Všem staršovstvům Bratrské jednoty baptistů

"Ó jak miluji zákon tvůj,
tak že každého dne on jest mé přemyšlování."
Žalm 105,97

1. září 2013

Vážení bratři v Pánu Ježíši Kristu!

Dovoluji si vám poslat kopii dopisu, který jsem v červnu tohoto roku zaslal Výkonnému výboru. V dopise zdůvodňuji své vystoupení ze současné Bratrské jednoty baptistů. Protože v minulosti byla moje práce v Jednotě poměrně výrazná, nemohu jinak než dát svůj krok na vědomí všem sborům.

Prosím vás, abyste se pokusili mému rozhodnutí porozumět, protože nemohu činit jinak pro své duchovní poznání a své svědomí. Svůj krok činím navíc proto, abych ukázal, za jak závažné chápu rozhodnutí sjezdu delegátů v odmítnutí aktualizováni Ústavy Bratrské jednoty baptistů. "Zásady a stanoviska" ústavy chápu totiž nejen ve smyslu vyznání víry, ale i jako svědectví o tom, co Jednota považuje za hřích nebo nebiblický postoj.

Chtěl bych podotknout, že i sebemenší vstřícnost sjezdu ve smyslu zaměstnáváním se aktualizováním Ústavy by mne od mého rozhodnutí odvrátila. Neochota hlasovat jednotlivě o bodech navržených jabloneckým sborem a následná rychlost přistoupení k hlasování o návrzích jako celku chápu jako opomíjení výzev Písma svatého k duchovní bdělosti.

Zvláště dva body jabloneckých návrhu pokládám přímo za klíčové. Jedná se o bod pojednávající o odpovědnosti a pastýřské službě mužů ve sboru a dále bod zmiňující v delším seznamu hříchů i praktikování homosexuálního způsobu života. Sjezd delegátů takto svým postojem vlastně oddálil na neurčito významnější rozhovor o biblických postojích resp. teologickém směřováni Jednoty. Měli bychom citlivěji chápat, že se současná společnost ve svých protibiblických postojích profiluje velice výrazně a ekumena svojí roztříštěností nedává naději na společné hájení biblických pravd.

Můj dopis nechápejte jako nátlak, protože ve svém sdílení vycházím z přesvědčení, že trvalost a kvalita životních rozhodnutí musí být vždy prací Ducha svatého. Svůj odchod z Jednoty nepokládám za definitivní, protože ho činím v naději, že přinejmenším staršovstva sborů, které se zdržely hlasování, se znovu zamyslí nad jabloneckými návrhy a je možné, že se nakonec vytvoří seskupení sborů, obdobně jak je tomu s "Platformou", které svými interními doplněními Ústavy budou výrazněji prezentovat biblické postoje jak v Jednotě, tak i navenek. K takovému seskupení se pak rád připojím.

Na závěr chci ještě podotknout, že naše "Vyznání víry sborů u víře pokřtěných křesťanů" z roku 1886 má 15 článků, z nichž některé mají několik samostatných bodů. Z toho je zřejmé, za jak významné své vyznání víry naši předkové považovali a jak dbali o jasnost své identity. Tuto skutečnost chápu jako odkaz našich předků víry a ten by měl být brán v Jednotě velice vážně. V "Zásadách a stanoviscích" jsou pak navíc takové nedostatky, jako například to, že v bodě o Písmu svatém chybí tak významný citát jako "od Boha jest vdechnuté" nebo ve 4. bodu pojem "znovuzrození“ apod.

Končím s nadějí, že se obsahem dopisu budete zaměstnávat bez jakékoli předpojatosti a ve snaze o naplňování Boží vůle.

Váš v lásce Pána Ježíše Krista na modlitbách spojený Miloš Šolc ml.


Bratrská jednota baptistů
Na Topolce 14, Praha 4
Výkonný výbor

19. června 2013

Vážení bratři!

Srdečně vás zdravím s přáním Boží milosti a pokoje!

Ke své veliké lítosti jsem se nemohl zúčastnit letošního sjezdu delegátů v Chebu. Byl jsem právě v Kanadě a USA a to v termínu, který mi byl přímo dán druhou stranou. Informoval jsem se však o průběhu sjezdu u delegátů z jabloneckého sboru a u tří kazatelů, kteří se sjezdu zúčastnili. Po zjištěných informacích jsem přišel k závěru, že nastal čas, abych opustil současnou Bratrskou jednotu baptistů.

Vyrostl jsem v rodině kazatele, který byl svým způsobem druhou generací Bratrské jednoty baptistů. Tím naznačuji, že kořeny naší rodiny v Jednotě jsou opravdu hluboké. Otec nás vychovával k veliké úctě k Bibli a vedl nás od dětství k pravidelnému čtení Písma svatého, které sehrálo rozhodující roli v jeho duchovním znovuzrození a které přečetl po svém obrácení každým rokem celé. Z Boží milosti jsme my jako děti tuto lásku a vážnost k Písmu svatému převzali a Bible pro nás vždy byla Božím slovem od první do poslední stránky.

V současné Bratrské jednotě baptistů jsou však kazatelé, kteří se s tímto postojem neztotožňují a z toho důvodu se není co divit, že jsme svědky nejrůznějších střetů a dlouhých diskuzí. I když mám smysl pro respektování poněkud odlišných výkladových postojů, nemohu přijmout výklady, které problematizují oddíly nebo verše zcela srozumitelné a jasné ve své formulaci. Mám na mysli například otázku "pastýřské" služby žen v církvi nebo praktikování homosexuálního způsobu života.

A to nemluvím o ekumenické spolupráci některých sborů s Římsko-katolickou církví nebo uvádění zpráv z této "církve" v časopisu Rozsévač. Petr Chelčický nazýval Římsko-katolickou církev nevěstkou a naše Jednota za první republiky měla jméno tohoto "otce Jednoty bratrské" dokonce ve svém názvu. Reformátoři pak ztotožňovali papeže s Antikristem.

Můj dopis by takto mohl končit, ale asi bych si vyčítal, že jsem byl příliš stručný a že jsem tím nedal možný podnět Výkonnému výboru, aby se nad určitými skutečnostmi zamyslel. Proto laskavě omluvte následující rozsah.

Když jsem se stal v roce 1969 tajemníkem Odboru mládeže a tím se bezprostředně zapojil do života celé Jednoty, vnímal jsem, jak můj otec trpěl pro celou řadou skutečností v naší Jednotě. Na sklonku svého života se mi dokonce několikrát svěřil s tím, že má záměr z naší Jednoty odejít. Vážím si jeho důvěry i toho, že na moji prosbu tento krok neudělal. Pro něj bylo již v roce 1949 velice těžké, že naše Jednota přijala Církevní zákony. Když pak později, na výzvu příslušného úřadu komunistického režimu, delegáti konference vyloučili své představitele z církve, bylo to pro otce přímo k neunesení.

Později jsem však i já trpěl například tím, že se naši představitelé podřizovali svévolnému zasahování státní správy do obsazování kazatelských míst. To, že byla moje kandidátka do několika sborů zamítnuta nehrálo zásadní roli. Navíc státní správa zasahovala i do kandidátek členů Ústřední rady starších. Když jsem jako mladý kazatel na jedné konferenci, podal návrh, aby naši představitelé tlumočili na Ministerstvu kultury naši žádost o respektování vůle členů Jednoty při tvorbě kandidátky do Ústřední rady starších, nebyla moje žádost konferencí akceptována.

Nyní mi dovolte, abych se v následujícím zmínilo skutečnostech, se kterými jsem se musel vyrovnávat po svém návratu z Kanady v roce 1994. Hned na prvním sjezdu delegátů mne zarazila skutečnost, že po třinácti letech mé nepřítomnosti, došlo k výraznému omlazení delegátů sjezdu. Svým způsobem by se mohlo jednat o přednost v případě, že by omlazení svědčilo o zaujetí Božím dílem mladých. Další zkušenosti ze sjezdových jednání mi však napovídaly, že starší generaci nejspíše docházely síly a v některých případech nejspíše i ochota se s mladými dohadovat a přít.

Na zmíněném sjezdu jsem se osmělil dotázat, proč neexistuje knižní vydání historie naší Jednoty včetně životopisů kazatelů, což bylo plánováno před mým odchodem do zahraničí, načež jsem byl obratem navržen a také zvolen předsedou Historické komise. Hned na dalším sjezdu jsme pak byl navržen a schválen jako člen Výkonného výboru. S kandidátkou jsem souhlasil s předsevzetím, že pro své zahraniční známosti pomohu zprostředkovat kvalitní duchovní vzdělávání. Zjistil jsem však, že vzdělávání bylo v Jednotě v podstatě zajištěno, včetně existence Biblické školy.

A protože měl tehdejší Výkonný výbor kvalitní náhradníky a moje snaha by tudíž působila jistou roztříštěnost, rezignoval jsem na své místo ve Výkonném výboru. Navíc jsem se stal předsedou Místního odboru Kostnické jednoty a zároveň členem Ústředního výboru, dále jsem stál u zrodu nadace Mezinárodní potřeby a členem Správní rady. V Praze existovala ekumenická modlitební skupina kazatelů při České evangeliká1ní alianci, kam jsem pravidelně chodíval atd. atd. Tím prostě naznačuji, že jsem byl velice rychle vtažen nejen do práce naší Jednoty, ale i do široké ekumeny. Tím byla významně urychlena moje orientace v církevním dění v naší republice.

Když mně v té době jeden z mých kolegů z Církve bratrské mezi řečí řekl, že o baptistech se toho mnoho neví v protikladu s dřívější dobou, velice mne to zarmoutilo. Dokonce na jednom ekumenickém setkání, když se organizovala nějaká větší akce, bylo doporučeno, aby hlavní díl odpovědnosti byl svěřen "evangelikálním církvím“ a baptisté mezi nimi nebyli zmíněni, neubránil jsem se otázce, co se to s naší Jednotou stalo a děje!

Ještě mi dovolte, abych se dotkl svého zvolení předsedou Výkonného výboru v roce 1999, což činím z důvodu, že ještě v nedávné době mi bylo vytknuto mé konání během volby. Před volbami mne několik bratří výslovně žádalo o to, abych na předsedu kandidoval. Protože jsem byl kazatelem vinohradského sboru, jehož diaspora sahala od Strakonic po Hradec Králové, na severu pak k Bělé pod Bezdězem, vymodlil jsem si znamení od Pána Boha, abych porozuměl, že mé zvolení je podle Jeho vůle.

Znamení spočívalo v tom, že získám alespoň 80% hlasů delegátů, případně ve druhém kole (formou důvěry). K tomu opravdu došlo a já se omlouvám, že v souvislosti s rušným průběhem voleb, jsem toto náležitě nezveřejnil. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že na duchovním poli nesmí být církev nikdy tak vázaná svým řádem, aby nemohla zareagovat na výjimky. Proběhnutím druhé volby jsem byl ujištěn, že mám volbu přijmout. Následující čtyři roky byly opravdu náročné a to i z toho důvodu, že slíbená administrativní pomoc v mém sboru nebyla zcela naplněna. To, že jsem se pak mohl opřít právě o naplnění žádaného znamení, hrálo veliký význam.

Na čtyři roky spolupráce ve Výkonném výboru nikdy nezapomenu. Zažil jsem jedinečnou obětavost členů i duchovní jednomyslnost. Obdivuhodně jsme se shodovali ve vidění především duchovních potřeb naší Jednoty, pro jejich množství jsme však, podle mého soudu, jejich řešení nezvládli ve smyslu priorit. Především jsme se snažili o obživení konferencí a dalších setkání. Mimo jiné jsme začali i s úpravou stávajícího "vyznáni víry", ale na to již opravdu nezbýval čas.

Ve svém společném misijním zaujetí jsme se v podstatě obratem rozhodli pro přijetí nabídky bratra Cibocha z Církve bratrské. Ten disponoval pozemkem v Českých Budějovicích a přál si, aby vedle rehabilitačního střediska Arpida postavila právě naše Jednota svůj objekt s určitým misijním záměrem. V naší Jednotě se však rozpoutala diskuze s takovou nedůvěrou k tomuto projektu, že bylo zřejmé, že mezi námi chybí jak misijní zaujetí, tak odbornost a duchovní vidění.

Nemohu také nezmínit alespoň dvě zarmucující zkušenosti s Evropskou baptistickou federací. Při jednání této federace v Praze představoval jejího nového předsedu tajemník Světového svazu baptistů Dr. Lotz slovy: "Předsedou Evropské baptistické federace se stává Dr. Komandant (prezident ukrajinských baptistů), jehož osobou se přináší zpátky do této federace Bible." Těžko se popisují mé pocity a promítání zmíněné skutečnosti do současnosti.

Když můj bratr začal v roce 1968 studovat na Mezinárodním baptistickém semináři ve Švýcarsku, musel ho po roce a půl opustit, protože se nemohl smířit s liberální teologií jednoho z profesorů. Po přestěhování semináře do Prahy osobně vyhledal jeho ředitele Dr. Hoppera, kterého dobře znal. Sdělil mu svůj pohled na budoucnost semináře, kterou vidí ve dvou možnostech: Buď se bude dbát o konzervativní biblickou výuku a bude naplněn záměr mít příliv studentů z Východní Evropy a nebo se bude jednat o liberální teologii a Východní Evropu ztratí. Jak někteří víte, stalo se ono druhé!

Tím, že jsem se stal na jeden rok dočasným kazatelem jabloneckého sboru, jsem zjišťoval, jak staršovstvo tohoto sboru usiluje o čistotu církve Pána Ježíše Krista a oprávněně poukazuje na řadu nebiblických skutečností v postojích a životě naší Jednoty. K tomuto zápasu jsem se mohl spontánně připojit pro svůj shodný postoj a své zkušenosti. Takto vznikl návrh aktualizování Ústavy Bratrské jednoty baptistů.

Podněty pro něj jsem hledal v nejrůznějších ústavách a věrovyznáních baptistických „jednot“ v USA a Kanadě. Pochopte, že nemohu nebrat v úvahu otcovu výchovu a své domácí i zahraniční zkušenosti! Služba v Československém baptistickém sboru v Torontě a Československé konvenci v USA a Kanadě mne navíc výrazně obohatily nahlédnutím do života rozsáhlé „baptistické rodiny“. Zúčastnil j sem se řady nejrůznějších konferencí a sjezdových jednáních s tím, že jsem se neubránil porovnávání s naší Jednotou. Navíc ze studia historie některých baptistických „jednot“ jsem také zjišťoval, co vedlo k tomu, že některé sbory ze svazku baptistických „jednot“ odešly nebo byly vylučovány.

V této souvislosti jistě stojí za zmínku vystoupení sboru C. H. Spurgeona ze svazku Anglické baptistické unie. V té se totiž v druhé polovině 19. století začaly na podkladě „vyšší biblické kritiky“ objevovat tendence zpochybňující Bibli jako Boží slovo. Spurgeon tehdy trval na tom, že Unie se musí sjednotit na společném vyznání víry, aby tak byl vymezen společný biblický postoj. Přestože byl Spurgeon nejvýraznější osobnosti této Unie, bylo odhlasováno, že baptisté vždy zastávali stanovisko, že věřící mají určitou volnost ve svém vyznání víry, pokud se drží křtu ponořením.

Spurgeon pochopil, že není naděje, aby došlo ke změně a ve třech významných článcích popsal své stanovisko. Tajemníkovi Unie Dr. Boothovi pak napsal: „Drahý příteli, jako sekretáři Baptistické Unie Ti sděluji, že musím tuto společnost opustit. Činím tak s krajní lítostí, ale nemám na výběr... Žádám Tě, abys nikoho neposílal za mnou z důvodů usmíření. Zvažoval jsem tento krok velice dlouho, ale postupně každou hodinou jsem nabýval přesvědčení, že své rozhodnutí nečiním příliš brzy.“

To že jablonecký sbor šel právě cestou návrhu aktualizování Ústavy pro sjezdové jednání, bylo dáno přesvědčením, že pouze takto budou návrhy brány naprosto vážně. Nepředpokládalo se, že všechny návrhy budou okamžitě přijaty, a navíc je jasné, že nemají všechny stejnou biblickou váhu. Na druhé straně je však nutné podotknout, že by bylo možné přijít ještě s dalšími vhodnými návrhy. Jinými slovy, byl zde dán podnět k tomu, aby se Jednota zamyslela a zaujala postoj k určitým stávajícím skutečnostem. Právě na postoji k podaným návrhům jsem zkoumal dobrou vůli Výkonného výboru a potažmo sjezdu v zodpovědném přístupu k současné situaci v naší Jednotě. To, jakým způsobem probírání návrhů proběhlo mne s konečnou platností vedlo k mému rozhodnutí.

Osobně jsem byl účasten sjezdovému jednání v Lovosicích v roce 2012 a vnímal jsem jak účastníkům diskuze o jabloneckých návrzích vyhovuje co největší možná vzájemná tolerantnost v různých biblických postojích. Z toho plyne můj závěr, že je nereálné, aby se současná Bratrská jednota baptistů odhodlala k nastolení všeobecného konzervativního biblického postoje, který je za jabloneckými návrhy.

Osobně jsem přesvědčen o tom, že jsou sbory a kazatelé, kteří jsou blízcí mému postoji, ale v nejlepším případě se příliš nestarají o biblické postoje jiných sborů. Nepochybuji o tom, že budou postupně zjišťovat, že bude i nadále docházet k závažným teologickým střetům a bude tím trpět jak jejich duchovní život, tak i život jejich sborů. Námitka některých, že nebylo užito správné formy návrhů, možná i jejich špatné načasování, chápu jako povrchní až alibistické. Některé formulace jsou převzaty od nepoměrně větších „jednot“, jiné prošly důkladnou diskuzí. A s ohledem na vhodnost času, bych dodal, že podle mého soudu k podání těchto nebo podobných návrhů mělo dojít již podstatně dříve.

Na závěr mi ještě dovolte uvést několik nejzávažnějších důvodů, které sehrály roli v mém rozhodnutí opustit Bratrskou jednotu baptistů:

- Sjezdová jednání mají sice svůj tradiční modlitební úvod, ale je to málo ve srovnání se sjezdovou agendou. Pokus Výkonného výboru pod vedením bratra kazatele Donáta o společné zaměstnávání se "obnovou církve", vyznělo jako okrajová záležitost. Má žádost, aby tato náplň byla zasazena doprostřed sjezdového jednání nebyl Výkonným výborem vyslyšen. Dřívější dvoudenní konferenční jednání po kterém následovala duchovní část, jsou minulostí. Náležitě se nevnímá vzácnost setkávání, které má být umocněno obecenstvím nad Božím slovem. Po jednání se spěchá domů, často v rozladěnosti a s uspěchanými rozhodnutími, zcela bez apoštolského "vidělo se Duchu svatému i nám".

- V Jednotě není hlubší zájem o biblické studium. (V kanceláři Výkonného výboru je množství studijních pomůcek, které jsem po léta vozíval na sjezdy bez výraznějšího odezvy).

- Nemohu se smířit se skutečností rozdělení několika sborů, aniž se tím sjezd delegátů náležitě zaměstnával a zkoumal duchovní pozadí takové skutečnosti. Podobně se měl věnovat dostatečný čas i krizi ve cvikovském sboru, po které Jednota vlastně ztratila tři kazatele.

- Návrh kandidátky pro volby předchozího Výkonného výboru přímo šokoval množstvím navržených jmen. Nakonec pro odmítání volitelnosti navržených kandidátů byla vůbec otázka, zda k volbám dojde. Poslední volby s krajně nepočetnou kandidátkou pak byly pravým opakem předchozí situace, což stojí nepochybně k zamyšlení.

- A ještě alespoň jedna z mých bolestí: Když byl sjezdem odvoláván z postu ředitele Biblické školy její zakladatel (nepatrnou většinou) Dr. Titěra, navzdory postoji studentů a Rady školy, byla mi přímo hanba!

Děkuji za věnovanou pozornost a pochopení s prosbou, abyste neztráceli čas tím, že byste se zaměstnávali případnými protiargumenty. Snažil jsem se vám v upřímnosti otevřít své srdce s nadějí, že některé části dopisu použijete případně jako podněty pro některá setkání.

Můj odchod z Jednoty je veřejný, obsah dopisuje důvěrný a prosím, abyste ho nezveřejňovali. Jak Pán Bůh dá, chystám se poslat jeho kopii během září všem staršovstvům Bratrské jednoty baptistů.

Závěrem vám sděluji, že se i nadále chápu jako baptistický kazatel, který se i za současnou Bratrskou jednotu baptistů nepřestane modlit.

váš Miloš Šolc ml.