Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: Dobrý den.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, já to prohlášení četl a mně se tam zalíbila jedna věta, totiž, že nelze vrátit vše, co bylo ukradeno, ale jinak jsem tam nenašel nic, proč bych to měl podepisovat, takže ta jedna věta, to je trochu málo.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, mně se zdá, že to je takové realistické vystižení naší nemohoucnosti vůči minulosti vůbec. Já bych byl moc rád, kdyby to, co je ukradeno, mohlo být vráceno, třeba, kdyby lidé, kteří byli okradeni jako klienti HSystému dostali svoje peníze, kdybychom dostali zpátky námořní flotilu, co nám ukradl Viktor Kožený, kdyby třeba mohli dostat svoje peníze lidé, kteří o ně přišli v roce 1953 při měnové reformě a byly jich miliony, ale prostě ono to nejde. To heslo, že se má všechno vrátit, co bylo ukradeno, platí v takových řídkých případech, kdy můžeme chytit pachatele a kdy také to, co se stalo, byla taková jednoduchá krádež a ne to, co se stalo za nadvlády komunistů v padesátých letech zvláště, kdy církvím a hlavně církvi římskokatolické, to je 98 % onoho majetku, o kterém se vede řeč, kdy té církvi byl ten majetek nějakým způsobem zcizen, ale ten vtip je v tom, že to nebylo formou jednoduché krádeže, a proto takový složitý zákon, který se mi do značné míry i líbí, tam jsou takové zdařilé formulace, on za majetkovou křivdu považuje například zřeknutí se dědictví v tísni nebo prodej věci za nevýhodných podmínek a podobně, čili ona to nebyla jednoduchá krádež a kdybychom dali na to heslo, na tu mantru stále opakovanou, že se má vrátit, co bylo ukradeno, tak by to znamenalo, že ta církev nedostane nic, protože ono jí to nebylo ukradeno, ono jí to bylo vzato jiným způsobem.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: Ale co já s tím nadělám? To je samozřejmé, že se to stane předvolebním tématem.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: Já nevím, jak to dopadne, ale je možné, že se konečně se začne mluvit o podstatě věci, a totiž o té věci samé, o jednotlivých paragrafech toho zákona a přestanou se vypouštět ty kouřové clony takových těch velkých vznešených slov o té nutnosti vrátit, co bylo ukradeno, za kterými se třeba skrývá nějaká nepatřičnost. A jestli to pomůže k tomu, abychom se konečně podívali na znění toho zákona a na jeho sporné body, tak by to bylo jen dobře, protože ten zákon podle mě ve větší své části je potřebný a je dobrý a já jsem dokonce překvapen, jak jsou některé jeho formulace podařené.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, tak jsou tam takové drobné věci, kterým tak úplně nerozumím, to bych potřeboval nějaký opravdu odborný výklad. Mluví se o tom, že nebude prolomena ta lhůta únor 48 a tam se mluví o zákoně z roku 47, kde prostě věc vydaná podle toho zákona, tedy odejmutá podle toho zákona vlastně je také předmětem té majetkové křivdy, tak to mně jako tak nejde úplně do hlavy, že najednou je tam datum rok 47, a pak je tam také třeba taková drobnost, ale možná ne bezvýznamná, že najednou práva a povinnosti náboženské matice přecházejí na římskokatolickou církev, to nikdy nebyla církevní instituce ani státní, to byl takový samostatný fond a ejhle najednou jednou větou vlastně jeho, ano, majitelem se stává římskokatolická církev, tak to bych také potřeboval nějak objasnit a pak je tam něco, s čím jsem si naprosto jist, že je to špatně, a to je paragraf 15, kde se mluví o takzvaných náhradách, náhradách finančních jednotlivým církvím, je jich tam 17.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: Není nijak vysvětlováno, jak se k němu dospělo, je tam 17 takových kolonek a jedna z nich proto o tom mluvím, já nechci být neekumenický, tak budu mluvit jenom o své vlastní církvi, najednou moje Českobratrská církev evengelická má dostat 2 miliardy 226 milionů korun jako náhrady, ale já nevím za co? Nám totiž skoro nic nebyl odňato a co nám odňato bylo, tak už máme dávno zpátky a najednou tady přicházejí tyhle peníze a já se ptám, za co jsou to náhrady, když se to tak jmenuje?

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, právě on nám něco nahrazuje a já nevím co, když není co nahradit, nám nebylo nic odňato. Církvi římskokatolické ano, té bylo odňato hodně majetku, tomu bych rozuměl, a některý nemůže být vydán. A najednou my dostáváme a nejen my, ale jiné církve, které třeba byly registrovány až v roce 89 a ejhle také dostávají jakési náhrady údajně se to vykládá, že je to za nevydaný majetek. No, ale to je za majetek, který nám nikdy nebyl odňat, proč by nám měl být vydáván?

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, bohužel v tom předvolebním boji se užívá hrozných prostředků, například billboardů. Podle mě všechny billboardy jsou hloupé z principu a útočí na naši hloupost, útočí na ty nerozumové složky naší bytosti, ty billboardy jenom vyvolávají dojem a emoce a vůbec nás nenutí k tomu, abychom přemýšleli, abychom argumentovali, nýbrž se nás snaží nějak získat a nějak přesvědčit, čili i tenhle billboard se mi zdá hloupý, ale nevím, že by některé jiné byly nějak chytřejší.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, já říkám, že to nevím a není to totéž, co je na tom billboardu. Já bych jen využil toho, že jsem četl zajímavou odpověď na tu mou otázku od pana metropolity moravského, arcibiskupa Graubnera, který dokonce říká, že tohle to je gesto mimořádné velkorysosti katolické církve vůči nekatolíkům a že je to dar, takový dar, který dáváme, protože jsme štědří a velkorysí, ačkoliv oni by měli nárok ti nekatolíci jen na 2 %, a ještě říká tím snad napravíme to, čím mohli v dějinách katolíci ublížit jinověrcům. Čili v tomto pojetí se jedná o dar, ale katolické církve těm církvím nekatolickým.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, to jste četl ten zákon dobře, je to tak skutečně. Tadyhle na jednu stranu čteme tenhle ten dojem, že tedy se jedná o dar, štědrý dar katolické církve. Zajímavé je, že nikdo ani z těch zástupců těch zastánců toho zákona, kteří ho tak vehementně prosazovali, se neohradil proti tomuto výkladu, čili je možný výklad, že se jedná o gesto dobré vůle ze strany katolické církve, akorát je tam taková maličkost v tom paragrafu 15, že tu výplatu provádí ministerstvo kultury, ne katolická církve, ne formou nějakou darovací smlouvy, ale formou jedné věty v paragrafu 15 a to je to, co mně nejenom nejde na rozum, ale já se domnívám, že tam je skrytá nějaká kulišárna, pro kterou ten zákon jako takový je nepřijatelný, tenhle paragraf se musí vyčistit prostě.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, já tomu také nerozumím. Prostě je to tak, že stát podle toho zákona je to jednoznačné, dává jakési náhrady církvím, mně je to srozumitelné u církve římskokatolické, protože té bylo odňato mnoho majetku a ne všechen ten majetek se dá takříkajíc vrátit nebo vydat, abychom byli přesní. Tudíž přichází do hry takzvaná finanční náhrady. Ale teďka jsou tam církve, které o žádný majetek nepřišly a dostávají náhradu také.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, já jsem se ho na to nezeptal, protože už …

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: Já už nejsem členem synodní rady, kdy jsme byli takoví kolegové.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: Ale nezeptal jsem se ještě, takže nevím a já si dokonce užívám toho luxusu, že ten zákon čtu jako občan, který o tom, že bylo někde nějaké jednání na Ekumenické radě církví a že se tam někdo s někým dohadoval, ani nic neví a vědět nemusí, ale má tady zákon, dokonce v tom zákonu je i nějaká důvodová zpráva, to jsem všecko přečetl a vůbec z toho nejsem moudrý.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: Ale to bude zřejmě chyba, pozor, abych se vrátil k tomu, co jsem řekl, já myslím, že to není chyba ani pana arcibiskupa Graubnera, ani moje, ani vaše, to je chyba toho zákona, že je takto napsán.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, mně se také stává, že když jsem rozčilen, tak něco přeženu a řeknu něco, co bych asi pak nepodepsal. Mě na tom mrzí, že oni v tom rozčilení napsali text a ta chvíle toho zamýšlení, která je nutná proto, abych něco napsal, je nedovedla k tomu poznání, že něco takového vyslovit nesmějí a oni to napsali a jsou pod tím podepsaní tito zodpovědní lidé a myslím, že tím upadli do jámy, kterou si sami vykopali. A tímhle tím slovníkem sestoupili přesně do té předvolební arény těch podpásových ran a všelijaké rétoriky nabubřelé, agitační a tohle se jim povedlo, prostě užívat takovýhle formulací, kde přece na tom plakátě není žádná rudá barva, a najednou my tam čteme narudo, že to je přetřené nějakými gottwaldovskými agigátory, no, tak to je reakce lidí, kteří se rozhodli vstoupit do té politické vřavy, do toho politického kotle a tam jednat jako takový političtí aktivisté a to je přesně to, čeho by se církev vždycky měla vyvarovat, nepovedlo se.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: No, já myslím, že to renomé nemáme valné a že se nutně ještě sníží a mně je toho líto, protože já bych rád, aby křesťané v této zemi byli takovou solí země a kvasem v těstě a aby lidé říkali oni jsou takoví zvláštní, ale tohle by se mělo podporovat, to se nám líbí. A když se bude jednat takhle, že budeme fungovat v předvolebním boji jako takoví matadoři pro určité politické strany proti některým jiným, tak si tím nejen nešplhneme u veřejného mínění, ale vnese to obrovský rozkol dovnitř církví. Já o tom něco vím. Naše církev je taková pluralitní, tam jsou voliči různých stran a když se přijde s takovýmhle vyhroceným stanoviskem, no, tak okamžitě vzniknou zase všelijaké protihlasy, protitendence, možná i písemné petice a rozdělení, a to je to, čeho jsme, čeho bychom se měli vyvarovat, protože my máme předvádět, že ani politika není to poslední, čemu se máme v životě věnovat s tím největším nasazením a s tou největší důležitostí.

Miloš REJCHRT, farář Českobratrské církve evangelické: Na slyšenou.