto věc je možná pouze a jenom na půdě jednotlivých sborů. Pokud tomu má být jinak, tedy nařizováním shora či odjinud, míjí se tyto snahy jakýmkoliv účelem. Jiná společenství totiž plně neznají a ani nemohou znát kontext, ve kterém sbory žijí, co řeší, jaké jsou jejich radosti a strasti.
Jde tedy o zodpovědnost jednoho místního společenství, jakým způsobem vykládá a rozumí textům Starého a Nového zákona. Z toho vyvozujeme, že není nutné, abychom se na této otázce shodli na půdě celé BJB. Zde postačí, že všichni považujeme Písmo za „primární pramen a normu Božího zjevení v Kristu.“ Domníváme se tedy, že v rámci celé BJB by naším úkolem nemělo být nalezení společného jednotného a jediného správného způsobu porozumění Písmu, nýbrž vytvoření takového prostředí, ve kterém je vítána diskuze, rozdílné hlasy si naslouchají a ve kterém je snaha rozumět druhému názoru.
Existuje hranice?
Neradi bychom však, aby náš postoj vyzněl jako snaha přijímat naprosto vše. I nás samozřejmě ihned napadá otázka, kde je pomyslná hranice, za kterou bychom v rozdílnosti zajít neměli. Domníváme se ale, že historicky je baptistická tendence toto „společné minimum“ spíše minimalizovat, než doplňovat o další a další usnesení a věroučné formule (viz návrhy některých sborů na SD). Opět nám mohou být východiskem Zásady a stanoviska, viz 3. bod: „Jsme součástí v dějinách vzniklé církve Ježíše Krista a vyznáváme víru v jednoho Boha - Otce, Syna a Ducha svatého.“
"Baptistické sbory navazují na svědectví a praxi prvotní církve a duchovní tradici protestantské reformace v Evropě. K jejím ústředním principům se hlásí. Nemají závazné církevní konfese, vyznavačské dokumenty prvních století církve (Apoštolské vyznání víry, Nicejskocařihradské vyznání a Chalcedonskou definici) však pokládají za svědectví křesťanské pravdě.“
Pro evropskou baptistickou tradici je typický značný „ostych před vytvářením závazných vyznání víry“ (Baptistické zásady). Tedy, jak už bylo zmíněno, baptisté měli tendenci spíše minimalizovat než rozšiřovat závaznou věrouku. Podstatná totiž byla a je zodpovědnost každého jednotlivého sboru, který pod vedením Ducha hledá živé Boží slovo do konkrétní sborové situace.
Společný základ
Co tedy může být tím společným minimem, ze kterého může a má vycházet naše spolupráce? Domníváme se, že tímto základem nemůže být nic jiného, než všemi sdílená víra v Ježíše Krista. 1. bod Zásad a stanovisek BJB uvádí:
„Nejvyšší autoritou naší víry a praxe je Ježíš Kristus, přítomný své církvi skrze Ducha svatého.“
Boží zjevení se primárně děje v osobě Ježíše Krista, vtěleném Slově. O tomto zjevení je nám primárním zdrojem Písmo, zapsané slovo. „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně“ (Jan 5,39). „Nejsem spasen, protože věřím Písmům, nebo protože věřím učení o milosti, ale jsem spasen, protože věřím Kristu nebo – jinými slovy – věřím v Něho. Ježíš je mé krédo. On je ta pravda. V tom nejpřesnějším slova smyslu je Pán Ježíš Slovem Božím“ (C. H. Spurgeon).
Věříme tedy, že právě v tomto základu, v Kristu samotném, se nachází to společné, co můžeme jako bratři a sestry vyznávat jednohlasně – Ježíš Kristus je Pán. Všechny ostatní otázky, které na úrovni BJB řešíme, by měly být prosvětleny uvědoměním si tohoto společného vyznání a z něj vyplývajícího vzájemného respektu a lásky.
Shrnutí
V našem vyjádření k současným událostem v BJB chceme dát najevo znepokojení z přehlížení a zpochybňování baptistických zásad, jakési snahy zasahovat autoritativním způsobem ze strany VV a sborů, které samozvaně Písmo vykládají jediným správným způsobem. Ve svých myšlenkách se vracíme neustále zpět k poslednímu SD a lámeme si hlavu nad tím, jak jsme jako
BJB mohli vůbec přistoupit na to, aby sbory hlasovaly o věci, o které předem většina sborů neměla možnost diskutovat. Zaráží nás, jakou rychlostí jsme si utvořili názor na základě jen z části dostupných emailových příspěvků, aniž bychom se vstřícně, opravdově a s láskou zajímali, z čeho sbor Na Topolce vychází, proč mají tento názor a co je k němu vede.
Náležitá, ústní diskuze neproběhla, hlasování však ano. Obáváme se, že tímto způsobem můžeme rychle skončit spíše jako sekta než jako církev Kristova.
Věříme, že každý místní sbor má svobodu a odpovědnost hledat a nalézat, co je Kristovou vůlí v jeho vlastním životě a díle. “Členové místního sboru řeší na sborových setkáních všechny své duchovní, kázeňské i praktické záležitosti pod vládou Kristovou společně. Každý sbor je ve své odpovědnosti zcela svobodný, ale při hledání toho, co je Kristovo, rozpoznává svou duchovní závislost na ostatních” (Baptistického zásady). Tato zásada nakonec přeci dává nebo by měla dávat dostatečnou svobodu pro výklad i tak palčivých otázek jako je například homosexualita.
Bez diskuze se však sbor Na Topolce zařadil na listinu nebiblických a z cesty scházejících sborů a vznikl dojem, že je třeba jednat rychle a rázně. Až tak rázně, že předem neprodiskutované téma (ve většinovém měřítku) se posunulo až k vybídnutí činit pokání. Obáváme se, že tímto způsobem jednání docházíme k zneužívání vyznání víry slovy C. W. Deweese. “Baptisté
zneužívají vyznání víry, pokud je:
• používají k potlačení nesouhlasu a nonkonformismu
• aplikují na jedince/skupiny, které se s nimi neztotožňují
• používají k ovládání doktrinálního hlediska jiných baptistů
• vnucují tak, že znásilňují svobodu svědomí
• užívají k narušování práva jedince a sborů k samostatnému studiu Písma a svobodné
volbě teologického směřování a další” (Baptistické zásady).
Naším jednáním se vzdalujeme od toho, co s objevením baptistických církví a jejich fungování bylo obrovským krokem vpřed. Oddalujeme se od svobody jednotlivých konkrétních společenství k unitarismu, hierarchismu a autoritativnímu nařizování, jako je tomu dodnes v jiných křesťanských církvích. Je to krok zpět.
Mrzí nás také přístup vyhraněných sborů. Ve svém suverénním přístupu k pojetí a vykládání Bible nemají ani náznak respektu k baptistickým zásadám, jinakosti a svobodě. Přestože nepřikládáme Zásadám větší autoritu nežli Duchu svatému a Bibli, jsme baptistickými sbory a to znamená, že se mj. řídíme baptistickými zásadami.
Přáli bychom si, aby jednotlivé sbory měly svobodu vyznání a spojovaly se tam, kde je to možné, podle zásady č. 9. “Věříme, že vzájemný svazek uskutečněný v místním sboru vede k vytváření širších svazků mezi sbory a společenstvími sborů kdekoliv je to možné.”
Naším dopisem mj. chceme také zpochybnit smysl hlasování o tom, co a jak by měl sbor Na Topolce činit během následujícího roku. Rádi bychom se vrátili zpět k tomu, abychom si dávali prostor k diskuzi a abychom se nakonec opět nesklonili k hlasování o pokání, odchodu, či snad o vyloučení některého sboru, ale ponechali jsme si právo pro svobodný výklad a přístup k Písmu jako takovému. Nemůžeme si přeci navzájem určovat, co má kdo dělat, jak má Písmo číst. Před Kristem neponeseme totiž odpovědnost za jiné sbory, ale za své sbory a za svá rozhodnutí. Můžeme vyjádřit nesouhlas a znepokojení, nemůžeme se však vyhazovat a diktovat si, jak má kdo věřit.
Naopak je třeba uvědomit si, čemu je nutno opravdu čelit: “Čemu je třeba čelit, je nebezpečí anarchie, soutěživosti a izolacionismu, které vždy hrozí, když zamítnutí vize jednoty ve smyslu superstruktury není samo provázeno odvážnou vizí a neméně vášnivou oddaností myšlence svobodnější, volnější, misijnější a náročnější manifestací jednoty těla Kristova” (Petr
Macek).
Pokud tomu tak nebude, ze sdružení baptistických sborů se stane diktatura těch, kteří Bibli jako jediní – dle svého mínění – vykládají správně, a tento svůj výklad předkládají ostatním k volbě z možností: přijmout nebo odstoupit, či nechat se vyhodit za nesouhlas.
Nechť nám je inspirací Pavlův postoj ke svému vlastnímu poznání: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje a láska – ale největší z té trojice je láska.“ (1. Korintským 13,11-13).
Návrh
Navrhujeme tedy na příští RZS na prvním místě diskutovat o kongregacionalismu, tedy o našem vnímání pravomocí sborů a VV zasahovat do fungování a směřování jiných sborů. Nemůžeme nutit jakýkoliv sbor pro změnu výkladu Písma ve věcech, kde se neshodneme a nemůžeme přistupovat k debatě o složitých otázkách, pokud ani nevíme, co dělat v případě neshody. Na dalším SD pak navrhujeme hlasovat o revokaci usnesení posledního SD ve věci sboru Na Topolce.
Pán s vámi se všemi,
2. Sbor BJB v Chebu
PS: Omlouváme se za délku našeho vyjádření a děkujeme za trpělivost těm, kdo dočetli do konce.
