Myslím, že nejsem sám, koho zaráží, že se vůbec koná „pochod pýchy“ gayů a lesbiček, tím více jsem překvapen, že tato malá, ale hlasitá skupina bude pochodovat za tak monstrózní politické podpory. Mediální cirkus, který se rozpoutal kolem negativních prohlášení vícekancléře P. Hájka a presidenta V. Klause na toto téma jen podtrhuje nepřirozenost naší postmoderní společnosti. Svým způsobem ale jen dokladuje, že jejich kritická slova byla oprávněná. Lidé, kteří se nenechají „oblbnout“ tlakem koryfejů „politické korektnosti“, vnímají velice zřetelně, jak zcestný je zřetelný tlak médií a byrokracie Evropské Unie na prosazení takových principů společnosti, jež naprosto popírají přirozené a tradiční hodnoty a místo nich nastolují „nové“ a „lepší“ (jež ve skutečnosti ale nové nejsou, protože se vyskytovaly vždy jako průvodní jev civilizací ve fázi úpadku, těsně před jejich zkázou) .

Homosexuálové mají dnes na své straně nejenom právo, jež jim zajišťuje ochranu, ale podobnými akcemi, jako je pražská Pride Parade chtějí demonstrativně sami sebe prezentovat jako světlonoše nové, „humánnější“ společnosti. Jejich propaganda už dosáhla toho, že se většinová společnost dnes „dívá na homosexualitu pouze jako odlišný životní styl podobný heterosexuálnímu. Zobrazují dva mladé muže nebo ženy držící se za ruce a procházející se po parku, jako by jejich perverze byla pouze jiným vyjádřením lidské lásky. Tento pohled však ignoruje spoustu faktů“ (cit. James Dobson, „Láska musí být neústupná“). Nechci popírat, že v některých případech homosexuality se jedná o vrozenou inklinaci, jež se na toho, kdo ji má, klade obtížné břemeno, když se pokouší vyhovět tradiční morálce. V tomto smyslu souhlasím s výrokem P. Hájka – totiž že jde o břemeno lidské přirozenosti, s nímž se člověk musí velmi těžce vyrovnávat – a zvítězit nad ním i v tomto případě lze jen tehdy, když svou vůli a sklony takový člověk nechává pod křížem Kristovým.

Nelze však ale nevidět, že se k tomuto „životnímu stylu“ dnes hlásí čím dál, tím více lidí, aniž by v jejich případě šlo o vrozenou deviaci. (viz rozhovor v Onadnes se světoznámou psycholožkou Jiřinou Prekopovou): „Také mám dojem, že je čím dál více lesbických a gay vztahů. Například mám osobní zkušenost s dvěma ženami, které byly vdané a měly děti a uchovaly si ke mně důvěru. Přišly za mnou a sdělily mi: Máme pro vás novinku. Jsme lesbické. Rozumíme si spolu víc než s muži a víme, co nám dělá dobře, naši muži se o to ani nesnažili. Víc rozkoše jim udělá druhá žena. Je to vlastně taková onanie ve dvou. A je v tom samozřejmě i egocentrismus.“ Podobně i velké části gayů jde především o ně samé a jejich hlavním cílem i v sexuální oblasti je uspokojit sama sebe. S tím souvisí i jejich značná promiskuita, jejímž důsledkem bývá explozivní šíření pohlavních i jiných nemoci – je známo, že AIDS byla zpočátku nemocí, jež postihovala především homosexuály.

Připadám mi v této souvislosti, jako bych spadl z jiné planety, když patřím mezi ty, kdo lpí na tradičních křesťanských hodnotách, jejichž výrazem je monogamní vztah muže a ženy, kteří vytvářejí rodiny a společně vychovávají děti. Je totiž zjevné, že jednu z hlavních příčin prudkého úpadku evropské společnosti, jehož projevem je šíření egoistického, požitkářského jednání a do jehož rámce zahruji právě hnutí homosexualizmu, je třeba hledat zejména v krizi rodiny (opět J. Prekopová):

(otázka OnaDnes) Kolaps manželství je opravdu důsledkem výchovy nevýchovy?: „Je to tak. Generace dnes dospělých dřívějších malých tyranů nebo princezen na hrášku je generací, která se nenaučila něco vydržet, obětovat se. Musí mít všechno a okamžitě, a když to nedostanou, jdou od toho. Jako děti nemuseli tito dospělí doma pomáhat, protože práci v rodinách začaly zastávat stroje a zbytek nějak zajistili rodiče. Nabyli dojmu, že všechno se dá koupit za peníze, že vše lze zajistit materiálním dostatkem. Takže se žení velmi pozdě, chtějí si užít světa, pak se jim konečně nějak podaří zplodit dítě… Jenže reálné dítě začne křičet a kopat nožičkama a rodiče jsou z toho za krátkou dobu v nerváku, začnou se starat, kde jsou nejbližší jesle, a běží k pediatrovi, ať dítěti předepíše utišující prostředky...“

Kladu si znovu otázku – je pro naši společnost a její politickou reprezentaci opravdu důležitější podpořit skupinu lidí, která chce jen dát najevo svou „pýchu“ (opravdu nevím, na co jsou pyšní – viz titulek Parlamentních listů „Gayové ničí důkazy. V Praze chtěli chodit nazí a leštit si hýždě“), nebo dát najevo, že si váží lidí, kteří zabezpečují budoucnost národa?

Martin Pinc

Zdroj: pinc.blog.idnes.cz