V Teplicích se váženě řeší vydání vyhlášky, která zakáže nosit muslimkám na veřejnosti šátek. Je to správné? Řeknu otevřeně, že by mne ani ve snu nenapadlo, že by zákon v demokratické zemi mohl přikazovat nebo zakazovat nějaké oblečení, které zjevně nevede k veřejnému pohoršení. Druhou otázkou je, pokud by muslimové požádali o druhý stupeň církevní registrace, zda jim udělit stejná privilegia, jako ostatním církvím. Odpovídám jednoznačně: Ano, udělit!

Možná někoho překvapí má „tolerance“, ale nemohu jinak, nejde o toleranci, ale o uplatnění práva. Znamená to, že schvaluji nebo toleruji islám? Považuji za selhání, že vůbec došlo k jeho registraci neboť prosazování práva šaría, o které v islámu jde, považuji za neslučitelné s naším právním pořádkem, který je založen na demokratickém a nábožensky neutrálním zřízení.


Zakazovat burky nebo bránit někomu naplnit zákon je v tomto případě stejné, jako léčit žloutenku bílou pleťovou maskou. To, že je islám registrován, je v podstatě vina několika intelektuálů, kteří nerespektují, že zákon platí pro všechny stejně – padni komu padni, a kteří projevili „politickou korektnost“ v oblasti náboženství, které podporuje násilí a hlásá nepokrytě své nedemokratické, politické ambice.

Pokud by ovšem byla muslimům registrace zamítnuta, co s církvemi, které rovněž usilují ve své věrouce o ovládnutí politického spektra? Co třeba církev, která věří, že je armádou, která má duchovním násilím převzít politickou moc? Co třeba jedna z protestantských církví, která vidí v demokracii a vzdělání dva úhlavní nepřátele lidstva a svým členům brání ve svobodě slova?
To jsou vše komplexní otázky. Já osobně bych byl pro, aby církvím žádná privilegia udělována nebyla a aby stály na úrovni občanských sdružení. Privilegia jim škodí a ubírají na váze.

Domnívám se, že řada vyznávajících křesťanů bude obskurní zákaz burek podporovat. Dobře, je to symbol nenávistné ideologie. Jenže stát musí být konfesně neutrální, a pokud stát muslimy registroval, nemůže mít nyní dvojí metr. A pokud by měl, je jen otázkou času, kdy se zakáže veřejné nošení křížku na krku, čtení z Bible nebo kdy se zakáží písničky s křesťanskou tematikou ve veřejnoprávních médiích. Nebo snad stát dokáže posuzovat ryzost a pravost vyznání? V minulosti se to obvykle nepotvrdilo.
Jenže nejvlivnější církev, která má svůj politický stát, stojí na nedemokratickém biskupském principu, v jejímž čele je neomylný člověk, a která otevřeně usiluje o politické vedení, má dost svých představitelů na vlivných politických místech na to, aby si nevypustila vlastní rybník.

Buď tedy dovolme státu, aby určoval, která víra, jaký bůh a jaké rituály a symboly jsou správné, což v minulosti vedlo obvykle ke genocidě křesťanů, nebo ať měří všem stejným metrem a neuděluje privilegia nikomu. Kdo ze své podstaty pohrdá demokracií, konfesní neutralitou a svobodou projevu, ať nepožaduje registraci a s tím spojená privilegia v politickém zřízení, které neuznává. A to ať už se jedná o křesťanské, východní, mystické či esoterické společenství. Vždyť ho nikdo za to pronásledovat nebude.

Zdroj: www.apologet.cz