Filosofický ústav Akademie věd vydal sborníček (114 stran) studií Erazima Koháka, Marka Hrubce, Tomáše Tožičky a dalších spolu s kázáním „Mám sen“ pod názvem „Martin Luther King proti nespravedlnosti“(2010).

Je to jedinečná připomínka Kingova zápasu nám, kteří jsme byli jeho současníky, i mladším, kteří jste o něm možná ani neslyšeli. Vzpomínám, jak nás na jeho zápas s rasismem, militarismem a sociálním bezprávím upozorňoval na některé schůzce příznivců Nové orientace Jakub Trojan.

Marie Kincová, poštovní úřednice v Prosetíně, po přečtení jeho tří kázání, které u nás vyšly, je odnesla svému katolickému faráři, aby je přečetl v kostele. Potvrdila tím mimoděk Kohákova slova, že King nepatřil jen Afroameričanům, ani jen Američanům, ale patřil a patří utištěným všeho světa, kteří se odvážili pozvednout oči k nebi.


Mne nejvíce zaujala závěrečná studie Iana Randalla z Mezinárodního baptistického theologického semináře. Prokázal v ní, že King navázal na tradici baptistické sociálně-politické angažovanosti. Řídil se pravidlem svých předchůdců: „Otevři ústa svá a Bůh bude hovořit za tebe. Bůh může proměnit lidskou slabost v slavnou příležitost.“ Své první kazatelské místo po studiích v roce 1954 nastoupil King se slovy: „Cítil jsem jak Ježíš, že duch Páně do mne vstoupil a pomazal mne, abych kázal evangelium chudým, vyléčil úpící srdce, kázal vykoupení kriminálníkům a ukázal svobodu těm, co jsou ztraceni.“

Obdobnou parafrází a výkladem textu proroka Izaiáše zahajoval záchrannou akci pro děti z koncentračních a internačních táborů v roce 1945 Přemysl Pitter. I Pitter i King rozpoznali, jak nebezpečné je jít cestou násilí. Oba připomínali Ježíšovo slovo o milování nepřátel, i když jsou krutí. King se stal celostátně známou postavou, zůstal však lokálním církevním pastorem, který kázal o Bohu, který je přítelem lidí, kteří jsou bez přátel. Usiloval o vytvoření láskyplného společenství. A když se stal vůdcem černošského hnutí, vzdal poctu své církvi, která mu vyjádřila podporu v čase, kdy to nejvíce potřeboval.

Vždy znovu kázal o Bohu, který s námi kráčí údolím stínu smrti a zbavuje nás strachu před zlem. „Je naším přístřeším během bouřky a naším věčným příbytkem.“ Ian Randall ve svém článku upozorňuje, jak málo studií se věnuje Kingovu baptistickému zařazení, i když on sám sebe viděl především jako kazatele, který je povolán Bohem.

Závěrečná studie podtrhuje zakotvení Kingova poselství, zatímco úvodní studie Marka Hrubce upozorňuje na nebezpečí, že se King stane neškodným nositelem Nobelovy ceny a bude sice jako Abraham Lincoln v Americe ctěn, ale současně zapomenut. Stihne ho tak podobný osud jako u nás Tomáše G. Masaryka, kterého se sice dovolávají všechny politické strany, ale obsahem jeho poselství se málokdo řídí.

Sborníček si sežeňte nebo vypůjčete! A přečtěte! Je plný informací, podnětů k přemýšlení, ale také výzev k následování. Škoda jen, že těch kázání zde otištěných není víc. Škoda, že zde nenajdeme jedinou zmínku o jeho ženě Corettě a jejich vztahu!

„V Kingově posledním kázání se ozývají všechny tři náměty jeho života, zápas s rasismem, odpor k násilí v mezilidských i mezinárodních vztazích a odpor k ekonomickému bezpráví, k rozpočtu nesmyslného nadbytku a beznadějné bídy. Napomíná své stoupence: Nikdo vám nemůže jezdit na hřbetě, pokud není ohnutý. Volá po nebezpečném nesobectví… nebezpečné nikoli pro druhé, nýbrž především riskantní, nebezpečné pro toho, kde jedná… Den na to ho zastřelili…“ (Erazim Kohák)

Milena Šimsová

Zdroj: časopis Protestant 9/2010

Hrubec, M. ed., Martin Luther King proti nespravedlnosti vyd. Filosofia, Praha 2010, 116 s., ISBN 978-80-7007-334-6