Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 

Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Olívie / Oliver   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 5346, komentáře < 7 dní: 0, komentářů celkem: 4991, adminů: 23, uživatelů: 2426
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Povzbuzení


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

8 054 030

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Texty: Zpráva o úrovni náboženské svobody v ČR - 2007
Posted on Úterý, 20. listopad 2007 @ 09:20:31 CET Vložil: Mainstream

Dokumenty poslal PH

Ministerstvo kultury ČR přeložilo a zveřejnilo část zprávy U.S. Department od State o úrovni náboženské svobody v různých státech, týkající se České republiky.

Mezinárodní zpráva o náboženské svobodě v roce 2007 v ČR

Vydáno Úřadem pro demokracii, lidská práva a práci.

Ústava ČR zakotvuje svobodu náboženské víry a stát tuto svobodu v praxi obecně respektuje. 

Úroveň respektování svobody náboženství se během období, na něž se zaměřuje tato zpráva, nezměnila a politika státu nadále přispívala k celkově svobodnému praktikování náboženství.   

Během sledovaného období se vyskytly zprávy o společenské diskriminaci z důvodu náboženského vyznání. V některých segmentech populace byly zaznamenány příležitostné projevy antisemitismu.

Vláda USA jedná s vládou České republiky o otázkách náboženské svobody v kontextu celkového vzájemného dialogu a politiky ochrany lidských práv.

Oddíl I.  Demografické hledisko


Česká republika má rozlohu 78 863 km2 a její populace čítá asi 10,2 miliónu obyvatel. Obyvatelstvo je z velké části homogenní a dominantní vliv má mezi ním křesťanská tradice. V důsledku 40 let komunistické vlády mezi lety 1948 a 1989 se nicméně velká většina občanů nepovažuje za příslušníky žádného z organizovaných náboženských společenství. V průzkumu veřejného mínění, který v roce 2007 provedlo Středisko empirických výzkumů, uvedlo 28 % respondentů, že věří v Boha, zatímco 48 % se prohlásilo za ateisty. Z Čechů mladších 29 let se přihlásilo k víře v Boha jen 18 %.  Tyto výsledky korespondují s květnovým výzkumem Centra pro výzkum veřejného mínění, podle nějž vyjádřilo 55 % Čechů nedůvěru k církvím a pouze 28 % uvedlo, že církvím důvěřují. Po „sametové revoluci“ v roce 1989 se zájem o náboženskou víru oživil, nicméně od té doby počet těch, kdo se hlásí k náboženské víře nebo se účastní organizovaného náboženského života, téměř ve všech regionech trvale klesá.
 
Katolické bohoslužby pravidelně navštěvuje asi 5 % občanů, z nichž většina žije v jihomoravských diecézích – olomoucké a brněnské. Nábožensky aktivní protestanti tvoří 1 % populace. Islám byl jako oficiálně uznávané náboženství v České republice zaregistrován v roce 2004 a vedoucí osobnosti místní muslimské komunity odhadují, že tato komunita má několik tisíc členů. Jediná mešita v zemi je v Brně, ale na celém území státu jsou dostupné modlitební místnosti. Naprostá většina historické židovské menšiny, která měla před nacistickou okupací asi 100 000 příslušníků, byla vyvražděna během holocaustu. V současnosti jsou asi 3000 osob oficiálně registrovány jakožto členové židovské náboženské komunity. Judaismus je oficiálně registrovaným náboženstvím díky tomu, že byl státem uznáván před rokem 1989.

V zemi působí také misionáři různých náboženských skupin.

Oddíl II.  Úroveň náboženské svobody

Právní a politický rámec

Ústava zakotvuje svobodu náboženství a stát tuto svobodu v praxi obecně respektuje. Stát se snaží na všech úrovních právo na svobodný výkon náboženství plně chránit a netoleruje jeho porušování, ať už ze strany zástupců státních institucí, nebo ze strany soukromých osob.

Náboženské otázky spadají do kompetence Odboru církví Ministerstva kultury. Všechny náboženské skupiny, které jsou oficiálně zaregistrovány u tohoto ministerstva, mají nárok na daňové úlevy a státní podporu, ačkoli některé z nich státní finanční podporu ze zásady a jako výraz své nezávislosti na státu odmítají.

Celostátně uznávanými svátky jsou Pondělí velikonoční, 24. prosinec, První a Druhý svátek vánoční (25. a 26. prosinec). Uctívání těchto svátků nemá zjevný negativní dopad na žádnou náboženskou skupinu.

V České republice působí 26 státem registrovaných náboženských skupin. V roce 2004 bylo oficiálně zaregistrováno Ústředí muslimských obcí, které získalo registraci prvního stupně. Jednalo se o první registraci muslimské organizace v zemi.  V roce 2004 zamítl Ústavní soud odvolání, které podali představitelé Církve sjednocení proti zamítavému rozhodnutí o registraci vydanému v roce 1999. Koncem roku 2006 vzala zpět svou žádost o registraci Arménská apoštolská církev.

Zákon z roku 2002 o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností vytvořil pro náboženské organizace dvoustupňový systém registrace. Aby náboženská skupina obdržela registraci prvního  (nižšího) stupně, musí mít nejméně 300 dospělých členů s trvalým pobytem na území státu. Registrace prvního stupně skýtá náboženské skupině omezené daňové úlevy a vyžaduje každoroční podávání zpráv. Po obdržení registrace prvního stupně je dále třeba absolvovat desetiletou čekací lhůtu – teprve po jejím uplynutí může organizace zažádat o registraci druhého stupně. Pro tuto registraci je zapotřebí, aby členská základna náboženské skupiny představovala alespoň 0,1 % populace (tj. přibližně 10 000 lidí), což je třeba stvrdit příslušnými podpisy členů. Mnoho menších a méně etablovaných náboženských organizací nedokázalo shromáždit podpisy potřebné pro registraci druhého stupně. Registrace druhého stupně skýtá organizaci nárok na státní finanční příspěvek. 

Pouze kněží organizací, které obdržely oficiální registraci druhého stupně, mohou provádět státem uznávané svatební obřady a působit jako kaplani v armádě a vězeňských zařízeních, byť vězňové jiných vyznání mohou přijímat návštěvy duchovních svých církví či náboženských skupin. Náboženské skupiny zaregistrované před rokem 1991, například malé společenství židovské obce věřících, nemusejí zmíněné podmínky registrace splňovat. Nezaregistrované náboženské skupiny nemohou legálně vlastnit společný majetek, nicméně často zakládají občanská zájmová sdružení, jejichž prostřednictvím společný majetek spravují, dokud nejsou s to splnit podmínky pro registraci. Stát tomuto dočasnému řešení nebrání ani do něj nijak nezasahuje. Obecně platí, že příslušníci nezaregistrovaných náboženských skupin se mohou svobodně shromažďovat  a vyznávat svou víru způsobem, který si samy zvolí.

V listopadu roku 2005 schválila dolní komora parlamentu novelizovaný zákon o církvích, který nabyl účinnosti následující měsíc. Nový zákon upravuje zřizování a regulaci činnosti dobročinných organizací, škol a dalších institucí, které vykonávají svou činnost pod patronátem některé z církví. Skupina 25 členů parlamentu, převážně z KDU-ČSL, podala v lednu roku 2006 proti novému zákonu stížnost k Ústavnímu soudu. Podle obvinění vznášených ve stížnosti odporuje nový zákon odstavci 2 článku 16 Listiny základních práv a svobod, jenž stanoví, že …církve a náboženské společnosti … zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech." Stížnost se soustřeďuje na ústavnost znění zákona a na míru státní regulace církvemi zašťiťovaných institucí. Na konci období sledovaného v této zprávě nebyl případ dosud uzavřen.

Od státu dostávají náboženské organizace ročně asi 54 miliónů dolarů podpory (1,1 miliardy korun). Tyto prostředky se dělí poměrným dílem mezi těch 17 z 26 registrovaných náboženských společenství, která se rozhodla státní podporu přijmout, a to podle počtu duchovních v každém z nich. (Mezi náboženské organizace, které financování státem odmítají, patří např. Mormoni, Svědkové Jehovovi, Novoapoštolská církev, Křesťanské sbory, Církev Křesťanská společenství. Některé z těchto náboženských organizací odmítají státní podporu z teologických důvodů.) Z výše uvedené částky se asi 32 miliónů dolarů (818 miliónů korun) vynakládá na platy duchovních. Zbytek státní podpory se použije na církevní administrativu a na údržbu majetku církví.

V roce 2004 parlament schválil zákon, kterým se 27. leden vyhlašuje v zemi Dnem uctění památky obětí holocaustu. Zákon z roku 2000 prohlašuje za trestný čin popírání holocaustu a stanoví trest odnětí svobody od šesti měsíců do tří let za veřejné popírání, zpochybňování či schvalování nacistické genocidy nebo pokusy ji ospravedlňovat. Mimo zákon bylo týmž právním předpisem postaveno také podněcování nenávisti z náboženských důvodů.

Misionáři, kteří mají v úmyslu se v České republice zdržet déle než 90 dní, zde musejí získat povolení k dlouhodobému pobytu a pracovní povolení. V roce 2006 byly při vyřizování žádostí misionářů o vízum zaznamenány průtahy delší než půl roku. Pro náboženské pracovníky neexistuje zvláštní vízová kategorie; zahraniční misionáři a kněží musejí splňovat poměrně přísné podmínky pro udělení standardního pracovního povolení, i když má jejich práce čistě duchovní a dobrovolný charakter.

Z 26 církví registrovaných v zemi jich 10 získalo od Ministerstva kultury povolení vyučovat náboženství na státních školách (podle zákona z roku 2002 o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností). Podle Ministerstva školství je výuka náboženství na státních školách nepovinná, nicméně ředitelé škol jsou povinni výuku náboženství zavést jako volitelný předmět, pokud nejméně sedm studentů téhož vyznání v jedné třídě o tuto výuku žádá.

V dubnu roku 2006 bylo školám na velké části území ČR uloženo, aby studenty informovaly, že řada státem uznávaných náboženství je pro mládež škodlivá a nebezpečná podobně jako satanismus, užívání drog či sexuální vykořisťování dětí. Mezi církvemi, které byly uváděny jakožto škodlivé pro mládež, bylo mimo jiné hnutí Hare Krišna, Svědkové Jehovovi, Mormoni a scientisté.

Vláda se nadále snažila vyřešit problémy spojené s restitucemi majetku kolektivně vlastněného náboženskými organizacemi – zejména se to týkalo majetků židovských. Židovské restituční nároky se vztahují k období nacistické okupace během druhé světové války; orgány katolické církve se zase zasazovaly za vrácení majetku zabaveného za vlády komunistického režimu. Zatímco mnoho židovských majetkových nároků bylo během let postupně uspokojeno, v řešení restitučních nároků katolické církve se během období, k němuž se vztahuje tato zpráva, nepodařilo dosáhnout významnějšího pokroku.

V roce 1994 parlament novelizoval restituční zákon z roku 1991, který se původně vztahoval jen na majetek zkonfiskovaný po roce 1948, tj. po komunistickém převratu, tak aby se dalo na jeho základě žádat také o navrácení majetku neoprávněně zabaveného nacisty mezi léty 1938 a 1945 nebo o odškodnění za ztrátu tohoto majetku. Uvedená novela tedy zahrnula do působnosti restitučního zákona i soukromé židovské majetky zkonfiskované nacistickým režimem, zejména budovy. Jak novela, tak původní zákon při tom vyžadovaly, aby restituenti měli české občanství. Toto omezení restitucí na české občany nespravedlivě znevýhodnilo ty Čechy, kteří získali občanství Spojených států, protože naturalizovaní občané USA se museli se získáním amerického občanství svého českého občanství vzdát, jak to vyžadovaly podmínky úmluvy z roku 1928, kterou mezi sebou obě země uzavřely. Zmíněná úmluva byla v srpnu 1997 nakonec zrušena, nicméně tou dobou už lhůty pro vznesení nároků na vrácení majetku (konec roku 1992, respektive 1995) uplynuly.

Stát vyhláškou vrátil většinu majetkových položek, na které vznesla nárok Federace židovských obcí, do jejího vlastnictví a stejně učinilo i hlavní město Praha; jiná města ovšem, navzdory výzvě vlády, tak vstřícná nebyla. V Brně zůstávají nedořešeny dvě významné restituční kauzy. Na konci sledovaného období probíhal soudní proces mezi brněnskou židovskou obcí a státem. V roce 1994 Federace židovských obcí sestavila seznam 202 položek obecního majetku, na jejichž navrácení měla prioritní zájem, byť celkový počet jejích nevyřešených majetkových nároků přesahoval jeden tisíc. Z těchto 202 případů bylo 80 vyřešeno a s výjimkou zmiňovaných dvou složitých brněnských případů židovská obec mlčky souhlasila, že se u zhruba 800 dalších položek svých nároků vzdá.

V roce 2001 založila Federace židovských obcí Nadaci obětem holocaustu, do níž stát vložil přibližně 15 milionů dolarů (podle směnného kursu dolaru v roce 2007) ze státního Fondu národního majetku na výplaty kompenzací za ty majetky, které nemohly být původním vlastníkům vráceny přímo. Byly také vyčleněny prostředky na sociální potřeby osob přeživších holocaust, na podporu obnovy synagog a židovských hřbitovů a na vzdělávací programy pro širokou veřejnost. Nadace měla poskytovat částečnou finanční náhradu v případech, kdy si stát potřebuje majetek ponechat nebo ho již nevlastní.

Zhruba jedna třetina prostředků byla věnována na uspokojení individuálních nároků. Podle oznámení Nadace obětem holocaustu byly do března 2005 uzavřeny a uspokojeny nároky přibližně pěti set žadatelů-jednotlivců ze sedmadvaceti různých zemí v celkové výši přesahující pět milionů. Ministerstvo zahraničních věcí pomáhalo nadaci v její snaze vyhledat a kontaktovat osoby přeživší holocaust, které žijí v zahraničí. Po vynaložení tohoto úsilí a rozdělení vyčleněných finančních prostředků úřady během období, k němuž se vztahuje tato zpráva, program uzavřely. Zbytek financí byl použit na údržbu obecního majetku a na vzdělávací programy a aktivity v zájmu židovské komunity. Stát z těchto prostředků podporoval četné sociální projekty: například v roce 2006 přispěl částkou 300 000 dolarů institucím, které poskytují zdravotní péči asi 503 osobám přeživším holocaust . (Poznámka: Od doby, kdy byly v roce 2001 přijaty první žádosti o podporu klesl počet osob přeživších holocaust z přibližně 2500 na něco málo přes 500.)

Když se v roce 1998 dostala k moci sociálnědemokratická vláda, zastavila další navracení nežidovského náboženského majetku v kolektivním vlastnictví. V důsledku toho zůstávalo nevyřešených 130 000 nároků katolické církve, z nichž 90 % se týkalo pozemků. Katolická církev si nadále činila nárok na velké skupiny „výdělečného majetku“. V některých případech se jednalo o zemědělskou půdu a lesy, které stát zkonfiskoval a  předal do rukou obecních orgánů nebo soukromých vlastníků. Další skupinu pozemků tvořily lesy spravované státem. Půdu, která je předmětem soudního sporu, nelze stavebně využívat, a také proto bylo mnoho obcí pro vyřešení stávajícího zablokovaného stavu. Snahy o vyřešení definitivních nároků pokračovaly, nicméně během období, k němuž se vztahuje tato zpráva, nedošlo v řešení nároků katolické církve k žádnému měřitelnému pokroku.

V dubnu roku 2007 se konala veřejná parlamentní slyšení k církevním restitucím. V květnu roku 2007 vyhlásil ministr kultury, že jeho ministerstvo hodlá vypracovat a předložit parlamentu ke schválení návrh, kterým by se navrátily pozemky jednotlivým náboženským řádům a prostřednictvím finanční náhrady vyřešily zbývající nároky, nicméně do konce sledovaného období žádný takový návrh předložen nebyl.

V únoru roku 2007 zrušil Nejvyšší soud ČR rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze září roku 2006, podle nějž katedrála sv. Víta patří římskokatolické církvi, nikoli státu. Církev a stát spolu o vlastnictví katedrály bojují už od roku 1993. Katolická církev trvá na tom že znárodnění katedrály v roce 1954 za komunistického režimu bylo nelegální a mělo by být anulováno.

Zákon z roku 2000 dal vládě oprávnění vrátit židovské obci více než šedesát uměleckých děl z Národní galerie a zhruba sedm tisíc dalších uměleckých děl z majetku státu vydat zpět do rukou jednotlivých židovských občanů  a jejich potomků. Z uměleckých děl, která patřila náboženské obci, byla vrácena všechna s výjimkou dvou. Ze sedmi tisíc děl patřících jednotlivcům bylo však vráceno ani ne tisíc. Hlavní překážka bránící vyřešení těchto nároků je čistě praktická (je obtížné dohledat dnešní nositele nároků a v některých případech není už žádný žijící dědic); nejedná se tedy o nedostatečnou spolupráci ze strany českých úřadů.
Další ustanovení zmíněného zákona umožnilo, aby byly některé kusy zemědělského majetku, které byly dosud v majetku státu, vráceny původním vlastníkům. V roce 2006 prodloužila vláda účinnost zákona na neurčito, čímž umožnila jednotlivcům, aby uplatňovali nároky na umělecká díla ve vlastnictví státu bez časového omezení.

V říjnu roku 2006 byly při stavbě nákupního střediska poblíž Plzně odkryty zbytky dosud neznámého židovského hřbitova z 15. století.  Vrchní rabín České republiky jménem místního židovského společenství toto místo mnohokrát navštívil a radil se ohledně něj s Evropskou rabínskou radou. V listopadu roku 2006 bylo dosaženo dohody, v níž příslušná stavební firma slíbila, že postaví budovu střediska 1,5 metru nad úrovní hřbitova, poskytla záruky ohledně průběhu stavby a umožnila zástupcům místního společenství, aby na stavbu dohlíželi.

Omezení náboženské svobody

Státní politika a praxe přispívaly k obecně svobodnému praktikování náboženství.

Členové neregistrovaných náboženských skupin mohou bez omezení vydávat publikace.

Ministerstvo kultury podporuje ze svého grantového programu nábožensky orientované kulturní aktivity. Během období, o němž zpráva pojednává, podporovalo ministerstvo některé aktivity zaměřené na kontakty lidí různých náboženství, včetně částečného financování činnosti Křesťansko-židovské společnosti.

Podle zákona o registraci náboženských organizací z roku 2002 je za registraci náboženských charitativních organizací a podniků coby právnických osob zodpovědné Ministerstvo kultury. Katolická církev kritizovala tento zákon tvrzením, že ji nepatřičným způsobem omezuje ve správě a financování mnoha jejích sociálních projektů. Katolická církev uvedla, že náboženské dobročinné organizace a podniky se i nadále setkávají s obtížemi a průtahy, chtějí-li se zaregistrovat jako právnické osoby, byť v poslední době došlo v rychlosti vyřizování registrací k určitému zlepšení. Například v roce 2006 ministerstvo zaregistrovalo náboženský podnik provozovaný katolickou církví na severní Moravě, protože podle nálezu Ústavního soudu z roku 2003 mu byla registrace odepřena neoprávněně.

V roce 2006 stáhla Arménská apoštolská církev svou přihlášku k registraci, patrně v důsledku uvědomění, že nesplňuje požadovaná kritéria.
V roce 2006 zamítlo Ministerstvo kultury žádost podanou Ústředím muslimských obcí, aby byla muslimským obcím  udělena výjimka z registračního zákona, která by jim umožnila dosáhnout registrace druhého stupně dříve, než by na to za normálních okolností měly nárok. Registrace druhého stupně by muslimskému společenství umožňovala vykonávat zvláštní funkce, například poskytovat výuku islámského náboženství na státních školách, zakládat soukromé náboženské školy, vykonávat svatební obřady a vysílat své duchovní zástupce k výkonu duchovní služby v armádě, ve věznicích a vazebních věznicích. Ministerstvo žádost zamítlo s tím, že Ústředí nesplňuje zákonné podmínky. Proti udělení výjimky se postavila rovněž ministerstva vnitra, spravedlnosti, školství a obrany. Duchovní Ústředí muslimských obcí nicméně i bez zmíněných oprávnění nadále můžou navštěvovat osoby ve věznicích a vazebních věznicích.

Nevyskytly se žádné zprávy o tom, že by byl v zemi někdo vězněn či zadržován z náboženských důvodů.

Nucená náboženská konverze

Nevyskytly se žádné zprávy o nucených náboženských konverzích, a to ani v případech nezletilých občanů USA, kteří byli uneseni nebo nezákonně odvezeni z území Spojených států, a navracení takovýchto občanů do Spojených států nenarazilo na žádné překážky.

Antisemitismus

Mezi některými segmenty populace, například neonacistickými skupinami a islámskými extremisty, se nadále vyskytoval antisemitismus. Veřejné projevy antisemitského cítění byly nicméně spíše ojedinělé a případy popírání holocaustu státní orgány velmi důsledně vyšetřovaly a stíhaly. V zemi stále přežívalo nepočetné, ale houževnaté a poměrně dobře organizované pravicově extremistické hnutí zastávající antisemitské postoje.

Činnost takových skupin, jako je Národní odpor a Národní korporativismus byla charakteristická rasistickými, xenofobními, antisemitskými a protimuslimskými postoji, šířením nacistické propagandy a popíráním holocaustu.

V politickém diskursu jsou extremistické projevy vzácné. Jedna malá okrajová strana (Národní strana), která není zastoupena v parlamentu, nicméně veřejně vyjádřila určitá extremistická stanoviska.

Během sledovaného období došlo v několika městech v zemi ke shromážděním organizovaným neonacistickými a skinheadskými organizacemi. V srpnu roku 2006 zastavila policie neonacistický pochod před izraelským velvyslanectvím v Praze a zatkla jeho účastníky, z nichž mnozí vlastnili nelegálně držené zbraně.

Podle svědectví se během sledovaného období konalo několik neonacistických koncertů. Ministerstvo vnitra se i nadále snažilo proti neonacistům působit, mimo jiné sledováním jejich aktivit, těsnou spoluprací s policejními složkami sousedních států a soustředěnou snahou zabránit konání nepovolených koncertů a shromáždění neonacistických skupin. Policie zasahovala při několika incidentech, při nichž došlo k podněcování nenávisti. V některých případech policie a další orgány neonacistické akce ignorovaly. Někdy policie budila dojem, že spíše chrání neonacisty před demonstranty z řad anarchistů. 

V prosinci roku 2006 policie zabránila konání neonacistického koncertu v Českých Budějovicích, když jedna ze skupin, které vystupovaly před davem asi 120 neonacistů, začala hrát rasistickou hudbu. Policie několik osob zatkla za podněcování nenávisti ke skupině obyvatel nebo za podněcování k omezování práv a svobod této skupiny. Podobný koncert se nicméně konal v listopadu 2006 i v Táboře, kde se účastnilo 250 skinheadů a jeden z účastníků zdravil nacistickým pozdravem, přičemž při této příležitosti policie nikoho nezatkla.

V srpnu roku 2006 obdržela Federace židovských obcí v České republice elektronickou poštou dopisy, které obviňovaly Židy a Izrael z vyvolání války proti hnutí Hizballáh. Podobné hrozby antisemitské povahy byly hlášeny z několika velkých měst, například z Brna, a hlava pražské židovské obce obdržela e-maily obviňující Izraelce z „vedení války proti Palestincům“.
Hnutí Národní odpor vyhrožovalo židovským uskupením a v srpnu roku 2006 podalo k prezidentské kanceláři petici, v níž jeho příslušníci žádali o povolení bojovat spolu s íránskou armádou proti Izraeli. Žadatelé uvedli, že pokud český prezident jejich žádosti nevyhoví a neumožní jim se přihlásit do řad íránské armády, budou páchat násilí vůči Židům a synagogám v zemi.

V říjnu roku 2006 přinesl přední český deník Mladá Fronta Dnes zprávu o tom, že islámští extremisté mají v úmyslu obsadit významný židovský cíl, údajně pražskou  synagogu, a vzít rukojmí. Údajně chtěli unést židovské obyvatele Prahy, držet je jako rukojmí v Jeruzalémské synagoze, naoko vyjednávat a nakonec synagogu i s lidmi uvnitř vyhodit do povětří. Vláda tyto zprávy nekomentovala; na krátkou dobu nicméně zvýšila celostátní stupeň teroristického nebezpečí a zvýšila ostrahu nejvýznamnějších židovských institucí.

V březnu roku 2007 a předtím v říjnu roku 2006 ukradli vandalové z bývalého nacistického koncentračního tábora poblíž  Prahy celkem tři bronzové desky k uctění památky obětí fašismu. V březnu roku 2007 vandalové zničili nebo poškodili několik náhrobních kamenů  na židovském hřbitově v Hranicích na Přerovsku. Na sklonku roku 2006 zničili vandalové také několik náhrobních kamenů na židovském hřbitově v Hroznětíně. V dubnu roku 2006 kdosi nasprejoval vulgarity namířené proti Židům na vilu, která před druhou světovou válkou patřila dobře známé židovské rodině. Policejní vyšetřování těchto trestných činů nevyústilo v žádné zatčení. Při každém incidentu policie reagovala náležitým vyšetřovacím postupem.

Policie uzavřela vyšetřování případů vandalismu z roku 2005, kdy byla poškozena synagoga a tři židovské památníky, protože nebyla schopna nalézt viníky. Místní židovské organizace vyjádřily přesvědčení, že policie  vedla vyšetřování s náležitou péčí.

Vláda podnikla pozitivní kroky v boji proti antisemitismu. V květnu roku 2007 uctil prezident Václav Klaus památku obětí holocaustu, když se zúčastnil mše k připomenutí konce druhé světové války v nacistickém koncentračním táboře v Terezíně. Premiér Topolánek byl přítomen odhalení restaurované „skryté“ synagogy uvnitř tábora a ministerstvo školství v táboře zorganizovalo a financovalo řadu vzdělávacích seminářů k tématu holocaustu.

Po celé zemi probíhaly od května až do září roku 2007 festivaly židovské kultury jako připomínka tisícileté historie židovského společenství v českých zemích. Židovské muzeum v Praze s podporou Ministerstva kultury vyhlásilo rok 2006 Rokem židovské kultury, aby v jeho rámci připomnělo stoleté výročí svého založení. Toto celostátní připomenutí židovského dědictví se uskutečňovalo prostřednictvím partnerství s jinými státními a soukromými institucemi a v jeho rámci se po celé zemi pořádaly filmové přehlídky, hudební festivaly, vzdělávací a společenské akce, divadelní představení a další kulturní události. Židovské muzeum v Praze a pražská židovská čtvrť zůstávají i nadále nejoblíbenější turistickou atrakcí na území státu.

Zlepšení a kladné změny v oblasti respektování svobody náboženství
V roce 2006 schválil parlament, aby byl termín pro podávání žádostí o navracení uměleckých děl z majetku obětí holocaustu, prodloužen na neurčito. Dne 27. ledna byl veřejnými akcemi v Praze i po celé zemi připomenut Den uctění památky obětí holocaustu. Odezva veřejnosti a médií na tyto akce byla svrchovaně kladná.

Oddíl III. Patologické společenské jevy a diskriminace

Objevily se zprávy o patologických společenských jevech a diskriminaci  z důvodů náboženské víry či praxe (viz antisemitismus). Vedoucí osobnosti společenského života podnikly pozitivní kroky k podpoře náboženské svobody.

Podíl přistěhovaleckého obyvatelstva zůstával ve sledovaném období poměrně malý a zahrnoval osoby ukrajinské, ruské, polské, slovenské a vietnamské národnosti. Přistěhovalci neuváděli, že by při praktikování svých náboženství naráželi na nějaké obtíže.

Během sledovaného období nedošlo v zemi k žádným násilným antisemitským útokům vůči jednotlivcům a objevilo se pouze několik málo případů poškození majetku či vandalismu. V zemi stále přežívalo nepočetné, ale houževnaté a poměrně dobře organizované pravicově extremistické hnutí zastávající antisemitské postoje. Během roku se konalo několik neonacistických shromáždění a koncertů.

Oddíl IV. Politika vlády USA

Vláda Spojených států diskutuje s českou vládou o otázkách náboženské svobody v rámci obecného dialogu a politiky lidských práv, které uplatňuje ve světě. V náboženských otázkách se vláda USA snažila zejména působit na stát a náboženské skupiny, aby vyřešily restituční nároky týkající se majetku zkonfiskovaného z náboženských důvodů a dále otázky spojené s registrací náboženských organizací.

Během období, o němž pojednává tato zpráva, zdůrazňovala vláda USA a představitelé amerického velvyslanectví v ČR českému státu i náboženským skupinám význam navrácení majetku (nebo výplaty spravedlivé a přiměřené kompenzace, není-li navrácení již možné) v případech týkajících se majetku neoprávněně odňatého obětem holocaustu, židovské obci a církvím.

Velvyslanectví udržuje těsné kontakty s Úřadem prezidenta, Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem kultury, zástupci nejrůznějších náboženských skupin a nevládními organizacemi. Představitelé velvyslanectví se při několika příležitostech setkali se zástupci Ministerstva kultury, aby s nimi jednali o zákonu o registraci náboženských sdružení, a také s reprezentanty menších náboženských skupin, na které zákon dopadá, například s českou muslimskou komunitou. Se zástupci Ministerstva kultury, římskokatolické církve a Federace židovských obcí se konalo několik schůzek k restitučním otázkám. Několikrát se představitelé velvyslanectví sešli také se zástupci Federace židovských obcí a vrchním rabínem, aby napomohli ochraně židovského hřbitova z 15. století, který byl nově objeven v Plzni. Představitelé velvyslanectví rovněž reagovali na individuální žádosti o pomoc, s nimiž se na ně obraceli česko-americké oběti holocaustu usilující o výplatu odškodnění.

Vydáno 14. září 2007

Převzato z http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=366



 
Příbuzné odkazy
· Více o Dokumenty
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Dokumenty:
Návrhy pro Volební sjezd delegátů 27. - 28. 4.2007 v Praze


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.66
Hlasů: 3


Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Zpráva o úrovni náboženské svobody v ČR - 2007" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.11 Seconds