|
| | | Kdo je Online | Právě je 77 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde |
| | | |
| |
|
Názory: Církve na rozcestí
Posted on Pondělí, 31. březen 2014 @ 22:55:49 CEST Vložil: Mainstream |
poslal Nepřihlášený Ve starověku se křesťanské církve zabývaly ze všeho nejvíc
evangelizací a ve středověku zase politikou. V obou případech se stejnou
chutí a s nemalými úspěchy.
V novém věku (včetně věku přítomného)
se církve soustředí především samy na sebe. Což nemusí být nutně tak
špatné, pokud to nebude sobecké, pokud to bude spojeno s tím, že půjdou
trochu do sebe a podaří se jim udělat to, čemu se v oblasti IT říká aktualizace.
Církve
potřebují důkladně obnovit svoji duchovní identitu, výrazně zjednodušit
svoji organizační strukturu, nekompromisně zmodernizovat svoje vnější
projevy.
Tento proces ovšem může komplikovat skutečnost, že středověk skončil v některých velkých církvích s dlouhou tradicí o několik staletí později než v okolním světě. V některých ohledech dokonce možná ještě trvá.
Další komplikací může být přesvědčení některých náboženských představitelů, že církve jsou tu od toho, aby lidem říkaly, jak mají žít, a lidé jsou tu od toho, aby je živili. Případně, pokud jim bylo živobytí nějakým způsobem nespravedlivě zkomplikováno, mají nárok na právoplatnou náhradu a kompletní odškodnění i s úroky.
Proč? Protože vy nás přece potřebujete! Jenže co když ne?
Církve by měly skoncovat se svou ekonomickou a možná i mentální závislostí na státu. Přestat s trapnými tahanicemi o peníze, domy, lesy, pozemky a deskové malby Mistra vyšebrodského oltáře, protože tyhle právní tanečky poškodí jejich pověst na dalších sto let. Měly by začít hledat nový, eticky čistý zdroj příjmů v podnikatelské činnosti a formou desátků svých členů nebo jiným způsobem hradit platy pastorů, pastoračních asistentů a misijních pracovníků.
Takovéto sebevědomé, ekonomicky nezávislé, komunitě užitečné a svému poslání věrné církve by dozajista přitáhly pozornost mnohých sponzorů a firemních i individuálních dárců.
Pro dobrý příklad netřeba chodit daleko. Největší křesťanská autorita, Pavel z Tarsu, to takhle dělal. Ačkoli cestoval, psal, organizoval a vyučoval v míře pro většinu lidí nepředstavitelné, současně byl schopen postarat se o své příjmy tak, aby nebyl nikomu ekonomicky na obtíž. A tohle učil: Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama. Tak získáte úctu těch, kteří stojí mimo, a na nikoho nebudete odkázáni (1. list Tesalonickým, 4,11-12).
Na ochotě církevních představitelů klást si nové otázky a odpovídat na ně jiným způsobem než dosud závisí do značné míry budoucnost křesťanství v naší zemi. Protože konkurence roste a o slovo se už nehlásí pouze ateisté, ale i mnohá další silná a expanzivní náboženství, především muslimové. A brzy to slovo dostanou.
Pavel Kosorin ředitel Centra sociálních služeb Armády spásy v Brně a autor většího počtu úspěšných sbírek aforismů
Zdroj: neviditelnypes.lidovky.cz
|
|
| |
| |
| | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 5 Hlasů: 2
|
| | | |
|
|
Re: Církve na rozcestí (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1) Vložil: BohemianAnonymus v Čtvrtek, 17. duben 2014 @ 12:38:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Já bych rozhodnutí církví zvláště ve věci CR
nijak nepřeceňoval, protože vím, že
dnešní církve nemají s církví Kristovou, sestávající z jednotlivých
spasených údů, vůbec nic společného. Viz např. PŠENICE A KOUKOL V CÍRKVI
. Z tohoto důvodu již dnešní církve
nehrají v dějinách spásy již žádnou úlohu. A tyto církve ROZHODNĚ nestojí na rozcestí.
Stát na rozcestí znamená především mít SVOBODU VOLBY – a tu dnešní
církve nemají. Jejich dnešní stav způsobilo odpadnutí od Krista
v minulosti – a je logickým následkem tohoto odpadnutí.
Církve mají
sloužit v rámci možností, jež jim vytvořil Bůh. Jenže církve se rozhodly vytvořit si svůj vlastní
rámec možností – bez Boha.
I když dnešní
církve vědí, že CR byly chybným krokem, nemají SVOBODU toto své rozhodnutí
revidovat – tím méně ho pak vzít zpět. Kdyby
tak učinily, vzbudily by tím nejen sympatie u národa – ale navíc by svým
odpůrcům vyrazily argumenty z ruky. A tak směřují, unášeny v řečišti času, ke svému neblahému konci. Církve neustále prohlašují, co všechno s penězi
nabytými v CR pro národ podniknou – ale národ jim nestál ani za to, aby se
ho zeptaly, zda o tyto nabízené služby vůbec stojí. A možností, jak se to
dovědět, bylo jistě dost. Nicméně se tyto možnosti ani nepoužily,
protože církve názor národa prostě NEZAJÍMÁ.
A tím se církve stávají překážkou na cestě ke Kristu. Samy nevcházejí, a
těm, kteří vejít chtějí, brání.
Lk. 11:52 „Běda vám zákonníkům,
nebo vzali jste klíč umění; sami jste nevešli, a těm, kteříž vcházeli,
zbránili jste.“ (BK)
Církve, tedy církevnické spolky a náboženské organizace, již zpečetily
svůj zánik. Bratr Křesina v knize „KRISTUS
V OBĚTECH STARÉHO ZÁKONA“ v kapitole „VYJDĚME K NĚMU VEN Z TÁBORA!“ na
str. 102 praví: „Venku
za táborem“, mimo státně organizované náboženské a politické společnosti, je
místo každého skutečného, opravdového Křesťana.“ A já mu rozumím a s jeho výroky
souzním. K „vyjití z tábora“ situace
nezadržitelně spěje. A
přesně zde bude brzy místo pro každý úd církve Kristovy.
Ne nadarmo vyzývá bratr bratr Křesina
k exodu z těchto církví. Hrozí totiž riziko, že bychom se
tam mohli nakazit falešným evangeliem a usnout spánkem smrti (Ž. 13:4).
Církve mohou sloužit národu i v zařízeních, jehož nejsou vlastníky
(jako tomu bylo i za totality), aniž by tedy disponovaly penězi. APOŠTOLÉ
K HLÁSÁNÍ KRISTA PENĚZ TÉŽ NEPOTŘEBOVALI!!! Posloužit bližnímu ke spáse
mohu tím, co Pán mi daroval – nepotřebuji k tomu světských zákonů!!! Tato
možnost vůbec nebyla vzata v úvahu – zřejmě proto, že by se pro
prosazování CR vůbec nehodila.
Jestliže církve
chtějí sloužit národu za podmínek, jež si vymohly a vytvořily pomocí světských
zákonů, nechť si pak laskavě uvědomí, že podstatný nástroj hlásání evangelia
– totiž láska k bližnímu tím
definitivně vzala zasvé, a její služba národu se bude tak odehrávat jen ve
světské rovině. Jejímu svědectví o Kristu totiž málokdo uvěří. Jde o fatální
propad důvěry.
Církve nepotřebují „obnovit svoji duchovní identitu“ – církve potřebují
návrat ke Kristu – čehož zřejmě již nejsou schopny a tak samy nad sebou
vynášejí soud.
Dále viz:
F.L.KŘESINA - Církev, která je
Jeho Tělo a místní sbor v Písmech Nové smlouvy
F.L.KŘESINA - Zpronevěra nauce o Církvi a
místním sboru
Nekonvenční pohled na narovnání vztahu mezi státem a církvemi
NÁROD
POTŘEBUJE KRISTA, NIKOLI CÍRKVE!!! BA |
|
| |
|
|