|
Texty: List Diognetovi
Posted on Čtvrtek, 03. červenec 2014 @ 16:49:27 CEST Vložil: Mainstream |
poslal Nepřihlášený V
dobách, kdy ještě křesťanství nebylo přijato establishmentem jako
hlavní ideologie Římského impéria a kdy počet křesťanů v této říši byl
kolem 10% obyvatel (později vzrostl během sta let na 90% a do chodu
církve zásadně začaly zasahovat mocenské zájmy), ba kdy hlásit se ke
křesťanství znamenalo vystavit se pronásledování a mučení, byly v
křesťanských sborech čteny spisy tzv. apoštolských otců.
Mezi tyto spisy patří listy čtvrtého římského biskupa sv. Klementa
(zemřel kolem roku 100), listy třetího antiošského biskupa sv. Ignáce
(umučen v roce 107 v Římě), který byl podle tradice žákem apoštolů Petra
a Jana, List mučedníka sv. Polykarpa ze Smyrny, a pak některá další
díla, jejichž autory neznáme, např. Didaché, Hermův Pastýř nebo List Diognetovi.
O obsah spisů apoštolských otců se po zapomenutí ve středověku
začala zajímat až reformace.
I.
1. Velmi šlechetný Diognete,
vidím, že se upřímně snažíš poznat víru křesťanů. Velmi důkladně a
podrobně se vyptáváš, jakému Bohu uvěřili, jak jej uctívají, proč je
svět pro ně něčím cizím, proč pohrdají smrtí, proč nezachovávají
židovské obřady, proč jsou vůči sobě tak laskaví, proč toto nové
pokolení a nový způsob života přišly teprve nyní a ne dříve.
II.
1. Zbav se předsudků, jež mají v moci tvou mysl, zřekni se falešné
zvykovosti a začneš být jakýmsi zárodkem nového člověka i posluchačem
nového učení, jak jsi slíbil. Nuže, nejen očima, ale i rozumem se snaž
poznat, z čeho a jací jsou ti, které nazýváte a pokládáte za bohy. 2.
Není to kámen, podobný tomu, po kterém šlapeme? Není to snad jen lepší
kov, než z jakého jsou užitkové nádoby? Není ten bůh již jen shnilé
dřevo? Není to stříbro, které musí člověk hlídat, aby je někdo neukradl?
Není to železo rozežrané rzí? Není to jen hliněná nádoba, snad lépe
vypracovaná než ta, která byla zhotovena ke každodenní potřebě? 3. Zdaž
toto všechno není z pomíjející hmoty? Nejsou bozi uděláni z roztaveného
kovu? Nevytvořil je kameník, kovář, zlatník či hrnčíř? Dříve než
dostala hmota uměním těchto řemeslníků podobu bohů, nezpracovávali
jednotliví řemeslníci tutéž hmotu, která je i nyní? Zdaž i dnes by
nevytvořili titíž umělci, kdyby tu byli, podobnou sochu z téže hmoty, ze
které jsou nádoby? A naopak zase nemohli by lidé udělat z toho, čemu se
klaníte, zcela obyčejné nádoby? Není to vše bez moci, slepé, bez ducha,
bez citu, bez pohybu? Neshnije to, nepodléhá to všechno zkáze? 5. To
nazýváte bohy, toho jste otroky, tomu se klaníte. Ano, i vy se tomu
podobáte. 6. Nenávidíte křesťany proto, že něco takového nepovažují za
bohy. 7. A nepohrdáte těmi svými bohy? Nevysmíváte se jim? Neopovrhujete
jimi? Nekřivdíte jim, když kamenné a hliněné
necháváte bez strážců, zatím co stříbrné a zlaté na noc uzavíráte a ve
dne dáváte strážce, aby je někdo neukradl? 8. Jakou myslíte, že jim
prokazujete čest? Chápou-li to, trestáte je. Nevnímají-li, proč se
snažíte uctívat je krví a dýmem? 9. Zkus to někdo z vás, zda to vydrží.
Ani jeden člověk se nedá dobrovolné takto trestat. Kámen to vydrží. On
to necítí. Nedokážete, že má cit. 10. O tom, proč křesťané neslouží
takovým bohům, mohl bych mluvit velmi dlouho. Pokládám za zbytečné více o
tom mluvit, i kdyby někomu to bylo málo.
III.
1. Potom si myslím, že bys velmi rád slyšel o tom, proč křesťané nemají tytéž obřady jako Židé. 2. Židé nechtějí uctívat modly, o nichž jsem mluvil. Právem považují za
důstojné uctívat jen jednoho Boha, Pána všech. Jestliže jej však
uctívají tvým způsobem, nejednali správně. 3. Jestliže Řekové obětují
mrtvým a němým bohům, ukazuje to na jejich pošetilost. Jestliže Židé
obětují Bohu, jako by toho potřeboval, mělo by se to pokládat spíše za
pošetilost než za bohoslužbu. 4 Ten, jenž učinil nebe, zemi a vše, co je
na nebi i na zemi, a jenž nám dává vše, co potřebujeme, nepotřebuje
totiž nic z toho, co sám dává těm, kteří mu domněle něco dávají. 5.
Domnívají se, že oběť splnili krví, dýmem, celopalem a že Boha tím
uctili. Nijak se mi nezdá, že se liší od těch, kteří obětují stejným
způsobem mrtvým bohům. Pohané totiž obětují těm, kteří tu oběť nemohou
přijmout. Židé zase tomu, který nic nepotřebuje.
IV.
1. O zakázaných pokrmech, o strachu před pracemi o sabbatu, o
vychloubání se obřízkou, o předstírání postu, o slavení novoluní, o
takových směšnostech. nezasluhujících si zmínky se domnívám, že se
nepotřebuješ ode mne dozvědět. 2. Což není nespravedlivé z toho, co Bůh
stvořil k potřebě lidí, jedno považovat za dobré a druhým jako naprosto
neužitečným opovrhovat? 3. Což není bezbožné nalhávat si, že Bůh
zakazuje v sobotu konat něco dobrého? 4. Což není směšné vychloubat se,
že zákaz požívání masa je důkazem vyvolení, jako by byli ve zvláštní
milosti u Boha? Kdo by pokládal za uctívání Boha, když podle hvězd a
měsíce stanoví, kdy nastává den[1], kdy měsíc[2], co chce Bůh, a když podle ročních dob podle své libosti určují dny radosti[3] a dny smutku[4]?
Nepokládal bys to spíše za důkaz pošetilosti? 6. Domnívám se, že ses
dostatečně poučil, proč se křesťané právem zdržují každé pošetilosti i
toho, čím se Židé ze zvědavosti zabývají. Nedoufej však, že tě člověk
může poučit o tajemství jim vlastní bohoslužby.
V.
1. Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, ani
způsobem života. 2. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí
odlišným způsobem. 3. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých
lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. 4. Bydlí, jak
každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání a
jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, dávají
neuvěřitelný příklad vzorného života. 5. Mají vlastní vlast, avšak žijí
jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou. 6. Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují[5]. 7. Mají společný stůl[6],
ne však lůžko. 8. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. 9. Žijí na
zemi, bydlí však v nebi. 10. Poslouchají dané zákony, způsobem svého
života však nad zákony vítězí. 11. Všechny milují a ode všech jsou
pronásledováni. 12. Neznají je a přece je odsuzují. Jsou zabíjeni a
dostávají život. 13. Žebrají a přece mnohé obohacují. Všeho jsou
zbavováni a vším oplývají. 14. Jsou zbavováni cti a tato bezectnost je
jejich oslavou. Pomlouvají je a oni podávají důkaz své spravedlnosti.
15. Zlořečí jim, a oni žehnají. Ubližují jim, a oni to považují za čest.
16. Když prokazuji dobrodiní, trestají je jako zločince. Když jsou
trestáni, radují se, jako by znovu dostávali život. 17. Židé proti nim
bojují jako proti cizincům. Řekové je pronásledují. A ti, kdo je
nenávidí, nemají žádný důvod k nepřátelství.
VI.
1. Prostě řečeno: Jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. 2.
Duše je rozptýlena ve všech údech těla a křesťané ve všech městech
světa. 3. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě a
nejsou ze světa. 4. Neviditelná duše je chráněna ve viditelném těle. I
křesťany je možné ve světe poznat, avšak jejich zbožnost zůstává
neviditelná. 5. Tělo nenávidí a bojuje proti duši, poněvadž ona mu
brání, aby se oddávalo rozkoším, a přece jí nemůže uškodit. I křesťany,
protože se stavějí proti rozkoším, svět nenávidí a přece jim nemůže
uškodit. 6. Duše miluje nenávidějící tělo i jeho údy. I křesťané milují
ty, kdo je nenávidí. 7. Duše je sevřena tělem, avšak sama tělo udržuje I
křesťany drží jako ve vězení svět, oni však udržují svět. 8. Nesmrtelná
duše přebývá ve smrtelné schránce. I křesťané žijí v pomíjejícím světě,
avšak očekávají v nebesích nesmrtelnost. 9. Duše se stává lepší a sílí
hladem a žízní. I křesťané den ze dne více rostou, když je stíhají
tresty. 10. Bůh jim určil takové místo, které nesmí opustit.
VII.
1. Jak jsem řekl, jejich učení, které tak pečlivě střeží, není ze světa,
ani není pomíjející, ani jim nebyla svěřena lidská tajemství. 2. Sám
vládce a stvořitel všeho Bůh seslal z nebes mezi lidi pravdu a svaté
nepostižitelné slovo a vložil do jejich srdcí. Neposlal lidem, jak by se
někdo domníval, nějakého služebníka či anděla, knížete nebo někoho z
těch, kteří řídi zemi, nebo někoho z těch, jimž je svěřena péče o
nebeské věci. Poslal samého Tvůrce a Stvořitele všeho, skrze nějž
stvořil nebesa, mořím vymezil hranice. Jeho tajemství[7]
věrně střeží všechny hvězdy, od něho přijalo slunce moc střežit běh
dnů, jeho poslouchá měsíc, aby v noci svítil, na jeho rozkaz doprovázejí
hvězdy měsíc na jeho dráze. On všechno řídí, vymezuje hranice. Jemu je
všechno podřízeno: nebe i co je na nebi, země i co je na zemi, moře i co
je v moři, oheň, vzduch, hlubiny, co je ve výšinách a v hlubinách i co
je mezi nimi. Toho k nim poslal. 3. Nuže, kdo z lidí by se domníval, že
tak učinil z mocichtivosti či aby naháněl strach? 4. Nikoli. Z
dobrotivosti a lásky jako Král poslal Syna Krále, poslal jej jako Boha,
poslal jej k lidem jako člověka. Poslal jej, poněvadž chtěl zachránit,
přesvědčovat, ne nutit násilím. Bůh totiž neužívá násilí. 5. Poslal jej,
poněvadž volá a nepronásleduje. Poslal, poněvadž miluje, nesoudí. 6.
Jako soudce jej pošle. Kdopak unikne jeho příchodu?[8]
... 7. Nevidíš, jak jsou křesťané předhazováni zvěři, aby zapřeli Pána,
a nejsou přemoženi? 8. Nevidíš, že čím více jsou trestáni, tím více že
jich přibývá? 9. To není z lidské moci, to je síla Boží. To je důvod
jeho příchodu.
VIII.
1 Kdo z lidí vůbec věděl, kdo je Bůh, dokud nepřišel? 2. Zda schvaluješ
prázdná a žvanivá slova těch hodnověrných filosofů? Někteří z nich
hlásali, že oheň je bohem a k němu že přijdou. Jiní pokládají za boha
vodu, jiní něco z toho, co Bůh stvořil. 3. Věru, kdybychom něco z těchto
názorů schvalovali, bylo by pak možné nazvat bohem všechno tvorstvo. 4.
Jsou to však bajky a šalba kejklířů. 5. Nikdo z lidí Boha ani neviděl
ani nepoznal, avšak On sám se zjevil. 6. Zjevil se skrze víru, jíž
jediné je dovoleno Boha spatřit. 7. Bůh, vládce a stvořitel všeho, jenž
vše učinil a uspořádal, nebyl k lidem jen laskavý, nýbrž i shovívavý. 8.
On byl, je a bude vždy týž. On je upřímný, dobrý, nehněvá se, je
pravdivý. Jedině On je dobrý. 9. Svou velkou a nepochopitelnou myšlenku
sdělil pouze Synu. 10. Když svůj moudrý úmysl choval a střežil v
tajnosti, zdálo se, že se o nás nestará. 11. Když pak skrze milovaného
Syna zjevil a ohlásil, co připravil již na počátku, dal nám tím všechno.
My máme účast na jeho dobrodiní, my jej vidíme a poznáváme. Kdo z nás
by se toho nadál?
IX.
1. Všechno tedy se Synem u sebe zařídil. Dokud nenadešel čas, nechal nás
podle naší libosti unášet nezřízenými pudy, rozkošemi a vášněmi.
Nikterak neměl radost, že hřešíme. Jen to trpěl. Neschvaloval dobu
nepravosti, tvořil však nynější čas spravedlnosti, abychom v tomto světě
a s tímto světem byli usvědčeni, že nejsme hodni vlastní silou
zasloužit si život, a abychom uvěřili Boží lásce. My sami jsme měli
podat důkaz, že sami vlastními silami nemůžeme vejít do Božího
království, Boží mocí však že tam vejít můžeme. 2. Když se navršila naše
nepravost a když se naprosto jasně ukázalo, že odměnou za to nám hrozí
trest a smrt, tehdy přišel čas, kdy se Bůh rozhodl zjevit svou lásku i
moc. Jaká to nezměrná dobrota a láska Boha k lidem! Nechoval vůči nám
nenávist, nezavrhl nás, ani nevzpomenul naši nepravost. Byl shovívavý.
Trpělivě snášel naši špatnost. Sám vzal na sebe naše hříchy, jako
výkupné dal za nás svého Syna[9]. Svatého za hříšné, dobrého za špatné, spravedlivého za nespravedlivého[10],
nepomíjejícího za pomíjející, nesmrtelného za smrtelné. 3. Co jiného
totiž mohlo zakrýt naše hříchy než jeho spravedlnost? 4. Čím jsme mohli
být my nespravedliví a hříšní ospravedlněni,
ne-li jedině Božím Synem? 5. Jak sladká to výměna! Jak nepochopitelné
ustanovení! Jak nečekaná dobrodiní! Nepravost mnohých se skryla v
jednom spravedlivém a spravedlnost jednoho napravila mnohé nepravosti.
6. Napřed ukázal, že naše přirozenost nemůže dosáhnout života. Teď nám
ukázal Spasitele, který může zachránit i to, co nemohlo být zachráněno. Z
obojího chtěl, abychom uvěřili jeho lásce, abychom jej pokládali za
živitele, otce, učitele, rádce, lékaře, za rozum, světlo, sílu, život,
abychom nepečovali úzkostlivě o oděv a jídlo.
X.
1. Kdybys zatoužil po takové víře, dospěl bys k poznání Otce. 2. Bůh
totiž měl lidi rád. Pro ně stvořil svět. Jim podřídil všechno na zemi.
Jim dal řeč, rozum. Jedině jim dovolil hledět k němu nahoru. Stvořil je
ke své podobě. K nim poslal svého jednorozeného Syna. Jim přislíbil
nebeské království a dá je těm, kteří jej milovali. 3. Až to poznáš,
nemyslíš, že tě to naplní radostí? Nebudeš milovat Toho, který tebe
miloval dříve než ty jej[11]?
4. Až si jej zamiluješ, budeš se snažit napodobit jeho lásku. A nedivil
by ses, že člověk může napodobit Boha. Může, chce-li. 5. Utiskování
bližních, snaha potlačit slabší, obohacování ani násilí vůči slabším
nečiní člověka šťastným. V tom nikdo nemůže Boha napodobovat. To
nepatří k jeho vznešenosti. 6. Kdo však pomáhá bližnímu, kdo chce
prokazovat dobré slabšímu, kdo od Boha přijaté dary postupuje potřebným,
ten se stává pro podarované bohem[12],
ten napodobuje Boha. 7. Tehdy uvidíš ještě na zemi, že Bůh v nebesích
řídí svět jako nějakou obec. Tehdy začneš mluvit o Božích tajemstvích.
Tehdy budeš milovat a obdivovat ty, kteří jsou trestáni za to, že
nechtějí zapřít Boha. Až poznáš opravdový nebeský život, až pohrdneš
tím, čemu se říká smrt, až se začneš bát skutečné smrti, připravené
odsouzeným do věčného ohně, tehdy budeš odsuzovat klam a podvod světa.
Tento oheň bude věčně trestat odsouzené. 8. Tehdy budeš obdivovat ty,
kdo pro spravedlnost podstoupili pomíjející oheň, a budeš je velebit, až
poznáš onen věcný oheň.
XI.
1. Nemluvím o ničem cizím, ani se nesnažím slepé přemlouvat. Jako žák
apoštolů jsem učitelem pohanů. To, co mi bylo svěřeno, odevzdávám těm,
kteří chtějí být učedníky pravdy. 2. Kdo totiž, když byl správně poučen a
stal se přítelem Slova, se nesnaží bezpečně se naučit tomu, co jasně
zjevilo Slovo učedníkům? Zjevilo jim to Slovo, které se zjevilo, které
mluvilo pravdu, které nepoznali nevěřící, které však mluvilo k
učedníkům. A ti byli uznáni hodnými poznat tajemství Otce. 3. Proto
poslal Slovo, aby to zjevilo světu. Lidmi bylo zneuctěno, apoštolové je
hlásali, pohané v ně uvěřili[13]. 4. Slovo bylo na počátku[14].
Ač staré, zjevilo se jako nové a v srdcích svatých je stále novým. 5.
Slovo bylo vždy. Dnes jako Syn, skrze něhož je obohacována církev, ve
svatých rozmnožována milost. Tato milost skýtá moudrost, zjevuje
tajemství, raduje se z věrných, dává, kdo ji hledá, kdo neporušuje
přísahu, kdo neopouští cesty otců[15].
6. Důsledkem toho je, že velebíme úctu k zákonu, že poznáváme milost
proroků, že je utvrzována víra evangelií, že se chrání apoštolská
tradice a že plesá milost církve. 7. Kdybys tuto milost nezarmucoval,
poznal bys, o čem mluví Slovo prostřednictvím těch, skrze něž, kdy chce,
mluví. 8. Co jsme byli povinni na příkaz Slova říci, to vám z lásky k
tomu, co nám bylo zjeveno, sdělujeme.
XII.
1. Když to pozorně přečtete, poznáte, co Bůh dává těm, kteří jej správně
milují. Stali se radostným rájem, krásným zeleným stromem plným
rozličných plodů. 2. Tady byl zasazen strom poznání a strom života.
Nehyne strom poznání, hyne však neposlušnost. 3. Co bylo napsáno, není
nejasné. Bůh doprostřed ráje zasadil strom poznání a strom života.
Poznání představuje život. Poněvadž první lidé nesprávně užili poznání,
lest hada je prozradila. 4. Není život bez poznání, ani poznání bez
opravdového života. Obojí je zasazeno blízko sebe. 5. Když apoštol
uvažoval o tomto vzájemném vlivu a o poznání nesprávně ovlivňujícím
život, v rozhořčení praví: „Poznání vede k domýšlivosti, láska však buduje."[16]
6. Kdo se domnívá, že něco ví bez pravého a životem potvrzeného
poznání, nic neví. Had jej svede, poněvadž nemiloval život. Kdo v bázni
poznává a hledá život, ten seje v naději, že bude sklízet. 7. Poznání ať
je ti srdcem, životem pak pravé, upřímně přijaté slovo. 8. Když budeš
úrodným stromem, budeš neustále sklízet, co na Bohu budeš žádat. Na to
had nesahá, toho se lest nedotýká; Eva nepřichází o život, považuje se za pannu[17];
9. zjevuje se spása, apoštolové dostávají moudrost, přicházejí
velikonoce Pána, shromažďují se zástupy a poslušně se řadí, Slovo, které
učí svaté, se raduje. A skrze Slovo je oslavován Otec. Jemu sláva na
věky. Amen.
Poznámky:
[1]
Příchod dne a noci určovali objevením se hvězd. Objevením se tří hvězd
střední velikosti na obloze končil den a nastala noc. Jestliže tedy
kalendářní den začínal ne jako u nás od půlnoci, nýbrž po západu slunce,
když se objevily na obloze tři hvězdy, proto vykladači Zákona velmi
pozorně sledovali oblohu v pátek navečer, aby si přesně zjistili, kdy
začíná sobotní klid, který nesměl být žádnou prací porušen.
[2] Tj. k určení slavnosti novoluní.
[3] Velikonoce, Letnice, Slavnost stánků a svátek nového roku.
[4] Den smíření slavený v září (Leviticus 23,27n).
[5] Ve starověké Spartě bylo kupř. nezdravé dítě odloženo do Taygejských hor a tam ponecháno napospas dravcům.
[6] Je možné tím rozumět jednak tzv. agapé, křesťanské hostiny, jichž se společně účastnila celá křesťanská obec, jednak sv. přijímání při mešní oběti.
[7] Tj. zákony, jimiž řídí svět.
[8] Zde chybí část textu.
[9] Ř 8,32.
[10] 1P 3,18.
[11] 1J 4,19.
[12] Autor listu tím připomíná Diognetovi dobře známé přísloví: „člověk člověku bohem".
[13] 1Tim 3,16.
[14] J l,ln.
[15] Tj. kdo zachovává ustanovení křesťanských Otců.
[16] 1Kor 8,1.
[17] Smysl této vědy je asi tento: „Budeš-li v sobě pěstovat strom poznání i života, nezhřešíš, budeš bez hříchu."
|
|
| |
| |
| | | Hodnocení článku | Průměrné skóre: 2 Hlasů: 1
|
| | | |
|