JSOU ŽIDÉ VĚŘÍCÍ V HOSPODINA VYLOUČENI ZE SPÁSY ?

(Pokus o vyjasnění problému)

Stále častěji se setkávám s názorem, že Židé věřící v Hospodina, tj. ti, kdo našeho Spasitele nepřijali, jsou vyloučeni ze spásy, neboť odmítli jedinou Cestu, Pravdu i Život (text 1 níže). Tedy neznají svého Spasitele, tudíž On nezná je. (J. 10 : 14).

Někteří křesťané na tomto základě docházejí k závěru, že Církev zaujala postavení Izraele, který odmítnutím Spasitele a svojí nevěrností o svá zaslíbení přišel. Tak vznikla tzv. "teologie náhrady", která Židům upírá místo v dějinách spásy a vedla ve svých nezamýšlených důsledcích k tomu, že bylo Židům upíráno nejen právo na vlastní zemi, ale i na život.

NĚKTERÉ BIBLICKÉ TEXTY UŽITÉ V ARGUMENTACI.

(A) JEDINÁ CESTA K OTCI.
(1) J. 14 : 6 "Ježíš mu odpověděl : "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne."

(B) SPASENÍ IZRAELE V SZ.
(2) 3.M. 18 : 5 "Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, BUDE Z NICH ŽÍT. Já jsem Hospodin."
(3) 2. Sam. 23 : 5 "I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne VĚČNOU SMLOUVU ve všem uspořádanou a dodrženou. Je to veškerá má spása a veškeré blaho, ODJINUD NEVZEJDE NIC."
(4) Sd. 2 : 1 "...SVOU SMLOUVU S VÁMI NAVĚKY NEZRUŠÍM."
(5) Iz. 55 : 3 "Nakloňte ucho a pojďte ke mně. Slyšte a budete ŽIVI ! Uzavřu s vámi SMLOUVU VĚČNOU, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná."
(6) Iz. 45 : 17 "Izrael je spasen Hospodinem SPÁSOU VĚČNOU."

(C) SPASENÍ IZRAELE V NZ.
(7) Ř. 11 : 1, 2 "Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid ? NAPROSTO NE ! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. BŮH NEZAVRHL svůj lid, který si předem vyhlédl."
(8) Ř. 11 : 11 "Chci snad říci, že klopýtli tak, aby naprosto padli ? NAPROSTO NE ! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost Židů. "
(9) Ř. 3 : 1 - 4 "Co tedy má Žid navíc ? A jaký užitek obřízky ? Veliký v každém ohledu ! Předně ten, že Židům byla svěřena Boží slova. A co když někteří byli nevěrní ? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží ? NAPROSTO NE !"

(D) NEZRUŠITELNOST BOŽÍ SMLOUVY S IZRAELEM.
(10) 1.M. 17 : 7 "Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž SMLOUVOU VĚČNOU, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu."
(11) 3. M. 26 : 44 "Avšak i když BUDOU V ZEMI SVÝCH NEPŘÁTEL NEZAVRHNU JE A NEZPROTIVÍM SI JE, jako bych s nimi měl skoncovat a zrušit svou smlouvu s nimi." (zde Písmo sv. předvídá konec obou izraelských království v r. 720 a 587 př. n. l., následné deportace a vznik celosvětové židovské diaspory).
(12) Ž. 130 : 8 "On vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí."
(13)1. Kr. 19 : 18 " ALE ZACHOVÁM V IZRAELI SEDM TISÍC, VŠECHNY TY, JEJICHŽ KOLENA NEPOKLEKLA PŘED BAALEM A JEJICHŽ ÚSTA HO NEPOLÍBILA."
(14) Ř. 9 : 3 - 5 "Přál bych si být sám proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouva s Bohem, jim je svěřen ZÁKON i BOHOSLUŽBA i ZASLÍBENÍ, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází KRISTUS. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen."

(E) VYVOLENOST IZRAELE.
(15) 1. M. 17 : 19 "...a nazveš ho Izák. Svou smlouvu s ním ustanovím PRO JEHO POTOMSTVO, jako SMLOUVU VĚČNOU."
(16) 1. M. 17 : 21 "Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem."
(17) 2. M. 19 : 5, 6 "...budete mi ZVLÁŠTNÍM VLASTNICTVÍM jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi KRÁLOVSTVÍM KNĚŽÍ, pronárodem svatým."
(18) 5. M. 28 : 13 "Hospodin tě učiní HLAVOU, a ne chvostem , budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš - li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval. "

(F) JEDNOTA OTCE I SYNA.
(19) J. 10 : 30 "JÁ A OTEC JSME JEDNO."

(G) NÁVAZNOST SZ NA NZ.
(20) Ř. 10 : 5 "Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na Zákoně : "Člověk, který tak jedná, bude ŽIV."
(21) Lk. 10 : 25 - 28 "Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho : "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě ? " Ježíš mu odpověděl : " Co je psáno v Zákoně ? Jak to tam čteš ?" On mu řekl : "Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního, jako sám sebe." Ježíš mu řekl : " Správně jsi odpověděl. TO ČIŇ A BUDEŠ ŽIV."

(H) PLATNOST ZÁKONA.
(22) Mt. 5 : 17 "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž NAPLNIT."
(23) Lk. 16 : 17 "Spíše pomine nebe i země, než aby padla JEDINÁ čárka ZÁKONA."

(I) ZAVRŠENÍ ZÁKONA.
(24) Ř. 10 : 4 "Vždyť Kristus je KONEC Zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří."
(25) Ef. 2 : 14 "V něm je náš MÍR, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon USTANOVENÍ A PŘEDPISŮ, aby z těch dvou, z žida i pohana stvořil jednoho nového člověka a tak nastolil MÍR."
(Opona chrámová roztržena od vrchu (náš Spasitel přišel shůry) až dolů !!! Nyní tedy máme skrze Spasitelovu oběť přímý přístup do Svatyně svatých, tedy k Bohu Otci. (Mt. 27 : 51; Mk. 15 : 38; Lk. 23 : 45 !!! - a dále viz níže 2. Kor. 3 : 14 - 16).
(26) 2. Kor. 3 : 14 "Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen ZÁVOJ při čtení staré smlouvy a nesnímá se; JE ZRUŠEN V KRISTU."

(J) ÚLOHA IZRAELE NA KONCI DĚJIN.
(27) Ř. 11 : 25 - 27 "...Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, POKUD NEVEJDE PLNÝ POČET POHANŮ. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno : "Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy."
(28) Zach. 8 : 22, 23 "A budou přicházet četné národy i mocné pronárody, aby hledaly v Jeruzalémě Hospodina zástupů a naklonily si ho. Toto praví Hospodin zástupů : v oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou : "Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh."(Iz. 14 : 1).

V diskusích na toto téma se neustále setkávám s argumentem, že Židé věřící v Hospodina jsou ze spásy vyloučeni, neboť nevyhoví podmínce stanovené textem 1. O spasení Izraele v SZ a NZ vypovídají texty 2 - 6; 7 - 9. Apoštol Pavel připouští i význam obřízky - ale zároveň upozorňuje v 1. Kor. 7 : 19 na větší význam zachovávání Božích přikázání.

Nezrušitelnost Boží smlouvy s Izraelem : texty 10 - 14. Vyvolenost Izraele : texty 15 - 18.

Text (21) je zajímavý tím, že náš Spasitel :
(1) potvrdil skutečnost, že Židé mohou být spaseni na základě zachovávání Zákona. (SZ stále aktuální - texty 22, 23);
(2) nevyzval tohoto zákoníka k následování jako učedníky a např. bohatého mládence (Mt. 19 : 20 - 22) - proto, že k Němu nepřišel s čistými úmysly;
(3) ale vzdor tomu zákoníka neodsoudil - jen ho zanechal na úrovni jeho dosavadního poznání, ale nevzal mu možnost záchrany skrze Zákon - K JEHOŽ ZACHOVÁVÁNÍ HO DOKONCE VYZVAL !!! Jaká velkorysost !!! JAKÁ MILOST !!!

Slova Spasitelova mají věčnou platnost - to znamená před, i po Jeho oběti na kříži. A protože zde Spasitel hovořil k Židovi - zákoníkovi), pak jeho výzva k zachovávání Zákona pro Židy stále platí, vzdor tomu, že Ho dosud nepřijali.
Spasitel nezpochybnil platnost Zákona, viz texty 22, 23. Tedy ten, kdo upírá Židům spasení a argumentuje textem 1, se musí dostat do rozporu minimálně s textem 21. (a dále s texty 2 - 6; 7 - 9; 10 - 14).

Mám za to, že když Židé slouží Hospodinu, tj. Bohu Otci, slouží tím nevědouce i Jeho Synu - neboť Otec i Syn jsou jedno, viz text 19. Proroctví týkající se Izraele nebylo zrušeno, nýbrž jen odsunuto. (text 27). Jejich nevěrnost měla za následek, že se hlasatelé evangelia obrátili k pohanům (text 8), tedy k nám, kteří jsme tak dostali před Židy přednost.

Židé se přes všechny jejich nevěrnosti a omyly Bohu nikdy nezprotiví. (text 11). A to i z důvodu, ŽE SI HOSPODIN V TOMTO NÁRODĚ ZACHOVÁ ONĚCH 7 000 SPRAVEDLIVÝCH, kteří nesehnuli a nesehnou svá kolena před Baalem - ať už přišel, či přijde v jakékoliv podobě. (text 13, Ř. 11 : 4). A to je velice slavné zaslíbení.
Věřící Židé na konci věků přijmou Spasitele a stanou se Kristovými misionáři, kteří zcela zastíní misionáře doposud nám známé. Texty 27, 28 svědčí o tom, že úloha Izraele v dějinách spásy trvá a jeho duchovní rozvoj znovu přijde.

Alois Adlof ve své knize "Výklad modlitby Páně" (nákladem křesťanského spolku mladíků v Čechách, Praha 1922) píše na str. 126 : "Avšak dříve bude museti evangelium zvěstováno býti ve všech národech, a my sotva už nalezneme národu, kam by nevnikly paprsky evangelia, ba i ten IZRAEL BUDE OŽIVEN PŘI PŘÍCHODU PÁNĚ." Na str. 127 praví : "Židé pak kajícně hledati budou tváři Ježíšovy a naleznou ji."

Marius Baar ve své knize "Das Abendland am Scheideweg"(Verlag Schulte und Gerth, Asslar; asi 1980) vidí problém takto :
"Je omyl domnívat se, že Církev zaujala postavení Izraele. Tím by bylo uvedeno v pochybnost jeho právo na život a Izrael by už neměl eschatologickou úlohu. Bůh uzavřel jen dvě smlouvy : jednu s Izraelem na hoře Sinai, druhou s Církví, skrze oběť svého Syna na kříži. (Mt. 26 : 28). S národy ale žádnou smlouvu neuzavřel. Ať už jsou následky a oběti jakékoli, Bůh tyto dvě smlouvy pro svou věrnost dodrží. Nemohou být zrušeny a také, ta druhá neruší tu první." (konec citátu).

Z Boží milosti !!! máme vyšší poznání, než Izrael nyní. Texty 24 - 26 jsou Židům doposud skryty. Židé jsou dnes národem který nepřijal Spasitele; byli bez vlasti, všude neoblíbeni, pryč vyháněni a mnohdy masakrováni - nikde nebyli doma - protože jejich pozemským domovem je Svatá země. Ale po přijetí Spasitele se vše změní - nakonec budou Židé jako hlasatelé evangelia ve světě všude žádáni a následováni, jak praví text 28.

Bůh neztratil Izrael se zřetele - a Jeho plány nelze ničím překazit. Nakonec Bůh i Hitlerova šílenství použil k naplnění svého plánu - totiž k tomu, aby se tento lid navrátil (a dosud navrací), z diaspory do své biblické vlasti.
Problém židovství a křesťanství je velice starého data; musel ho řešit i apoštol Pavel.
V Ř. 11. nás vybízí k pokoře - k vědomí, že NE MY NESEME KOŘEN, ALE KOŘEN NESE NÁS. Pokud tedy máme doposud vyšší poznání než Židé, máme ho z Boží milosti (1. Kor. 4 : 7). Nadřazenost jedněch nad druhými je vyloučena, neboť jsme všichni zhřešili a jsme daleko od Boží slávy.(Ř. 3 : 23).

ZÁKLADNÍ KOMENTÁŘ K PŘÍSPĚVKU.

K židovské bohoslužbě :
Bůh Otec i Syn jsou jedno (text 19). Jestliže tedy Židé slouží Otci, pak automaticky slouží i Synu, i když si to vůbec neuvědomují.

Nedokonalost jejich bohoslužby spočívá právě v tom, že Božího Syna doposud nepoznali : jde o závoj, který jim zastírá ducha. (2. Kor. 3 : 13, 14). Avšak nikdo z lidí nebyl pověřen Bohem, aby jim tento závoj strhával. Ten jim může odejmout jen Bůh. (Ř. 11 : 25 - 27; 2. Kor. 3 : 13, 14). To si bohužel neuvědomil německý reformátor Martin Luther, který poté, co se Židů zastal, očekával hromadnou konverzi. Nestala se. Když někdo někoho předělává - předělává ho nutně k obrazu svému a nikoli Božímu. My ale na Božím díle sejmutí závoje můžeme participovat svými modlitbami, které budou Bohu velmi milé. Příkladem nám budiž apoštol Pavel :
Ř. 10 : 1 "Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy."
(dále např. Ž. 122 : 6; Iz. 40 : 1, 2 a další).

Pokud je někdo odloučen od společnosti Pána Ježíše Krista, pak to není a priori Žid - ale ten, kdo Ježíše Krista jako Božího Syna nenávidí.

J. 15 : 23 "Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce."

Pokud je mi známo, tak Židé nechovají k našemu (ale i jejich !!!) Spasiteli nenávist - vždyť koneckonců pochází z jejich vlastního národa. Ono ho pouze nepřijali. Prorok není v úctě ve své vlasti.(Mt. 13 : 57).

Text Lk. 10 : 25 - 28 (text 21) se dá vyjádřit také takto : Tím, že zákoník (jako reprezentant většiny národa) nepřijal Spasitele, byl tím ponechán na úrovni jeho dosavadního poznání - TJ. ZŮSTÁVÁ STÁLE V ÉŘE SZ, VE FÁZI OČEKÁVÁNÍ NA MESIÁŠE. Tím pro něj ale platí podmínky spasení obsažené v SZ - TEDY PODMÍNKY, K JEJICHŽ ZACHOVÁVÁNÍ HO SPASITEL VYZVAL !!! Mnozí křesťané dělají chybu v tom, že posuzují Izrael podle novozákonních hledisek a svého novozákonního poznání. Pak ale docházejí k nesprávným závěrům, které jsem ve svém příspěvku uvedl. V kontrastu s těmito lidskými závěry uvedu argument málo známý - ten, že Boží Syn (tedy vševědoucí Bůh !!!) PŘEDVÍDAL SVÉ ODMÍTNUTÍ VYVOLENÝM NÁRODEM a přesto mu toto odmítnutí ze Své milosti TOLEROVAL !!! To my křesťané ani zdaleka tak tolerantní k Izraeli nejsme.

V dobách SZ k životu stačilo zachovávání Zákona. Byl dán Zákon, nikoli ještě Spasitel. Po Spasitelově příchodu pouhé dodržování Zákona již nestačí - neboť Kristova oběť na kříži, která má nekonečnou hodnotu, vše radikálně mění.
Ř. 3 : 20 "Vždyť ze skutků zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. "

Ř. 11 : 28 - 32 "Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o VYVOLENÍ, ZŮSTÁVAJÍ BOHU MILÍ PRO SVÉ OTCE. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Jako jste vy kdysi Boha neposlouchali, NYNÍ JSTE VŠAK DOŠLI SLITOVÁNÍ pro jejich neposlušnost. I tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování. BŮH TOTIŽ VŠECHNY UZAVŘEL POD NEPOSLUŠNOST, ABY SE NAD VŠEMI SLITOVAL."

KRISTOVA OBĚŤ NA KŘÍŽI BYLA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTÍ LIDSKÝCH DĚJIN.

A protože její hodnota je nekonečná, změnily se i podmínky spásy. Dodržování Zákona již nestačí - postačující je pouze přijetí Kristovy oběti. Nicméně Židé, kteří Spasitele nepoznali, žijí dosud ve starozákonní době - pro ně platí text Písma sv. (Lk. 10 : 25 - 28, tj. text 21 výše).

Oddíl Gal. 3 se týká křesťanů, kteří sklouzávají zpět k židovství, tj. spoléhají na Zákon, nikoli na Kristovu milost. Křesťan, který od milosti v Kristu přejde zpět k židovství musí zachovat Zákon celý. Nemůže počítat s Boží - tedy Kristovou milostí - neboť od ní odešel. Na takového křesťana konvertujícího k židovství se budou vztahovat ohledně plnění Zákona daleko tvrdší požadavky než na Židy, kterým Bůh prominul nedokonalé zachovávání Zákona. A v tomto smyslu je pro křesťana konvertujícího zpět k židovství Zákon prokletím, neboť není v jeho silách ho zachovat (zůstává tedy pod Zákonem, jehož nedokonalé zachovávání vede ke smrti) - a ne pod Kristovou milostí, kterou pohrdl. Bůh ve své lásce chce, aby všichni využili milosti nabízené v Kristu - viz Ř. 11 : 32.


BohemianAnonymus (jinak granosalis)