Nový prozatímní prezident Ukrajiny Olexandr Turčynov je považován za pravou ruku expremiérky Tymošenkové. Byl místopředsedou její strany Baťkivščyna neboli Otčina, a jeho politická kariéra je neoddělitelná od vzestupů i pádů krásné Julije. „Spolupracují od poloviny devadesátých let,“ připomíná server BBC Online.

A jde o vazby natolik silné, až se dnes mnozí prodemokratičtí aktivisté domnívají, že Turčynov přišel jen proto, aby umetl Tymošenkové návrat na politický vrchol. I když většina Ukrajinců uznává, že uvěznění expremiérky v říjnu 2011 bylo nespravedlivým aktem Janukovyčovy odvety, přesto je pro ně součástí zkorumpované elity jako právě svržený prezident.

I když Turčynov působil spíše v ústraní, přesto sehrál klíčovou roli v protestech proti vládě, které začaly loni v listopadu. V únoru jej dokonce prokuratura začala stíhat za organizování „obranných složek“ demonstrantů. Po nečekaně rychlém pádu Janukovyče jej pak ukrajinský parlament zvolil nejprve svým předsedou, pak prozatímním premiérem a nakonec prozatímní hlavou státu.

Podle BBC však ani jemu, coby mainstreamovému opozičnímu politikovi, davy nespokojených Ukrajinců nedůvěřují. Rozhněval je například tím, že po Janukovyčově sobotním útěku z Kyjeva řekl demonstrantům, že cíle protestů bylo dosaženo. Lidi pak vyzval, aby se rozešli do svých domovů.

Navíc postrádá charisma. V roce 2008 kandidoval na kyjevského starostu, ale nedokázal oslovit voliče a navzdory všemožné podpoře ze strany Tymošenkové utrpěl zdrcující porážku. Na pravoslavné a katolické Ukrajině se vymyká zvyklostem i tím, že je baptistického vyznání. A dokonce je kazatelem kyjevského baptistického sboru. Vedle toho stíhá psát romány, v nichž účtuje s tématikou korupce, totality a mafiánských ekonomických praktik. V roce 2005 napsal psychologický thriller Iluze strachu, plný biblických citací a ilustrovaný obrazy Hieronyma Bosche. Vznikl podle něj dokonce film, který v roce 2008 usiloval o amerického Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film.

Turčynov podobně jako Tymošenková pochází z Dněpropetrovsku, tedy ruskojazyčného východu Ukrajiny. Narodil se tam před padesáti lety, vystudoval metalurgii a byl politicky angažován v Komsomolu. V jeho rámci však vstoupil záhy do Demokratické platformy, což byla za časů perestrojky první ukrajinská organizace, podnikající nesmělé krůčky k politické pluralitě. Odtud Turčynov směřoval na post ředitele první ukrajinské nezávislé tiskové agentury a krátce před kolapsem Sovětského svazu založil think-tank. V roce 1993 se stal ekonomickým poradcem tehdejšího premiéra a pozdějšího prezidenta Leonida Kučmy, a společně s Pavlem Lazarenkem zakládal stranu Hromada. Záhy do ní vstoupila Tymošenková, která tehdy patřila mezi zázračně zbohatlé oligarchy a snažila se rozšířit svůj vliv do politiky.

Turčynov se dostal do parlamentu v roce 1998, ale jeho Hromada se zhroutila poté, co expremiér Lazarenko uprchl kvůli obvinění ze závratné korupce do Spojených států. Tehdy Turčynov s Tymošenkovou založili stanu Baťkivščyna, a začali ji profilovat jako hlavní opoziční sílu, namířenou proti Kučmovi a jeho nástupci Viktoru Janukovyčovi. Během prezidentských voleb v roce 2004 vedl Turčynov volební kampaň opozičního kandidáta Viktora Juščenka. Ten sice prohrál, ale obvinění z dalekosáhlé volební manipulace vyústilo v první Oranžovou revoluci.

Protesty vynesly Tymošenkovou a Juščenka na nejvyšší posty, a z Turčynova se stal v únoru 2005 šéf domácí tajné služby SBU. Měl ji prozápadně reformovat, protože příliš připomínala sovětskou KGB. Především šlo o to zabránit, aby tajná služba zasahovala do politického boje, skoncovala s nezákonným odposlechem politiků a získala si jisté sympatie u tradičně nedůvěřivé veřejnosti. Jenomže v tomhle křesle vydržel jen sedm měsíců – musel vyklidit pracovnu poté, co se Juščenko s Tymošenkovou obrátili proti sobě a premiérka byla odvolána. Vrátil se jako vicepremiér druhé vlády Tymošenkové v letech 2007 až 2010. „Jeho kariéra je zjevně bohatá na zvraty, které nejspíš ještě zdaleka nekončí,“ píše závěrem BBC.  

Zdroj: www.rozhlas.cz