Kam vede KAM baptistickou mládež?

Dostala se mi do rukou brožurka, která je určená pro školení vedoucích kádrů mládeže na školící akci Křesťanské akademie mladých (KAM), která se léta pravidelně koná pod názvem Škola vedoucích mládeže (ŠVM).

Některé skutečnosti kolem tohoto materiálu a v tomto materiálu vyvolávají znepokojivé otázky. Pro vaši představu přikládám zde čtyři strany, na kterých jsou podtržená tvrzení, která tyto otázky vyvolávají:

Zajímavá pátá kapitola nabádá absolventy školení k zapojení se do hnutí. Z textu ani z celého matriálu však není zřejmé, o jaké hnutí se jedná. Autoři materiálu neříkají jasně, zda jde o hnutí letniční, charismatické, či Pozdního deště nebo Torontského požehnání. Je typické (stejně jako celé duchovní pozadí KAMu), že se striktně tají, o jaké hnutí to vlastně jde. Toto chování organizátorů školení považuji za hluboce neetické, zejména pokud usiluje o "převýchovu" "vedoucích mládežnických kádrů" různých církví.

Pozoruhodný je sektářský důraz na "oddanost k hnutí" (sic!), místo Pánu Ježíši Kristu. Oddanost je podle autorů nějak měřitelná, neboť podle nich existují různé stupně oddanosti - největší je zřejmě u generálů hnutí.

Další zhoubný důraz na této stránce, je navádění, jak se vypořádat s lidmi, kteří mají jiný názor. Označování za opozici je cejchuje a apriori staví do pozice nepřátel hnutí. Budování značného stupně jednoty na základě vyloučení kritiky a opozice je typicky sektářský rys.

Na této stránce stojí za upozornění skutečnost, že ono nejmenované hnutí (zde opisem nazvané hnutím, které mění svět), buduje jednotu nikoliv na Ježíši Kristu, ale kolem silné osobnosti. KAMem vychovávaní vedoucí naší mládeže se mají stát silnými vůdci, kteří nemilosrdně likvidují jakoukoliv kritiku a mládežníky s jiným názorem jako opozici, která přináší rozbroje a rozdělení. Toto jsou typické rysy charismatické sekty.

Charismatický princip multiplikace, neboli násobení je patrný z této stránky. Manažerské nástroje na výběr kádrů zcela opomíjejí Ducha svatého, který si povolává nádoby hliněné, aby je použil a zmocnil ke službě a ke svědectví. Hlavním zdrojem k naplňování konečného cíle není pro tuto charismatickou sektu Pán Ježíš Kristus, ale lidé, kteří mají požadované vlastnosti.

S tímto bludem souzní i zaměření kádrů na získávání a vytváření elit, které mají být zárukou toho, že i "obyčejní lidé" přijdou ke Kristu.

Za povšimnutí také stojí, že charismatičtí autoři považují za "plného víry" pouze takového člověka, který se plně poddá jejich principu "učednictví", tedy podřídí se svému lidskému "Mistru" (guru), který plně ovládá jeho život. "Učedník", který se nechce od svého lidského guru učit, není podle nich "plný víry" a je brzdou multiplikace (násobení).

Korunou všeho pak je návod k manipulaci vedoucích mládeže se skupinkami a manažerskému řízení personální politiky a obsazení skupinek. "Velká spřízněnost" ve skupince je nežádoucí a vedoucí mají zřejmě takovou skupinku personálně "optimalizovat". Pomineme-li, že skupinkové hnutí je samo o sobě charismatickým nástrojem na ovládnutí velkého počtu lidí, pak tyto návody na manipulaci s jejich osazenstvem jsou praktickou ukázkou, kam toto hnutí skutečně vede.

Tato příručka je určena výhradně vedoucím mládeže a neměla by se v žádném případě dostat do rukou "obyčejných" mládežníků.

Školením KAMu zvaného Škola vedoucích mládeže prošlo za několik let desítky baptistických mládežníků, kteří byli drillováni ke ztotožnění se s tímto učením a k další aplikaci těchto charismatických praktik.

Je na pováženou, že mnoho našich sborů tato (nikoliv levná) školení mládežníkům platí (včetně této brožurky), a přitom možná ani netuší, čemu jsou jejich děti vyučovány.

Zato většina KAMem kovaných elitních kádrů, Petrem Coufalem počínaje, Janem Jackaničem pokračujíc a dalšími vůdci mládeže konče, se k těmto charismatickým důrazům a praktikám hlásí. Jejich cílem je hlubší zakotvení baptistické mládeže v charismatickém hnutí a podřízení se plné koordinaci KAMu, potažmo ČEA.