V šedesátých letech, když USA vstoupily do Vietnamské války, se celým územím prohnala vlna odporu, která eskalovala v hnutí hippies. Společným jmenovatelem byl odpor vůči establishmentu, volná láska, užívání měkkých drog, psychedelik a nově zrozená rocková hudba.

Hnutí zastávalo vyhrocené levicové názory, pacifismus a za podpory hudebních skupin jako Beatles, se ve společných komunitách, často pod vlivem halucinogenů, praktikovala směs mystiky a východních náboženství. Záhy se vynořilo množství lidí závislých na drogách, psychicky narušených, nemocných pohlavními chorobami a mládež v USA se vlivem „sexuální revoluce“ odkláněla od křesťanských konzervativních hodnot.

Lonnie Frisbee

LSD a konverze

Mnoho deprivovaných lidí ovšem citelně pocítilo důsledky své nonkonformity a začalo hledat východisko. To bylo impulzem k vzestupu jedno z nejdynamičtějších křesťanských hnutí v novověku, známém jako „Jesus People“, v širším slova smyslu označovaném jako „Ježíšova revoluce“.



Dalo vzrůst i dvěma charismaticky orientovaným církvím: umírněné kongregaci Calvary Chapel a z ní vycházející, radikálněji orientované Vinici.[1] Jedním z nových konvertitů byl i původně vyznavač okultismu, halucinogenů, nudismu a vegetariánství, Lonnie Frisbee (1949 – 1993)[2]. Balmer uvádí, že Frisbee, během užívání vysokých dávek LSD na poušti v Kalifornii prožil „teofanii“, kdy byl Kristem povolán k úloze evangelisty.[3] DiSabatino potvrzuje, že před touto zkušeností Frisbee požil dávku LSD, pak odložil svůj oděv a z hloubi srdce začal volat k Bohu, aby se mu zjevil, pokud existuje. V odezvě na modlitbu obdržel zjevení, kdy mu byla ukázána jeho budoucí úloha evangelisty.[4]

Frisbee se scházel s malou komunitou, se kterou experimentoval a kterou i pokřtil.[5] Na to odešel do San Franciska, kde studoval Akademii umění a při setkání na ulici, zřejmě pod vlivem LSD, nesouvisle mluvil o Ježíši a létajících talířích.[6] Pak se připojil ke křesťanské komunitě „The Living Room“ v San Francisku, kde podle McCrackena prožil konverzi.[7] Svoji zkušenost z Kalifornské pouště ovšem dále chápal jako autentické setkání s Bohem.[8] V roce 1968 se oženil a před svatbou své budoucí ženě Connie sdělil, že byl dříve gay.[9]

Calvary Chapel

Po odchodu z komunity se novomanželé připojili k Chucku Smithovi, zakladateli společenství Calvary Chapel v Costa Mesta v jižní Kalifornii. Smith byl velmi překvapen Frisbeeho charismatem a zařadil ho k práci v komunitním domě „House of Miracles“.[10] Podle McCrackena návštěvnost Calvary Chapel během půl roku vzrostla z 200 účastníků na 2 000, což si vyžádalo hromadné křty v Pacifiku.[11] Spolupráce Frisbeeho jako evangelisty a Smitha jako učitele vedla během dvou let k 8 000 křtům a 20 000 konverzím.[12] Cusic v tomto dynamickém nárůstu vidí i vliv tzv. “Ježíšovy hudby“, která v hnutí hrála velkou roli, a protože shromáždění navštěvovala řada hudebníků, jejich produkce oslovovala a přitahovala mladé lidi.[13] Calvary Chappel se pak stala duchovním domovem mnoha rockových muzikantů[14] a v hnutí se vytvořila unikátní směs moderní hudby, biblické ortodoxie, pentekostalismu a chiliasmu.

Křtitel v Pacifiku

V roce 1971 došlo k velké medializaci hnutí, Frisbee byl vyfotografován v „Life Magazin“ a vešel do povědomí americké veřejnosti jako „Jan Křtitel západního pobřeží“. Ve stejném roce ovšem jeho charismatická orientace, která již dříve v církvi činila problém, narazila na Smithovy umírněnější letniční pozice. Miller dokumentuje, že Smith se postavil proti emocionalismu, projevujícímu se například padáním na zem a ztrátou sebeovládání, které od počátku doprovázely Frisbeeho službu.[15] Po rozepři se Smithem Frisbee odchází na Floridu k Bobu Mumfordovi a připojuje se k Pastýřskému hnutí.[16] Zde se stal, spolu s dalšími mladými služebníky z Ježíšova hnutí, součástí Mumfordova experimentu, ve kterém Mumford mladé muže půl roku učednicky vedl.[17] Podle Cokera Mumford nabídl Frisbeemu pastoraci v jeho manželských problémech,[18] nicméně krátce na to se v roce 1973 Frisbee rozvedl z důvodu, že se jeho manželka zřejmě zapletla se svým pastorem.[19]

Come, Holy Spirit!

V roce 1980 se Frisbee vrací do Calvary Chappel, resp. k její větvi, která existovala pod názvem Vinice. Frisbee často oslovoval Ducha svatého a vybízel ho, aby přišel. Následně se lidé obvykle začali prodce zmítat v záškubech končetin, divoce házeli hlavou, padali na zem, křičeli a modlili se jazyky, což bylo považováno za autentický projev moci Ducha svatého. Mnozí po této zkušenosti vyznávali Krista. Byl to podle Crowdera rovněž Frisbee, kdo je i skutečným autorem Wimberem zpopularizovaného termínu „evangelizace Boží mocí“ a byly to i identické projevy Ducha, které se později vyskytly v Torontském požehnání. Frisbeeho prorocká, nadpřirozená služba, ovlivnila i pozdějšího duchovního Torontské Vinice, Marca Duponta[20]. Fresbee sám se přitom nazýval „vidoucím prorokem.“[21]

AIDS a tragická smrt

Málokdo tehdy ovšem mohl tušit, že Frisbee byl stále praktikujícím homosexuálem. Když byl Wimberem, na popud Smithova syna, s danou věcí konfrontován, nezapřel a musel odejít z vedení.[22] Později, v roce 1993, vlivem aktivního sexuálního života, zemřel na AIDS. Scorgie uvádí, že jeho smrt otřásla oběma hnutími a vedla k rozčarování a zároveň mlčení o jeho osobě.[23]

Zatímco Kathryn Kulmanová jej přizvala ke společnému filmování, prezident Christian Research Institute Hank Hanegraaff jej později označil za hypnotizéra.[24]

Ačkoliv Frisbee velmi významně přispěl k rozšíření a budování dvou kongregací: Calvary Chapel a Vinice, jeho jméno prakticky zmizelo z historie obou církví a nefiguruje ani v Mezinárodním slovníku letničního a charismatického hnutí. O Lonniem Frisbeem byl později natočen dokumentární film, který byl v roce 2007 nominován cenou Emmy. Smith Frisbeeho na jeho pohřbu přirovnal k tragickému, biblickému hrdinovi víry Samsonovi.[25] Některými je Frisbee považován za skutečného otce Torontského požehnání.[26]

Zrození Vinice

Počátky hnutí Vinice lze vystopovat v sedmdesátých letech, kdy malá skupina křesťanů hnutí Calvary Chapel v Los Angeles studovala Bibli. V čele skupiny stál Kenn Gulliksen, bývalý luterán, který prožil zkušenost křtu Duchem svatým a v roce 1974 se s malou skupinou lidí scházel v domácnosti Chucka Girarda, známého rockového hudebníka. Jedním z účastníků byl i další interpret, Larry Norman, „otec křesťanského rocku“, který v širším slova smyslu představil rockovou hudbu křesťanství.[27]

Formující se hnutí kladlo důraz na chválu, mezilidské vztahy, učednictví a zažívalo explozivní růst. Věřící se scházeli v malých skupinkách, zpívali, studovali Bibli a pořádali nedělní bohoslužby, pro které se vžil název Vinice.[28]

John Wimber

Mládí a konverze

Za skutečného otce hnutí Vinice je ale považován John Wimber (1934 – 1997), rovněž nadaný hudebník a bývalý manažer skupiny „The Righteous Brothers“. V roce 1962 se Wimberovo manželství s jeho ženou Carol dostává do krize a ta jej opouští. Tehdy poprvé Wimber prosí Boha o pomoc. Nedlouho po vyslovení své „první upřímné modlitby“ se k němu jeho žena navrací a oba pak znovuobnovují manželství a nechávají se oddat v římskokatolickém kostele.[29] O dva roky později jejich syna, patrně alergického na bodnutí hmyzem, pobodal roj včel, a ten začal otékat. Zoufalý Wimber nenacházel slova pro modlitbu a ke svému překvapení promluvil neznámým jazykem. Otoky na dětském těle rázem zmizely.

Po této zkušenosti Wimberovi navštívili charismatickou bohoslužbu, nicméně dospěli k názoru, že se zřejmě jedná o démonický svod. V kritickém názoru Wimbera utvrdilo i sledování bohoslužeb se známou uzdravovatelkou Kathryn Kuhlmanovou.[30] Od roku 1964 vedl Wimber biblické hodiny a v roce 1970 se stal pomocným kazatelem kvakerského sboru v Yorba Linda. Zde začal navštěvovat univerzitu Azusa Pacific, kde graduoval v biblických předmětech. Společenství utěšeně rostlo, ale každého, kdo prožil nějakou charismatickou zkušenost a vykládal o ní, vedl Wimber k tomu, aby sbor opustil.[31]

Fullerův teologický seminář

Počátkem sedmdesátých let, po delší frustraci, Wimber odchází ze služby pastora a v letech 1974 – 1977 se stává vedoucím oddělení církevní růstu na Fullerově teologickém semináři v Pesadeně. Zde začal úzce spolupracovat se svým nadřízeným, bývalým misionářem Petrem C. Wagnerem. Při své práci se neustále setkával s tím, že letniční a charismatické církve v misijních oblastech neobyčejně rostly, zatímco americké denominace stagnovaly. Tento růst byl doprovázen divy a zázraky. Wimber nyní spolupracoval s velkým množstvím pastorů z 27 denominací, z nichž žádná nebyla letniční ani charismatická.

V roce 1976 ovšem Wimberova žena Carol, členka staršovstva, prožívá ve snu křest Duchem svatým, doprovázeným darem jazyka, což doslova přetavilo její teologii. Následně se kolem ní vytváří modlitební skupinka asi 125 členů, kterým je vedením církve s požehnáním doporučeno odejít.[32] Rovněž u Wimbera dochází k posunům. On sám uvádí, že mu Bůh uprostřed noci sdělil, že nyní převezme jeho službu a od té doby začal být Wimber přesvědčen, že služba uzdravování je realitou i ro dnešek. [33]

Církevní růst

V roce 1977 nastoupil Wimber zpět do úřadu pastora, aby se ujal právě této skupiny, která odešla od Kvakerů. 8. srpna bylo ustaveno nové společenství. Wimber uvádí, že chtěl vyzkoušet, zda divy, zázraky a růst sborů lze zakusit i v USA.[34] Skupina se připojila k dynamicky rostoucí církvi Calvary Chapel. Wimber v té době ještě pracoval v semináři a na plný úvazek nastoupil až v roce 1978.

Vlivem nové charismatické orientace Carol Wimberová usoudila, že její muž má dar uzdravování a když spal, přiložila si jeho ruku na bolavé rameno. Pomodlila se, ramenem projela „horká vlna“ a bolest záhy zmizela. Rovněž Wimber byl ve své kazatelské službě zaměřen na divy a zázraky a systematicky vyučoval z Lukášova evangelia. Rozdělení společenství na menší skupinky pak sloužilo k tomu, že lidé učili modlit se za nemocné. Podle Jacksona se zde až do roku 1980 charismata, jako je mluvení jazyky, neprojevovala.[35]

Sbor ovšem rostl každým rokem o 5 000 členů, vesměs přistěhovalce španělského původu. V té době vznikla i řada křesťanských písní. Přes vytrvalé modlitby za uzdravení se ovšem nic nedělo. Wimber se proto inspiruje četbou římskokatolického kněze Francise McNutta a službou Anaheimského pastora Noela Weisse. Po měsících zoufalství, v roce 1978, konečně dochází k uzdravení jedné ženy. Wimber pak obdržel vidění medového mraku, ze kterého kapal med, který někteří přijímali, jiní odmítali a dostalo se mu následujícího výkladu: „To je moje milosrdenství, Johne. Některým požehnání, jiným překážka. Mám hojnost pro každého. Už nikdy o uzdravení nežadoň. Problém není u mne, nýbrž tam dole.“[36]

Počátkem dubna 1978 Wimber zjistil, že se z jeho rukou uvolňuje Boží moc jako „elektřina“ a již při pouhém vylovení slov „Duch svatý“ zažil tělesný projev. Začal proto vzkládat ruce na členy svého sboru, kteří padali na zem. V té době prodloužil i nohu jedné dívce.[37] Prodlužování nohou se v charismatických kruzích objevuje velmi často. Činil tak C. P. Wagner, Kenneth Hagin nebo Derek Prince a další. Aby mohl účelněji Boží moc k uzdravování přenášet na ostatní, rozhodl se Wimber, na Boží pokyn, pomazat odhodlané členy sboru po vzoru Mojžíše a Arona olejem na pravém uchu a palci pravé nohy a na palci pravé ruky.[38]

Lonnie Frisbee

Závěrem tohoto úspěšného období Wimber pozval ke kázání Lonnie Frisbeeho, který se po rozvodu vrátil do Calvary Chapel a navštěvoval Wimberova shromáždění. Frisbeeho kázání na „Den matek“ roku 1979 se zapsalo do historie charimatického hnutí. Wimber ve svých vzpomínkách uvádí, že s tímto pozváním velmi váhal, nicméně byl si jist Božím vedením.

Podle Wimbera Frisbee vydal sboru svědectví, strhující příběh o Boží milosti a poté sboru sdělil, že již dlouho zarmucuje Ducha svatého. Rozhodl se jej tedy do sboru pozvat a pronesl svoji obvyklou modlitbu: „Duchu svatý, přijď.“ Carol Wimberová uvádí, co následovalo: „Většina mládeže se roztřásla a klesala na podlahu. Jednu chvíli to vypadalo jako bitevní pole: ležící těla po celé hale, lidé plakali, kvíleli, mluvili v jazyku… do vzniklé vřavy zaznívaly výkřiky!“ jeden chlapec řekl „je to elektrický proud, nemohu se pohnout.“[39]

Wimber byl tímto chováním zmaten, protože nenalezl v Písmu, kde by modlitba k Duchu svatému byla obsažena. Částečný klid nalezl až v četbě probuzenecké literatury, popisující shromáždění Wesleye, Whitefielda a Finneyho. Definitivním potvrzením mu byl telefonát pastora Vinice z Denveru, který mu sdělil, že přesně tak vypadaly začátky probuzeneckého hnutí Jesus People, kdy bylo spaseno mnoho lidí.[40] Po této události někteří členové sbor opustili a již nikdy se nevrátili. Nicméně společenství začalo dynamicky růst a během několika měsíců byly pokřtěny stovky nových konvertitů.

Vinice

Ačkoliv Wimber i Frisbee byli zřejmě probuzením nadšeni, jejich entusiasmus nesdílel Chuck Smith ani řada pastorů Calvary Chapel. Proto v roce 1982 shromáždil Smith vedoucí sborů a ti, podle Millera, „posadili Wimbera na horké křeslo“. Smith i Wimber si shodně vybavují, že Wimber po diskusi ostatním pastorům nabídl, že změní název svého sboru. Smith souhlasil a dotyční se shodli, že Wimberova pneumatologie se do značné míry shoduje s tím, co se uplatňuje v Gulliksenově Vinici. Mezi Wimberem a Gulliksenem vzniklo přátelství, které dalo vzniknout nové kongregaci pod názvem Vinice, která se oddělila od Calvary Chapel. Gulliksen následně u Wimbera rozpoznal vůdčí obdarování a v roce 1983 nově vzniklé uskupení následovalo třicet sborů Calvary Chapel.

Wimber v té době navázal kontakty s katolíky, anglikány a dalšími církvemi a pořádal s nimi konference, kde se snažil předat charismatické poselství. Miller mluví o „wimberizaci“ některých duchovních anglikánské církve.[41] Sem bezpochyby patří i Nicky Gumbel, protagonista Kurzů Alfa, který v roce 1982 dostal skrze Wimberovu modlitbu dar říkat druhým o Kristu.[42] Na svých četných cestách po různých kontinentech byl Wimber provázen i Lonniem Frisbeem.[43]
Divy a zázraky a MC 510

V roce 1981 přichází Wimber za svým bývalým nadřízeným C. P. Wagnerem a žádá jej, zda by v rámci kurzu růstu sborů na Fullerově teologickém semináři mohla být zařazena přednáška o „znamení a zázracích a růstu církve“. Wagner souhlasil a k účasti byl přizván i děkan Paul E. Perison. Kurz dostal pracovní název „MC 510“. Wagner byl na těchto kurzech sám uzdraven a jeho lékař popis procesu uzdravování označil za hypnózu.[44] Wagner poté založil tzv. „Společenství 120“, které se stalo dveřmi charismatických zkušeností do evangelikálních společenství. Kurzy budily odpor části konzervativních vyučujících a Wagner sám je označil za vysoce kontroverzní.[45]

Kansaští proroci

Zhruba od poloviny osmdesátých let se Wimber začal stýkat se společenstvím tzv. „Kansaských proroků“ (Kansas City Fellowship, KCF), které vzniklo v roce 1982, pod vedením Mika Bickla. Hnutí vzniklo s důrazem na „prorocky obdarovanou službu“. V roce 1988 Wimber vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a přepracovanosti zkolaboval. Tou dobou vystoupil jeden z pozdějších prominentních proroků KCF a stoupenec hnutí Pozdního deště Paul Cain, který obdržel zjevení o Wimberovi jako apoštolovi probuzení poslední doby.[46]

Teologie Kansaských proroků spočívá v restauracionismu, kdy se vedle služby proroka má dostavit služba apoštola, která obnoví církev do větší slávy, než byla apoštolská církev v Jeruzalémě. Extrémní restauracionismus, spolu s kontroverzní službou jednotlivých proroků a jejich etických prohřešků, se staly terčem kritiky mezi samotnými charismatiky. Ermie Gruen, charismatický pastor v Kansasu, sepsal zprávu, kde zdokumentoval jejich falešná proroctví, neortodoxní učení, etické prohřešky a zprávu zveřejnil.[47] Wimber v důsledku toho roku 1990 převzal nad hnutím dohled a KCF se stalo součástí Vinice. Gruen uvádí, že Wimber před svojí smrtí ale svého spojení s Bicklem litoval.[48]

Období krize

Nedlouho po Cainově proroctví dochází ke krizi. Wimber přiznává nedostatek posvěcení a modliteb v celém hnutí. Vinici opouští Paul Cain a další Kansaský prorok Bob Jones je v kázni pro sexuální nečistitu a do třetice Kansaský teolog Jack Deere odchází, neboť hnutí shledává v rozporu s Písmem. Wimber sám se distancuje od mnohých fenoménů, kterým do té doby věřil, jako např. „osobnímu subjektivnímu proroctví“ a „učení o poslední době“. V časopise Charisma přiznává, že udělal vážné chyby a snaží se vrátit do evangelikálního rámce.“ Wimberův blízký spolupracovník Brent Rue zemřel na rakovinu jícnu a sám Wimber onemocněl rakovinou nosohltanu. Jednota sborů Vinice se otřásá a v té době i pětitisícové společenství v Denveru opouští Vinici.[49]

V roce 1991 byla svolána konference v Denveru, kde se Vimber odvrací od profétické teologie zpět k evangelizaci a zakládání sborů a cítí Boží vedení expandovat do zahraničí. Následně se v letech 1992 – 1994 začaly k Vinici připojovat charismatické sbory z jiných zemí. Nicméně Gulliksen již v roce 1992 hnutí opustil v obavě, že se pod Wimberovým vedením bude jednat o novou denominaci.[50]

Torontské požehnání

Ve stejném roce však dochází na půdě Vinice k dalším manifestacím. Stalo se tak poté, co Randy Clark, pastor Vinice v St. Louis ve státě Missouri, navštívil na základně hnutí Víry Rhema v Tulse shromáždění hostujícího evangelisty Rodneye Howarda-Browna, který sloužil v pomazání Bennyho Hinna. Brown sám sebe označuje jako „barmana Ducha svatého“, protože po vzkládání jeho rukou docházelo k projevům davového smíchu, opilosti a padání naznak. Když se Clark vrátil do svého společenství, začalo k podobným projevům docházet i zde. Na oblastním setkání ve Wisconsinu v říjnu 1993 vedoucí této oblasti, Happy Leman vyzval Clarka, aby se o své zkušenosti začal sdílet s ostatními vedoucími a i zde došlo k podobným manifestacím.[51]

Druhým mužem, který obdržel požehnání od Bennyho Hinna, byl pastor Torontské Vinice John Arnott. Ten sám prohlásil, že se za něho Hinn modlil mnohokrát, avšak když požehnání přijal a padl na zem, nebyl si jistý, zda šlo o Boží moc, nebo zda ho Hinn srazil k zemi, nebo zda ho stáhl „chytač“ stojící za ním.[52] Skutečné pomazání, v jehož moci Hinn slouží, John Arnott přijal až zprostředkovaně, když se koncem roku 1993 se svojí ženou vypravil do Argentiny na shromáždění Claudio Freidzona, který rovněž přijal nové zmocnění do služby od Bennyho Hinna krátce poté, kdy byl inspirován jeho knihou „Dobré ráno Duchu svatý“.

Když se Arnott dozvěděl o Clarkově zkušenosti, pozval Clarka do Toronta a 20. ledna 1994 toto setkání vyústilo v nepřetržitý devadesátidenní řetězec masových shromáždění, která vešla ve známost jako Torontské požehnání. Během shromáždění v Torontu se dále projevoval psí štěkot, hadí syčení, lví řvaní, kohoutí kokrhání, neovladatelný smích, padání naznak po vzkládání rukou do krátkého, či delšího sníženého stavu vědomí, třes, četné projevy opilosti, pláč a prorocká zjevení. Stejně jako v Argentině, i v Torontu se na lidech začal objevovat zlatý prach a lidem se objevovaly zlaté zubní plomby.

Torontské požehnání se záhy začalo šířit do celého světa a psychiatr a člen Vinice John Whitte spolu s Wimberem tato shromáždění označili jako obnovu.[53] Kritici hnutí pak poukazují na to, že se jedná o identické manifestace jako v kundalini józe.[54]

Jen od dubna do prosince překročilo práh Torontské Vinice 75 000 lidí téměř z každé země světa. Do poloviny roku 1995 to již byly statisíce. Z Toronta se tak ústy samotných protagonistů stala „Mekka charismatiků“. V zahraničí byla nejvíce ovlivněna Velká Británie. Odhad činí, že 2 500 až 4 000 církví pořádalo shromáždění podobná Torontské Vinici. Skrze soukromé návštěvy členů z různých částí světa a službu křesťanů z Vinice se obnova dále manifestovala v Londýnském sboru Holy Trinity Brompton, kde ovlivnila i rozšíření Kurzů Alfa, které zde již před tím vznikly. Obnova v roce 1995 se dále projevila na Floridě, ve sboru Assembly of God v Pensacole a nakonec v roce 2008 progredovala v dalším letničním sboru v Lakelandu na Floridě.

Kanadský evangelista Todd Bentley již dříve potvrdil, že byl navštíven ženským andělem Emma, připomínajícím zjevem Kathryn Kuhlmanovou a tvrdil, že se poprvé o tomto andělu dozvěděl od Kansaského proroka Boba Jonese, který s ním sám měl zkušenost.[55] Bentley byl rovněž ve službě mohutně prorocky potvrzen C. P. Wagnerem a podpořen Randy Clarkem spolu s Johnem Arnottem.

Probuzení skončilo až tehdy, když se zjistilo, že má Bentley problémy s alkoholem, navázal vztah s členkou svého služebního týmu a posléze se rozvedl a s touto členkou oženil. Kansaský prorok Rick Joyner převzal vedení procesu jeho obnovy.[56] Probuzení v Lakelandu sledovaly statisíce charismatiků po celém světě a vlivem Internetu a televize se zřejmě jednalo o nejvlivnější charismatické probuzení.

John Wimber byl zpočátku obnovou v Torontu nadšen, ale zřejmě i silná kritika z řad konzervativních křesťanů jej vedla k tomu, že odmítl restauracionistické pojetí obnovy, odsoudil očekávání a vzbuzování manifestací a nakonec Vinice sbor v Torontu vyloučila ze svého svazku. Avšak Wimber stále věřil v probuzení. I tuto svoji touhu ale, na sklonku svého života, podrobil lehké kritice. Je patrné, že i on se dostal pod vliv Kansaských proroků, neboť v časopise Charisma přiznal, že činil pokání z učení „poslední doby“ a spolu s Toddem Hunterem se distancovali od profétické eschatologie, která se objevila v Torontském sboru. Společně odsoudili „…akceptaci proroctví, jež vytvářejí elitářskou mentalitu mezi sbory a vyvolávají dělení na ty, kteří „mají“, a kteří „nemají.“[57]

Smrt Johna Wimbera a Vinice dnes

Vinice se tímto znovu stala předmětem napětí a štěpení. V roce 1996 Vinici definitivně opustil i sbor Kansaských proroků pro nesouhlas s vyloučením Torontského sboru. [58] Nakonec, po prodělané chemoterapii, ozařování, vyčerpávajících tiskových konferencích dne 17. listopadu 1997 John Wimber umírá na krvácení do mozku. Torontského požehnání se zcela neodřekl, když napsal: „Náš počin neznamená, že jsme odmítli současnou obnovu. Mnoho našich sborů přijalo ze současné obnovy velký užitek a učinili jí součástí sborového života… Máme naději, že budou pokračovat v úsilí v obnově těchto dní.“[59]

Po Wimberově smrti nastalo velké vakuum. Na jeho místo v roce 1998 nastoupil národní koordinátor Todd Hunter, který zanedlouho zemřel. Národním ředitelem se místo něho stal Bert Waggoner. K roku 2007 patřilo po celém světě k Vinici 1500 církví, z čehož bylo více než 500 v USA, a tento počet má rostoucí charakter, protože centrem hnutí zůstala mise.[60]

Věrouka hnutí

Při snaze popsat věrouku hnutí se můžeme dostat do nesnází neboť Wimber prošel určitým vývojem. Ačkoliv byl zpočátku stoupencem tělesných manifestací a restauracionismu, z výpovědí před jeho smrtí lze usuzovat, že se podstatně od této teologie oddělil. Přesto zde zůstávají specifické stránky učení jako je tzv. „evangelizace Boží mocí“ a nauky, které formovaly tzv. „třetí vlnu Ducha svatého“. Velmi zajímavý je ovšem postřeh Wimberovy manželky Carol, která teologii Vinice vidí v návaznosti na Kvakerské období, díky kterému mohli později zakusit „chvění, třesení, znamení a zázraky“. V rámci Kvakerismu tyto projevy souvisejí s očekávání na iluminaci, kterou lze patrně u Wimbera vystopovat.

Role zjevení ve formování nauky

Ačkoliv Wimber vycházel z Bible, často mu k formulaci učení pomohlo nadpřirozené zjevení. Vidění medového mraku mu posloužilo k pochopení, proč někteří nejsou po modlitbě uzdraveni, i když tyto případy později teologicky zřetelně vysvětlil. Když váhal jak ospravedlnit modlitbu k Duchu svatému, předcházející tělesné manifestace, přesvědčil ho – podle Wimberové – až Bohem vedený telefonát přítele z Denveru. Když se dostal do teologické tísně v ospravedlňování neobvyklé praxe své církve, obdržel proroctví, že Bůh učinil Vinici tržištěm[61] a stejně tak na základě vnitřního pohnutí začal starozákonním rituálem mazat členy sboru olejem.

Manifestace Ducha svatého

Možná právě zde lze vysledovat Kvakerské dědictví očekávání iluminace, vtělené do charismatické zbožnosti. Wimber často při očekávání Božího jednání používal modlitbu k Duchu svatému v imperativu. Modlil se tímto způsobem za zmocnění služebníků ke službě, za uzdravení nemocných i za požehnání celého shromáždění –„Duchu svatý přijď.“ Zde stojí za pozornost srovnání s modlitbou Frisbeeho, se kterou měl Wimber zpočátku problém.

Chvály a uctívání

Hudba, pro své dědictví v hnutí Jesus People a snad proto, že byl sám Wimber špičkovým hudebníkem, stála vždy v popředí bohoslužeb. Hudební projekce na shromážděních trvala snad až několik hodin a Wimber prohlašoval, že našel v hudebním vzývání klíč k duchovní obnově. Písně z Vinice se rozšířily prakticky do všech církví světa a dodnes se s oblibou hrají pro svoji jednoduchost, srozumitelnost a melodičnost. Později začala mít hudba i profétický, eschatologický a ve spojení s evangelizací i soteriologický ráz. Zrodila se definice, že chvála je cesta do Boží přítomnosti.

V roce 1989, pastor Vinice a pozdější vedoucí hnutí Promisse Keepers James Ryle, obdržel sen ohledně skupiny Beatles. Obsahem bylo zjevení, že Bůh pomazal skupinu Beatles, aby ohlásil celosvětové probuzení, avšak v roce 1970 vzal toto pomazání zpět, aby je rezervoval pro křesťanské hudebníky, kteří by v roce 1990 ohlásili celosvětové probuzení. Toto proroctví bylo vyhlášeno na „Konferenci žně“ v Denveru v listopadu roku 1990.[62]

Uzdravení

Wimber chápal člověka jako komplexní bytost. V souladu s moderní medicínou věřil, že mnohé nemoci mají psychickou resp. pneumatickou příčinu. V důsledku pak zastával teorii tzv. vnitřního uzdravení, které bylo v té době vyučováno mnohými křesťanskými psychology a duchovními. Wimber se dovolává T. Dobsona, M. Scanlana, F. MacNutta a R. Bennetové. Tělesné uzdravení zde mělo následovat po odstranění duchovní nebo duševní příčiny. Obvykle se jednalo o újmu z dětství, kdy byl např. syn psychicky zraněn svým otcem, byl nepochopen nebo ponížen a nyní se zasuté trauma somatizovalo.[63] Psychickým projevem tohoto „vnitřního zranění“ byl nejčastěji pocit bezcennosti nebo sebenenávist. Somatickou manifestací pak mohla být „migréna, bolesti trojklanného nervu, zažívací potíže, noční hrůzné můry, závrati.“[64]

Uzdravování se pak stalo centrální částí Wimberova chápání evangelia a pevnou součástí bohoslužeb. Wimber obecně věřil, že nemoc pochází od ďábla a že Bůh nemoc připouští, avšak nesešle.[65] Při službě uzdravení očekával iluminaci, kdy mu Duch svatý zjeví slovo poznání a nad nemocnými, které Bůh uzdravoval, někdy viděl kužel světla.[66] Nemoci pak byly Wimberovi a dalším modlitebníkům nadpřirozeně zjevovány. Někdy se jednalo o bolest v určité oblasti jeho těla, která je nemocná u člověka, za kterého se modlil. Jindy duchovně viděl přesně to místo, které je nemocné nebo ho pokrýval tmavý stín. Jindy viděl dravce, hady, krokodýly, uvnitř nebo na povrchu těla…[67]

Impartace

Wimber věřil, podobně jako snad všichni charismatici, že duchovní dary lze přenášet cíleným vzkládáním rukou. Klasickým příkladem bylo vkládání rukou pro „uvolnění daru uzdravování“. Cítil, že se mu z rukou uvolňuje energie a že lze druhým předat to, co sám od Boha dostal. V charismatické teologii se tomu říká „impartation“ a tato praxe se hned zpočátku stala terčem kritiky letničních církví.[68]
Evangelizace Boží mocí

Wimber učil, že evangelium Království má být provázeno Boží mocí, kam patří zejména uzdravování a exorcismus. Vedle dobrých skutků, proklamace a přesvědčování tato demonstrace Boží moci má vést ke konverzi těch, kteří jsou s ní konfrontováni. Některé projevy Boží moci však byly velmi neobvyklé, stejně jako praxe modlitby k Duchu svatému. Podle mnohých se jedná o dědictví pocházející od Lonnieho Frisbeeho. Nicméně i řada protagonistů Torontského požehnání jako je Benny Hinn nebo Claudio Freidzon se shodují, že bez modlitby k Duchu svatému nelze jeho manifestací docílit.

Závěr

Vinice a Torontské požehnání nejsou tématem, které by bylo možné nechat bez povšimnutí. Názorové spektrum se obvykle nachází mezi dvěma okraji. První tvoří samotní charismatici, pro většinu z nichž jsou Vinice, Toronto a Lakeland výsledkem mohutného „vylití Ducha svatého poslední doby“. Homosexualitu a další sexuální delikty nebo alkoholismus u některých stěžejních představitelů, kteří byli s těmito fenomény spojeni, přitom nevidí jako důkaz neautentičnosti křesťanského probuzení. Obvykle pak citují příběhy o Davidovi a Samsonovi, kteří i přes svůj pád byli a zůstali Božími muži.

Pro řadu konzervativních křesťanů, zejména pro americké fundamentalisty, jsou tato „probuzení“ naopak démonickou manifestací svodu poslední doby, který je v Písmu předpovězen. Etické delikty pak přisuzují ovoci, podle kterého máme přicházející proroky zkoumat.

A tak zatímco jedni zde vidí „probuzení poslední doby“, druzí identické fenomény považují za „velké odpadnutí poslední doby“.

Literatura

1] Shres, P.: Hippies of the religious Right, Baylor University Press Waco, 2007, 125–129 
2] Crowder, J.: Miracle Workers, Reformers and The New Mystics, Destiny Image Publishers, 2006, s. 103 – 111 
3] Balmer, R. Encyklopedia of evangelikalism, Westminster John Knox Press, 2002, s. 227 – 228 
4] DiSabatino, D.: The Life and Death of a Hippie Preacher, http://www.you­tube.com/watch?… 
5] http://www.bi­ographicon.com/…nni­e_Frisbee 
6] Enroth, R. M., Ericson, E. E., Peters, C. B.: Jesus People: a Factual Survey, Paternoster Press, 1972, s. 13 
7] McCracken, B. Hipster Christianity, Bakker Books, 2010, 80–81 
8] DiSabatino, D.: The Life and Death of a Hippie Preacher, http://www.you­tube.com/watch?… 
9] Frisbee, C.: In: Cooker, M.: The Roots: Lonnie Frisbee, http://www.in­plainsite.org/…fris­bee.html 
10] Nichols, S. J.: Jesus Made in America, Inter Varsity Press, 2008, s. 125 
11] McCracken, B.: Hipster Christianity, Bakker Books, 2010, 80–81 
12] Claussen, D. S.: The Promise Keepers: essays on masculinity and Christianity, McFalrland and Comp. Inc.,Publishers, 2000, s. 22 
13] Cusic, D.: Encyclopedia of contemporary Christian music: Pop, Rock, and Worship, Greenwood Publishing Group, 2010, s. 269 
14] Cusic, D.: The Sound of Light: a History of Gospel Music, Bowling Green State Polular Univerzity Press, 1990, s. 128 
15] Miller, E. D.: Reinventing American Protestantism: Christianity in the New Millennium, University of california Press. 1997, s. 94 
16] Wind, J. P., Lewis, J. W.: American congregations, Svazek 2, The Univesity of Chicago Press, 1994. s. 690 
17] Moore, D. S.: The Shepherding Movement: Controversy and Charismatic Ecclesiology, T and T Clark International, 2003, s. 50 
18] Cokker, M.: The First Jesus Freak, Thursday, Orange country Weakly Features, Mar. 3. 2005, http://www.oc­weekly.com/…je­sus-freak/ 
19] http://video.go­ogle.com/vide­oplay?… 
20] Crowder J.: Miracle Workers, Reformers and The New Mystics, Destiny Image Publishers, 2006, s. 103 – 111 
21] Glover, B. J.: Woe un to the Pastors, Holman Bible Publishers, 2009, s. 69
22] Cokker, M.: The First Jesus Freak, Thursday, Orange country Weakly Features, Mar. 3. 2005, http://www.oc­weekly.com/…je­sus-freak/ 
23] Scorgie, G. G.: A Little Guide to Christian Spirituality: Three Dimensions of Life with God, Zondervan, 2007, nestránkováno 
24] Hanegraaff, H.: Counterfeit revival, Word Publishing, 1997, s. 205 
25] Arellano, G.: Orange County: A Personal History, A Divison of Simon and Schuster Inc. 2008, s. 138 
26] Poloma, M. M.: Main Street Mystics, The Toroto Blessing and Reviving Pentecostalism, AltaMira Press, 2003, s. 17 
27] Cusic, D.: Encyclopedia of contemporary Christian music: pop, rock, and worship, s. 311 – 313 
28] http://www.vi­neyard.org.au­/history 
29] Wimber, J., Evangelizace Boží mocí, Ichythys, 1991, s. 8 
30] Wimber, J., Springer K.: Uzdravení, Ichythys, 1991, s. 17 
31] Wimber, J., Springer K.: Uzdravení, s. 43 
32] Wimber, C.: A Hunger For God, http://www.doin-the-stuff.com/…or%20G­od.htm 
33] Wimber, J.: Neseni třetí vlnou, Ichthys, Havlíčkův Brod, 1990, s. 48 
34] Wimber, J., Evangelizace, 1991, s. 55 
35] Jackson B. in: Roozen, D. A,. Nieman, J. R.: Church, identity, and change, Wm. B. Eerdmans Publishing Co. 2002, s 135 
36] Wimber, J.: Springer K., Uzdravení, s. 67 
37] Wimber, J.: Neseni třetí vlnou, s. 41 
38] Wimber, J.: Neseni třetí vlnou, s. 29 
39] Wimber, J.: Neseni třetí vlnou, s. 30 
40] Wimber, J.: Evangelizace, s. 35 
41] Miller D. E.: Reinventing American Protestantism: Christianity in the New Millennium, s. 49 
42] Gumbell, N. Session 12, White Alpha training manual, s. 62; Video Tape 5, Talk 13 
43] Beverley, J.: Revival Wars: a Critique of Counterfeit Revival, Evangelical Research Ministries, 1997, s. 92 
44] Wimber, J.: Neseni třetí vlnou… s. 38 
45] Burgess, S. M. (Ed.), Mass, E. M. (Ed.): New International Dictionary of Pentecostal and Charismatic Movements, Renewal (1901 – 2001), Thomas Nelson Publishers, USA, 2001, s. 1199–1200 
46] Cain, P.: Prophecy for the Vineyard, audiotape (tape 3) in: Hanegraaff H., Counterfeit Revival… 
47] Gruen, R.: Documentation of the aberant practices and teachings of Kansas City Fellowships (Grace Ministries) http://www.bir­thpangs.org/…p-gruen.html 
48] Interview with Pastor Ernest Gruen – http://www.de­ceptionbytes.com/I­HOPInterview 
49] Ulonski, R.: Výbor z křesťanských publikací, Kipinä 3/93, Finsko 
50] Miller, E.: Reinventing American Protestantism: Christianity in the New Millennium 
51] Jackson B.: Co se to s námi jenom děje, Křesťanský život, Albrechtice, květen, 1994, s. 3 
52] Riss, R. A.: History of the Revival of 1992 – 1995. Eleventh Edition, October 15. 1995. [on-line]. [citace dle 29. srpna 2008]. URL: <http://www.grmi­.org/…iss/his­tory/>. 
53] Jackson B.: Co se to s námi jenom děje, s. 3 
54] http://fliiby­.com/…0kzletp­.html 
55] Reid, G. R.: Trojan Church: New Age Corruption in Evangelical Church, www.xulonpres­s.com, 2008, s. 185 – 186 
56] Joyner, R.: Todd Bentley Begins Restoration Process – http://www.mor­ningstarminis­tries.org/…etin_17­.aspx 
57] John Wimber vylučuje torontský sbor ze svazku Vinice, Topic 1/96, s. 5–6
58] Holvast, R.: Spiritual Mapping in the United States and Argentina, 1989–2005. 
59] John Wimber vylučuje torontský sbor ze svazku Vinice, Topic 1/96, s. 5–6
60] http://www.vi­neyardusa.org/…y­ard-history, 
61] Wimber J.: Neseni třetí vlnou, s. 29
62] “The Sons of Thunder,” copyright © 1991 MorningStar Publications Inc. – http://www.his­praise.com/…r/son­sof.htm 
63] Wimber, J., Springer K.: Uzdravení, s. 93 
64] Wimber, J., Springer K.: Uzdravení, s. 96 
65] Wimber, J., Springer K.: Uzdravení, s. 93 
66] Wimber, J.: Neseni třetí vlmou, s. 29 
67] Wimber, J., Springer K.: Uzdravení, s. 214 
68] Imparting of Spiritual Gifts – http://www.apo­loget.cz/?…

Zdroj: www.apologet.cz


foto - Lonnie Frisbee

video - Lonnie Frisbee a Chuck Smith

video - Lonnie Frisbee 1993

video - Larry Norman a Ježíšovo hnutí

video - Johny Wimber zpívá v Duchu

video - Frisbee: modlitba k Duchu svatému

video - projevy torontského požehnání

video - ordinace Tedda Bentleye