Počínajie se zprávy, sepsané a užitečné z kruntu zákona nového o sedmi svátostech. O všech pořád, dá-li Buoh co užitečného, mluviti miením počna o křtu, nebo té svátosti najprvnie miesto jest zpotřeby člověka. Ale co sám Pán die a čím předcházie tu svátost, tomu máme najprvé rozuměti. A že posielaje učedlníky řekl jest jim: "Jdúce po všem světě, kažte čtenie všemu stvoření. A ktož uvěří a okřtěn bude, spasen bude, ale ktož neuvěří, zatracen bude." (Mk 16,15) Tú řečí Pán předcházie křest, posielaje učedlníky kázat na vešken svět, velí jim kázati čtenie a ktož by uvěřil tomu čtení a s tím byl pokřtěn, ten spasen bude, ktož pak neuvěří, zatracen bude. Zjevnáť jest řeč syna Božího, že napřed mluví o věření čtení než o křtění a že nenie malá věc uvěřiti čtení. Nebo mnoho má v sobě rozličné pravdy čtenie, kteréž pravdě uvěřili sú pohané i židé v kázání apoštolském. A to jest napřed miesto musilo v jich kázání mieti,aby jim oznámili jednoho Boha, stvořitele všech věcí a Pána Jezu Krista a potom dále tu příčinu, proč jest Buoh poslal syna svého na svět, a potom kto jest tomu uvěřil, i vuoli Boží kterak by zachovali, tomu sú je učili. Akto jest takovým pravdám uvěřil, ten jest měl křtěn býti.

A poněvadž takovú zprávu ve čtení máme, i dnes to máme vyznávati, žeť na tom velmi kněžie blúdie, křtiece veliké množstvie. A nemohú jednoho okázati, ani starého ani mladého, by poznal Boha a věřil jeho čtení. A to se po skutciech zná, že neznajie Boha, ani věřie čtenie, nebo milujie svět a v žádostech tělestných ležie jako i pohané, ješto neznajie Boha a plnie sú hřiechov a všie slepoty, avšak všecky napořád křtie, tělo Kristovo, jeho krev všem dávajie. Ale že snad ještě potom musí řečí viece o to býti, protož jediné to založenie z viery držeti máme, že k těm příslušie křest, kteří sú Boha poznali a uvěřili sú čtení jeho. A majie-li takoví děti, aby jich svědomí svěřen byl křest jejich dětí.