poslal Nepřihlášený
D. Drápal: Boží prozřetelnost aneb ví Bůh všechno?
Mnozí křesťani se dnes zdráhají postavit na obranu pravdy a veřejně kritizovat učení, se kterým nesouhlasí, byť jde o doktríny uznávaných církevních autorit. Kéž je jim povzbuzením a příkladem článek biskupa Apoštolské církve, který veřejně kritizuje učení bývalého představitele KS a osobnosti české křesťanské scény Dana Drápala. Jeho učení ve svém dopise nazývá rouháním a svoji kritiku neadresuje autorovi, nýbrž ostatním křesťanům. Doufejme, že se tak tento dopis stane příkladem oprávněnosti možnosti veřejné kritiky učení církevních představitelů směrem k církvi.
Celý dopis je zde:
Dopis biskupa církvi
V současné době je internetem rozšiřován článek bratra Dana Drápala s názvem „Boží prozřetelnost aneb ví Bůh všechno?”. V jeho úvodu autor píše: „... Podíváte-li se na to místo z Ezechiele v jeho souvislostech a bez doktrinálních předsudků, vyplyne vám z toho jasně, že Bůh neví všechno předem. Pojetí Boha, který ví všechno předem, který není Udatný Válečník, ale pouze Skvělý Režisér, je pro Boží lid velice demobilizující... ” Následně je tato myšlenka rozvinuta.
Vzhledem k tomu, že bratr Dan je známou a po právu váženou osobností české křesťanské scény, cítím se povinován jako pastýř církve reagovat dopisem, který je určen vám, ne autorovi.
... Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. (1S 2,1-3) - Ekumenická Bible
Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího? (Jb 37,16) - Ekumenická bible
Výše citované verše z Písma jsou jen jedněmi z mnoha míst, která nám, v tomto případě v ekumenickém překladu, jasně ukazují pravý opak. Mnohem důležitější nežli jednotlivý verš je zajisté celý kontext Písma, který mluví zcela shodně.
Napadání Boží vševědoucnosti a tím i suverénní svrchovanosti Boha je přímým útokem na jeho osobu tj. rouháním.
Rudolf Bubik
biskup Apoštolské církve
http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2005020801
zde je inkriminovaný Drápalův článek:
Boží prozřetelnost aneb ví Bůh všechno?
Nedávno jsem
napsal článek o překážkách v modlitbě. Mám obavu, že na tomto článku mnohé
upoutaly především dvě věty, která s celkovým zaměřením článku souvisely pouze
okrajově. Byla to věty Podíváte-li
se na to místo z Ezechiele v jeho souvislostech a bez doktrinálních předsudků,
vyplane vám z toho jasně, že Bůh neví všechno předem. Pojetí Boha, který ví
všechno předem, který není Udatný Válečník, ale pouze Skvělý Režisér, je pro
Boží lid velice demobilizující.
Na těchto větách trvám, ale chápu, že pro mnohé byly překvapivé. Zůstal jsem
dlužen bližší zdůvodnění a chci jej nyní poskytnout. …
Musím též
sebekriticky poznamenat, že jsem v této věci sám své stanovisko změnil, a to
dokonce dosti podstatně. Pokud mě někdo upozorní na to, že to, co nyní píši, je
v rozporu s některými mými dřívějšími výroky, možná mu dám za pravdu.
Důvod, proč se
touto otázkou zabývám, je ovšem totožný s důvodem, proč jsem psal onen článek s
inkriminovanými větami. Jde mi o náš modlitební život.
Tedy k věci.
Bůh by mohl
vědět všechno předem, kdyby chtěl. Bůh
stvořil tento svět, a stvořil ho určitým způsobem. Stvořil ho, jak sám chtěl, a
věděl, proč ho stvořil tak, jak ho stvořil. Není tomu tedy tak, že by se mu něco
vymklo z rukou.
Bůh mohl stvořit
svět takovým způsobem, že by v něm znal dopředu každý detail. Tedy svět, který
by se dokonale odvíjel podle Bohem předem daného scénáře. Bůh Stvořitel je
natolik mocný, že takový svět stvořit mohl, kdyby
se takový svět stvořit rozhodl.
Pokud tedy tvrdím,
že Bůh stvořil svět takovým způsobem, že neví předem všechno, pak to neznamená,
že považuji Boha za méně schopného, méně mocného. Snad se mi podaří prokázat, že
právě naopak.
Musíme si také
vysvětlit, co myslíme slovem „všechno“. Jsou věci, které Bůh s jistotou ví. Ví
například s naprostou jistotou, že nakonec bude mít nevěstu pro své-ho Syna. Ví
s naprostou jistotou, že Satan skončí v ohnivém jezeře. Ví s naprostou jistotou mnoho věcí,
a některé z
nich nám dokonce oznámil ve svém slovu.
Přesto jsem
přesvědčen, že mnoho věcí neví. Proč je neví? Protože stvořil svět, do nějž
postavil duchovní bytosti, jimž dal svobodu rozhodování. …
Jsem přesvědčen,
že Bůh neví předem, jak
se ten který svobodný činitel rozhodne. Myslím si, že kdyby to předem věděl,
nemohlo by jít o skutečnou svobodu.
A proč si to myslím? Tak kupříkladu proto, že v Písmu se Bůh nejednou něčemu diví.Někdy
Bůh dokonce něčeho lituje, a
naznačuje, že kdyby věděl, jak se lidé nakonec rozhodnou, patrně by se asi
předtím sám rozhodl jinak.
Nedovedu si
představit, že by všechna ta místa, svědčící o Božím údivu či lítosti,
vypovídala o něčem jiném než právě o jeho údivu a lítosti.
Je kupříkladu
pravda, že pokud Bůh člověku klade nějakou otázku („Kde jsi, Adame?“ „Co zde
děláš, Eliáši?“ apod.), pak to není snad nikdy proto, že by Bůh od člověka
potřeboval nějakou informaci. Nejedná se ani o otázky řečnické v pravém slova
smyslu. Tyto otázky mají zpravidla přivést člověka k tomu, aby si položil tutéž
otázku. („Kde jsem se to octl?“ „Co zde dělám?“). Boží otázky tedy vypovídají o
ně-čem jiném než o tom, že Bůh něco neví a že člověk by mu mohl Jeho znalosti
doplnit. S místy, kde se mluví o Božím údivu na lidskými reakcemi nebo o Boží
lítosti, je tomu ale jinak. Tato místa podle mého názoru opravdu mluví o Božím
údivu a o Boží lítosti.
Pokud by ale Bůh
věděl předem, že se lidstvo pokazí natolik, že ho bude mu-set zničit potopou,
pak je na místě položit si otázku, čeho pak Bůh litoval, když to věděl předem?
To by musel vědět předem i o své lítosti. To by snad ještě šlo u nějakého
emocionálně ne zcela zdravého člověka, který navodí situaci, o níž předem ví, že
jí pak patrně bude litovat, ale těžko to lze předpokládat u Boha. Předzvědění
lítosti si ovšem lze alespoň teoreticky představit; předzvědění údivu je ale
nesmysl, contradictio in adiecto.
Proč to tak Bůh
udělal? Neriskoval příliš, když stvořil svět, v němž se pohybují bytosti, o
nichž On neví, jak se rozhodnou?
Nutno přiznat, že
riskoval opravdu hodně. Riskoval i holocaust. Riskoval vraždění betlémských
nemluvňátek. Riskoval nukleární válku.
Pokud tolik
riskoval, pak Mu to asi za ten risk stálo. A mám za to, že se můžeme pokusit
odpovědět i na otázku, proč tolik riskoval.
Odpověď ovšem není
nikterak nová: Bůh dal člověku svobodu, aby Ho člověk mohl milovat. Tato možnost
lásky Bohu za to riziko stála.
Ano, máte pravdu,
pokud si říkáte, že autor tohoto článku nevěří (či přestal věřit) v Boží
předurčení.
Představte si ale
následující situaci (příměr jsem nevymyslel já; pochází z knížky Gregory Boyda Satan
and the Problem of Evil): Muž voperuje své ženě čip, který způsobí, že žena
vždycky reaguje, jak si muž přeje. Chce, aby ho pohladila, a žena ho hned
pohladí. Chce, aby mu uvařila kuře na paprice, a vrátí se domů z práce a má kuře
na paprice. Chce, aby si žena oblékla světlomodré šaty, a ona to hned učiní.
Jak dlouho si
myslíte, že by to toho muže bavilo?
Proč si myslíte,
že by něco takového bavilo Boha? Vždyť nás by to nebavilo ani den! Dokonce nám
ta myšlenka připadá monstrózní – ostatně zcela právem.
Lidská svoboda je
ovšem omezená. Je do času. Tento svět spěje k nějakému závěru, k nějakému
rozuzlení. Nechci tím říci, že na věčnosti o svobodu přijdeme. Má tím být řečeno
pouze to, že ačkoli Bůh riskoval hodně, neriskoval všechno. Bůh
nezná každé jednotlivé rozhodnutí, které svobodní činitelé udělají. Zná ale všechny
možnosti (all possibilities) a všechny
pravděpo-dobnosti (all
probabilities). Proto Ho můžeme nějakým svým rozhodnutím překvapit, nemůžeme
ho ale žádným svým rozhodnutím zaskočit. Tolik
zase neriskoval.
Jednoduchým
biblickým příkladem může být příběh o tom, jak Bůh posílá Mojžíše k Izraelcům do
Egypta.
Když Bůh vyšle
Mojžíše do Egypta, Mojžíš se obává, že mu izraelští starší neuvěří. Jelikož
nebyl kalvinista a nebyl přesvědčen o tom, že izraelští starší jsou
naprogramováni na to, aby mu uvěřili, svěřuje se s touto svou obavou Hospodinu.
Hospodin připouští, že by k tomu mohlo dojít, a proto vybavuje Mojžíše třemi
znameními. Hospodin zřejmě neví, jestli
izraelští starší uvěří po prvním, po druhém či až po třetím znamení. Říká: „…
jestliže ti neuvěří a nedají na první znamení, uvěří druhému znamení“ (Ex
4,8). To považuje za velmi pravděpodobné. Dokonce i Bůh ale připouští možnost,
že by izraelští starší neuvěřili ani dvěma znamením, byť ji zřejmě nepovažuje za
příliš pravděpodobnou. „Pro jistotu“ ale říká: „Jestliže
však neuvěří ani těmto dvěma znamením a neuposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu…“ atd.
(Ex 4,9). Hospodin byl prostě rozhodnut Izraele z Egypta vyvést a dát izraelským
starším tolik znamení, aby nakonec uvěřili. Měl moc to udělat a měl moc toho
dosáhnout, protože v tomto smyslu je opravdu „všemohoucí“. Nevěděl, jak bude
reagovat ten který jednotlivý izraelský starší, protože každého z nich stvořil
jako svobodného činitele. Věděl ale, jak to všechno nakonec dopadne, protože se
v té věci už nějak rozhodl a byl schopen své záměry prosadit, protože věděl, co
je možné a
co je pravděpodobné. A
pochopitelně může lidské svobodě postavit nepřekonatelnou limitu: Faraónově
svobodě postavil takovou nepřekonatelnou limitu ve vodě Rákosového moře, která
zaplavila jeho armádu.
A jak to souvisí s
modlitbou?
Modlitba je
způsob, kterým lidé mohou ovlivňovat běh světa. Není
to jediný faktor,
který ve světě působí. Snad se v budoucnu dostaneme například k modlitbě
Danielově, která sice hned pronikne k Božímu trůnu, nicméně Boží odpověď musí
překonávat velmi vážně překážky, které kladou někteří svobodní činitelé – v
tomto případě duchovní mocnosti nad Perskou říší. Proto nemáme zpravidla předem jistotu, že
naše modlitby budou vyslyšeny. Modlitba je podstatným faktorem, není ale zdaleka
faktorem jediným.
Pokud jsme
přesvědčeni, že Bůh je vševědoucí a všemohoucí a všechno předem určil ve smyslu,
že má detailní a vyčerpávající předzvědění všeho (exhaustively definite
foreknowledge), pak nás to v modlitbě těžko nemůže demotivovat. Pokud Bůh
všechno předem naplánoval a ví dopředu, co je nejlepší, pak je modlitba zbytečná,
pokud se jedná o dobrou věc (Bůh
přece stejně udělá vždycky to nejlepší), nebo marná,
pokud bychom prosili o nedobrou věc (Bůh
by přece neučinil nic nedobrého). Říkat, že modlitba je dobrá především pro nás
(přiznávám se, že jsem to dříve říkal také) je sice hezké, ale je to úkrok
stranou. Proč bychom měli prosit Boha o věci, o nichž už je stejně předem
rozhodnuto, zda je Bůh udělá nebo neudělá? Modlitba má ale přesně ten význam,
který jí Bible přikládá, totiž je prostředkem, kterým ovlivňujeme běh světa a
nakonec i rozhodování samotného Boha. Mojžíš skutečně na modlitbě přemluvil Hospodina,
aby nevyhladil Izrael. Biblické zprávy o modlitebních zápasech jsou na hony
vzdálené jakékoli predestinaci.
Pokud si to
připustíme, pak by nás to mělo vést k modlitbám. Pokud nejsme spokojeni se
stavem českého národa, se stavem církve, se stavem svým, pak klíč bude – mimo
jiné faktory – v nedostatečné modlitbě. Což je přesně to, co nám říká jak Starý
(2 Pa 7,14; Ez 22,30), tak Nový zákon (Jakub 4,2-3). Některé faktory ovlivnit
nemůžeme, nebo přinejmenším ne přímo, svůj modlitební život však ovlivnit
můžeme. Je to věc našeho svobodného rozhodnutí, naší odpovědnosti. Můžeme začít
dnes.
Dan Drápal
http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs694.html