X procent baptistů nedávno přehlasovalo své odpůrce a dosáhlo toho, že BJB se neposkvrní „cizími“ penězi. Můžeme přehlédnout skutečnost, že toto hlasování baptistů na sjezdu delegátů mělo daleko do kongregačního principu fungování jednotlivých sborů jako samostatných duchovních i hospodářských jednotek.

Nemůžeme ale přehlédnout skutečnost, že jisté procento baptistů se považuje za exkluzivní křesťany, kteří jsou „svatější“ a lepší než všichni křesťané dohromady v celé ČR. Odvolávají se přitom na své Zásady, které jsou jim při tomto rozhodování důležitějším vodítkem než samotné Písmo a příklad Kristův. Svou výjimečnost dávají okatě najevo nejen v ekumeně - tj. mezi ostatními církvemi, ale i před světem – v různých mediálních prostředcích. Přiznávám, že ačkoliv jsem formálně baptista, stydím se za to.

Toto trapné a naivní stanovisko většího procenta baptistů je v posledku důsledkem snahy podobat se prvotní církvi. Nebere však v úvahu, že první církev fungovala zcela v jiné situaci, než v jaké jsme dnes my. Očekávání druhého příchodu Krista bylo tak aktuální, že peníze v očích věřících ztrácely hodnotu. Prvotní křesťané - zvlášť v Jeruzalémě - peníze rozdělovali, ale nevydělávali. Nebyli hospodářsky samostatní a jejich existence pak závisela na sbírkách „pohanských sborů“ v Malé Asii, které organizoval Pavel. Delší dobu trvalo, než si prvotní křesťané začali peněz vážit jako jednoho z Božích darů. Dnešní superkřesťané úplně přehlížejí skutečnost, že prvotní církev i podle záznamů v Bibli rozhodně nebyla po všech stránkách ideální.

Jako křesťané bychom měli mít snahu, kterou rozhodně nelze upřít ani první církvi, podobat se Kristu, jednat jako on. Nebo ptát se alespoň: Jak by jednal Kristus na mém místě? Pak by i dnešní baptisté zřejmě prohlédli a své Zásady by podrobili aktuální kritice. Nebo by je alespoň nepovažovali za důležitější než to, co praví Písmo a Pán. Ono nejde jen o peníze. Jde též o jisté formální, a nebojím se říci, i farizejské výlučnosti, které mnohde a mnohdy zastiňují samotného Pána církve. Než by baptisté pokřtili pokropením starého uvěřivšího člověka, který nemůže vlézt do bazénu, raději ho nepokřtí vůbec, protože křtít lze jen ponořením. To není jediný extrém.

Superkřesťané zcela přehlížejí skutečnost, že jsou podle podobenství Páně s nevěřícími na jednom poli jako pšenice a koukol až do žně. V jistém smyslu se navzájem podpírají a jsou na sobě závislí. Svým výlučným postojem dávají někteří baptisté najevo, že neporozuměli Kristu. Chtějí být nezávislí, samostatní, oddělení, svatí, ale zapomínají, že samotný Pán říká, že tahle touha má svá zásadní omezení. Není možné se oddělit od světa a tvrdit, že jsme nezávislí na cizích penězích. Všechny peníze – dary i svou výplatu - přijímám jako Boží dar. Určité procento baptistů má jiný názor. Jsou schopní třídit peníze na ty, které jsou Božím darem, a na ty, které jsou s podobiznou císaře a mají jiný kredit. Podobného omylu se dopouštěli farizeové a kněží již dávno, jak máme zaznamenáno v Bibli. Víme o tom, že je Pán Ježíš napomínal. Necháme se od něj napomenout i dnes?

Zdá se, že ti z baptistů, kteří dost vydělávají, nebo naopak neznají hodnotu peněz, protože nikdy nebyli v civilním zaměstnání, jsou schopní tvrdit, že to zvládnou sami, bez těch cizích peněz. Nezvládnou. Nezvládali to dosud, nepůjde to ani potom. Podepsali si svůj rozsudek. Obětovali své exkluzivitě vlastní budoucnost. Není to cesta Páně.

V Chebu dne 1. 3. 2013

Ing. Jan Kvasnička

Zdroj: Evangelický týdeník - Kostnické jiskry 2013/11

P.S.: Autor je rodným bratrem Daniela Kvasničky, kazatele Církve bratrské, což vysvětluje podobnou argumentaci jako v článcích"Cizí peníze" či "Spěchali nebo nespěchali?"