poslal Nepřihlášený Americký evangelikální aktivista Scott Lively zasvětil
svůj život boji proti homosexualitě. Podobně jako řada dalších kazatelů
i laiků různých denominací je přesvědčen, že právě homosexualita je
rozhodující silou, která hrozí zničit křesťanskou morálku, tradiční
rodinu a vůbec rozvrátit vše, na čem záleží. Livelyho případ je extrémní
a ve své extrémnosti odstrašující. Přesto nelze předstírat, že by pro
tuto svou extrémnost nebyl relevantní pro českou křesťanskou scénu.
Lively je totiž jen vyhroceným zástupcem určitého archetypu, se kterým
se setkáváme naneštěstí docela běžně.
Scott Douglas Lively se narodil v prosinci 1957. Je
právník a spisovatel, zastává významné posty v několika konzervativních
organizacích. Jeho jménu se dostalo mezinárodního významu právě
v souvislosti s jeho aktivismem namířeným proti lidem s menšinovou
sexuální orientací.
Úvodní epizoda Livelyho křížové výpravy je přitom docela úsměvná.
Společně s Kevinem Abramsem vydal v roce 1995 knihu s názvem The Pink Swastika: Homosexuality in the Nazi Party (Růžová svastika: Homosexualita v NSDAP).
Lively a Ambrams tvrdí, že všichni významní členové
NSDAP včetně Adolfa Hitlera byli homosexuálové a že právě homosexualita
stála za militarismem a agresivitou nacistického Německa. Historikové
knihu považují vesměs za fabulaci, konspirační nesmysl nebo záměrnou
lež. Bezesporu patří do okruhu bizarních spisů, kterým by se člověk za
normálních okolností mohl zasmát.
Livelyho příběh ale růžovou svastikou zdaleka nekončí.
Záměrně pomíjím jeho aktivistické snahy ve Spojených státech, protože
ty neměly příliš velký dopad. Lively se zařadil do široké vrstvy
aktivistů náboženské ultrapravice, kteří sice mají své věrné fanoušky
a příznivce, ale veřejnost je povětšinou ignoruje nebo jí jsou pro
smích. To Lively nakonec pravděpodobně sám vycítil a v březnu roku 2009
se poprvé vypravil do Ugandy.
Společně s dalšími aktivisty Lively promluvil na
konferenci, které se zúčastnily tisíce Uganďanů včetně předních
politiků. Sám Lively svůj výstup na této konferenci přirovnal k atomové
bombě namířené proti „homosexualismu“ v Ugandě. Tvrdil mimo jiné, že
homosexuální muži běžně sexuálně zneužívají dospívající chlapce a že
„homosexualistické“ hnutí je zlo, které si klade za cíl nahradit
tradiční rodinu kulturou promiskuity. Podobně jako u Růžové svastiky
přitom není jasné, zda Lively v zápalu boje a jako prostředek domněle
posvěcený cílem záměrně vykládal smyšlenky a lži, nebo věcem, které na
konferenci v Kampale říkal, skutečně věřil a věří.
Pod bezprostředním vlivem této konference i Livelyho
dalšího působení na ugandské poslance jeden z jejích účastníků předložil
v listopadu 2009 na půdě ugandského parlamentu první návrh zákona proti
homosexualitě. Ten za projevy homosexuality v některých případech
ukládal i trest smrti. Proti tomu se Lively postavil s tím, že zákon
„zachází příliš daleko“ a že místo této cesty navrhuje cestu léčby
a rehabilitace. Uvedl nicméně, že bez trestu smrti zákon podpoří.
V březnu 2012 byl Lively ve Spojených státech
obžalován z podněcování diskriminace gayů a leseb. Proti tomu se ohradil
s tím, že pouze „kázal evangelium a vyjadřoval své názory“. I když se
zalekl původního plánu některých ugandských poslanců trestat
homosexualitu smrtí, je ovšem příčinná souvislost zjevná. Člověk se
nakonec může dopustit velikého zla právě tím, že dostatečně nepředvídá
důsledky svých činů.
Proč je Livelyho příběh důležitý? O zákonech, které
v Ugandě a Nigérii kriminalizují homosexualitu a pocházejí z dílny
politiků přímo nebo nepřímo ovlivněných Livelyho „kázáním evangelia“, se
docela hodně mluví. I když na trest smrti nakonec nedošlo, může člověk
skončit na řadu let ve vězení třeba za to, že se někde s partnerem či
partnerkou držel za ruku. Nebo za to, že to o něm někde někdo řekne,
když na to přijde.
Hlavní důvod je ale jiný. Scotta Livelyho je třeba si
připomínat všude tam, kde se bohorovně mluví o tradičních hodnotách
a nutnosti bojovat za rodinu. Je třeba si ho připomínat všude tam, kde
se o menšinových sexuálních orientacích mluví jako o dobrovolně zvoleném
a nebezpečném životním stylu. Případ Scotta Livelyho a Ugandy nám totiž
ukazuje, že jsou to fráze, ve kterých se skrývá nebezpečná síla.
Jan Škrob
časopis Protestant 2014/5