Dopis vsetínského sboru všem sborům BJB v ČR

Dnes při dopoledním shromáždění nám byl v prvním chebském sboru přečten dopis vsetínského sboru všem sborům BJB v ČR. Zároveň si jeho kopii mohl vzít každý, kdo měl zájem si ho přečíst v klidu doma. Pokud jste ve vašem sboru nedostali tu možnost se s ním seznámit, můžete ho namnožit a nabídnout ho všem, kteří jsou v informačním vakuu.

Sbor Bratrské jednoty baptistů ve Vsetíně, Rokytnice 273 , 755 01 Vsetín

Všem sborům Bratrské jednoty baptistů v České republice

Milí bratří a sestry našich sborů,

Dovolte nám, abychom se s Vámi podělili před nadcházejícím Sjezdem delegátů o to, co nás dlouhodobě zaměstnává a vyjádřili k dění v naší Jednotě své stanovisko.

Klademe si (a patrně asi zdaleka ne sami) delší dobu otázku, kam směřuje přinejmenším posledních osm let naše Jednota? V podstatě stejnou otázku klade i dopis sestry Kucové před nedávnem adresovaný sborům. Co se ve skutečnosti odehrává před našima očima?

Není smyslem tohoto dopisu zabředávat do jednotlivostí, ale poukázat na alarmující vývoj, kterým jsme již prošli a který - nestane-li se něco mimořádného – nezvratně směřuje ke svému konci. Jsme totiž svědky a účastníky několikaletého procesu, který lze označit za plíživou demontáž baptismu a zároveň specifickou „transformaci“ BJB, na jejímž konci je původní jen skořápka s obsahem diametrálně odlišným od původního stavu. Vlastně v mnoha ohledech se tak již stalo. Jednota, která by měla být dobrovolným sdružením vzájemně se podporujících sborů spojených především duchovními zásadami a duchovními zájmy, se v průběhu posledních let transformovala do svazku, jež budí dojem že jeho nejsilnějším poutem jsou peníze.

Nejzásadnější je ovšem dramatická proměna způsobu vedení Jednoty. Informační vakuum, nejednou zkreslené informace, časový tlak, projednávání věcí neprojednaných na sborech, nestandardní kroky neodpovídající našim postojům, posunování významu věcí v čase, zpochybňování jiných postojů, realizace záměrů „alternativními“ cestami - to je jen část toho, co přivedlo sbory do situace, kdy nezadržitelně míříme do stavu, kdy se Jednota stává pouhou virtuální realitou, v níž sbory vytváří zdání, kulisu skutečné jednoty.

V této virtuální „Jednotě“ ovšem sbory přestávají mít podstatný vliv na chod událostí. „Demokraticky“ nastavená vnitřní pravidla spolehlivě udělají své.. Jsou snad opakované pokusy o nastolení kontroly nad sbory v kombinaci se snahou o izolaci „nevhodných“ myšlenek onou kýženou „obnovou“? Nebo máme slovo obnova chápat spíše ve smyslu oné specifické transformace na jejímž konci bude struktura, která s baptismem nemá nic společného? Je těžké cítit se doma v takovéto Jednotě. V Jednotě, kde je obtížné pozvednout hlas, kde nad vším visí nějaký „copyright, kde pomalu i ti, kteří se jen ptají, „poškozují dobré jméno Jednoty “…, kde pro slova bratr, sestra v jejich původním smyslu nemusí být za chvíli místa.

Letošní rok je 110. rokem existence práce v našem rokytenském sboru. Sboru, z nějž vyšla řada pracovníků známých nejen podle jména celé naší Jednotě - z těch nejznámějších br. Tomáš Macháček, br. Vaculík, br. Mikulenčák, br. Hůževka, br. Stanislav Švec.

Uvědomujeme si, že ne velkolepé oslavy jubileí, ale věrnost poznané Pravdě rozhoduje o tom, kde skutečně stojíme, to je měřítkem celé naší existence.

Za vsetínský-rokytenský sbor chceme zřetelně a jasně říci, že setrvávání v takovémto svazku za každou cenu po zkušenostech uplynulých osmi let nebude donekonečna naší prioritou.

Není tomu tak proto, že bychom neunesli vzájemnou rozmanitost. Není tomu proto, že nemáme k jiným sborům vztah, že bychom nechtěli nést „společné břímě, žal“ , ale je naší odpovědností zaujmout jasný postoj tam, kde slova přestávají stačit, kde nejen s dobrým svědomím nemůžeme přidat svůj hlas, ale kde v konečném důsledku vzniká vážná otázka, zda je to skutečně „svazek ten, jenž v Kristu víže nás“ nebo naopak tento svazek je překážkou toho skutečného svazku v Kristu i navzájem. Konečně nezanedbatelná je i skutečnost, že tento stav, který nás nutí těmito věcmi se zabývat, odčerpává dlouhodobě naše síly, které jsou potřebné především pro vlastní sborovou práci.

Prosíme, přijměte toto naše stanovisko, jako výraz našeho hledání v této věci. Možná, že i někoho z Vás napadají podobné otázky, není Vám lhostejný tento stav. Ačkoliv by bylo pro nás patrně jednodušší se těmito věcmi nezabývat, uvědomujeme si, že je to naší odpovědností v rámci sboru i širšího společenství, jehož se cítíme součástí. Prosíme o Vaše modlitby.

Závěrem citát z nejstarší sborové kroniky Rokytenského sboru z května r.1898, z úvodního slova:

„Církev Pána Ježíše, pro niž On s nebe sestoupil, od času Jeho působení zde na zemi nikdy nevládla mocí světa, nýbrž jest vždy světem pronásledována. Po vše doby má Kristus na zemi svou církev, byť i chudou dle světa a nepatrnou. I v nejtemnějších dobách středověku měl Pán své, kteří s Ním spojeni, a na Něm co skále věků založeni jsouce, ve všech souženích svítězili, obmyvše roucha svá ve krvi Beránkově. Kristus, Boží Syn za dnů těla svého byl pronásledován, a posléze uštván a ukřižován. Touž cestou k oslavě kráčeti musí i Jeho choť. Kdo by mohl popříti, že církev Kristova povždy sestávala pouze z věřících v Něj údův? Povolav prostých rybářů, a jiných světu nevzácných učedníkův, ukázal tehdejšímu i nynějšímu světu, že pro Jeho duchovní království bývají vždy způsobilejší u světa za nic položení, nežli farizeové a mudráci. A církev byla církví Páně, dokud v ní vládl duch pokory a lásky a ne moc světa. Kristus přišel založit nikoliv hierarchii, ale Boží království. Hierarchie chce vládnout vším a všemu rozkazovati. Kdyby jen mohla, i v nebi by vládla, a sesadila by Toho, jenž slavně nade vším svítězil. Království pak Boží trpí násilí ode všech, září světlem duchovním a snaží se uplatňovat na zemi vůli Boží. Na lidská ustanovení se neváže, ani na učení jejich dbá, majíc vnitřní světlo Ducha Božího a psané Slovo Boží. Kdo chceš býti členem živé církve Ježíšovy, ptej se na Písma, tať o Něm svědčí, a přivedou duši upřímnou ku branám světla a pravdy…“

Z pověření sborového shromáždění konaného v neděli 13.dubna 2008

S bratrským pozdravem

Petr Mrázek