Historie sboru BJB v Chebu - 8. Až potud nám pomáhal Hospodin

V srpnu 1980 nastoupil do kazatelské práce bratr František Hruza. Pán ve své lásce třtinu nalomenou nedolomil. Na Jeho trpělivou lásku obrátil pozornost unavených bratří i nově nastupující kazatel:

"Přeji si a modlím se za to, aby naše společná práce na Boží vinici byla požehnaná. Budeme-li žít v lásce našeho Pána, bude méně bolestí, méně slz. Povede-li nás láska Pána Ježíše blíž k sobě navzájem, budeme si vzácnější a i naše okolí pozná, že máme co dát tomuto světu."

A opravdu, Boží láska rozehřívala i ztuhlé kolo sborového života. Bratři starší se s novou nadějí pouštějí do díla. Cítí, že je třeba zesílit kontakty mezi členy sboru. Sborové obecenství je narušeno "moderním" stylem života - nedostatkem času, vysokým životním tempem a vzájemným odcizením. Velkým povzbuzením do další práce byly vyslyšené modlitby za laické kazatele. Ještě v roce 1980 na žádost sboru udělil ONV státní souhlas bratru Petru Jelínkovi. Hned v následujícím roce obdržel státní souhlas i bratr kazatel Štěpán Křivánek. Oba bratři se pustili do laické kazatelské služby s onou první láskou a horlivostí.

Osmdesátý první rok přinesl další nečekanou, ale radostnou událost. Po sedmiletém, marném hledání vhodného místa pro vlastní modlitebnu v Sokolově, při kterém tamější bratři a zejména bratr Jan Kvasnička starší spolu s bratry Š. Křivánkem a Fa. Hruzou vynaložili nesmírné úsilí, se konečně objevila reálná možnost k zakoupení jednoposchoďové vily v Purkyňově ulici č. 486. Hned po jejím zakoupení byla zahájena rekonstrukce. Architektonické řešení modlitebny vypracoval bratr Ing. Slavomír Sláma z Litoměřic. Se stavebními pracemi se začalo již na podzim 1981. Bratři z Chebu sice vydatně pomáhali, ale hlavní tíže ležela na bedrech bratří v Sokolově, organizačně vedenými bratrem Karlem Boháčkem.

Rok 1982 je ve znamení dvojnásobné bolesti. Na počátku roku, 9. února 1982, nás předešel do věčného domova bratr Jan Kvasnička starší. Pán si jej odvolal uprostřed rozdělané práce. Stanice v Sokolově i chebský sbor v něm ztratily neúnavného, zkušeného laického kazatele, který za své desetileté působení vykonal pro sbor a zejména pro stanici v Sokolově velký kus práce. Na jeho místo nastoupil bratr Rudolf Holub.

Dne 8. října 1982 si Pán odvolal do věčných příbytků bratra kazatele Štěpána Křivánka. Celý jeho život byl pevně spjat s prací v chebském sboru. Prožil zde dobré i to horší. V čele sboru stál téměř nepřetržitě od roku 1958. Jako laický kazatel, kazatel i předseda rady starších. Pán jej obdařil mnohými dary. Nadto pak láskou a porozuměním pro potřeby druhých. Mnoho bratří a sester se s ním loučilo se slzami v očích. A také v pevné nadějí na věčné shledání. Jeho pohřeb se stal manifestací živé víry a radostné zvěsti evangelia. Pohřbu se zúčastnilo množství účastníků. Mezi smutečními hosty byli i kazatelé sborů BJB v ČSSR v čele s bratrem předsedou ThDr. Pavlem Titěrou a tajemníkem bratrem Stanislavem Švecem.

Na modlitebně v Sokolově muselo být odpracováno téměř 10.000 hodin, než mohla být 23.2. 1983 slavnostně otevřena. Tímto dnem se v Sokolově otevřely nové možnosti pro práci na Božím díle.

Také modlitebna v Chebu je využívána podle svých možností. V roce 1983 a 1985 se zde konají oblastní konference BJB pro Čechy a Moravu. V následujícím roce se zde uskutečnilo celostátní setkání mládeže. V této době měl chebský sbor 185 členů.

V roce 1987 byl zakoupen a upraven na modlitebnu sborový dům v Kraslicích, tehdy Fučíkova ulice č. 36. Slavnostním shromážděním byla modlitebna otevřena 20.12.1987. odpovědností za práci byl pověřen bratr Antonín Srb mladší. Sbor má na stanicích i v Chebu své věrné pracovníky a skryté modlitebníky.

Tato léta však nepřinášejí jen radosti. Po vnější stránce se vše zdá být v pořádku. Ze sboru se však postupně vytrácí misijní duch. Mnozí ve víře nerostou, mají co dělat sami se sebou. Na pomoc druhým nezbývá čas. Na sborové práci se podílejí jen jednotlivci. U některých členů se projevuje nezájem a pasivita. Stav sboru nejlépe ilustrují slova bratra kazatele Hruzy:

"Každý sbor, to tvrdívali staří teologové, prochází třemi stupni, které se po čase obměňují. Je to stupeň probuzenecký, teologický a estetický. Když bychom duchovní stav našeho sboru hodnotili podle těchto tří kritérií, pak máme nejblíže k estetickému období, o němž se říká, že je pro duchovní stav nejnebezpečnější."

Tak situaci vidí i vedení sboru v čele s bratry Petrem Jelínkem a Aloisem Sauerem. Opravdu, situace není růžová. Přizpůsobování se světu je tak rapidní, že se neobjevuje jen u mladší a střední generace, ale i u starší. Projevuje se ve všech oblastech života. Vzrůstající zabydlenost a orientace na materiální hodnoty je příčinou toho, že někteří členové sbor opouštějí a odcházejí za "lepším živobytím".

Pro některé se středem všeho stává poklidný rodinný život, jiní se zcela "rozpouštějí" v zaměstnání, další se zase zaměřují na komfortní trávení volného času. Nedělní shromáždění se tak některým stává jen pouhým módním doplňkem měšťáckého životního stylu.

Je bolestné vidět, jak spokojení, dobře živení a exkluzivně oblečení "křesťané" sem přicházejí hlavně proto, aby konzumovali estetické a kulturní zážitky. Duchovní sterilita a vyprahlost způsobuje, že do sboru pronikají některé nezdravé prvky scestného charismaticko-letničního učení. Tyto jevy nevedou k obživení, ale k nejednotě a ke štěpení. Jak jsou pro tyto chvíle aktuální slova zesnulého bratra kazatele Křivánka: "Je čas, bratři a sestry, se ze sna probudit! Vzor si můžeme brát jedině z Písma a nikde jinde. Pán nechť je nám velmi milostiv!"

A Pán Bůh je milostivý. V rámci výměny kazatelů odchází 30.9 1988 bratr kazatel Hruza a na jeho místo přichází kazatel pražského vinohradského sboru bratr Vlastimil Pospíšil. Přináší sebou lék nad všechny léky. Při své instalaci v chebském sboru vyhlásil velkolepý program, jehož cílem je Golgota. K tomu řekl prostě a jasně:

"Přeji si, abychom tam chodili a často tam bývali spolu."

Ano, potřebujeme pokání. K němu a pod Golgotský kříž nás vedou i léta nedávná. Léta, ve kterých jsme chtěli jít svou cestou. Kdy jsme možná i pozapomněli na to, jaké veliké věci s námi učinil Hospodin.

Podobni izraelskému lidu, stydíce se za svou neposlušnost a nevděčnost, stojíme v bázni před tváří Hospodinovou. Ne, nemáme před Ním žádných zásluh. Vidíme však tu dlouhou řadu svědků víry, kteří s Jeho pomocí nesli světlo víry a lásky, pochodeň živého evangelia.

Spolu s nimi můžeme vděčně a s novou nadějí ve věčné příští říci: "Až potud nám pomáhal Hospodin."

Toto vyznání bylo ústřední myšlenkou slavnostních vzpomínkových shromáždění, která se konala ve dnech 2. - 4. 12. 1988.

Bratři a sestry si připomněli zejména zápal a nadšení, které počátky sborové práce provázely. Nikdo nemohl přeslechnout vyznání pamětníků: "Co jsme byli, byli jsme jen z milosti Boží. Bez Něho bychom byli ztraceni uprostřed ciziny, stejně jako ve své vlasti."

Do druhé čtyřicítky vstupuje sbor s novými perspektivami. Otevírá se možnost osamostatnění stanice v Sokolově, které by přineslo nové impulsy pro duchovní dílo nejen v Sokolově, ale také na stanici v Kraslicích. Je ordinován diakon sboru bratr Alois Sauer starší, kterého sbor pověřil vysluhováním Památky večeře Páně při nepřítomnosti bratra kazatele ve sboru i na stanicích. Do služby v jednotlivých složkách sboru se hlásí mladí bratři a sestry...

Zde naše vyprávění končí. Život však jde dál. Historie chebského sboru se neuzavírá. Její čisté, nepopsané stránky čekají na další události a mocné skutky Boží. Čekají také na nás. I na nás do jisté míry záleží, čím a jak budou zaplněny. Životem víry a lásky, nebo nevěrou a lhostejností. Kéž bychom všichni v jednotě a jednomyslnosti chtěli snášet úpal a horko dne na vinici Boží a nedávali přednost vychladlému pohodlí našich domovů. Kéž bychom se se vší doufanlivostí obrátili k Hospodinu. V Něm je naše naděje. Pán má ve svých rukou krátké dny našeho života i další léta rozsévání evangelia v Chebu a okolí.

Historický přehled kazatelů chebského sboru

Vilém Jersák             1.9.1950 - 7. 1952

Josef Pospíšil            1952 - 1956                       administrátor

Karel Buba st.          16.4. 1958 - 1.7. 1966       administrátor

Štěpán Křivánek       1.2. 1966 - 30.4 1975

Vilém Pospíšil           1.9. 1975 - 30.4. 1977

Karel Kuc                1.5. 1977 - 30.12. 1979

František Hruza        1.8.1980 - 30.9. 1988

Vlastimil Pospíšil       1.10. 1988

Historický přehled laických kazatelů chebského sboru

Antonín Sauer

František Kolařík

Josef Boháček

Štěpán Křivánek

Petr Černík st.

Štěpán Sauer

Vladimír Vacek

Karel Boháček st.

Matěj Hrůza

Petr Jelínek

Alois Sauer st.

Jan Mrázek st.

František Jelínek

Jan Kvasnička st.

Věroslav Jirman

Bohuslav Novák

Theofil Jersák

Jindřich Nesvarba

Václav Černík

Do společné práce se v průběhu let zapojilo v jednotlivých složkách sboru (nedělní besídce, dorostu, mládeži, sesterském odboru, hudebním kroužku, pěveckém sboru, službou při modlitebních chvílích, ve vedení práce a finančních záležitostí sboru, úklidu modlitebny, údržbě a opravách sborových objektů a zařízení, zajištění ozvučení a nahrávání, v modlitební a finanční podpoře, apod.) mnoho dalších bratří a sester. Pro nedostatek historických podkladů je nemůžeme zde uvést všechny jednotlivě. Jejich jména jsou však zapsána v Knize života.

Štěpán Křivánek, 1990

(tato verze byla schválena staršovstvem sboru BJB v Chebu)

Obsah:

Historie sboru BJB v Chebu - 1. Kořeny
Historie sboru BJB v Chebu - 2. V rozptýlení
Historie sboru BJB v Chebu - 3. Malé stádce
Historie sboru BJB v Chebu - 4. Na Boží vinici
Historie sboru BJB v Chebu - 5. Stavba
Historie sboru BJB v Chebu - 6. V plésání a radování
Historie sboru BJB v Chebu - 7. Třtinou nalomenou
Historie sboru BJB v Chebu - 8. Až potud nám pomáhal Hospodin