Po výstupu do jednoho libereckého kopce trochu udýchaný přicházím k patrovému rodinnému domku a čtu velký nápis na bílé fasádě nad prosklenými dveřmi: „Reformovaná církev“. Reformovaná prý proto, aby si ji lidé nepletli s již existujícím sborem baptistů.

Ve vitrínce před domem vidím několik evangelizačních textů a pozvánky k celé řadě sborových aktivit – angličtina, nedělní škola pro děti. Je 17.00. Nejsem sám, kdo přichází na poslední chvíli. Společně vcházíme a boty necháváme na chodbě. Hned za dveřmi dostávám do ruky zpěvník a kralický Nový zákon. Místnost je vybavena jako nějaká učebna. Sedíme za stoly, které jsou uspořádány do půlkruhu. Vepředu u stolu před bílou tabulí sedí v bílé košili a ve svetru kazatel. A to už začínáme. Za doprovodu reprodukované hudby zpíváme ve stoje píseň podobnou našim bratrským. Pak se kazatel modlí a my usedáme, abychom slyšeli biblické slovo o Ježíšově vjezdu do Jeruzalému. Je květná neděle. Kazatel verš po verši vykládá dnešní oddíl. Občas nakoukne do poznámek a vykresluje před našimi zraky pokorného, tichého Ježíše na oslátku, který se přijíždí nabídnout jako velikonoční beránek, aby byl obětován za hříchy světa. Jeden mladík vstupuje do výkladu svou otázkou. Kazatel krátce reaguje a pokračuje ve výkladu. Jeden z přítomných vybíhá ven, aby uhnul s autem, které zaparkoval sousedovi před garáží. Výklad pomalu končí. Opět vstáváme, abychom zpívali. Jé, tu píseň znám, ta je určitě z našich bratrských. Zaznívá kazatelova modlitba na závěr. Je 18.05, lidé jsou zváni na čtvrteční biblickou a dostávají velikonoční pozvánky pro své přátelé. Pak se loučíme. Kazatel odchází nahoru do bytu s mladou dvojicí, kterou pozval k rozhovoru a my ostatní se během několika minut rozcházíme. Spěchám na tramvaj a říkám si, že sem se zase někdy přijdu rád podívat.