Notabene - Hydepark baptistů

ÚVOD

Jde o poměrně starý filosoficko – teologický problém, který nastolil Leibniz a který lze ve své obecnosti vyjádřit takto: proč Bůh, který je dobrý a všemohoucí, dopouští zlo?

Problém zla z biblického hlediska PŘÍMO souvisí s problémem SVOBODY VOLBY – tedy SVOBODY VOLIT MEZI DOBRÝM A ZLÝM. Strom uprostřed rajské zahrady nebyl obehnán plotem – člověk měl k němu naprosto svobodný přístup (1M. 2).

Bůh chce aby člověk činil Jeho vůli, tedy dobré; pakliže člověk dobrým pohrdne, Bůh na něj dopustí zlé. NA ZLÉ NEMŮŽE BŮH REAGOVAT DOBRÝM, NEBOŤ BY TÍM ČLOVĚKA V PÁCHÁNÍ ZLÉHO PODPOROVAL, NAVÍC BY POPŘEL SVOU SPRAVEDLNOST – nehledě už k faktu, že by si člověk své pochybení vůbec neuvědomil, protože mírné Boží napomínání nebere vůbec v úvahu!!! Proto Bůh dopouští na odpadlého člověka zlé, nejen jako trest, ale jako prostředek nápravy, neboť nechce, aby hříšník zahynul, ale aby se napravil (Ř. 2:4). ZLO TAKÉ EXISTUJE PROTO, ABY SI ČLOVĚK UVĚDOMIL CENU DOBRA A ROZDÍL MEZI DOBREM A ZLEM – JINAK BY DOBRO ANI NEDOKÁZAL OCENIT.

Bůh tedy chce, aby se člověk pro něj rozhodl – tím se realizuje VÝBĚR, tedy ODDĚLENÍ DOBRÉHO OD ZLÉHO – což bez zkoušek není možné. Dodržování Božích zákonů se dá přirovnat k dodržování pravidel silničního provozu, které umožňují bezkolizní provoz. Nerespektování těchto zákonů má za následek kolize, zločiny, války.

Bůh ty, kteří se pro něj rozhodli ZKOUŠÍ (zkouší jejich věrnost) i TRESTÁ, a ty, kteří se pro Něj nerozhodli, nebo rozhodli proti Němu TRESTÁ, což nám všem zároveň dává možnost uvědomit si svou chybu a dává šanci k obrácení. Na druhé straně – pokud se člověk neobrátí, pohrdne časem milosti, pak musí doplnit míru svých zlých činů, aby byl odsouzen spravedlivě, neboť Bůh je spravedlivý.

Žd. 12:6 „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.“

ZLO je také trestem za odpadnutí od Hospodina, předobrazem věčného zavržení a současně prostředkem k nápravě:

2M. 32:14 „A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.“

2S. 24:16 „Ale Hospodina pojala nad tím zlem lítost. I řekl andělu, jenž šířil mezi lidem zkázu: Dost, již přestaň.“

Iz. 45:7 „Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“

Jr. 11:11 „proto praví Hospodin toto: hle, já na ně uvedu zlé věci, jimž nebudou moci ujít.“

Pl. 3:38 „Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?“

ZLO musí trvat po dobu stanovenou Bohem aby bylo vyhověno Boží spravedlnosti – zavržení lidé si musí své zavržení „zasloužit“- musí doplnit svou míru zločinů, tedy nemohou být odsouzeni bezdůvodně, neboť Bůh je spravedlivý. Proto Hospodin váhal s návratem Izraele do zaslíbené země, neboť nebyla ještě doplněna nepravost Emorejců (1M. 15:16).

Proto slunce svítí na spravedlivé i nespravedlivé (Mt. 5:45), tento čas je dobou milosti, rozhodně ale není výrazem Boží lhostejnosti. Jestliže bez dopuštění Božího ani vlas nám z hlavy nespadne (Lk. 21:18; Sk. 27:34), znamená to, že Bohu je vše známo do detailu a není Mu lhostejné VŮBEC NIC.

I. SÍLY VYKONÁVAJÍCÍ BOŽÍ TRESTY A ZKOUŠKY

Silami, kterými Hospodin trestá lidstvo za jeho odpadnutí je jednoznačně satan a jeho andělé (kap. II. a ZÁVĚR). Je to zřejmé i z případu Jóba. Satan neustále ponoukal Hospodina k tomu, aby zkoušel Jóba (Jb. 1;2). Za povšimnutí stojí zejména to, že satan hovoří s Bohem opovážlivě, ne-li drze, a má přímo ZALÍBENÍ v tom, že může Jóbovi škodit. Tím se odlišuje od Panovníka Hospodina, který je LÍTOSTIVÝ.

5M. 32:36 „Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.“

Ž. 145:8 „Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.“

Jk. 5:11 „Vždyť Pán je plný soucitu a slitování.“

Z případu Jóba můžeme usoudit na to, že ve svém trestání je satan Hospodinem limitován, nemůže trestat dle svého uvážení – tedy není svobodný, suverénní. Satan též vytvořil všechny Spasitelovy zkoušky a stojí i za všemi pokušeními všech nás.

BEZ BOŽÍ LÍTOSTI BY NEBYLO SPASITELOVY OBĚTI, dále to, že bez svobodné vůle by nebylo možné oddělení zrna od plev. V příspěvku Vesmírný význam oběti Spasitelovy je uveden fakt, že satan si vyžádal na Spasiteli to, aby směl Jeho učedníky tříbit jako pšenici (Lk. 22:31).

A i když si toto tříbení bude satan provádět na první pohled po svém, přece je Hospodinem omezen – vždyť oddělení zrna od plev by musel provést sám panovník Hospodin, i když jinými prostředky!!! Satan tím zase jen plní Hospodinův záměr – a protože tak činí podle své přirozenosti, jen tím naplní a dovrší své odsouzení.

II. POKUŠENÍ A ZKOUŠKY

Boha lze pokoušet (popuzovat k hněvu):

Mt. 4:7 „Ježíš mu pravil: je také psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina.“

Sk. 15:10 „Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést naši otcové ani my!“

Naproti tomu Bůh nikoho nepokouší, i když dopouští zkoušky:

Jk. 1:13 „Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.

„Bůh nemůže být pokoušen ke zlému“ - tedy nelze Ho pohnout (jakkoli zmanipulovat) k něčemu zlému, nespravedlivému.

1Kor. 10:13 „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“

A) ZKOUŠKY SPASITELOVY

Největší riziko podstoupil Bůh, když poslal svého Syna, aby na zemi vykonal dílo spásy. Bylo to v době, když úpadek lidstva pokročil natolik, že se měl již narodit člověk schopný PRODAT!!! Spasitele světa. Proto Ho poslal na svět, aby dal lidstvu NOVOU ŠANCI.

V čem spočívalo Boží riziko?
Jak jsem již uvedl, Bůh proniká a vnímá všechny časy naráz. Tedy „dopředu“ ví, jak člověk své svobody použije a též ví, jak pozemská Spasitelova mise dopadne. ZKOUŠKA BY ALE NEBYLA ZKOUŠKOU, KDYBY PŘI NÍ NEBYLA OTEVŘENA MOŽNOST SELHÁNÍ. ZMĚNIT JEDNOU PŘEDEM DANÉ, MŮŽE JEN BŮH.

Při těchto zkouškách, které realizoval satan, měl Spasitel na svých bedrech naloženu odpovědnost, nejen za spásu světa, ale i za budoucnost nebeských světů. ZRUŠIT BOŽÍ ÚRADEK MŮŽE JEN BŮH.

Nezapomínejme na to, že Pán Ježíš, jako Boží Syn (tedy Bůh!!!) byl na své pozemské misi vzdor tomu učiněn NIŽŠÍM než andělé:

Žd. 2:9 „Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.“

a pokorně vzal na sebe způsob SLUŽEBNÍKA :

Fp. 2:6-8 „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka a stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“

Pán Ježíš byl na své pozemské misi sice Bohem, ale byl dočasně v postavení nižším než andělé – tedy člověkem. A v této pozici byl nesmírně zranitelný – neměl právo na chybu, neboť ta by se promítla do Božích světů s katastrofálními následky.

CHYBA, KTERÉ BY SE PÁN JEŽÍŠ DOPUSTIL JAKO ČLOVĚK, BY MĚLA TYTÉŽ NÁSLEDKY, JAKO BY SE JÍ DOPUSTIL BŮH.

Tato chyba by měla za následek to, že by došlo ke zmaření Božího plánu spasení. Tím by zanikla Boží všemohoucnost a vševědoucnost – satan by pak obnovil své postavení a tím by došlo v věčnému konfliktu mezi silami dobra a zla.

PROTO JE CENA SPASITELOVY OBĚTI NEKONEČNÁ!!!

Obrovskému riziku zkoušky a utrpení odpovídá i odměna za vítězství:

Fp. 2:9-11 „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“

Blíže viz:
Vesmírný význam oběti Spasitelovy Kap. 5 Kosmický význam Spasitelovy oběti

B) ZKOUŠKY ANDĚLŮ

Iz. 14:14 „Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.“

Ju. 6,7 „Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.“

Blíže viz:
Je stále satan nositelem světla?

Zlo má tedy původ v satanově odpadnutí od Boha; tím, že člověk odpadl od Boha se postavil na satanovu stranu. Proto při konečném útoku bude satan s celým odpadlým lidstvem na konci milénia útočit na Izrael.

Blíže viz:
Poslední dnové lidstva a věčnost

C) ZKOUŠKY ČLOVĚKA A NÁRODŮ

Zkouška každého člověka spočívá v jeho ROZHODNUTÍ. Může se rozhodnout pro Boha, proti němu, nebo rozhodnutí neučinit, což je totožné s odmítnutím. Br. farář Marius Baar tuto skutečnost vyjádřil takto:

„Kdo se nerozhodne pro bílé, nemusí se již dále rozhodovat, protože automaticky je na protější straně. Neutralita neexistuje.“

Marius Baar: Das Abendland am Scheideweg. Verlag Schulte und Gerth, Asslar, asi 1979.

Tyto skutečnosti jsou dány tím, že duchovní svět je černobílý: SVĚTLO a TMA, BŮH a SATAN a nic mezi tím.

Někteří rádoby křesťanští pisálci rádi píší a žvaní o tom, že s tzv. fundamentalisty, tedy těmi, kteří se rigorózně drží Bible, (jejich označení je však myšleno pejorativně), je obtížná shoda, neboť prý vidí svět černobíle. Tím ale ignorují fakt, že sám Bůh vidí lidi černobíle, neboť duchovní svět je černobílý, světlo a tma - existují jen dokonale spasení i zavržení. Nikdo nebude spasen, nebo zavržen na padesát procent. Spasení nebo zavržení – a nic mezi tím!!! ROZHODOVAT SE PRO KRISTA MUSÍME NEUSTÁLE!!!

JESTLIŽE SI ČLOVĚK VYVOLÍ ZLO, PAK HO BŮH MŮŽE JEN ZLEM OSLOVIT – TENTO ZPŮSOB KOMUNIKACE SI ČLOVĚK „VYSLOUŽIL.“ KDYBY BŮH NA ZLO ODPOVÍDAL DOBREM, VE SKUTEČNOSTI BY ZLO PODPOROVAL. A TAK SE ZLO, KTERÉ ČLOVĚK VYPRODUKUJE, VRACÍ ZASLOUŽENĚ JAKO BUMERANG NA JEHO HLAVU. BEZ ZLA NENÍ SPRAVEDLNOSTI - KDYBY ZLO NEEXISTOVALO, CO BY PAK SPRAVEDLNOST SOUDILA?

Specifickou kapitolou jsou tresty a zkoušky Izraele:

1M. 15:14 „Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při.“

Zach. 2:12(8) „Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.“

Jl. 4:2,3 „Shromáždím všechny národy, svedu je do doliny Jóšafatu (to je Hospodin bude soudit) a budu je soudit kvůli svému lidu, kvůli svému dědictví, kvůli Izraeli, kterého rozehnali mezi pronárody. Mou zemi rozdělili a o můj lid losovali. . .“

Ř. 2:9,10 „Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; avšak sláva, čest a pokoj čeká na každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.“

Ž. 122:6 „Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!“

SMYSL TĚCHTO TEXTŮ JE TEN, ŽE NÁRODY, SKRZE NĚŽ HOSPODIN SOUDÍ IZRAEL, BUDOU SAMY HOSPODINEM SOUZENY. ALE TI, KTEŘÍ SE MODLÍ ZA POKOJ IZRAELE, SAMI BUDOU ŽÍT V POKOJI. ŽIDÉ JSOU POSUZOVÁNI PŘÍSNĚJI PROTO, ŽE SE JIM DOSTALO ZJEVENÍ PRAVÉHO BOHA – COŽ ZAVAZUJE. BUDEME-LI ŽEHNAT IZRAELI, SAMI BUDEME BOHEM POŽEHNÁNI.

Blíže viz:
Komu patří země Izrael? Část 3

III. JE ZLO NA BOHU NEZÁVISLÉ? BOŽÍ VŠEVĚDOUCNOST A VŠEMOHOUCNOST

Boží pohled na skutečnosti odehrávající se v různých časech vidí prof. Erich Sauer (1898 – 1959) takto:

„Věčný Bůh sám nezná časových mezí, nezná posloupnost typu „před“ a „po.“ Vidí všecky časy současně, a proto je pro něho i celý svět se všemi jeho dimenzemi věčně přítomným. I když mu teprve jeho stvořitelské slovo dává časově historický začátek, v jeho myšlení byl přece již od věků bez začátku a bez času. Žádný lidský tvor si nikdy nemůže udělat představu o tomto organickém sepětí věčnosti a času, jakož i o celém komplexu Božího myšlení.“

Pramen: Erich Sauer: Svítání spásy světa, kap. 1: Věčnost před stvořením světa, str. 11; KSb Ostrava 1993; ISBN 80-85237-42-3.

Vysvětlení prof. Sauera interpretuji tak, že Bůh dal člověku svobodnou vůli, protože CHTĚL, aby se člověk pro Něj ROZHODL. Tak Bůh učinil člověka svéprávného, zodpovědného za své spasení. Člověk je tedy tvůrcem své časné i věčné budoucnosti v tom smyslu, že MŮŽE naprosto SVOBODNĚ BOHA PŘIJMOUT, NEBO ODMÍTNOUT. Důsledkem daru svobodné vůle člověka je tedy ODDĚLENÍ ZRNA OD PLEV, které by bez fenoménu svobodné vůle vůbec nebylo možné.

A protože je BŮH schopen vnímat všechny časy naráz jedním Stvořitelským pohledem, vyplývá z toho, že VIDÍ do pozemské minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Vše tedy nazírá ze svého Stvořitelského, nadřazeného, primárního, absolutního, unitárního času, z něhož se svět jeví věčně přítomným a z něhož časy ostatní jsou odvozeny. A tak tedy „dopředu“ VÍ, jak každý! člověk své SVOBODY POUŽIJE.

U Boha neexistuje náhoda, tedy něco, co by neměl pod kontrolou, o čem by dopředu nevěděl, (1M. 24:56; 45:8; 50:20 aj.), vše je Mu známo na prosto přesně – vše podléhá Jeho vůli (Mt. 10:29,30; Lk. 12:6,7; 21:18; Sk. 27:34). Připustíme-li existenci náhody, tedy čehokoli, co by se vymykalo Božímu řízení, musíme pak nutně připustit i toto:

a) že Bůh není všemohoucí

b) že proroctví jsou platná jen do určité míry, kterou nikdo nedokáže určit – tedy jejich hodnota je pochybná

c) že existuje moc na Bohu nezávislá, do jejíhož působení právě tyto „náhodné“ jevy a skutečnosti spadají.

Nám lidem se některé věci mohou jevit jako náhodné; Heisenbergův princip neurčitosti který limituje naše poznání hmotného světa pro nás platí – ne však pro Boha; z Božího hlediska náhoda neexistuje; pro Boha Heisenbergův princip neurčitosti neplatí již z toho důvodu, že Bůh Stvořitel nemůže být stvořením jakkoli omezen, nebo své stvoření do detailu neznat.

1J. 3:20 „Neboť jestliže nás obviňuje naše srdce, tím spíše Bůh, který je větší než naše srdce a ví všecko!“

Ef. 1:4 „v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.“

Vševědoucnost a všemohoucnost jsou dva navzájem provázané pojmy. Připustíme-li jako fakt, že je Bůh „omezeně vědoucí“ pak je též nutně i „omezeně mohoucí“ neboť nemůže řídit skutečnosti, o nichž neví, což znamená, že není suverénní, nýbrž se o moc s někým dělí.

Věci se mají tak, že pokud Bohu kvalitu, která Mu náleží, upřeme, nevědomky ji přisoudíme satanu.

Jakákoli relativizace Boha a Jeho Slova, tedy úvahy o tom, DO JAKÉ MÍRY BŮH VĚCI ZNÁ A MŮŽE JE OVLIVNIT, JE CESTOU VEDOUCÍ DO PEKEL.

Tím se ovšem otvírá nekonečně veliký prostor pro jalové debaty o tom, co Bůh JEŠTĚ VÍ, a co UŽ NEVÍ. Do tohoto oboru úvah spadají i naprosto nesmyslné úvahy o tom, že Bůh, který je všemohoucí, MOHL své všemohoucnosti využít k tomu, aby se v tomto ohledu omezil. K úvahám tohoto typu nedává Bible žádný prostor.

Boží poznání je bez hranic, resp. jeho hranicemi je Bůh sám. (1Kor. 2:10, 11). Pokud připustíme, že existuje nezávislá entita mimo Boha, musela by to být nutně entita rovnocenná s Bohem, tj. nestvořená – tzn. že podle tohoto tvrzení by existovali DVA STVOŘITELÉ. Nezávislý na Bohu (teoreticky) může být jen jiný Bůh. Ale stvoření je závislé na jediném Stvořiteli – a satan je bytostí stvořenou!!! Proto neexistuje síla na Bohu nezávislá a oddělená od Boha, (tj. zlo). KDYBY EXISTOVALA SÍLA NEZÁVISLÁ NA BOHU, PAK BY NEMOHLA BÝT BOHEM KORIGOVÁNA A BŮH BY NÁS NEMOHL PŘED NÍ OCHRÁNIT!!!

DVĚ ABSOLUTNÍ SÍLY NEEXISTUJÍ – JEDNA BY OMEZOVALA DRUHOU, JEDNA BY SE POMĚŘOVALA NA STEJNÉ ÚROVNI DRUHOU (A NAOPAK) – TEDY DVĚ SÍLY NA STEJNÉ ÚROVNI JSOU NUTNĚ RELATIVNÍ – ANI JEDNA Z TĚCHTO SIL BY NEMOHLA BÝT VŠEVĚDOUCÍ, NEBOŤ VŠEVĚDOUCNOST JE ATRIBUTEM ABSOLUTNÍ SÍLY. Při rovnosti obou protichůdných sil by došlo k tomu, že by se tyto síly potíraly (omezovaly) navzájem. Ve své podstatě by šlo o věčný boj dobra se zlem.

IV. NĚKTERÉ OMYLY TEOLOGŮ

Nelze souhlasit s Augustinem v tom, že ZLO je jen ZDÁNLIVÉ a že je ve své podstatě jen NEDOSTATKEM DOBRA. ZLO A DOBRO SE VZÁJEMNĚ VYLUČUJÍ – TEDY ZLO NENÍ JEN JAKÉSI NEDOKONALÉ DOBRO.

Podobně nelze souhlasit s názorem Dietricha Bonhoeffera, který pod dojmem nacistických hrůz tvrdil, že „Bůh nemá jiné ruce, než ty naše.“ To by znamenalo to, že BŮH je na svém STVOŘENÍ ZÁVISLÝ.

Uvedu jen jeden příklad ze SZ, kdy byl Jeruzalém obležen asyrským králem Sancheríbem:

2Kr. 19:35,36 „Stalo se pak té noci, že vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském 185 000. Za časného jitra, hle, všichni mrtví, všude mrtvá těla. Sancheríb, odtáhl pryč a vrátil se do Ninive a usadil se tam.“

Z tohoto líčení je zřejmé, že Izraelci nemuseli hnout ani prstem, a nepřítel odtáhl s velikými ztrátami poražen.

V. OMYLY FILOSOFŮ

David Hume: Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný. Pokud může a chce, kde se bere zlo?“

Gottfried Wilhelm Leibniz: Jestliže je Bůh, odkud je zlo? Jestliže není, odkud je dobro?

Z těchto výroků je zřejmé, že Hume, který nebere Bibli v úvahu, přisuzuje Bohu artibuty, které PROKAZATELNĚ NEMÁ. Lebniz se také táže tak, že ignoruje Bibli, kde Bůh zjevuje sám sebe. Z toho vyplývá fakt, že řešení biblických problémů leží výhradně v biblické a nikoli filosofické oblasti. BIBLE JAKO BOŽÍ SLOVO O BOHU VYPOVÍDÁ, KDEŽTO FILOSOFIE O NĚM POUZE LIDSKÝMI NÁSTROJI SPEKULUJE. Protože filosofie nesprávně formuluje otázky, musí nutně dojít i k nesprávným závěrům. Složitosti jako např. Bůh, nebeský Jeruzalém, nová země, princip působení zla a další, jsou pro filosofii naprosto nepřístupné. Tím je také dáno, že biblické výpovědi jsou s filosofií (světskou moudrostí) neslučitelné, neboť jde o výpovědi různé kvality a původu. PROBLÉM TEODICEJE JE TEDY PROBLÉMEM UMĚLÝM.

ZÁVĚREM,

Ř. 2:4 „Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?“

Tento text nám ozřejmuje skutečnost, že většina lidí pohrdá dobrotou a shovívavostí Boží. Proto Bůh zvolil ke komunikaci s nimi důraznější prostředek – totiž ZLO. ZLO, které člověk vyprodukuje, se tak vrací na jeho hlavu. A protože je tento způsob komunikace pro člověka velmi bolestivý, je zde NADĚJE na záchranu. ZLO TRVÁ VŽDY URČITOU DOBU, které člověk může využít k pokání. Pokud ji nevyužije, pak doplní jen míru svých hříchů ke svému odsouzení, podobně jako Emorejci – viz 1M. 15:16 a komentář na konci úvodu tohoto článku.

Bůh používá ke tříbení, tj. oddělování dobrého od zlého výhradně satana a jeho andělů, neboť satan si to na Spasiteli vyprosil, tedy satan zkouší a trestá i nás – viz konec části I. Jsem Bohu vděčen za to, že nás Bůh netrestá prostřednictvím svých andělů – tedy našich spolubojovníků.

Lk. 22:31 „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.“

Žd. 12:6 „Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.“

Ž. 34:8 „Hospodinův anděl se položí táborem okolo těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit.“

Rovněž provádění Božích soudů bude provádět podle Božích příkazů satan i jeho andělé (kap. I.). Důkaz tvrzení můžeme spatřovat ve Zj. 9: 1-11 kde kobylky, mající moc jako pozemští škorpióni, které budou trýznit lidstvo po 5 měsíců budou mít nad sebou krále, anděla propasti se jménem Abaddon – Hubitel. Rovněž tak 4 andělé, spoutaní při řece Eufratu, kteří v určený čas pobijí třetinu lidí (Zj. 9:13-19). Tyto tresty (které byly předobrazem věčného zavržení), měly lidi odvrátit od modlářství, vražd a čarování (Zj. 9:20). Ale ani této šance odpadlé lidstvo nevyužije (Zj. 9:21).

ZLO NEZÁVISLÉ NA BOHU NEEXISTUJE. TO, CO ČLOVĚK VNÍMÁ JAKO ZLO, JE BOŽÍ SYSTÉM VČASNÉ VÝSTRAHY PŘED VĚČNÝM ZAVRŽENÍM, KTERÝ BŮH S LÍTOSTÍ!!! DOPOUŠTÍ V PŘÍPADECH, KDY MÍRNÉMU DOMLOUVÁNÍ NENÍ ČLOVĚK PŘÍSTUPNÝ – PODOBNĚ JAKO FYZICKÁ BOLEST A UTRPENÍ NÁS VARUJÍ PŘED KOMPLIKACEMI A MOŽNOU SMRTÍ.

EXISTUJE I UTRPENÍ, KTERÉ NENÍ NÁSLEDKEM POCHYBENÍ. JDE O UTRPENÍ PŘI VYDÁVÁNÍ SVĚDECTVÍ O KRISTU, KTERÉHO SI BŮH VELMI CENÍ: (Ř. 8:16,17; 1Pt. 4:13; Zj. 7:13-17).

PODSTATOU ZKOUŠEK (POKUŠENÍ) VĚŘÍCÍCH LIDÍ JE TO, ŽE SI BŮH OVĚŘUJE JEJICH VĚRNOST. NIKDO NEBUDE KORUNOVÁN, LEČ BY ŘÁDNĚ BOJOVAL. (2Tm. 2:5).

Tento příspěvek pojednávající tak bohaté téma ani zdaleka není kompletní; myslím si však, že jsem se těch nejdůležitějších problémů aspoň dotkl.

BohemianAnonymus

	Hledej
	Je a Marek Vytvoření registrace
	Článků < 7 dní: 0, článků celkem: 5346, komentáře < 7 dní: 0, komentářů celkem: 5008, adminů: 23, uživatelů: 2921