poslal Nepřihlášený „Proč je v Americe čtyřicet milionů chudých lidí? Když
si začnete klást tuto otázku, pokládáte otázky o ekonomickém systému,
o širší distribuci bohatství. Když si kladete tuto otázku, začínáte
zpochybňovat kapitalistickou ekonomiku.“
Martin Luther King
Martin Luther King svoji kritiku rasové diskriminace a segregace
propojoval s bojem proti chudobě, neboť si uvědomoval, že diskriminaci
Afroameričanů nelze vyřešit, pokud se nedosáhne také ekonomické
a sociální spravedlnosti. Navíc se domníval, že problém chudoby je
palčivý sám o sobě. Zdůrazňoval, že nestačí zaměřovat pozornost pouze na
chudobu plynoucí z rasové diskriminace, nýbrž na chudobu obecně, ať už
se dotýká černých, nebo bílých. Uvedl, že v naší době nemá chudoba žádné
ospravedlnění a že je stejně krutá, jako byl kanibalismus na počátku
naší civilizace: proto přišel čas, abychom se civilizovali okamžitým
odstraněním chudoby.
King si uvědomoval, že ho kladení zásadních otázek a zaměření na
systematické řešení problému chudoby přivede k úvahám, jež mohou
zpochybnit základní pilíře celého ekonomického systému: „Proč je
v Americe čtyřicet milionů chudých lidí? Když si začnete klást tuto
otázku, pokládáte otázky o ekonomickém systému, o širší distribuci
bohatství. Když si kladete tuto otázku, začínáte zpochybňovat
kapitalistickou ekonomiku. (…) Začnete si klást otázku: Kdo vlastní
ropu? Začnete si klást otázku: Kdo vlastní železnou rudu? Začnete si
klást otázku: Proč lidé musejí platit účty za vodu ve světě, který je
složen ze dvou třetin z vody?“ prohlásil na konferenci The Southern
Christian Leadership v roce 1967.
King zároveň dodával, že tyto otázky nevedou ke komunismu, který je
podle něj stejně nevyhovující jako kapitalismus. Měly by vést
k zodpovězení hlavní otázky pojetí „celé společnosti“, jejímuž dobrému
uspořádání brání tři vzájemně provázané zásadní problémy: rasismus, vykořisťování a válka. Proto bylo podle Kinga zapotřebí řešit společně rasovou diskriminaci, chudobu a válku ve Vietnamu.
Názory, které King zastával, mu získávaly nejen mnoho příznivců, ale
také odpůrců. Každé stanovisko má samozřejmě své hranice, jež vymezují
možnosti její přitažlivosti a tolerance. Například Kingův spor
s Malcolmem X o nenásilných, respektive násilných prostředcích boje vedl
k Malcolmovu prohlášení, že přelomový pochod na Washington v roce 1963,
na němž King pronesl svůj proslulý projev „Mám sen“, byl jen neškodnou
„fraškou“. Kingův přístup k obhajobě práv Afroameričanů považoval za příliš umírněný a kompromisní.
Na druhé straně byl King kvůli svému boji za sociální práva některými
politiky a komentátory obviňován z komunismu, jako kdyby neexistovala
žádná jiná stanoviska a hnutí, která se na sociální práva zaměřují.
Samozřejmě již skutečnost, že se King stal pastorem, napovídá, že
zdrojem jeho zájmu o chudé a potřebné bylo religiózní sociální učení.
King se však neomezoval pouze na ně a vnímal sociální otázky jako obecný
problém, který nenáleží pouze jedné interpretaci či jednomu učení. Měl
k tomu ostatně díky svému studiu patřičné dispozice, v semináři se
zaměřoval na různé sociální filosofie a kromě toho studoval sociologii.
Přesnější rozlišení mezi různými sociálními učeními, která King znal,
ale jen některá z nich sdílel, lze vyčíst také z jeho kritického vztahu
k Sovětskému svazu. Ve svých projevech King čas od času prezentoval své
výtky zejména v naději, že se USA v konfrontaci se SSSR budou snažit
přiklonit k řešení rasových a sociálních problémů na svém území. Jinými
slovy svoji externí kritiku namířenou proti SSSR užíval také jako
vnitřní kritiku adresovanou USA.
Někteří Kingovi nepřátelé však mezi různými proudy zastánců sociální
spravedlnosti nechtěli rozlišovat. Kinga odsuzovali za jeho údajný
komunismus také kvůli některým jeho spolupracovníkům. Jedním z nich byl
Bayard Rustin, který je znám například jako hlavní organizátor již
zmíněného velkého pochodu za práci a svobodu, jenž se za účasti Kinga
a několika set tisíc dalších účastníků konal v srpnu 1963 ve
Washingtonu. Rustin byl tehdejším politikům a novinářům podezřelý již
pro svou neskrývanou homosexualitu, hlavním zdrojem však byly jeho
sympatie k demokratickému socialismu.
Výraznou postavou, která ovlivnila
Rustina i Kinga a která byla také terčem Kingových kritiků, byl dále
velmi výrazný afroamerický sociolog, historik a aktivista v boji za
občanská práva W. E. B. Du Bois, mimochodem také historicky první
Afroameričan, který získal doktorát na Harvardově univerzitě. King
chápal, proč Du Bois neváhal přestěhovat se do Ghany poté, co byl prvním
ghanským černošským prezidentem Kwame Nkrumahem vyzván, aby tam vedl
projekt Encyclopedia Africana. King se v březnu 1957 zúčastnil
aktů ukončení britské koloniální vlády a vyhlášení nezávislosti Ghany,
první subsaharské africké země, která získala nezávislost. Tamní chudoba
a bída na něj silně zapůsobily. Svoji řeč „Zrození nového národa“,
kterou pronesl měsíc poté, věnoval právě Ghaně a jejímu úspěšnému,
přelomovému boji proti kolonialismu a za prosazování spravedlnosti.
Skutečnost, že ve svém pozdním věku, krátce před odjezdem do Ghany, Du
Bois vstoupil do Komunistické strany USA, považoval King za jeho věc
a hájil své právo komunikovat s lidmi odlišných názorů a stanovisek.
Tímto způsobem se demokrat King kriticky postavil proti populistickému
antikomunismu.
Pouze pár desítek dnů před svou smrtí, na setkání při příležitosti
nedožitých 100. narozenin Du Boise, pronesl King řeč, v níž z obrany
přešel do asertivního tónu a ve jménu Du Boise prohlásil: „Někteří lidé
by rádi přehlíželi skutečnost, že byl ve svých posledních letech
komunistou. Je důležité poznamenat, že Abraham Lincoln během občanské
války vřele uvítal podporu Karla Marxe a svobodně si s ním
korespondoval. V současné době nemá anglicky mluvící svět žádné problémy
se skutečností, že (…) Pablo Neruda je obecně považován za největšího
žijícího básníka, ačkoli v chilském senátu působil jako komunista. Je na
čase přestat zamlčovat fakt, že Dr. Du Bois byl génius.“
King označil
za důležitou skutečnost, že Du Boisovým největším kladem byla jeho
empatie vůči utlačovaným a jeho boj proti všem formám nespravedlnosti.
To s ním King sdílel. Přestože se v některých ohledech Kingovo vlastní
stanovisko od Du Boisova lišilo, bylo zároveň natolik vnitřně
propracované a diferencované, že bylo možné bez obav poukázat na
společné přesahy.
Přístup, který King zaujímal k otázkám sociální spravedlnosti, je
třeba posuzovat v daném historickém a místním prostředí. I když můžeme
s Kingem v některých ohledech nesouhlasit, z kontextuálního hlediska se
zdá být jeho přístup srozumitelný a legitimní. Ačkoli se King od různých
autorů a politiků v mnohém odlišoval, ve věci sociální spravedlnosti
hledal styčné body svého stanoviska se stanovisky těch, kteří byli
stejně jako on sociálně orientováni: se sociálními demokraty, se
sociálně orientovanými křesťanskými demokraty, se sociálními liberály
a s mnoha dalšími.
Jelikož Kingova sociální filosofie nebyla politicky
fundamentalistická, mohla se stát tolerantním a přitažlivým stanoviskem
pro mnoho lidí, kteří Kinga v jeho boji za občanskou a sociální
spravedlnost následovali.
Marek Hrubec
Článek je zkrácenou verzí textu, který vyšel právě nyní v knize:
Marek Hrubec a kol., „Martin Luther King proti nespravedlnosti“. Praha,
nakladatelství Filosofia, 2010.
Zdroj: www.blisty.cz