Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 

Vítejte na Notabene - Hydepark baptistů
Hledej
 
Je a Radoslav   Vytvoření registrace
Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 5285, komentáře < 7 dní: 0, komentářů celkem: 4981, adminů: 23, uživatelů: 2408
Orientační tabule
· Vstupní brána
· Cestičky
· Zákoutí
· Základy
· Kořeny
· Počteníčko
· Lavičky
· Kompost
· Altánek
· Pozvat do parku
· Parkové úpravy
· Máš slovo
· Cvrkot
· Na výsluní
 

Petr Chelčický

Martin Luther King

Povzbuzení


Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Hudba
Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Publikace

Počítadlo
Zaznamenali jsme

7 558 390

přístupů od leden 2004


Kdo je Online
Právě je 10 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Fundamentalisti
Na jedné výplatní listině - Philippian Fellowship

Misionáři, dealeři, donátoři a kongregacionalismus

fundamentální vs. fundamentalistický

Jak se dívat na křesťanský fundamentalismus?

Evangelikalismus jako globální náboženský fenomén II.

Baptismus mezi evangelikalismem, liberalismem a fundamentalismem

Americký evangelikalismus a fundamentalismus

Radikalismus a fundamentalismus


Kořeny
Kdo jsou baptisté?
Zřízení BJB 1930

Zásady BJB z r. 1929

VZNIK A ZÁSADY 1929
Vyznání víry z r. 1886
Apoštolské vyznání víry

Kořeny baptistického hnutí


Okno
www stránky evropských a světových baptistů

Základy

Základní dokumenty BJB v ČR


Tvorba: Bible vers. Tradice
Posted on Neděle, 17. červenec 2011 @ 08:18:48 CEST Vložil: Mainstream

Nezdravá učení poslal BohemianAnonymus

Na Granosalis bylo neustále otevíráno a omíláno téma církevní katolické mimobiblické Tradice, která je katolíky pokládána za nezbytnou pro správné pochopení Bible. Musím konstatovat, že jako nekatolík se nemohu v této otázce s nimi shodnout. Rád bych se k problému vyjádřil již naposled.

Oprávněnost mimobiblické Tradice jako nezbytného doplňku Písma bývá obvykle katolickými kruhy zdůvodňována těmito biblickými texty:
 
(1) J. 20:30,31 „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima svých učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“

(2) J. 21:25Je ještě mnoho jiného co Ježíš učinil; kdyby se to všechno mělo dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.“

(3) 3J. 13,14Měl bych ti ještě mnoho co psát, ale nechci to svěřit inkoustu a peru; doufám totiž, že tě brzo uvidím a budeme spolu mluvit tváří v tvář.“
 
Související texty
 
(4) 1Kor. 11:2 „Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.“
 

(5) 2Tes. 2:15 „Nuže tedy bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem, nebo dopisem.“

(6) 2Tes. 3:6 „Přikazujeme vám bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali.“
 
V textech (1,2) je podáno dostatečné svědectví o tom, že Pán Ježíš je Synem Božím. O tom, že Spasitel učinil mnoho jiných zázraků nikdo nepochybuje i když musíme říci že o nich vůbec nic nevíme – do kanonických knih se svědectví o nich nedostalo. Jakákoli svědectví z mimobiblických zdrojů nemohou mít biblickou hodnotu.
 
To, co je zapsáno k víře bohatě postačí, jak praví text (1)! To, co v Bibli vůbec není obsaženo nemůže být předmětem jakéhokoli seriózního tvrzení, už z toho důvodu, že toto tvrzení pak nelze postavit na biblický základ – např. Nanebevzetí Panny Marie a další. Prostě bez biblického základu lze tvrdit cokoli.

V textu (3) je velmi pravděpodobné, že jde o věci, které mají osobní, nikoli věroučný charakter, jinak by byly pravděpodobně zaznamenány. Nikdo z nás neví přesně, co chtěl apoštol Jan ústně Gaiovi sdělit. Lze mít za to, že tyto informace byly určeny pouze pro něj. 
 
V textech (4-6) jde o učení apoštolů, později obsaženého v kanonických knihách, které bylo odevzdáno a převzato v minulosti (přijali, odevzdali, převzali). Uzavření biblického kánonu je pojistkou proti bludům (gnózi, montanismu, markionismu a dalším), je jasnou čarou, ohraničující Boží dílo.

Tradice je tedy biblická (text 4) a pozdější církevní mimobiblická, jejíž součástí jsou učení v souladu s Biblí i učení nebiblická, buď  Bibli odporující nebo v Bibli neobsažená.
 
Nebiblická učení o Královně nebes, Bohorodičce, lehkém a těžkém hříchu, upravené Desatero z něhož bylo vypuštěno druhé přikázání, apoštolská sukcese, odpustky, celibát, mariánský kult, nanebevzetí Panny Marie a mnohá další učení vznikla později, a jsou založena buď na výběru biblických míst vytržených z kontextu, nebo nemají s Biblí vůbec nic společného.

Zásadně neodmítám vše, co se „nevešlo“ do Kánonu. Např. Apoštolské vyznání víry je také mimo kánon a přesto ho s radostí přijímám, protože je v souladu s Biblí. 
 
Bibli chápu jako normu pro posuzování čehokoli v duchovní oblasti – tedy i mimobiblické Tradice, která jako dílo lidské, nižší úrovně, Bibli nijak nedoplňuje, nerozšiřuje.
 
Jestliže např. církevní tradice praví, že existuje „lehký“ a „těžký“ hřích, naproti tomu Bible praví, že hřích je jen jeden (Ř. 6:23), pak je tato část Tradice v nepořádku a přísně vzato, neměla by do církevního učení vůbec patřit.

Na Granosalis jsem se setkal i s námitkou, že je rozdíl mezi hříchy. 
 
(7) 1J. 5:17 „Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti.“

Tento text vůbec není v rozporu s Ř. 6:23. Odplatou za hřích je smrt – to platí pro každý hřích, hřích proti Duchu svatému (o kterém nepřímo hovoří text výše), nevyjímaje. Z hlediska odplaty je tedy hřích jen jeden. Ovšem, existuje i hřích proti  Duchu svatému, kde i prosby za odpuštění nepomohou – viz Mar. 3:29.
 
Obecně lze říci, že v SZ je hříchem špatné jednání; v NZ Spasitel posunul laťku podstatně výše; hříchem je i myšlenka, jež špatnému činu předchází: viz Spasitelova slova v Mt. 5:27,28!!!

Katolíky kritizovaný princip Sola scriptura je implicitním principem  Bible – reformace ho pouze tak příhodně pojmenovala, neboť vyplývá z uzavřenosti a dostatečnosti Písma. Jde o princip, při kterém se při výkladu biblického textu shromáždí všechny vykladači známé texty k problému se vztahující. Biblický výklad určitého textu je jen tehdy správný, není-li v rozporu se všemi texty, souvisejícími s problémem. Tím je zaručeno, že se biblické texty nebudou vytrhávat z kontextu a Bible tak nebude zneužíváno. Řečeno jinak: prosazování principu Sola scriptura je úsilím o bezrozpornost výkladu jednoho textu s ostatními biblickými texty k tématu se vztahujícími – proto je biblický výklad tak náročný. Objevit související texty ovšem není snadné. Tedy ten, komu biblické texty k výkladu nestačí, projevuje malý respekt k nim, což může mít za následek zneužití Bible.
 
Spasitel se na tradici farizeů díval takto:
 
(8) Mk. 7:6-8 „Řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno:Tento lid ctí mne rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými. Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“
 
Na jiném místě dokonce:

(9) Mt. 15:6 „ . . a tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.“
 
Mám za to, že Bible nám dává jasnou odpověď na tento problém - zdá se však, že některým to nestačí. Pak se ptám: co jim vlastně stačí??? Jestliže Písmo tvrdí, že hřích je jen jeden a odplatou za něj je smrt (Ř. 6:23), jak je možné, že mimobiblická Tradice rozlišuje mezi „lehkým“ a „těžkým“ hříchem a tím ho vlastně relativizuje???
 
Je opravdu nutné doplnit Bibli něčím jiným, něčím, co nám má zprostředkovat pochopení biblického textu? Něčím, co nám přesně řekne, jak se máme na Bibli dívat a jak ji máme chápat? Je pochopení biblických textů výhradně otázkou intelektu a erudice?
 
Bratr prof. Heller v knize „Na čem mi záleží“ říká, že existuje kontext literární, historický, religionistický, lingvistický, který mu pomůže otevřít text. Aby porozuměl jazykovědným záhadám, musí umět hebrejsky a řecky a pokud chce Bibli náležitě vykládat, musí znát záhady starého Orientu (str. 288).

S touto interpretací bratra prof. Hellera (i když je mi velice blízký), musím zásadně nesouhlasit. Znalost výše uvedených kontextů je jistě užitečná, ale nemá význam podstatný. Odvážím se názoru, že to, čemu v Bibli nerozumím, je pro mé spasení naprosto nepodstatné. To, čemu člověk nerozumí, rozlišuji od toho, čemu (z nejrůznějších důvodů), NECHCE porozumět a přijmout. 
 
(10) 1Kor. 1:26,27 „Pohleďte bratří, koho si Bůh povolává: není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.“

Bůh nikoho neodsoudí proto, že něčemu neporozuměl, ale proto, že podle jemu  zjevených biblických pravd nežil. Jinak by celá řada lidí byla odsouzena jen proto, že se nevyznala ve výše uvedených kontextech. To by ovšem znamenalo, že Boží dílo spásy je neúplné, Bible je neúplná, což nemohu přijmout. Znalost reálií historických, religionistických, literárních, ligvistických a jiných je sice velmi užitečná, ale nikoho nespasí. Pro výklad Bible je rozhodující kontext biblický.
 
Již jsem jinde uvedl, že pravé poznání bez následování Krista vede na scestí a k odsouzení. Ten, kdo nenásleduje Krista, ten nepochopí. Následování Krista a pravé poznání jdou společně, ruku v ruce. Pokud Krista následujeme, k čemuž nás Bible vyzývá (Mt. 16:24; Mk. 8:34; Lk. 9:23 a další), poznání se dostaví automaticky, protože Duch sv. nás vede k Písmu a nikoli mimo něj! Vzpomeňme na Berojské (Sk. 17:10-12). Jaké asi měli znalosti výše uvedených kontextů? Ne znalost kontextů, ale Duch svatý, který se každému věnuje individuálně, otevírá text. Je tu pouze jedna podmínka – upřímné srdce.
 
Neexistuje třída lidí, která by měla patent na Ducha svatého a která by byla jakýmsi druhým! prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Jediným možným! Prostředníkem je Bůh i člověk zároveň, náš Spasitel:
 
(11) 1Tm. 2:5 „Je totiž JEDEN Bůh a JEDEN prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,“

Kněžstvem jsme my:
 
(12) 1Pt. 2:9 „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“

Chrámem Ducha svatého jsme my:
 
(13) 1Kor. 6:19 „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!“

Bible je naprosto nezneužitelná. Jiná situace však nastane, pokud z ní někdo něco ubere, či k ní něco přidá. Pak se jedná o jiné evangelium a ten, kdo tak činí, je pod Božím trestem. 
 
(14) Gal. 1:8 „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“

(15) Mt. 24:24 „Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. 
 
Text (14,15) nás upozorňuje na to, že padlí andělé budou prostřednictvím lidí, kteří jim slouží, hlásat veliké věci, které se Božímu slovu příčí.

(16) Zj. 22:18,19 „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.“
 
Na deformace učení je nutné vždy dávat pozor, neboť satan útočí na Kristovy následovníky se záměrem je zničit; naproti tomu ty, kteří mu slouží, vůbec neznepokojuje; široká je cesta vedoucí do zahynutí (Mt. 7:13). Ten, kdo neuznává dostatečnost a uzavřenost Písma, tak vytváří možný prostor pro jeho zneužití.

(17) 1Pt. 5:8 „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil.“
 
Satan sám je původcem vražd

Spasitel Židům praví
 
(18) J.8:44 „Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není.“
 
(19) J.10:10 „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“

Jakkoli motivované vraždy, ať už individuální, či masové (inkviziční, genocida), jsou dílem sil tmy, kterým lidé slouží. Máme se od nich distancovat:
 
(20) Ef. 5:11 „Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.“ (ČSP: „spíše je usvědčujte.“ Kral: „raději je trescete.“)
 
Ve jménu Spasitelově tedy není možné prolít jedinou kapku krve a zmařit jeden jediný lidský život. Ti, kdo tak činili, i když se zaštiťovali Spasitelovým jménem, jednali ve jménu satanově. Inkvizice, pronásledování nevěřících, či jinak věřících jsou příklady úspěšného satanova průniku do církve.

Spasitel nám dává příklad:
 
Když směřoval do Jeruzaléma, jeho poslové přišli do samařské vesnice aby vše připravili. Byli odmítnuti zřejmě hrozným způsobem; snad šlo o urážku Božího Majestátu, či snad o hřích proti Duchu svatému. Učedníci měli za to, že by měli na Samařany přivolat oheň s nebe, aby je  zahubil. (Lk. 9:51-56). Jak ale reagoval Spasitel?

(21) Lk. 9:55,56 „Obrátil se a pokáral je: Nevíte jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale ZACHRÁNIT.“
 
Pomsta a odplata je vyhrazena Bohu (5M. 32:35; Ř. 12:19; Žd. 10:30), resp. Božímu Synu, kterému Panovník Hospodin předal právo soudu. (J.5:22). Pokud jde např. o fyzickou likvidaci čarodějnic, tento příkaz byl předán Panovníkem Hospodinem starému Izraeli (2M. 22:17 (18)). V NZ se boj proti tomuto zlu realizuje naprosto odlišnými prostředky.
 
(22) Jk. 4:7Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.  
 
Žasnu nad tím, jak je tento text skvěle napsán. Jen v tomto pořadí, tedy nejdříve v podřízení se Bohu lze úspěšně vést boj se satanem, který je nadlidskou inteligencí. Bez podřízenosti Bohu je každý boj se satanem předem prohrán.
 
Když se apoštol Pavel setkal s mágem Elymasem (Sk. 13:8-11) který aktivně narušoval jeho misii, nezbavil ho života, ale z moci Boží jen dočasně zbavil zraku – zřejmě proto, aby mu byla ještě dána příležitost k nápravě. Kdyby se ale tento mág dostal do rukou dominikánovi Tomási de Torquemadovi kterého jmenoval sám papež Inocenc VIII., pak by dopadl nesrovnatelně hůře. Ale: dopadl by apoštol Pavel (už jako Žid!) v jeho rukou lépe???
 
V církevním učení typu KRISTUS PLUS NĚCO DALŠÍHO je Kristus logicky zeslaben a to na úkor lidských, Boha popuzujících výmyslů. Mohou se např. modlitby ke svatým (tedy mrtvým!!!) ve kterých je Bůh opomíjen, Bohu líbit? Bůh je Bohem živých  a nikoli mrtvých (Mt. 22:32)!!! Nikoli mrtví katoličtí svatí, ale Boží Syn je prostředníkem mezi Bohem a lidmi (1Tm. 2:5) a naším Přímluvcem (1J. 2:1).
 
Současné důsledky mimobiblických úchylek.
 
Papež napsal při příležitosti své návštěvy Turecka v r. 2006 do zlaté knihy v chrámu Hagia Sophia toto:

A) „V naší odlišnosti stojíme tváří v tvář víře v jednoho Boha: ať nás Bůh osvítí a dá nám najít cestu lásky a pokoje.“
 
B) Toto prohlášení je možné interpretovat jen tak, že (pokud neexistují dva Bohové, nýbrž jen jeden (1Tm. 2:5)), katolíci i muslimové věří v jednoho a téhož Boha, kterého však chápou odlišně.

C) Otázka Božího Syna je klíčovým kolizním místem při komparaci obou náboženství.
 
D) Pokud tedy muslimové Božího Syna nepřijali, znamená to jediné: že se katolíci Božího Syna zřekli.

To, že muslimové Pána Ježíše jako Božího Syna nepřijali, je jasné. Výše uvedeným výrokem se tedy papež jasně Krista zřekl. Otázka Božího Syna (kterého muslimové neuznávají), jako jediné cesty ke spáse (J. 14:6; Sk. 4:12), byla eliminována. Pak se také i na papeže zřejmě vztahuje tento text:
 
(23) Sk. 4:11,12 „Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“
 
Tuto úchylku vidím jako přímý důsledek 2. Vatikánu. V nastartovaném sbližovacím procesu byl prostě Pán Ježíš Kristus obětován v zájmu zlepšení vztahů mezi katolíky a muslimy.

Tento závěr jsem napsal diplomaticky. Při konceptu a formulacích jsem byl veden jediným hlediskem: napsat sice pravdu, ale tak, abych oponenty co nejméně popudil.
 
Nicméně musím připustit, že sama Bible i tento můj opatrný závěr bourá. Bible je nediplomatická, nedává žádný manévrovací prostor. Bible je totální, jednoznačná v tom smyslu, že dle Mt. 5:37 připouští jen ANO, a nikoli ano s výhradou: ANO, ALE . .  - tedy něco, co leží mezi ANO a NE. Bible je dále radikální a staví nás před totální rozhodnutí. Kořenem tohoto problému jsou tyto texty:

(24) J.5:23 „aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.“
 
(25) 1J. 5:12 „Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“

(26) 2J. 9KDO ZACHÁZÍ DÁLE, NEŽ JE UČENÍ KRISTOVO, a nezůstává v něm, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má Otce i Syna.“
 
Z těchto textů je jasné, že v oblasti komparace těchto monoteistických náboženství není z křesťanského hlediska důležitá otázka Boha – ale Božího Syna, naší jediné! naděje a cesty ke spáse.  Otázka Božího Syna se tak stává otázkou kardinální. 
 
Všude tam, kde není Pánu Ježíši Kristu přiznáno místo, které Mu právem náleží, existuje duchovní Babylón – ať už jde o církve, či svět. Ale i uvnitř Babylónu existuje Boží lid, který Písmo vyzývá k exodu.

(27) Zj. 18:4Vyjdi, lide můj, z tohoto města, nemějte účast v jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.“

A úděl těch, kteří se Krista zřekli?
 
(28) 2Pt. 2:21 „Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno.“

Pro katolíky tak vzniklo dilema: následovat papeže, či Krista? 
 
Pevně věřím, že společný Bůh katolíků a muslimů je a zůstane uvnitř ŘKC pouze Bohem Vatikánu, a řadoví věřící si Božího Syna – Spasitele, nedají vzít.

Tím považuji problém mimobiblické církevní Tradice v oblasti tvrzení v Písmu neobsažených nebo Písmu odporujících, za uzavřený.
 
BohemianAnonymus
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 


 
Příbuzné odkazy
· Více o Nezdravá učení
· Novinky od Mainstream


Nejčtenější článka o Nezdravá učení:
Jaké je teologické pozadí KAMu?


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.5
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Výborný
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Sdílej článek | Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Bible vers. Tradice" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se


Vedoucí Grano Salis Network - Tomas
E-mail: notabene@granosalis.cz, network@granosalis.cz, granosalis@granosalis.cz, magazin@granosalis.cz, redakce@granosalis.cz
Webmastering a údržbu systému zajišťuje firma ALLTECH, webmaster webmaster@granosalis.cz
Page Generation: 0.13 Seconds