Základ a řád ordinované služby v BJB

BJB je organickým společenstvím sborů, a proto k službě v ní dochází podle určitého řádu. Spojitost jednotlivého sboru se společenstvím sborů je dána již posláním církve ve světě. Baptisté patří v ekumenické rodině církví k těm, kdo kladou dů­raz na laickou podstatu církve a svrchovanost místního sboru. Místní sbor je již církví, do společenství baptistických sborů však patří na základě dobrovolného sdružování. Toto společenství pomáhá místnímu sboru dostát úkolu věrnosti biblickému svědectví i duchovnímu odkazu, k němuž se hlásí a tak zůstávat v živém spojení s baptisty ve světě i s církví obecnou. Na tyto skuteč­nosti navazuje i řád duchovní služby ve sborech BJB.

Bůh uložil celé církvi službu smíření s Bohem skrze Ježíše Krista (2Kor 5,16-21; Gal 3,26-29). Každý, kdo vyznává víru v Krista, je volán k učednictví a ke službě (1Kor 12,12n). Proto mluvíme o všeobecném kněžství věřících" (1Pt 2,9; Řím 12, 1-8), založeném v jejich specifickém obdarování ke službě (1Kor 12; 14,26; Řím 12, 1-8; Ef 4,11-16; 1Pt 4,10n; Sk 2,14-21).

V celé historii Božího lidu však dochází i k povolávání duchovních vůdců, jimž je svěřována zvláštní odpovědnost. Z toho vyplývá, že je třeba se hlásit k službě celého Božího lidu i k nutnosti a hodnotě zvláštní služby, spojené se specifickou odpovědností. Ve Starém zákoně dochází k duchovnímu vůdcovství prostřednictvím kněží, proroků a lidí pověřených správou ostat­ních. Tito muži a ženy byli odpovědni Bohu i všemu lidu. V rané církvi byla zvlášť důležitá prorocká služba, která byla svěřena jak celku, tak i jeho odpovědným vůdcům. Jinak nemáme v Novém zákoně nějaký jednoznačný model duchovního vůdcovství. Jisté je to, že zde dochází k odděleni jednotlivců pro zvláštní služby (Sk 13,1-3, Sk 16,13-15.40, Sk 20, 17-35, Ř 16,1-16, 1Kor 16,15n, Fp 1,1, Fp 4,2n, 1Te 5,12n, 1Tm 3,1-13, 2Tm 1,5-9, Žd 13,7, Jk 3,1, 1Pt 5, 1-4). Předním úkolem vůdců byla služba církvi a výchova jejích údů k službě. Proto kázali, vyučovali, napomínali, uplatňovali autoritu Páně, pečovali o církev a byli jí příkladem svým životem. S vysluhováním křtu a Večeře Páně No­vý zákon jejich službu výslovně nespojuje.

Církev tyto své vůdce podporovala skrze povzbuzování (1Tes 5,13), uznání jejich autority (1Kor 16,15-18; Žd 13,7) a finanč­ní úhradou (Gal 6,6; 1Kor 9,1-14; 1Tm 5,17; Fil 4,14-19). První místní sbory měly zpravidla více vůdců, model jednoho pastora v čele se objevuje až na počátku druhého století. Konflikty, k nimž podle novozákonního svědectví vykonávání vůdcovské služby vedlo (Sk 6,1-4; 1Kor 1-4; 2 Kor 10,7-11; 3J 9-10), naznačují dů­ležitost věrnosti apoštolskému svědectví, citlivosti vůči kul­turním odlišnostem, potřebu osobní zralosti a pokory. Klasickým textem definujícím službu v církvi a její předpoklady, platným i pro naši dobu, jsou Pavlovy výroky z 1Kor 4,1-5.9-13; 2Kor 4, 1-15; Fil 3,7-16.

Vzkládání rukou je praxe užívaná ve spojení s uváděním duchovních vůdců již ve Starém zákoně (4M 27,15-23; 5M 34,9). V Novém zákoně je dosvědčena v rozmanité souvislosti (Sk 6,6;

13,1- 3; 1Tm 4,14; 2Tm 1,6). S ordinací je úzce spojována až od 2. století.

Uvedeným biblickým směrnicím odpovídají i důrazy původního baptistického pojetí církve. Pojetí a členění duchovní služby ve sboru se ovšem většinou od počátku různilo, neboť Nový zákon nepřináší žádný definitivní recept či model. Některé sbory či společenství sborů mezi službami ve sboru nijak zásadně nerozli­šují. Všechny jsou zacíleny k poslání církve, všechny jsou koná­ny na základě rozpoznaného obdarování, všechny se dějí na zákla­dě určitého pověření. Jiné sbory či společenství sborů odlišují takové služby, s nimiž je spojena určitá vedoucí role a pro ně vyhrazují zvláštní pověření, kterému pak obvykle říkají ordina­ce. Většina sborů a společenství sborů vyhrazuje toto zvláštní pověření, které je zpravidla spojeno se vzkládáním rukou, jen pro službu vlastního duchovního vůdce sboru - kazatele. Toto u nás vžité označení má na zřeteli jeho vedoucí roli a jeho zod­povědnost za uskutečňování poslání církve a péči o duchovní růst sboru prostřednictvím kázání a jiných forem tlumočení Božího slova - zvěsti evangelia o Ježíši Kristu. I když i na této služ­bě se mohou podílet jiní (případně všichni) členové sboru, pokud jsou k tomu nějak pověřeni, ordinací k této službě se zdůrazňuje odpovědnost za ni.

Již první baptisté uznávali, že ve sborech musí být duchov­ní vůdci. Zásadou ovšem bylo, že si sbory své duchovní na zákla­dě jejich obdarování volily a zřizovaly samy, očekávaly však, že toto "vnější povolání" bude stvrzeno širším společenstvím sborů. Ordinace byla chápána jako ratifikace Božího povolání. Její kan­didáti získávali nejprve kazatelskou "licenci^" a před vlastní ordinací (tj. "zřízením" ke konkrétní službě na konkrétním mís­tě) byli ještě zkoušeni komisí (radou) složenou ze zástupců ji­ných baptistických sborů.

Ordinovaní služebníci se podílejí na společné službě všech věřících. Ta je určena církvi i světu. Sbor (BJB) na základě Bo­žího povolání, vystrojení duchovními dary a potřeb svěřuje těmto služebníkům péči o tuto službu (se zvláštním zřetelem na zvěsto­vání a bohoslužbu) a ukládá jim zvláštní odpovědnost za to, aby církev byla ve svém životě a díle věrná evangeliu.

Ordinovaní služebníci tak stojí v čele výchovy ostatních k dílu služby (Ef 4,l1n), spravují věci sboru a konají svou službu tak, aby všechna pozornost i všechno úsilí byly zaměřeny k naplnění Božího cíle sjednocení všeho a všech v Kristu (Ef l,9n). Odpovědné naplňování tohoto náročného poslání vyžaduje kvalitní biblický základ, získaný a udržovaný skrze dobré bib­lické a teologické vzdělání. Jejich služba má svůj základ v kon­krétním sboru, ale ti, kdo v ní stojí, mohou církvi i světu sloužit rozmanitým způsobem a ve specifických institucích. Konk­rétní role nebo struktury, v nichž k této službě dochází, nemění. nic na jejím základním poslání a odpovědnosti.

Tradiční okruh ordinované služby zahrnuje vedení sboru v jeho poslání, kázání a organizaci bohoslužby, vysluhování křtu a večeře Páně, vyučování, přípravu nově obrácených ke křtu, náv­štěvy a pastoraci, svatby, pohřby, sborovou administraci a zas­tupování sboru před církevní i necírkevní veřejností. Může zahr­nout i mnohé jiné. Z povahy této služby však vyplývá odpovědnost za to, aby všechna činnost vycházela z Písma a byla poučena z baptistického odkazu.

Při rozpoznávání obdarování a povolávání k ordinované služ­bě vykonává církev svou autoritu dát svému životu a poslání před Bohem řád. K němu patří i následné uznávání autority těch, které si tímto způsobem mezi sebou zřizuje. Jejich autorita však není mocenské povahy: Není to autorita nad církví (sborem), ale v církvi. Veškerá autorita v církvi musí přitom vycházet z přík­ladu Kristova (Mt 20.25n.28).

Poslání služebníků pověřených duchovní (ordinovanou) služ­bou nespočívá v určitých speciálních či jedinečných funkcích, které by náležely výlučně do jejich pravomoci, ani v nějakém je­jich vyšším duchovním statutu. Vše, co ordinovaný kazatel na základě svého pověřujícího oddělení ve sboru koná, může být ko­náno i kterýmkoli jiným členem sboru, pokud ho sbor na základě duchovních a odborných předpokladů tím pověří.

Odpovědnost BJB za kvalitu duchovní služby kazatele je vy­jádřena zřízením a činností komise duchovní služby, která má po­moci sborům při výběru uchazečů o službu kazatele (vedoucího sboru) a dalších ordinovaných pracovníků. Komise pracuje v sou­ladu s Ústavou BJB a neopomíjí zejména §17 přílohy č.3 ústavy. Vykonává svou činnost v úzké součinnosti s VV. Komisi zřizuje na návrh Výkonného výboru Sjezd delegátů BJB. Je tříčlenná.

Poslání a činnost

poradenství pro zájemce o teologické studium

kontakty se studenty teologie a jejich pedagogické vedení

závěrečný zkušební pohovor a zpracování komplexního hodnocení

zkušební pohovor a komplexní hodnocení těch uchazečů o službu kazatele BJB, kteří se nepřipravovali pod pedagogickým vedením komise duchovní služby

zadávání a hodnocení ordinační práce

doporučování ordinace

 

 

III. Ordinační řád

K výkonu ordinované služby je (stejně tak, jako v případě každé duchovní služby) zapotřebí vnitřního i vnějšího povolání. Boží vnitřní povolání může člověk začít vnímat i z přispění někoho jiného. Na sboru vždy je, aby vytvořil příležitosti pro to, aby se každé takové vnitřní povolání dalo obecně rozpoznat, aby mohlo být i osobně přijato a aby mohlo dojít k náležité přípra­vě pokud se nejedná o někoho, kdo k této službě již připraven je.

Standardním způsobem přípravy je studium teologie, zejména řádné denní nebo externí studium na teologickém učilišti, zapo­čaté po rozhovoru se sborem, který studium doporučuje a s komisí duchovní služby. V průběhu studia je student s touto komisí v kontaktu.

Studenti posledního ročníku teologické školy a absolventi se mohou stát kandidáty na místa kazatelů (samostatných nebo po­mocných), misijních pracovníků atd. Sbory povolávají své kazate­le volbou.

Zpravidla po jedno až dvouleté službě sbory uvažují o provedení ordinace. Pokud považují ordinaci za vhodnou, obrátí se na komi­si duchovní služby, která pozve dotyčného k pohovoru, případně mu zadá ordinační práci a ordinaci doporučí či nedoporučí.

Dobu a místo konání ordinace určuje místní sbor po dohodě s Výkonným výborem. Koná-li se ordinace ve sboru, jsou kromě zástupců BJB zváni i zástupci okolních sborů BJB a nejbližší ekuména. V takovém případě je nově ordinovaný služebník předsta­ven na nejbližším Sjezdu delegátů nebo na celostátní konferenci sborů BJB. Jinou možností je konání ordinace na konferenci. Na konferenci dochází i k ordinaci misijních pracovníků BJB ducho­venského charakteru.

Vlastní ordinační akt je veřejným uznáním povolání a pově­ření v duchovní službě. Ordinační shromáždění ve sboru zpravidla řídí zástupce sboru. Koná-li se ordinace na konferenci, určuje vedoucího ordinačního shromáždění Výkonný výbor. Zástupce sboru kandidáta představí (má-li manželku a děti, představí přiměřeně i je). Následuje ordinační slib (viz vzorový návrh), který má i písemnou formu (archivuje se v kanceláři VV). Dále následuje modlitba se vzkládáním rukou - modlí se zástupce staršovstva, zástupce BJB, ordinovaný. Předmětem modliteb je i rodina či nej­bližší příbuzní ordinovaného. Ordinovaný služebník má zpravidla možnost krátce oslovit přítomné. Při ordinaci několika služební­ků při téže konferenci se postup přiměřeně upraví.

Sbory volí podle potřeby laické kazatele, diakony, staršov­stva, ustavují do funkcí a schvalují vedoucí různých sborových služeb, pověřují konkrétní službou další pracovníky. Pro některé služby mohou pracovníky ještě zvlášť pověřovat a potvrzovat - ordinovat. Zejména některé sbory s více stanicemi ordinují některé osvědčené laické kazatele k vysluhování Večeře Páně. Do­poručuje se, aby takováto ordinace se připravovala ve spolupráci s komisí duchovní služby, i když je v pravomoci sboru.

Základ a řád ordinované služby neřeší teologickou otázku postavení a ordinované služby žen v církvi. Vzhledem k pohlaví je třeba ho chápat neutrálně. Pro každou službu je potřebné brát v úvahu nadřazenost Božího povolání, které pod působením Ducha svatého rozpoznává v konkrétních případech i církev, a to ať se jedná o muže či ženy.

Tento základ a řád ordinované služby v BJB byl schválen a přijat Sjezdem delegátů BJB dne 4. října 1997 v Ostravě.

Příloha: Vzorový ordinační slib

Já,.......... před Boží tváří a shromážděnou církví, u vědomí Boží milosti kterou jsem přijal. Božího povolání i povolání cír­kví do služby kazatele slibuji, že budu pod vedením Ducha svaté­ho

- věrně hlásat Boží slovo všem lidem k jejich obrácení a uvěře­ní, vyučování, povzbuzování i napomínání, a to kázáním i jinými formami, podle obdarování, které jsem obdržel

- společně s ostatními bratry a sestrami dbát o rozvoj sboru ja­ko celku, neopomíjet však ani duchovní péči o jednotlivce, rodi­ny, začátečníky ve víře a přátele sboru

- modlitebně zápasit za sbor, jeho přátele, celou společnost

- žít příkladným posvěceným životem podle nároků Písma svatého

Slibuji, že budu

- dobrým příkladem pro jiné a chránit svým jednáním dobré jméno sboru, celé BJB a církve Kristovy vůbec

- dbát o svou rodinu i o svůj osobní duchovní život a o své dal­ší náležité vzdělávání

- naslouchat jiným, přijímat napomenutí, poučení a povzbuzení

- ve své práci dbát ústavy, řádů a usnesení BJB, vést sbor k zachovávání jednoty, snášenlivosti, lásce a spolupráci s ji­nými baptistickými sbory i k vědomí spoluzodpovědnosti za ce­lou BJB

- vážit si křesťanu z jiných denominací, spolupracovat s nimi ve společných oblastech, ke vzájemné úctě, snášenlivosti, lásce a spolupráci vést i sbor, v němž jsem ustaven za kazatele

S pomocí Boží toužím tento slib naplňovat.

V …………………. dne ………………….

__________________

podpis ordinovaného

za sbor: ______________________                              za BJB: ______________________

Copyright © by Notabene - Hydepark baptistů All Right Reserved.

Published on: 2007-03-16 (1729 čtenářů)