|
| | | Kdo je Online | Právě je 6 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde |
| | | |
| |
|
Všeobecné: Vesmírný význam oběti Spasitelovy
Posted on Středa, 05. září 2012 @ 07:30:05 CEST Vložil: Mainstream |
poslal BohemianAnonymus PROBLÉM HŘÍCHU A BOŽÍ ODPOVĚĎ NA NĚJ.
Pokus o odpověď na některé důležité otázky
1) Nevěrnost člověka. Pán Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí, tedy se schopností rozhodnout se mezi dobrým a zlým. Daroval mu tím značnou svobodu, ale i ta měla své meze. Touto mezí byl Jeho jediný zákaz. Člověk, který s Bohem komunikoval přímo věděl, že to, co po něm Pán Bůh chce, je dobré. Stejně
tak to, že poruší-li Boží příkaz, stane se něco strašného – tedy něco,
co v této chvíli nebyl schopen ani domyslet, protože se smrtí dosud
neměl zkušenost.
A Bůh chtěl, aby Jeho zákaz člověk respektoval a tím Mu projevil svou věrnost, i když tu bylo riziko, že člověk své svobodné vůle zneužije. PRIMÁRNÍ U BOHA JE POSLUŠNOST, KTERÁ SE MŮŽE MANIFESTOVAT JEN VE ZKOUŠKÁCH: BŮH ŽÁDÁ, ABY SE ČLOVĚK PRO NĚJ VĚDOMĚ ROZHODL. Proto strom vědění dobrého i zlého nebyl obehnán plotem a Adam i Eva k němu měli naprosto svobodný přístup. (1M. 2:15-17). Hospodin chtěl, aby se pro něj člověk rozhodl, protože On se pro dobro člověka rozhodl daleko dříve. Jer. 29:11 Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti."
Ez. 18:32 "Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít."
Ez. 33:11 "Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?"
Bohužel se člověk vydal cestou svévole a chtěl sám rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé, bez zřetele k Božím řádům. Tím začalo neustálé vzdalování se člověka od Boha, které trvá dodnes. A protože si Bůh nepřál, aby člověk zahynul, rozhodl se !!! na tuto situaci reagovat a podal mu pomocnou ruku k záchraně.
2) Boží plán záchrany člověka. Mám za to, že tuto situaci Panovník Hospodin přede všemi věky předvídal, řešil zrozením Svého Syna, který bude v budoucnu obětován za hříchy celého lidstva a tím dal lidstvu naději: možnost záchrany, možnost smířit se s Bohem, tedy vyhovět Božím požadavkům - tedy všem těm, kdo si této možnosti váží a chopí se jí. Je to možnost první i poslední, protože za ni byla přinesena oběť nejvyšší. Ž. 2:7 "Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.""
Sk.13:33 " a vzkřísil Ježíše; vždyť o něm je psáno v druhém Žalmu, Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil."
Mt. 3:17 "A z nebe promluvil hlas:" Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.""
Žd. 1:5 " Komu kdy z andělů Bůh řekl: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!" A jinde se praví: Já mu budu Otcem, a on mi bude Synem"
J. 3:16 "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."
3) Čas příchodu Spasitele na tuto zem. Když úpadek lidstva pokročil natolik, že se měl již narodit člověk schopný PRODAT!!! Spasitele světa, Pán Bůh vyslal svého Syna na svět, aby vykonal své spasitelské dílo. Z lidského hlediska lze říci, že úpadek lidstva DOTLAČIL!!! Pána Boha k tomuto krajnímu řešení - i když na druhé straně u Boha neexistuje nutnost; Bůh je naprosto svobodný ve své volbě - jde o Boží svobodné rozhodnutí. Všemohoucí Bůh se ze své nekonečné lásky k lidstvu ROZHODL OBĚTOVAT!!! Svého Syna. Tento úpadek lidstva (tj. vzdalování se od Boha) svou smrtí na kříži Spasitel definitivně zastavil - což platí pouze pro ty, kteří Ho jako Spasitele přijali.
Člověk, který je dle lidských měřítek dokonalý se může obětovat za své současníky, za rodinu, přátele nebo vlast. Avšak obětovat se za všechny žijící i dosud nenarozené se naprosto vymyká lidským možnostem. Smířit člověka s Bohem může jen Bůh.
Aby však tato oběť mohla být vůbec uskutečněna, musel Syn Boží na sebe vzít lidské tělo - tj. stát se načas nižším než andělé (Ž. 8:5-7; J. 1:14; Fp. 2:7, 8). Jinak by to nebylo možné, neboť Bůh, Tvůrce a Vládce všech nebeských sfér, našeho vesmíru a časů je svou povahou nesmrtelný.
4) Velikost Spasitelovy oběti. Ž. 22:2 "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Mt. 27:46 "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" (Mk. 15:34)
VNITŘNÍ SMYSL OBOU TEXTŮ JE TEN, ŽE BŮH SE Z LÁSKY K LIDSTVU DOSLOVA ROZERVAL VE DVÍ !!! - TJ. NAČAS ZTRATIL SVOJI INTEGRITU!!! UMÍME SI JEN VZDÁLENĚ PŘEDSTAVIT ROZSAH A INTENZITU BOŽÍHO UTRPENÍ?
Na straně Otce to bylo utrpení plynoucí ze ztráty spojení se svým milovaným Synem a pohledem na Jeho utrpení v opuštěnosti.
Na straně Syna utrpení spočívalo v tom, že ve fázi umírání, tj. největší tělesné tísně byl zbaven spojení s Otcem, musel tedy Satanovým útokům odolávat jen v lidské síle a tím Satanovy útoky společně s hříchy existujícího i dosud nenarozeného lidstva (J.1:29; 2Kor. 5:21; Gal. 1:4; Žd. 9:26-28; 1Pt. 2:24, aj.) dolehly na Něj plnou vahou. A to dává Spasitelově oběti nekonečný, vpravdě Boží rozměr a hodnotu vymykající se všem lidským měřítkům.
5) Kosmický význam Spasitelovy oběti. Vůdce nevěrných andělů Satan, (dříve Lucifer), měl původně přístup k Božímu trůnu, kde žaloval na vyvolené Boží: tedy působil negativně - nechtěl kohokoli napravovat a zachraňovat (naprostý protipól našeho Spasitele!) - ale přivolával na lidi Boží soud, např. na Jóba (Jb.1,2). Lze říci, že byl u Božího trůnu tolerován až do doby, než se totálně vzbouřil a byl poražen (Zj. 12:7-12; Lk. 10:18) a na zemi způsobil smrt Božího Syna, aby tím zmařil dílo spásy. Satan byl poražen a se svými anděly svržen s nebe. Smrtí Božího Syna a Jeho vítězstvím na kříži byl Satanovi přístup na nebesa definitivně uzavřen a jeho konečná porážka je jen otázkou času.
J. 12:31 "Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven."
Lk. 10:18 "Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk."
Od tohoto okamžiku je Satan v podstatě ve vězení; je sice uvězněn na relativně velikém prostoru, ale přesto nesvobodný, neboť k Božímu trůnu již nemá přístup a nemůže na nás žalovat (Iz. 14:12-15; J. 12:31; Lk. 10:18; Zj. 12:10), je ve fázi očekávání soudu.
Dále viz: Je stále Satan nositelem světla?
Bůh tedy pro naši spásu nejen trpěl, ale šel i do rizika, když vystavil svého Syna zkouškám, jež Mu předem připravil a o nichž Syn nebyl dopředu informován. Spojení našeho Spasitele s Otcem když byl zde na zemi bylo jiné než v nebi - avšak spojení Syna s Otcem, poté co Ho na kříži opustil, bylo dočasně nulové. Hluboké tajemství.
Spasitelova věrnost Otci až do konce byla nutným předpokladem vzkříšení a obnovení Boží integrity.
Když Hospodin opustil svého Syna a připustil smrt fyzické schránky Spasitelovy, což musel Spasitel prožívat jako stav zavržení od Otce, nabyl Satan dojmu, že již zvítězil a dílo spásy je zmařeno. SPASITELOVO ROZHODNUTÍ, že se Otci bezvýhradně podřídí, tedy že se s Otcovým jednáním ztotožní i když Ho opustil, ho v tomto kritickém okamžiku vzdor nezměrnému UTRPENÍ, které vyplývalo z odloučení od Otce i ze Satanových útoků, přeneslo k vítězství.
A právě v tomto okamžiku Satan svůj boj definitivně prohrál, neboť neprohlédl Boží záměr - vzkříšení Pána Ježíše.
E.F. Scott komentuje Ef. 3:10,11 takto:
"Nepřátelské síly usilovaly zmařit Boží dílo a věřily že uspějí, když se spiknou proti Kristu a přivodí Jeho ukřižování. Staly se však nevědomky pouhými nástroji v Božích rukou. Kristova smrt byla totiž právě tím prostředkem, který Bůh vymyslel k naplnění svého plánu. Pak se tu prohlašuje, že nepřátelské síly si po svém krátkém zdánlivém triumfu najednou uvědomily hloubku Boží moudrosti, o které se jim nikdy ani nesnilo. Viděly, že Kristova smrt má za následek vznik církve, která nyní uskutečňuje to, co Bůh zamýšlel, ale jim to zůstalo skryto."
E. F. Scott: The Epistles of Paul to the Colossians, to Philemon, and to Ephesians (London, Hodder &Stoughton, 1930).
Velikost oběti Spasitelovy vynikne v okamžiku, kdy si uvědomíme toto: Ve fázi Spasitelova umírání byl Hospodin s celým nebeským vojskem pouhými diváky. Spasitel měl na svých bedrech naloženu odpovědnost nejen za spásu lidstva, ale i za budoucnost nebeských světů (2Kor. 12:2,3). Kdyby totiž Spasitel v této zkoušce neobstál, obnovil by Satan své postavení a tím by došlo k věčnému konfliktu mezi silami dobra a zla; tedy ke katastrofě nepředstavitelného rozsahu, neboť od tohoto okamžiku by Bůh byl věčně porušen. Spasitel si byl vědom zkoušky, která se již nebude opakovat (Žd. 9:26-28) a od jejíhož výsledku bude záviset budoucnost Božích i podřízených světů. Proto se ve velikých úzkostech modlil k Otci, až se potil krvavým potem (Lk. 22:44). Svým vítězstvím na kříži položil základ totální Satanovy porážky, která se odehraje na zde zemi a osvobodil lidi z otroctví Satanova - tedy ty, kdo Jeho oběť přijmou.
Někteří však nekonečnou oběť Spasitelovu a Jeho zkoušky znevažují, tvrdíce, že Bůh, který je vševědoucí a všemohoucí , o všem dopředu věděl a proto Spasitelovy zkoušky nebyly zkouškami, neboť v nich nemohl selhat – že vše bylo nalinkováno dopředu a tudíž nutně směřovalo ke svému předem stanovenému konci.
TÍM ALE POPÍRAJÍ MJ. BOŽÍ PRAVDIVOST A SPRAVEDLNOST!!!
Mám za to, že právě v případě Spasitelovy oběti a zkoušek Bůh své vševědoucnosti a všemohoucnosti nepoužil (omezil se) a tím ponechal budoucnost otevřenou, kterou tak vložil zcela na bedra svého Syna.
Podobně i Syn nelpěl na své rovnosti s Otcem a nebeské slávě, (omezil se), byl dočasně postaven níže než andělé, vzal na sebe způsob služebníka a kvůli nám, sám sebe zmařil (Fp. 2:6-8; Žd. 2:7-9).
Aby zkouška byla skutečná, musí obsahovat možnost selhání – viz níže odst. 6. Svatý Bůh, jako absolutně nadřazená inteligence, stejně jako Boží Syn se rozhodli omezit se v zájmu spravedlnosti z toho důvodu, aby šance byly vyrovnané a Satan, jako podřazená bytost měl reálnou šanci uspět.
Navíc tím, že Otec svého Syna na kříži opustil, získal Satan neocenitelnou výhodu! A Satan (aniž by mu v tom Bůh jakkoli bránil), skutečně využil celý rejstřík svých možností: od pokoušení, intrik. . až po vraždu Spasitele.
Pokud je mi známo, tento problém nebyl dosud teologicky řešen ani z kazatelen jsem o něm dosud neuslyšel.
6) Problém Spasitelových pokušení a zkoušky. Vztah Otec - Syn, je lidským rozumem neuchopitelný, neboť stvoření nemůže obsáhnout Stvořitele (Iz. 29:16; Ř. 9:20); např. ani Syn neví o konci světa, jen Otec (Mt. 24:36); na druhé straně Otec nesoudí, ale veškerý soud dal do rukou Synu (J.5:22), přičemž Syn a Otec jsou jedno (J. 10:30).
Dále např. Syn a Otec jsou jedno (J.10:30) a přesto Syn odchází k Otci (J.13:3; 17:11). Příkladů je možné uvést více. Tajemství ráje, tedy třetího nebe o němž hovoří apoštol Pavel v (2Kor. 12:2-4) je ještě velmi daleko od velebného tajemství Boží koexistence - přesto jsou nevyslovitelná.
Ř. 11:33,34 "Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?"
Boží plán spásy je tajemstvím: Iz. 55:8,9 "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše".
1Kor. 13:12 "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne."
Když působil Spasitel zde na zemi, byl v tajemném spojení s Otcem, s Nímž se spojoval (podobně jako my lidé), prostřednictvím modlitby. V nebi ke komunikaci s Otcem modlitby nebylo zapotřebí, šlo o jiný druh spojení s Otcem.
Když byl Pán Ježíš od Satana pokoušen tím, že Mu Satan nabízel všechna království světa a jejich slávu (Mt. 4:3-11; Lk. 4:3-13) pak zde riziko selhání muselo existovat, neboť by pak zkouška nebyla zkouškou – viz výše odst. 5. Důvodem bylo již zmiňované tajemné spojení Spasitele se svým Otcem; spojení, které bylo jiného typu než v nebi; tedy spojení, které přesně umožňovalo druh výše zmiňované zkoušky. Náš Pán se těmto zkouškám nebránil protože jejich podstoupení bylo záměrem nebeského Otce. Satan našemu Spasiteli nabízel vládu nad světem, kde by Spasitel sice nastolil trvalý mír (SVĚTSKÝ CÍL!!) , ovšem za tu cenu, že by ke spasení lidstva a realizaci Božího záměru se světem vůbec nedošlo.
Spasitel by tím zvolil vlastní cestu a dostal se tak na úroveň Satanovy podřízené pozice vůči Bohu a tím by ztratil Boží Synovství - tedy byl by trvale oddělen od Otce a stal by se de facto spojencem Satanovým. TÍM BY ALE ANULOVAL SVÉ DÍLO A NOVÁ SMLOUVA ANI CÍRKEV BY NEVZNIKLY. Z tohoto pohledu se zdá, že lidstvo by bylo spaseno jen na základě zachovávání Zákona a ti, kdo ho nepoznali, na základě zákona svědomí, což je uvedeno v (Ř. 2:14,15), nicméně za těchto okolností by tento text vůbec nevznikl. Nedokážu domyslet dosah takové katastrofy.
Bůh nechtěl jen zastavit úpadek člověka, ale toužil po vyšším typu vztahu s ním, proto vyslal svého Syna na tuto zem. Bez oběti Spasitelovy by to nebylo možné:
Fp. 2:7,8 "nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži."
Skrze smrt Spasitelovu máme přímý přístup k Bohu: Mt. 27:51 „A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely. . .“
Stáváme se královským kněžstvem: 1Pt. 2:9 „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu . ."
Pán Ježíš naším veleknězem: Žd. 4:14 „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, . .“
Proto již nepotřebujeme lidského prostředníka: 1Tm. 2:5 „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,. .“
. . .
Když Spasitel učil, prorokoval a činil zázraky, manifestoval se jako Bůh. Mimo tento čas na Něj doléhaly lidské slabosti, podobně jako na nás - byl tedy svou fyzickou stránkou nutně omezen. Když se plavil s učedníky po Genezaretském jezeře, (Mk. 4:38) unaven, tvrdě spal. Když byl Spasitel po čtyřicetidenním půstu (Mt. 4:2; Lk. 4:2) zneužil Satan Spasitelovy oslabené fyzické stránky a zaútočil na Něj svými pokušeními (Mt. 4:3-11; Lk. 4:1-13).
Pán Ježíš byl Bůh i člověk (Kol. 2:9; J. 14:9; J. 10:30) a jako člověk (podobně jako my), byl vystaven nejrůznějším pokušením a zkouškám, u kterých neviděl na jejich konec. Tento stav omezeného poznání přemáhal tím, že neustále vyhledával odlehlá místa nebo hory, aby se modlil k Otci (Mt. 14:23; Mk. 1:35; 6:46; L. 5:16). Byl ve všem vyzkoušen podobně jako my, ale nedopustil se hříchu, jak praví apoštol Pavel - v důsledku toho má soucit s našimi slabostmi.
Žd. 4:15 "Nemáme přece velekněze, kterému by byly cizí naše slabosti; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu." V žádném případě se nepřenášel přes zkoušky lehce jako Bůh, ale lidské slabosti přemáhal v důvěře ve svého Otce.
Spasiteli zůstal skryt i fakt, že bude Otcem na kříži načas opuštěn - na kříži se v bolestech ptal po příčině Otcova jednání (Ž. 22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34). Důsledkem Otcova rozhodnutí byla skutečnost, že bude muset Satanovým útokům čelit jen v lidské síle.
Spasitel situaci, kdy byl opuštěn Otcem musel nutně vnímat jako své zavržení. Vzdor tomu se rozhodl, že Mu stejně zachová věrnost. JE MOŽNÉ, (I KDYŽ BIBLE O TOM NIC NEPRAVÍ) ŽE SATAN VYUŽIL TOHOTO STAVU, ABY SPASITELI UČINIL NABÍDKU, ABY ZA TĚCHTO OKOLNOSTÍ PŘEŠEL NA JEHO STRANU.
Aby bylo vyhověno Boží spravedlnosti, muselo být utrpení Spasitelovo nutně nezměrné, aby spolehlivě vyvážilo hříchy lidstva od Spasitelovy smrti až na konec světových dějin.
Shrnutí. Pán Ježíš tedy obstál nejen v pokušeních Satanových (Mt. 4:3-11; Lk. 4:3-13), ale i v závěrečné, nejtěžší zkoušce, jíž Ho vystavil Otec (Ž.22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34). (Toto byla zkouška a nikoli pokušení, neboť Bůh nikoho nepokouší - viz Jk. 1:13). A v UTRPENÍ, jimiž prošel, se naučil poslušnosti (Žd. 5:8). Tedy Bůh dopouští zkoušky, avšak Pokušitelem je Satan, který nás tříbí jako pšenici (Lk. 22:31) - viz níže.
Lze říci, že i když Satan stále disponuje velikou silou a mocí, i když procházíme nejrůznějšími reálnými!!! ZKOUŠKAMI, při nichž možnost selhání je stále otevřená a JEJICHŽ VÝSLEDEK PŘEDEM NEZNÁME, Pán své vyvolené tajemným (pro nás nepochopitelným způsobem) nakonec ochrání (1Kor. 10:13; J. 10:29). Pokušení budou trvat tak dlouho, dokud nebude Satan zničen.
Pán Ježíš svoji vůli dobrovolně odevzdal Otci (Lk. 22:42), protože vidí smysl svého života v plnění Otcovy vůle (J. 4:34; J. 5:30). A právě ve srovnání s Boží svrchovanou inteligencí, se inteligence Satanova jeví jako naprosto podřadná.
Lk. 22:31 "Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici."
Mk. 13:19, 20 "S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku Božího stvoření až do dneška a nikdy nebude. A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk."
1Kor. 10:13 "Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát."
J. 10:29 "Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky."
J. 18:9 "Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho."
A i když si toto tříbení bude Satan provádět na první pohled po svém, přece je Hospodinem omezen - vždyť oddělení zrna od plev by stejně musel provést sám Panovník Hospodin, i když jinými prostředky!!! Satan tím zase jen plní Hospodinův záměr - a protože tak učiní dle své přirozenosti, jen tím naplní a dovrší své odsouzení.
7) Postoj člověka ke Kristově oběti. Člověk může tuto oběť nezměřitelné ceny přijmout nebo odmítnout. Avšak mnohem horší než odmítnutí Spasitelovy oběti je dle mého soudu vytvoření MODLY, jakési UBOHÉ NÁHRAŽKY sjednocení se Spasitelem, tedy cíle věřících lidí, který se s vzkříšeným Kristem naprosto míjí. Mám zde na mysli falešně chápanou ekuménu, koncipovanou jako pozemské sjednocení církví, tedy pozemský cíl, která se staví - a to zde musím říci naprosto otevřeně, mezi člověka a golgatský kříž. Taková ekuména je výsměchem Bohu a znevážením nekonečné hodnoty Spasitelovy oběti.
Ekuménou to začalo, vývoj šel přes Chartu Oecumenicu k církevním restitucím. Kde to vše skončí??? Jak se zdá, církve se stávají světu pohoršením, tedy bariérou mezi lidmi a Bohem – tím pomalu ztrácejí sám důvod své existence. Co se solí, která nesolí (Mt. 5:13)??? Jsme královským kněžstvem – viz výše 1Pt. 2:9. A kněžstvo vypadá právě tak, jak nám to představitelé církví dnes předvádějí???
Ten, kdo je přemožen velikostí a intenzitou Spasitelova utrpení na kříži se nemůže ztotožnit se současnou ekuménou, neboť pravým smyslem ekumény je ztotožnit se s Kristem, právě skrze Jeho oběť. Všechny ostatní cesty vedou beznadějně mimo Něj - do zahynutí.
1Kor. 7:23 "Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!"
2Tm. 4:3,4 "Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím."
Gal. 1:8 "Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!"
Dále viz: Ekuména Charta Oecumenica: Kritická reflexe se zřetelem ke katolickému dogmatu Miloš Rejchrt: Peníze ne!
Správný postoj křesťana k Božímu Slovu bych krátce vyjádřil takto: "Kdo nenásleduje, ten nepochopí." (Mt. 10:38; 16:24; Mk. 8:34 a další). A protože Boží Slovo je absolutní, pak ten, kdo nepřijal (nepochopil) správně, nepřijal (nepochopil) vůbec. Tím nemám na mysli komplexní poznání Písma jako celku, ale komplexní přijetí toho, čemu nám bylo dopřáno porozumět. Tedy přijmout poznané bez výhrad, nic neignorovat a nic nepřidávat (Zj. 22:18,19). Někdy opravdu nechceme rozumět tomu, co je nám jasné, protože od nás Písmo požaduje něco, co je nám proti mysli.
A protože je v dnešní době následování Krista na ústupu, množí se i deformované výklady Písma svatého, dále poukazy na "rozpory, chyby, omyly" Písma sv., atd. – a to jen proto, abychom si zdůvodnili, proč ho nemůžeme akceptovat. Zde se bohužel!! dostáváme z roviny následování (duchovní oblasti) na pouhou rovinu intelektuální (duševní, tedy podřízené, resp. podřazené oblasti). Blaise Pascal řekl, že Písmo svaté není vědou rozumu, ale vědou srdce, že je pochopitelné jen těm, kdo jsou srdce upřímného a všichni ostatní nalézají v něm jen nejasnosti.
Problém nevidím ve vzdálenosti člověka od člověka, církve od církve. Kořeny všech negativních jevů politických, ekonomických, nebo ekologických vidím ve vzdálenosti člověka od Krista. Náš bratr v Kristu Blaise Pascal ve své úvaze z r. 1654 (v Pensées) volá: "Kéž nikdy nejsem Ho vzdálen."
Sjednotí-li se člověk s Kristem, pak vzdálenosti mezi člověkem a člověkem a mezi církvemi padnou, neboť pak budeme "jedno v Kristu." (J.17:11,21).
Kol. 2:2,3 "Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.
Tento příspěvek si nenárokuje správnost, ani úplnost. Vyznávám, že moje poznání je velmi omezené. Omlouvám se čtenáři za to, že názvy odstavců nejsou zcela přesné – vše je provázáno se vším a proto nelze jejich názvy jednoznačně stanovit.
Tímto článkem se s NB loučím. Adminům, uživatelům, náhodným návštěvníkům i sobě přeji to, abychom „nežili už my, ale žil v nás Kristus (Gal. 2:20).
BA
|
|
| |
| |
| | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 0 Hlasů: 0
|
| | | |
|
|
Re: Vesmírný význam oběti Spasitelovy (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: BohemianAnonymus v Neděle, 18. květen 2014 @ 22:30:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Článek bych rád doplnil o tento komentář:
Inteligence Satanova (byť nadlidská), je ve srovnání s inteligencí Boží naprosto podřadná. (Síly tmy vůbec nepředpokládaly zmrtvýchvstání Pána Ježíše!!!)
Možnosti byly vyrovnány - na nebi nebojoval Hospodin, ale archanděl Michael se svými anděly (Zj. 12:7-10) - a na zemi byl Spasitel dočasně postaven níže než andělé (Fp. 2:6-8; Žd. 2:7-9). I když Satan jistě věděl o výroku, že "nyní kníže tohoto světa vyvrženo bude ven" (J. 12:31); a že až bude Spasitel vyvýšen ze země všechny potáhne k sobě (J. 12:32), přesto tomu NEVĚŘIL. Proto pokračoval až do konce, kdy měl největší šanci, když Otec svého Syna na kříži opustil (Ž. 22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34). Nicméně Spasitel svou věrností Otci, i když ho opustil, tuto poslední Satanovu šanci definitivně ZMAŘIL.
BA |
Re: Vesmírný význam oběti Spasitelovy (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: BohemianAnonymus v Neděle, 12. březen 2017 @ 11:00:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Události popsané v Kap. 5 "Kosmický význam Spasitelovy oběti" by se daly vyjádřit i takto:
Iz. 14:12,13 „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! (13) A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu.“
Luk. 10:18 „Řekl jim: “Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.“
Zj. 12:10 „A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.“
Kol. 1:20 "aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži."
Smysl těchto veršů je dle mého poznání ten, že boj probíhal současně na dvou frontách: Na nebi nebojoval proti Satanu a jeho andělům Hospodin, ale archanděl Michael se svými vojsky (Zj. 12:7). Síly tedy byly vyrovnány.
Na druhé frontě, zde na zemi bojoval Spasitel, který byl dočasně postaven níže než andělé (Fp. 2:6-8; Žd. 2:7-9), který byl navíc v závěrečné fázi boje Otcem opuštěn (Ž. 22:2; Mt. 27:46; Mk. 15:34) - čímž Bůh ztratil svoji integritu a Satan byl tak velmi blízko vítězství.
A boj archanděla Michaela a jeho andělů proti Satanovi a jeho andělům na nebi probíhal nerozhodně, až do Spasitelovy smrti na kříži, kdy Bůh svoji integritu obnovil na základě Spasitelovy věrnosti Otci až do konce - i když Ho Otec opustil.
A protože Spasitel zvítězil (Zj. 5:5), nutně pak zvítězili i Jeho andělé (Mt. 11:27) na nebi. Následkem této změny sil, byl Satan se svými anděly vyhnán z nebeských světů. Tím bylo na nebesích nastoleno smíření (Kol. 1:20). A od té doby tam neexistuje žádná opozice a Satan na nás žalovat již nemůže - viz Zj. 12:9,10.
Dále viz: JE STÁLE SATAN NOSITELEM SVĚTLA?
Fp. 2:9-11 "Proto ho Bůh vyvýšil nade vše, a dal mu jméno nad každé jméno (10) aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí - (11) a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán."
Žasnu a děsím se toho, kam až se náš nebeský Otec při realizaci spasení lidstva odhodlal zajít. Riskoval tím budoucnost nebeských světů! Bylo to na hraně!!!
Jb. 7:17 "Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci . . ."
Požehnané Velikonoční svátky 2017 všem přeje BA
|
|
| |
|
|