Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 

Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Radoslav   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 5285, komentáře < 7 dní: 0, komentářů celkem: 4981, adminů: 23, uživatelů: 2408
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Povzbuzení


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

7 558 377

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 9 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


AUTORITA PÍSMA SVATÉHO
Posted on Středa, 24. únor 2010 @ 18:27:12 CET Vložil: Mainstream

Studie poslal BohemianAnonymus

A) Úplnost Písma svatého
 
Odchodem Spasitelovým a Jeho apoštolů bylo křesťanské učení definitivně uzavřeno. Řečeno jinak: Písma SZ a NZ jsou kompletní. Důsledkem uzavřenosti Písma svatého je i princip „SCRIPTURA SCRIPTURA INTERPRETATUR“ – tedy Písmo je vykládáno Písmem.  Věřím, že si Duch Svatý osobně ohlídal pravé znění (smysl) Božího slova od ústní tradice až k jejich zápisu, i později (pro SZ platí např. Mt. 5:18) – I KDYŽ BYLA PÍSMA NAPSÁNA JAZYKEM DOBY, V NÍŽ SVATOPISCI ŽILI. Jestliže by Bůh daroval lidstvu nějaké učení a nedokázal ho uchránit před deformací (znehodnocením, změnou smyslu), popřel by tím svoji všemohoucnost.
 


Tedy v kterékoli době existuje (někde), správné učení Písma i jeho správný výklad – podobně jako existuje (někde), v duchovním Izraeli oněch 7000 (1Kr. 19:18) kteří nepoklekli a nepokleknou před Bálem bludů, jako např. neúplnosti Písma svatého, či jeho nespolehlivosti, neurčitosti (mnohoznačnosti).
 
Existují-li někde v evangeliích textové odchylky, je to dáno tím, že člověk od člověka se liší; evangelisté nebyli výjimkou – tedy evangelisté o událostech referují každý ze svého pohledu, každý akcentuje něco jiného: požadovat to, aby všechna evangelia byla identická je stejně nesmyslné, jako požadovat, aby všichni lidé byli identičtí.

URČITÉ ODCHYLKY JSOU DŮKAZEM TOHO, ŽE DÍLA EVANGELISTŮ BYLA ŽIVÁ A PROTO TATO EVANGELIA NESPLYNULA DOHROMADY, DÁLE TO, ŽE EVANGELIA NEBYLA POZDĚJI UPRAVOVÁNA, ABY JEJICH TEXTY VZÁJEMNĚ SOUHLASILY.
 
Je zajímavé, že pokus o sjednocení evangelií v jedno, podnikl jeden z obhájců křesťanství v Sýrii Tatian (Tacián). Všechna evangelia shrnul do jediné knihy tzv. Diatessaron, (v tomto díle užil i apokryfních textů), kterou však církev odmítla a ponechala 4 evangelia právě v jejich odlišnosti a zdánlivých rozporech. Naprosto správně – dílo Boží by pak nahradilo dílo lidské, a my bychom byli ochuzeni o mnohé úrovně (hloubku) evangelijních textů, které Tacián nemohl postihnout.

Absolutnost Písma svatého v tomto smyslu nechápu tak, že jsou texty evangelií a některých pasáží SZ  identické. Souhlasím s prof. Čapkem, který tuto skutečnost vyjádřil takto:
 
 "...ROZDÍL MEZI OBSAHEM BIBLE A NÁPLNÍ JINÝCH KNIH JE ABSOLUTNÍ.... Pravda Boží se sama dokazuje...I to je jeho vůle: dal nám tolik, kolik sám uznal pro nás za dobré."
 
Vladimír Čapek: Historie Bible, str. 17; KALICH, Praha 1952

Tedy uzavřením Písem svatých vytvořil Bůh pojistku proti všem bludům. Tak jako apoštolské vyznání víry bylo reakcí na nebezpečí gnóze, tak kanonizace knih NZ byla reakcí na akutní nebezpečí montanismu a marcionismu (markionismu).
 
Šoltész: Dějiny křesťanské církve, str. 24, Synodní rada ČCE, Praha, 1948
Bič, Hromádka, Říčan, Souček: Základy učení křesťanského, str. 74, KEBF Praha, 1951,
 
Kolem r. 180 je kánon uzavřen a NZ  ve své dnešní podobě již  hotov. 
 
Vladimír Čapek: Historie Bible, str. 16; KALICH, Praha 1952
 
Sk. 20:27 „Neboť jsem vám oznámil CELOU Boží vůli a nic jsem nezamlčel.“
 
Z tohoto textu je zřejmé, že nám byla oznámena CELÁ Boží vůle; pokud toto pravdu neuznáme a vytvoříme jakékoli přídavky Písma, činíme z Boha lháře.
V následujících verších Sk. 20: 29-31 jsme varováni před dravými vlky, kteří nebudou šetřit stáda, a před bludaři.
 
Je jasné, že pokud někomu Písmo svaté nestačí, znamená to jen to, že z něj neumí dostatečně čerpat. Tomu kdo Krista nenásleduje, zůstane řada pravd uzavřena.
 
2Pt. 1:20,21
„Toho si buďte PŘEDEVŠÍM vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.“
 
Ty, kteří neumí z Písma svatého dostatečně čerpat a činí z něj jakýkoli výběr, či k němu něco přidávají, usvědčuje Písmo svaté z neznalosti:
 
1Kor. 8:2,3
Jestliže si někdo myslí, že něco už  plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.“
 
S tím souvisí další výroky apoštola Pavla:
 
1Kor. 13:9,10
„Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.“
 
1Kor. 13:12
„Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“
 
Máme-li tedy poznání všeho, tedy i PÍSMA SVATÉHO částečné, nemůžeme tedy k němu  cokoli přidávat, nebo činit z něj jakýkoli výběr. Boží slovo je absolutní: buď ho přijmeme celé, nebo ho nepřijmeme vůbec.
 
Kanonická Písma a Tradici nelze směšovat, protože směšovat Boží a lidské nelze.
Spasitelův názor na tradici (jako dílo lidské, nikoli Boží), je dostatečně znám, např. Lk. 11:37-52. Církev přestala poslouchat Ježíše Krista jako hlavu církve. Vedle Božích přikázání přijala ustanovení lidská (nařízení církevních sněmů a papežů) tzv. tradici (od tradere – předávati). Tyto výmysly, kterým často přikládala více důležitosti než Božímu slovu a před nimiž nás Spasitel varuje, mají za následek to, že ti, kteří Písmo svaté „vylepšují,“ tím hřeší, následkem čehož sami do Božího království nevcházejí a navíc druhým ve vejití brání!!!  Tento princip platí dodnes!!!
 
Lk. 11:52 „Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“
 
Na jiném místě se Spasitel vyjadřuje daleko ostřeji:
 
Mt. 15:6 „A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.“
 
Náš Pán v tomto oddíle reaguje na útok farizeů a zákoníků, kteří obvinili učedníky z porušování tradice otců. Spasitel jim připomněl skutečnost, že svou tradicí popřeli Boží zákon tak, že tradici přisoudili stejnou prioritu jako Slovu Božímu, takže mezi tradicí a Božím Slovem se obecně již nerozlišovalo. Nečiní tak po mnohá století i ŘKC? Zákoníci a farizeové pouze PARAZITOVALI na Slovu Božím. Nicméně, mají až do dnešní doby mnoho následovníků z duchovních osob všech církví!!!
 
TEXT PÍSMA SVATÉHO NELZE OD JEHO VÝKLADU ODDĚLIT Z TOHO DŮVODU, ŽE JE JIŽ V NĚM OBSAŽEN – PROTOŽE PÍSMO JE KOMPLETNÍ! K VÝKLADU PÍSMA NENÍ TŘEBA JINÝCH DUCHOVNÍCH, FILOSOFICKÝCH PRAMENŮ, ČI JINÝCH VÝPŮJČEK. POKUD TYTO „POMŮCKY“ UŽÍVÁME, MUSÍME TÉŽ PŘIPUSTIT TO, ŽE JE PÍSMO NEDOKONALÉ, NEÚPLNÉ.
 
DUCH SVATÝ NEDOPLŇUJE (NEROZŠIŘUJE) !!! (viz Sk. 20:27) PÍSMO SVATÉ, ALE PŮSOBÍ DO HLOUBKY,  K JEHO LEPŠÍMU POCHOPENÍ A VÝKLADU. TEDY KAŽDÁ VĚROUČNÁ TVRZENÍ VYCHÁZEJÍCÍ Z MIMOBIBLICKÉ PŮDY, NEMOHOU POCHÁZET Z DUCHA SVATÉHO.
 
ŘKC obhajuje Tradici těmito texty Písma svatého:
 
1Kor. 11:2 „Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.“
 
2Te. 2:15 „Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem, nebo dopisem.“
 
2Te. 3:6 „Přikazujeme vám bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali.“
 
VE VŠECH PŘÍPADECH JDE O UČENÍ APOŠTOLŮ, POZDĚJI OBSAŽENÉHO V KÁNONU - KTERÉ BYLO ODEVZDÁNO, PŘEVZATO V MINULOSTI – NENÍ ZDE ZMÍNKY O POAPOŠTOLSKÉ DOBĚ.
 
Přísně vzato, nikdo v pozdější době velikosti apoštolů, poslaných Spasitelem, již nedosahoval. Proto také v Novém Jeruzalémě dosáhnou zvláštní pocty (Zj. 21:14).
 
Další skupinou argumentů je to, že v Bibli jsou obsaženy odkazy na to, že nebylo sepsáno vše, co bylo Spasitelem řečeno, nebo vykonáno.
 
J. 16:12,13Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší.“
 
uvede vás do veškeré pravdy -  zde Spasitel oslovuje učedníky a upozorňuje je na budoucí seslání Ducha svatého (Sk. 2).
 
J. 14:15,16 „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky.“
 
budete zachovávat má přikázání – jde o zachovávání Spasitelových přikázání, které máme v Písmu svatém a nikoli o pozdější lidské doplňky.
 
jiného Přímluvce – i náš Spasitel je Přímluvce, který je nyní v nebi:
 
1J. 2:1 „Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce Přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“
 
J. 21:25 „Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.“
 
NIKDO Z LIDÍ SI NEMŮŽE NÁROKOVAT TO, ŽE ZNÁ TO, CO NEBYLO V BIBLI UVEDENO! VŠE, CO JE V BIBLI UVEDENO, JE POSTAČUJÍCÍ PRO NAŠE SPASENÍ (SK. 20:27; ZJ. 22:18).
 
Předpokladem přijetí Ducha svatého, je zachovávání Kristových přikázání, tedy těch, o nichž víme a máme je zaznamenány v Písmu svatém.  Všechny skutky Spasitelovy zaznamenány nemáme. Jde tedy primárně o plnění Jeho přikázání, tedy toho, co je zaznamenáno.
 
ZDE TEDY JDE O SPASITELOVA PŘIKÁZÁNÍ A SKUTKY!!!
 
A) Všechna Spasitelova přikázání máme v Bibli zaznamenána – jinak by bylo nemožné je zachovávat.
 
B) Všechny Spasitelovy skutky v Bibli zaznamenány nejsou – je však zaznamenán Jeho skutek největší: Jeho oběť na kříži.
 
Blíže viz:
VESMÍRNÝ VÝZNAM OBĚTI SPASITELOVY
 
C) Spasitelova oběť na kříži je přinejmenším dostatečným důvodem k Jeho následování – nikoli následování církve (Mt. 16:24; Mk. 8:34; Lk. 9:23,59).
 
ZÁVĚR: BIBLE ZVĚSTUJE CESTU SPÁSY (J. 14:6) A K  BOŽÍMU SLOVU NELZE BEZTRESTNÉ NIC PŘIDÁVAT, ANI OD NĚJ UBÍRAT. (ZJ. 22:18,19).
 
 
Další skupinou jsou argumenty argumentující tím, že vše nebylo napsáno, bude však později sděleno ústně:
 
2. J. 1:12 „Ačkoliv bych měl ještě mnoho psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná.“
 
3. J. 1:13,14 „Měl bych ti ještě mnoho co psát, ale nechci to svěřit inkoustu a peru, doufám totiž, že tě brzo uvidím, a budeme spolu mluvit tváří v tvář.“
 
Zde Jan hovoří o událostech, které se již staly, o kterých bude referovat při osobním setkání.
 
Spasitel praví:
 
J. 14:26 „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“
 
ZVĚST DUCHA SVATÉHO NEMŮŽE BÝT NIKDY V ROZPORU S TÍM, CO MÁME V BIBLI NAPSÁNO. A CO BYLO NAPSÁNO, JE POSTAČUJÍCÍ PRO NAŠE SPASENÍ - VIZ SK. 20:27.
 
V TEXTECH PÍSMA SVATÉHO JE ODKAZOVÁNO NA TO, CO SE JIŽ STALO: DUCH SVATÝ NÁM PŘIPOMENE VŠE, CO SPASITEL ŘEKL (J. 14:26), COŽ LZE INTERPRETOVAT JEN TAK, ŽE DUCH JDE DO „HLOUBKY“ A NIKOLI DO „ŠÍŘKY“!!! – NENÍ ZDE ANI ZMÍNKY O BUDOUCÍCH  LIDSKÝCH PŘÍDAVCÍCH ZAŠTIŤUJÍCÍCH SE AUTORITOU PÍSMA SVATÉHO!
 
Spasitelův poměr k těm, Ho nepřijali a učedníky rozhněvali

Lk. 9:52-56
„Vydali se na cestu do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam jej nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš? Obrátil se a pokáral je: „Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“
 
TAK TOTO JE POSELSTVÍ SPASITELOVO: ZVĚST O ZÁCHRANÉ, NIKOLI O PROLÉVÁNÍ KRVE! JESTLIŽE CÍRKEV PROLÉVALA KREV, TAK NIKOLI NA ZÁKLADÉ BIBLE, ALE NA ZÁKLADĚ TRADICE, NEBO SVÉVOLE.
 
Pán vyslal učedníky do světa s mečem Ducha, tj. Slovem Božím, nikoli s fyzickým mečem. (Ef. 6:17; Mar. 13:10, Mar. 16:15).
Za službu neměli brát od nikoho zlato, ani stříbro (Mt. 10:9). MÁME KÁZAT EVANGELIUM VŠEMU STVOŘENÍ – NIKOLI OBRACET NA VÍRU !!!
 
Písmo svaté nám nezakazuje myslet.
Naopak, byli nám dáni za příklad Berojští (a tuto událost máme v Písmu svatém pro své poučení), kteří se setkali se zvěstí, která přesahovala jejich náboženské myšlení (Sk. 17:10-12). Kdyby zůstali věrni svému tradičnímu myšlení, nikdy by Krista nepřijali. Ale oni neodmítli tuto zvěst a priori jako nesmyslnou, a nad touto neuvěřitelnou zvěstí se zamysleli. Samozřejmě, že tento poznávací proces byl bolestný, jako vždy, kdy se rodí něco velkého, ale výsledky stály za to – překročili svůj stín náboženského myšlení a přijetím Krista vkročili do říše svobody, protože Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tam i svoboda (volně dle 2Kor. 3:17). 
 
Při výkladu určitého oddílu Písma svatého musím NUTNĚ!!! vzít v úvahu všechny další texty Písma, které se k oddílu přímo, či nepřímo vztahují – tím se Bible sama proti svému zneužití brání. Tedy výklad jistého textu Písma musí respektovat PRINCIP BEZROZPORNOSTI k dotčeným textům ostatním. Tento princip, který je v Písmu implicitně obsažen, můžeme nazvat jakkoli, třeba tak, jak jsem již uvedl, když termín SOLA SCRIPTURA tolik vadí.
 
Duch svatý dodnes mluví. Pakliže ŘKC prohlásí, že nařízení koncilů, encykliky papežů pojednávající o věcech, o nichž není v Bibli zmínky, jsou inspirovány Duchem svatým, (podle čeho to vůbec poznáme???), pak tím ŘKC de facto tvrdí, že BIBLE JE NEUZAVŘENÁ A JEJÍ PROHLÁŠENÍ PAK V MAJÍ BIBLICKOU HODNOTU. Pokud je tedy Bible neúplná, pak ten, který ji „doplní“ si přisuzuje autoritu, která mu nepatří.
 
V tom případě je pak hlásáno jiné evangelium, než to, které je v Písmu svatém. Z Písma totiž nelze beztrestně nic ubrat, ani k němu cokoli přidat.
 
Zj. 22:18,19 „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.
 
Gal. 1:8 „Ale i kdybychom my, nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium, než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“
 
Z tohoto textu přímo vyplývá skutečnost, že jakékoli zjevení pocházející od Ducha svatého nemůže být s Písmem svatým v rozporu. DUCH SVATÝ TEDY VYKLÁDÁ POUZE PÍSMO A ZJEVUJE JEHO SMYSL. A pokud jde skutečnosti v Písmu svatém neuvedené, mohou být pro naše spasení vyloženě nebezpečné, neboť poskytují neomezený prostor k výmyslům všeho druhu, které někteří lidé trestuhodně vydávají za inspirované  Duchem svatým. Několik z těchto výmyslů stručně pojednám níže.
 
 
B) Problém apoštolské sukcese (posloupnosti, následnosti)
 
Sukcese podle Ducha – tento princip není v Písmu svatém uveden, (stejně jako princip Sola scriptura)– vzdor tomu tyto principy v Písmu svatém reálně existují. Sukcese dle Ducha byla v prvotní církvi hojně užívána, např. prostřednictvím vzkládání rukou při zřízení k určitému úkolu. (Sk. 13:3; 2Tm. 1:6).
 
Tzv. apoštolská sukcesejde o výmysl, (nadstavbu), který nemá opory v Písmu svatém. Jde o nabývání úřadu v apoštolské posloupnosti, počínající apoštolem Petrem. Že byli apoštolé nositelé Ducha sv. je nesporné. Ale zda všichni jejich následníci přijali Ducha svatého, je sporné, ne-li nemožné. Ducha nelze jakýmkoli obřadem znásilnit a přinutit ho, aby na někoho přešel. Z tohoto pohledu se jeví tzv. apoštolská sukcese jako čistě lidský úkon. Z jiného pohledu jde o jistou obdobu židovské obřízky: tak jako každý obřezaný Žid nemusí být pravým Židem, tak nástupník v apoštolské sukcesi (což je vyloženě lidská volba), nemusí být nutně Kristovým následovníkem.
 
Ř. 2:28,29 „Pravý žid není ten, kdo je jím navenek a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, ale od Boha.
 
J. 3:6-8 „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je Duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
 
Apoštolská sukcese, jako lidský institut nezabránila pronikání magie do církve, ani zločinům celé řady vysokých církevních představitelů, včetně papežů. Lidská konstrukce nakonec spadne, ale dílo Boží vydrží.
 
MY, NÁSLEDOVNÍCI KRISTOVI, BYCHOM MĚLI SVOJI SUKCESI ODVOZOVAT PŘÍMO OD KRISTA, JAKO ZÁKLADU A HLAVY CÍRKVE A NIKOLI OD LIDÍ.
 
1Kor. 3:11 „Nikdo totiž nemůže položit jiný ZÁKLAD než ten, který je už položen, a to je Ježíš Kristus.“ (2Tm. 2:19).

Ef. 1:22,23 „Všechno podrobil pod jeho nohy a ustanovil jej svrchovanou HLAVOU církve, která je jeho TĚLEM, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“
 
Z obou textů přímo vyplývá to, že odmítneme-li ZÁKLAD, odmítáme tím i HLAVU, neboť Základ i Hlava jsou totožné. 
 
Pakliže je ovšem podle pojetí ŘKC základem církve apoštol Petr, pak se ptám: může člověk, jako základ vůbec unést Krista, jako Hlavu církve? Nekonečný, tj. Bůh, spočívající na konečném, tj. člověku! Stvořitel, spočívající na stvoření!!! Toto je naprosto neobhájitelný model církve!
 
Jsme povoláni přímo Kristem:
 
Ř. 8:30 „Které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“
 
2Tm. 1:9 „K tomu ti dá sílu Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy.“


Pán Ježíš nebyl sociálním, ani politickým revolucionářem, nečinil dohody, ani kompromisy se světskou mocí – naopak, přemáhal svět.
 
J. 16:33 „Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“
1J. 5:4 „neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět.“
 
 
Blíže viz:
NEKONVENČNÍ POHLED NA SVĚTOVÝ POLITICKÝ SYSTÉM
 

C) Papežský primát
 
Spor apoštolů o to, kdo je z nich největší, vyřešil jednou provždy Spasitel.
 
Lk. 22:24-26 „Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. Řekl jim: Králové  panují nad národy a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. Avšak vy ne tak: „Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.“
 
A Spasitel ač největší, slouží všem:

Lk. 22:27 „Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.“
 
Tato Spasitelova slova byla pronesena při poslední večeři, tedy poté, co byla Petrovi projevena zvláštní milost, kdy mu bylo darováno poznání, že Pán Ježíš je Mesiáš.
 
Mt. 16:16,17 „Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev ale můj Otec v nebesích.“
 
Touto projevenou milostí (na této milosti nemá Petr žádnou zásluhu, neboť pak by milost nebyla milostí), nezískal Petr mezi apoštoly výsadní postavení, neboť jednota v Kristu bude vždy zachována.

Mt. 23:8 „Vy však si nedávejte říkat ´Mistře´: je váš Mistr, vy všichni jste bratři.“
 
Nikdo na zemi si nemůže beztrestně přisoudit Boží titul:

Mt. 23:9 „A nikomu na zemi nedávejte jméno ´Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský.“
 
Mám za to, že ten, který dá ve svém životě Kristu takové místo, jaké mu po právu náleží, tedy ten, který je  zakotven v Kristu a nikoli ve světě, papežský primát nemůže schvalovat, ani prosazovat. Každý, kdo má před očima nebeský Jeruzalém, musí odmítnout tento pseudoproblém. 
 
Blíže viz:
POSLEDNÍ DNOVÉ LIDSTVA A VĚČNOST
 

D) Problém slučitelnosti evangelia s filosofií

1Kor. 1:22,23 „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Mesiáše ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 
 
Vzdor tomuto textu Písma svatého se někteří významní křesťanští myslitelé, nacházeli pod vlivem řecké filosofie, jako např. Klement alexandrijský, Origenes a Dionysios (Platón), dále Augustin, a potom Tomáš Akvinský (Aristotelés). Poslední dva jmenovaní ovlivnili církevní myšlení až do současnosti.
 
O nebiblických učeních (tedy i filosofii), je psáno toto:
 
1Kor. 1:19,20 „Je psáno: ´Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?“
 
Tedy zvěst evangelia je s filosofií neslučitelná!!!
 
 
Závěrem,
 
JE NUTNÉ VÉST ČÁRU MEZI BOŽÍM A LIDSKÝM – PRIMÁRNĚ Z TOHO DŮVODU, ABYCHOM BOHA NEPOPUZOVALI. Musí být zjednáno jasno: Písmo praví, že hřích je jen jeden a odplatou za něj je smrt (Ř. 6:23), tradice však praví, že existuje hřích „lehký“ a „těžký“ – tedy že hřích není třeba brát tak vážně. Dále existují odpustky a mnoho dalšího nebiblického balastu. Kde je pravda?

Spasitel nečinil jakékoli dohody se světskou mocí. Před Jeho odchodem neexistovaly církve ani sbory, a smysl tzv. velekněžské modlitby (J. 17), je prosba za sjednocení učedníků s Otcem. Nynější sjednocování církví není v Písmu svatém obsaženo, tudíž je lidskou konstrukcí, výmyslem, který se zaštiťuje autoritou Písma svatého. Navíc je toto sjednocování i politickou záležitostí, neboť centrum nejmocnější síly tohoto procesu, totiž ŘKC, je i zvláštním subjektem mezinárodního práva.
 
Blíže viz:
EKUMÉNA
 
Všechna vidění, církevní prohlášení, tedy musí být poměřována Písmem svatým, jako závaznou normou za předpokladu uplatňování principu bezrozpornosti.
 
Opustíme-li tento princip, tedy budeme-li provádět z Písma sv. jakýkoli výběr, či něco k němu přidávat, dostáváme se na půdu bezbřehé a čiré iracionality, v níž lze snadno dokázat oprávněnost čehokoli – třeba zločinů inkvizice, vyvraždění albigenských, etc… Pak bychom se ovšem stali hlasateli jiného evangelia, tedy těmi, na něž svolává apoštol Pavel prokletí – viz Gal. 1:8!!!
 
Písmo svaté nám samo o sobě bohatě postačí! Díky Pánu Bohu! A díky Bohu za ně i za Něj!
 
BohemianAnonymus
 


 
Příbuzné odkazy
· Více o Studie
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Studie:
Základní rozdíly mezi Koránem a Biblí. Část 2.


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 4


Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"AUTORITA PÍSMA SVATÉHO" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.13 Seconds