Pravoslaví a ukrajinský konflikt

Politická nestabilita Ukrajiny se odráží také v náboženské a církevní oblasti. Jak známo, sovětský režim potlačoval církevní a náboženské aktivity a zavedl proti duchovním i věřícím tvrdé represe. V současnosti je naopak pravoslavná církev součástí zahraniční politiky a „soft power“ kremelského vedení.

Sedmnáctého srpna letošního roku se uskutečnila oficiální slavnost uvedení do úřadu nového metropolity Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu v Kyjevě. Tím byl o čtyři dny dříve zvolen Onufrij, dosavadní metropolita černovický a bukovinský. Volba nového metropolity následovala více než měsíc poté, co byl s církevními poctami pochován zesnulý metropolita Vladimír. V souvislosti s přípravou pohřbu bylo rovněž oznámeno, že ukrajinské úřady nepovažují za vhodné, aby zemi navštívil Kirill, pariarcha Moskevský a celé Rusi. Z téhož důvodu nebyl přítomen ani na Pravoslavném synodu svolaném do Kyjeva 13.srpna 2014, kde byl nový patriarcha Onufrij zvolen.


Mnoho církví, mnoho zájmů

Jako mnoho jiného je i náboženská problematika Ukrajiny komplikovaná. Na ukrajinském území se totiž nachází hned tři ukrajinské pravoslavné církve. Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu (UPCMp), která má 12 340 kostelů, 191 klášterů a 9 922 duchovních. S více než milionem věřících představuje největší náboženskou organizací na Ukrajině a je autonomní součástí Ruské pravoslavné církve se sídlem v Moskvě.

Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu (UPCKp) má 4 482 kostelů, 49 klášterů, 3088 duchovních a zaujímá druhé místo s 800-900 tisíci věřícími. Její patriarcha Filaret prosazuje samostatnost a nezávislost své církve na moskevském patriarchátu, a proto je také UPCKp považována za jednu z příčin rozštěpení ukrajinského pravoslaví.

Třetí je Ukrajinská autokefální pravoslavná církev (UAPC), která je samosprávnou církví s 1208 kostely 9 kláštery, 730 duchovními a těžiště její činnosti se nachází na západní Ukrajině. Tam také náboženský život doplňuje Ukrajinská řecko-katolická církev (UŘKC) s 3700 kostely, 117 kláštery a 2545 duchovními, která navíc uznává papeže jako hlavu veškeré křesťanské církve, sídlící ve Vatikánu.

Náboženská mapa Ukrajiny čítá nadto ještě katolíky, baptisty, protestanty, adventisty, židy, jehovisty a v neposlední řadě muslimy. Rozhodující vliv však mají pravoslavné církve, které se dle průzkumů veřejného mínění těší až  80 %  důvěře  obyvatelstva.

Ukrajinská řecko-katolická církev byla sovětským režimem zakázána v roce 1946 v západní Ukrajině a v roce 1949 v Zakarpatské Ukrajině. Její kostely převzala Ruská pravoslavná církev, která byla infiltrována sovětskými tajnými službami a plnila úlohu státní církve.

Až teprve po získání samostatnosti a nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 byla činnost UŘKC a UAPC plně obnovena. V současné době se jejich aktivity rozrůstají, staví se nové kostely a roste také počet věřících. Rozkol pravoslavných církví, který nastal vznikem Ukrajinské pravoslavné církve Kyjevského patriarchátu, je reakcí na vyhlášení samostatné Ukrajiny. Věřící požadují nezávislost na Moskvě a Ruské pravoslavné církvi. Ukrajinci se právem ptají, proč by měla být ukrajinská náboženská organizace podřízena moskevskému patriarchátu a proč nemohou být samostatní, jak je tomu v případech bulharské, finské, nebo rumunské církve.

Pryč od Moskvy

S rostoucím napětím v ukrajinsko-ruských vztazích narůstají i požadavky za odstranění vlivu Moskvy v ukrajinském církevním životě. Projekt Kremlu, mimochodem podporovaný patriarchou moskevským a celé Rusi, Kirillem, nazvaný „Ruský svět“, je ideovým vyjádřením geopolitických imperiálních plánů současného vedení Ruské federace.

Tak je alespoň vnímán na Ukrajině, kde Moskevský patriarchát představuje jednu z překážek překonání dosavadního rozkolu pravoslaví. Samozřejmě, že svou roli hrají také osobní povahové rysy a způsob řízení církve ze strany patriarchů. V Kyjevském patriarchátu považují Onufrije za člověka orientovaného na Moskvu a podporovatele “Ruského světa“. V rámci setkání nově zvoleného Onufrije s prezidentem Ukrajiny prohlásil ukrajinský prezident Porošenko,že počítá s pokračováním dialogu pravoslavných církví o vytvoření jednotné a společné ukrajinské pravoslavné církve.

V současné velmi citlivé situaci ozbrojeného konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny používají obě strany náboženskou rétoriku. Proruští separatisté vyzývají národ k obnovení Svaté Rusi a k obraně pravoslavné víry, zatímco ukrajinské státní orgány a armáda nabádají k dodržování zákonů Božích i světských. Dlouhodobě zanedbávaná komunikace mezi obyvatelstvem východní a západní Ukrajiny má dnes  negativní důsledky při hledání pragmatického řešení. Čím déle tato situace potrvá, tím těžší bude cesta k uklidnění, nastolení míru a konstruktivnímu přechodu k normálnímu životu.

Pravoslavní věřící jsou na obou stranách konfliktu převládající většinou a přesto se jim prozatím nedaří zastavit bratrovražedný boj. Mír vyžaduje národní jednotu a jejím předpokladem je jediná, národní a nezávislá Ukrajinská pravoslavná církev se sídlem v Kyjevě.

Zdroj: Revue Politika 7-8/2014