Pokud si dnes křesťané zahrávají s myšlenkou, že by měla být církev bez majetku a její silou by měla být síla slova, pak je třeba zohlednit nejen text evangelií, ale také dobu, ve které Ježíš svá slova vyslovil. Ale podstatnější je ta argumentace Biblí. V té mnozí plavou, a proto dnes z Bible může citovat kdekterý komunista.

Ivan Odilo Štampach se jim postavil do čela, čtěte zde. A tak si řekl o odpověď. Jak to tedy je? Kristus řekl svým učedníkům: Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte (Lukášovo evangelium 10, 3n). Byl si vědom toho, že i jeho učedníci mají nárok na péči těch, kterým sloužili.

Pravda je celá až tehdy, když také čteme to, co Ježíš ve stejném evangeliu řekl později: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?" Oni mu odpověděli: "Neměli." Řekl jim: "Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.“ (Lukášovo evangelium 22, 35-36) A jistě to nemyslel obrazně. Když byli učedníci v Jeho bezprostřední péči, nepotřebovali nic dalšího. Ani měšec. A pak je stejným vážným povelem povzbudil a zaopatřil, aby hospodařili svobodně. Sám Kristus nebyl vůbec chudý, měl šaty, o které se hrály vrhcáby. I sprostí a zpití římští vojáci je neroztrhali, ale radši o ně hráli kostky. Takové "sako" nenosil kdekterý vagabund! Ježíš se za svého života nechal vydržovat ze „státních“ peněz, manželka správce Herodova a další ženy jej živily, přesněji: Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly. (Lukášovo evangelium 8, 3). Byl si vědom svého postavení a své důležitosti. Neměl svědomí z toho, že to tak dělaly.

Ivan Štampach se tedy postavil na stranu kritiků křesťanství. A to nejenom v argumentaci Biblí: Jde totiž o to, že církevní školy a zdravotnická či sociální zařízení jsou financována státem jen cestou příspěvků, které jdou i jiným soukromým školám, ale vůbec ne zcela. Stavbu a opravy nemovitostí, investice do zařízení, akreditační školení pracovníků, vzdělání profesorů a další položky neplatí stát. Na studenta kterékoliv církevní školy – včetně základního, všeobecného i odborného středního školství, vyššího odborného i vysokého - přispívá jen částečně, nikdy ne zcela. Takže o čem je tu řeč? Proč se má uvádět čtenář do fanatického zoufalství chudoby a nespravedlivé přízně církvím, když to není prostě pravda!?

Síla slova je nesporná, ale také i jeho šíření. Kdyby nebylo knihtisku, tehdy čerstvého manufakturního kouzla, nebyl by Luther začal reformaci. Jisté je, že moc slova, které by mělo měnit dnešní svět, potřebuje tlampače dnešních podmínek, v nichž je počet poslů, sdělovací techniky a dalších prostředků. Prostě v tomto klobouk dolů, tady jisté finance potřeba jsou. Nebudou-li je církve a náboženské společnosti mít z narovnání se státem, seženou si je jinak, bude jich méně, ale budou třeba.

Daniel Kvasnička, kazatel Církve bratrské

http://www.cirkevnimajetek.cz/