S ohromující přesností zákonodárci spočítali, že Českobratrské církvi evangelické náleží náhrada ve výši 2 266 593 186 Kč. Tak to stojí černé na bílém v § 15 zákona 428/12 Sb. Důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, že jde o „finanční náhrady za nevrácený původní majetek církví a náboženských společností“. K této konkrétní sumě se autoři zákona však museli dopracovat nějakým omylem, neboť sami zastánci majetkového narovnání uvnitř ČCE uvádějí, že hodnota majetku, který československý stát pod uzurpací KSČ sborům naší církve a střediskům Diakonie tak či onak zcizil, lze odhadnout na 200 miliónů korun. Náhrada uvedená v zákoně 428/12 Sb. však je víc než desetinásobně vyšší a po dobu třicetiletého splácení bude navyšována s ohledem na inflaci.

Když už zákon vstoupil v platnost, sotva jej dokážeme změnit. Jedno ale můžeme – a Bratrská jednota baptistů dokázala že to jde - ty tak velkoryse spočítané „náhrady“ nepřijmout. Přijměme 200 miliónů, ale dvě miliardy ne. Jsou nepatřičné, nepatří nám !

Zákon je jednou zákon a když označuje něco jako náhradu , nelze zákona nedbat dvě a čtvrt miliardy vysvětlovat jako velkorysý dar od Církve římsko-katolické, která se 20% svých oprávněných nároků vzdává ve prospěch jiných církví a náboženských společností. V zákoně 428/12 Sb.se nikdo ničeho nevzdává, žádná církev žádné církvi nic nedává, nýbrž „roční splátku finanční náhrady vyplácí Ministerstvo kultury“ ( § 15 odst. 4) , tedy český stát ze svého rozpočtu.

Darů se ovšem církev zříkat nemá, naopak, má je přijímat vděčně a vlastně jako jediný možný zdroj svého financování („Duchovní má žíti z almužen od lidu darmo daných, jako žili Kristus a jeho apoštolé“, tak to v roce 1413 napsal Mistr Jan Hus). Štědrou almužnu by zajisté evangelíci od „lidu“ ochotně přijali, kdyby byla zástupci lidu České republiky odhlasována jako dar „darmo“ daný, tedy udělený bez vazby na nějaký měřitelný výkon či vyčíslitelnou škodu (tedy nikoli jako náhrada, neboť náhrada musí být vždy poměrná k utrpěné škodě). A kdyby Církev římsko-katolická chtěla ze svého darovat “darmo“ českým evangelíkům almužnu třeba ve výši deseti miliard, vděčně ji přijmeme a darovací smlouvu s čistým svědomím a radostným srdcem podepíšeme. „Smlouva o vypořádání“, kterou nyní církve mají spěšně podepsat (přitom zákon na to dává čas až do září, zřejmě se tu uplatňuje již osvědčená taktika „útěku před právníky“,v tomto případě před soudci Ústavního soudu) ovšem žádnou darovací smlouvou mezi církvemi není.

Pokud Českobratrská církev evangelická přijme od státu peníze, které zdaleka přesahují hodnotu kdysi zcizeného a již nevydatelného majetku, přivlastní si peníze, které jí nepatří. A co z toho vzejde, nevím, Tuším však, že dobrého nic. Kyrie, eleison !

Miloš Rejchrt

Svobodné protestantské stránky