poslal Nepřihlášený Samozřejmě mě potěšilo rozhodnutí Bratrské jednoty baptistů odmítnout těch 228 milionů, které měli dostat v rámci Zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Potěšilo mě to, ať už jde skutečně o výsledek dlouhodobé
většinové shody v BJB, nebo o náhlé vystřízlivění. Když jsem četl
diskusi pod článkem o této záležitosti, docela mne pobavil rozhořčený příspěvek Petra Červenky
(jenž v následné diskusi neopomněl zdůraznit, že není katolík): „Pěkný,
líbivý populistický tah vůči veřejnosti, ale také pořádný podraz na
ostatní církve, zvláště katolickou, která se zřekla poměrně velké části
peněz ve prospěch „konkurentů“; opravdu krásný příklad křesťanské
etiky.“
Je sice pravda, že je na místě následná otázka pana Červenky, proč tedy
vůbec BJB do celé záležitosti vstupovala, nicméně na ni lze odpovědět
tak, že pokud baptisté nebyli spokojeni s výsledkem tohoto letitého
handrkování se a většinově se shodli na tom, že ty peníze odmítnou,
nedopustili se z mého pohledu ničeho nemorálního, i když to jiné církve
jako podraz chápat samozřejmě mohou. Lepší by ale bylo, kdyby se církve
raději zamyslely, do jaké pasti se právě chystají upadnout – a to jak z
duchovního, tak i ze strategického hlediska.
Objevily se hlasy, a i mě to napadlo, že by bylo možná
lepší, kdyby ty peníze baptisté přijali, nic si z nich nenechali a
financovali jimi smysluplné rozvojové a charitativní projekty (neboť
vzhledem k současné korupci není moc jasné, co se s těmi penězi vlastně
stane), ale nakonec jsem uznal, že jejich rozhodnutí bylo čistší. Ono se
totiž v této záležitosti jedná de facto o smlouvu s ďáblem. Jen žasnu, že to z větších církví dosud dochází jen Svědkům Jehovovým, Církvi Ježíše Krista svatých posledních dnů (které nikdy nic od státu nepobíraly a jednání o „restitucích“ se neúčastnily) a nyní BJB.
Není nad to se občas vrátit ad fontes:
„Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu
všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti
dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví:
„Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš
klanět a jeho jediného uctívat.‘“ (Mat. 4,8-10)
Křesťanská církev podlehla touze po „královstvích světa“
v průběhu čtvrtého století, kdy se stala nejprve povoleným náboženstvím
a posléze státním kultem Římské říše. A od té doby se také objevovaly
tendence kritizovat propojení náboženství a světské moci a stejně tak
orientaci církve na světské statky, a to jak ze strany heretiků
(bogomilové, albigenští), tak i ze strany pravověří neodporujícího
uznávaným vyznáním víry – valdenští, Viklef, Hus a husité,
protestantismus.
Skutečnost, že Mamon korumpuje, samozřejmě je (a vždy
byla) do očí bijící. V dnešní době a v současném stavu společnosti již
není příliš schůdné zakládat křesťanské komuny se společným majetkem,
jak je to popisováno ve Skutcích apoštolských a jak se o to snažili
kupříkladu radikální husité, ale rozhodně je možné, aby církev
existovala na bázi samofinancování. Stačí se jen podívat, co se takto
podařilo (v USA i jinde) vybudovat Církvi Ježíše Krista svatých posledních dnů (jejich chrámy jsou opravdu dechberoucí!).
Proto pokládám rozhodnutí BJB „nesloužit dvěma pánům“ za
duchovně vyzrálé a moudré. A je také strategické. Uvědomme si, že tím,
že Římskokatolická církev, jež získala další náboženské subjekty coby
spolupachatele, tedy pardon: „která se zřekla poměrně velké části peněz
ve prospěch „konkurentů““, získá tak velký majetek, že jí
bohatě vynahradí další ztrátu důvěry ze strany většiny české populace.
Ostatní církve a náboženské společnosti na druhou stranu získají sice
poměrně slušné, rozhodně však nijak závratné, jmění, ale ztráta kreditu u
veřejnosti pro ně může mít, vzhledem k tomu, že mají desítky tisíc či
jen tisíce věřících, katastrofální následky.
Jak poznamenala olomoucká biskupka Církve československé husitské Jana Šilerová, církev musí akceptovat skutečnost, že nemá milion věřících (což měla Církev československá
v době svého největšího rozkvětu za První republiky) a přizpůsobit se
realitě i v tom smyslu, že se její duchovní budou živit i světským
zaměstnáním a církev se celkově zeštíhlí. Tedy že husitská církev a
menší církve vůbec musí provést strukturální změny.
Rozumím tomu, že některé církve přijmou peníze, na něž
získaly schválením zákona o majetkovém vyrovnání nárok, s vírou, že je
využijí moudře a ku prospěchu všech. Jenže přesně to je princip
pokušení. Pokušení trochu se zaprodat ve prospěch nějaké dobré, skvělé a
ušlechtilé věci. Jen trochu, jen malinko, malilinko se… zaprodat.
obraz The worship of Mammon
Zdroj: http://kojot.name/2013/02/12/baptiste-odmitnute-restituce-a-smlouva-s-dablem/