Jak jedna malá církev odmítla peníze od státu

Katolická církev žádá o vydání poutního kostela Zelená hora a radikálnější odpůrci církevních restitucí teď mohou říkat, že katolíci se nezastaví ani před českými památkami na seznamu UNESCO. Takřka současně se malá Bratrská jednota baptistů definitivně rozhodla neúčastnit se vyrovnání českého státu s církvemi, v němž bylo pro baptisty vyčleněno 200 milionů Kč.

Že se katolíci budou ucházet o světoznámou památku na Žďársku, když ještě v pro ně milostivých 90. letech neváhali riskovat dobrou pověst pro katedrálu sv. Víta v Praze, není moc překvapivé. Jak to ale, že se malá církvička zřekne nabízených peněz?

Čeští baptisté se tradičně odvolávají na odkaz Petra Chelčického, a jestliže tento myslitel z 15. století hlásal, že hlavní zhoubou katolické církve bylo spojení se státem a že církev má být chudá, nedává to ani dnešním baptistům přehnaný manévrovací prostor. Víc než pieta k Chelčickému je z toho ale cítit sebevědomí skupiny sice nepočetné (v republice jich jsou tři tisíce). ale jisté si tím, že se uživí sama.

Kontrast mezi katolíky (a tradičními protestantskými proudy hlásícími se jak k Chelčickému, tak k dohodě s Nečasovou vládou) na jedné a miniaturními baptisty na straně druhé napovídá, čím tzv. církevní restituce jsou: spíš než perspektivní krok rozvazující ruce silám, které už jsou nedočkavé, aby se mohly postavit na vlastní nohy a šířit svou zvěst, je to krok myšlený do minulosti, pozdní satisfakce ve smyslu: co jsme si, to jsme si.

Ti, kdo s důvěrou hledí na svou budoucnost, nemají o výnosy z restitucí zájem. Což by ovšem znamenalo, že naděje jedněch a obavy druhých, že církevními restitucemi startuje druhá rekatolizace země, nejsou z tohoto světa.

Daniel Kaiser

Lidové noviny, 22. dubna 2013