Dřív než jsem se k této knize dostal, hodně jsem o ní slyšel. Po několika rozhovorech, ve kterých ten druhý jen tak mimochodem nadhodil něco jako "Znáš Adamovo mlčení?", "Už jsi to četl?" nebo "No, o tom se píše v Adamově mlčení", začínal postupně můj zájem o tuto knihu narůstat. A když jsem se bavil jiný den s někým jiným o někom jiném a můj společník zhodnotil situaci slovy "On je teď rozebranej. Čte Adamovo mlčení. Se mnou to bylo podobné.", byl jsem již pevně rozhodnutý, že si tuhle knihu stůj co stůj musím přečíst taky, i kdyby mě to mělo třeba "rozebrat". A tak se také stalo.

celu recenzi si v klidu přečtete na Lavičkách