poslal Nepřihlášený BIBLE
Věříme, že celá Bible je inspirovaným Božím slovem a že Boží muži byli
„vedeni Duchem svatým“ k napsání každého slova Písma. Bible je tedy
v původních spisech bez jakýchkoliv chyb. Bůh Bibli nadpřirozeným
způsobem zachoval a teď je nám jedinou a absolutní autoritou ve víře a v
životě a slouží k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve
spravedlnosti (2 Tm 3,16-17; 2 Pt 1,20-21). Bible je absolutně
pravdivá, spolehlivá a důvěryhodná. Věříme, že Bible (Boží slovo) má
být vykládáno doslovně s pravidly gramatiky v jeho historickém kontextu,
což vede k doslovnému výkladu stvoření za 6 dní v Genesis (Gn 1,1-31).
Věříme, že existuje jen jeden správný význam Písma, který však může být
aplikován mnohými způsoby.
BŮH (Trojice)
Věříme v jediného Boha (Dt 6,4), který existuje ve třech osobách (Otec,
Syn a Duch svatý) (Mt 3,16-17; 28,19; J 1,1.14; 10,30; Sk 5,3n; 2 K
13,14). Každá z osob Trojice je plně Bohem, má všechny Boží vlastnosti i
Boží podstatu a plně si zasluhuje naše uctívání a službu.
BŮH (Otec)
Věříme, že Bůh Otec je první osobou Trojice, že je věčný, neměnný,
všemocný, vševědoucí, plný lásky a moudrosti, dokonale spravedlivý a
svatý. Věříme, že je svrchovaným vládcem vesmíru a udržuje ho při
životě. Je Otcem našeho Pána Ježíše Krista a Otcem všech opravdu
věřících lidí (Gn 1,1-31; Ef 4,6; J 1,12-13; 5,19-21; 17,1-5; Iz
40,21-28; 43,10-13; 46,8-11; Ř 8,14-16).
BŮH (Syn)
Věříme, že Ježíš Kristus je druhou osobou Trojice a má stejné božské
vlastnosti jako Otec. Otec stvořil všechno skrze Jeho Syna, Ježíš
Kristus (J 1,1-3). Je to jediný Boží Syn, který se stal tělem (J
1,14.18; 3,16), aby lidem ukázal Boha (L 1,10-35; F 2,5-8; K 2,3.9), aby
naplnil proroctví a stal se zachráncem a spasitelem ztraceného světa
(Mk 10,45; Sk 2,22-24; 4,12; Ř 3,21-28). Když se Ježíš stal člověkem,
nepřestal být Bohem, a proto je navěky člověkem a Bohem zároveň v jedné
osobě (J 1,1.14.29; 10,30-38).
Ježíš byl zázračné počat z moci Ducha svatého a narodil se panně Marii
(Mt 1,18-25). Poté žil dokonalý život bez hříchu a zemřel na kříži jako
zástupná, vše přikrývající oběť za všechny hříchy všech lidí v dějinách
(Ř 3,25-26; Žd 10,5-14; 1 P 2,24; 3,18). Byl pohřben, vstal z mrtvých v
těle a v tomto oslaveném těle vystoupil do nebe (L 23-24; Sk 1,9-11).
Tam sedí po pravici Boha Otce a vykonává přímluvnou službu (Žd 1,3; Ř
8,34; 1 J 2,1). Ježíš se vrátí v těle a všichni lidé jej uvidí. Poté
ukončí lidské dějiny a dovrší Boží plán tím, že vykoná soud a nastolí
své tisícileté království, po kterém přijde věčnost (1 Te 4,13-18; F
3,20-21; Žd 9,28; Mt 24,44; Zj 19,11-21; Zj 21-22). Na základě Jeho díla
na kříži je věřící hříšník osvobozen od trestu a moci hříchu (Ř
8,1-4).
BŮH (Duch svatý)
Věříme, že Duch svatý je třetí osoba Trojice a má stejné božské
vlastnosti jako Otec a Syn (Sk 5,3n). Duch svatý byl činný při stvoření
a je činný také při spasení člověka (Gn 1,2; J 3,5-7). Věříme, že
přišel do světa zvláštním způsobem na den letnic, aby oslavil Krista a
umožnil lidem přijmout dar spasení v Kristu (Sk 2). Je to především
Duch svatý, kdo usvědčuje lidi z hříchu a obnovuje je(J 16,3.7-15).
Duch svatý vstupuje do života člověka ve chvíli spasení a křtem jej
uvádí do těla Kristova (jeho církve) (1 K 12,13). Poté přebývá v každém
věřícím a zapečeťuje jej až do dne vykoupení (1 K 6,19; Ef 1,13-14;
4,30). Duch svatý naplňuje (vede a ovládá) ty věřící, kteří se mu
vydávají. Znovuzrození z Ducha svatého se projevuje nesením ovoce Ducha
(G 5,16-17.22-23; Ř 8,5-13). Duch svatý učí věřící a zmocňuje je k
plnosti života v Kristu mimo područí hříchu (J 16,13; 1 K 2,9-14). Také
věříme, že Duch svatý dává věřícím lidem duchovní dary, které slouží
církvi k tomu, aby rostla ve svatosti ve shodě s učením Písma (1 Pt
4,10-11; Ř 12,3-8).
ČLOVĚK
Věříme, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu (Gn 1,26-27). Bůh
člověka přímo stvořil a ten proto nevznikl procesem evoluce (Gn
2,7.18-23). Člověk byl stvořen bez hříchu, aby Bohu vzdával slávu,
uctíval ho, sloužil mu a měl s ním společenství (Ko 2,16). Lidé
propadli hříchu skutkem neposlušnosti vůči Bohu, čímž si způsobili
fyzickou i duchovní smrt, která je oddělila od Boha (Gn 3). Lidská
přirozenost je tedy úplně zkažená a člověk je naprosto ztracen, je
„mrtvý ve svém hříchu a nepravosti“ (Ř 3,9-19.23; 6,23; Ef 2,1-3).
Člověk není sám o sobě žádným způsobem schopný napravit svůj vztah
s Bohem (Ř 5, 6-8,12.18-19). Každý se rodí hříšný a je oddělen od Boha a
zaslouží si Boží soud a smrt, a proto potřebuje spasení.
SPASENÍ
Věříme, že Ježíš je jediná cesta k Bohu (J 14,6), že krev Ježíše Krista
prolitá na kříži je jediným základem pro odpuštění hříchů a pro
spasení, které je tak darem Boží milosti (Ef 1,7; Žd 9,22; 2 K 5,21; Ef
2,8-10). Spasení je následováno obnovující službou Ducha svatého a
člověk ho nemůže dosáhnout na základě svých vlastních skutků nebo zásluh
(G 2:16; Ef 2,8-9). Věříme, že se Bůh před založením světa milostivě
rozhodl spasit věřící a zapsat jejich jména do knihy života (Ef 1,4; Sk
13,48; Zj 17,8). Jeho vyvolení tedy nezávisí na rozhodnutí lidí, ale na
jeho milosti a lásce (J 6,37-40; Ef 2,5.8; Dt 7,6-8). Každý, který
odmítne Ježíše Krista bude stát před Bohem zodpovědný za svůj hřích a za
odmítnutí jeho daru spasení (Ez 18,23.32; J 3,18-19; 5,40; 2 Te
2,10-12). Spasení může náležet jen člověku, který svou víru založí na
dokonaném díle Ježíše Krista (1 K 15,3-4; Ř 10,9-10). Pokání je činem,
kdy se člověk odvrátí od svého hříchu k Bohu, a je také nezbytnou
součástí života víry (L 24,47; Sk 2,38; 26,20). „Evangelium je Boží
mocí ke spasení pro každého, kdo věří“ a ti, kdo Ježíše vírou přijmou,
jsou znovuzrozeni a jejich hříchy jsou jim odpuštěny (Ř 1,16; J 1,12-13;
3,1-7.16; Ř 10,9-10; 1 Pt 1,3-5). Stávají se dětmi Božími, jsou nová
stvoření v Kristu a „jsou Duchem svatým zapečetěni až do dne vykoupení“
tím, že jim Duch svatý dodává Boží sílu (J 1,12; 2 K 5,17; Ef 1,13-14; Ř
8,14-17.31-39; J 10,27-29; 1 J 5,13). Každý věřící má žít život v
poslušnosti, v oddělení od hříchu a v oddělení pro Ježíše Krista (2 K
6,14-7,1; Ř 12,1-2; Žd 12,1-2). Věřící mají chodit Duchem (G 5,16-25).
MANŽELSTVÍ
Věříme, že manželství má uzavírat muž se ženou. Bůh stanovil tuto
instituci, aby si manželé mohli vzájemně pomáhat a společně duchovně
růst, aby zabránil nemorálnostem a zajistil růst lidské populace.
Jakýkoliv sexuální vztah mimo manželství je nemorální. Písmo učí, že
křesťané mají uzavírat manželství pouze s věřícími lidmi. Křesťanské
manželství je obrazem vztahu Krista a církve. (Gn 1,28; 2,18.24; Mal
2,14-16; Mt 5,27-28, 19,5-6; Ř 1,18-32; 1K 7,2.9.39; Ef 5,21-32)
ANDĚLÉ
Věříme, že Bůh stvořil anděly, kteří ale nesmí být uctíváni. Byli
stvořeni, aby sloužili a uctívali Boha (Gn 1,1; Iz 6,1-3). Bůh je vždy
používá k tomu, aby konali jeho vůli (Žd 1,6-7.14).
Věříme, že Satan je původcem zla a že je existující duchovní bytostí,
nejen zosobněním zla (Gn 3,1-5; Iz 14,12-17; Ez 28,11-19). Satan je
padlý anděl, který má z Božího svrchovaného povolení dočasně moc nad
světem (Is 14,12-17; Ez 28,11-19; Jób 1-2; 1 J 5,19). Byl úplně poražen
na kříži ale vykonání soudu nad ním bylo odloženo až po uplynutí
tisíciletého království, kdy bude svržen do ohnivého jezera (Zj
20,1-3.7-10). Do té doby bude Satan oklamávat svět a snažit se zde na
zemi vybudovat své království. Tím se rouhá proti Bohu a také pokouší,
obviňuje, napadá a ničí křesťany (2 K 11,14; 1 Tm 3,6; 1 Pt 5,8-9; Zj
12,9). Věřící člověk se mu může postavit svou vírou a spolehnutím se na
moc Ducha svatého (Jk 4,7; 1 J 4,4).
CÍRKEV
Věříme, že církev je Kristovým tělem a On je její hlavou (Ef 1,22; Ko
1,18). Církev začala na den Letnic, není totožná s Izraelem a je
budována Ježíšem Kristem (Sk 2; 1 K 10,32; Mt 16,18). Členy církve jsou
lidé opravdově znovuzrození vírou v Ježíše Krista, kteří jsou pokřtěni
Duchem do těla Kristova (1 K 12,12-27). Sbor je viditelným vyjádřením
Kristova těla na konkrétním místě. Protože všechny části těla Kristova
jsou v Kristu sjednoceny jedním Duchem, měli by křesťané žít v lásce,
pokoji a jednotě (Ef 4,1-16; J 17). Účelem církve je prezentovat Krista
ztraceným lidem, činit učedníky, shromažďovat se za účelem povzbuzení a
přípravy k službě a oslavovat Boha zde na Zemi. (Mt 28,18-20; Sk 1,8;
Ef 4,12-16; Ko 1,24-29; Ef 3,21).
Vedení/vedoucími v místních sborech musí být muži, kteří jsou bezúhonní
a vyhovují každé kvalifikaci v 1 Tm 3,1-7 a Tt 1,5-9. Na druhou stranu
je každý věřící povolán k službě. (Ef 4,12; 1 K 15,58).
OBŘADY / SVÁTOSTI
Věříme, že Písmo uznává jen dva církevní obřady (svátosti) a to jsou
křest vodou a večeře Páně. Křest ponořením do vody je skutkem
poslušnosti, který následuje spasení a symbolizuje smrt hříchu, pohřbení
starého života a zmrtvýchvstání k novému životu (Mt 28,19; Sk 2,38;
8,36-39; 10,47-48; Ř 6,3-4).
Večeře Páně zvěstuje smrt Páně, dokud on nepřijde. Večeře Páně
symbolicky připomíná jeho smrt a smírčí oběť za hřích. Chléb a kalich
jen symbolizují tělo a krev Krista. Věřící má zkoumat sám sebe, než
přijme večeři Páně, aby ji nepřijal nehodně (1 K 11,23-32; L 22,19-20).
BUDOUCÍ VĚCI
Věříme, že nejbližší prorokovanou událostí bude vytržení církve, kdy se
Ježíš Kristus vrátí z nebe, aby k sobě přivedl všechny křesťany, kteří
žili v době existence církve. (1 Te 4,13-18; 5,9-11; J 14,1-3; Tt
2,11-14; 1 K 15,51-53; Fil 3,20-21; Jer 30,7; Zj 3,10). Po vytržení
církve bude následovat sedm let velkého utrpení, kdy se naplní Dan
9,24-27. Tehdy také, jak je psáno v Zj 6,1-19,21, bude očištěn Izrael a
celý svět bude zkoušen a Boží hněv bude vylit pro hřích a nepravost
(Jer 30,7; Dan 9,27; Zj 16; Mt 24; Zj 3,10).
Věříme, že Ježíš Kristus se na konci velkého utrpení viditelně a jasně
vrátí na Zem právě tak, jako vystoupil do nebe. Poté v moci a slávě
vykoná soud a nastolí tisícileté království, kdy bude na Zemi
spravedlivě a pokojně vládnout po tisíc let a naplní tak Boží smlouvu
s Izraelem (Sk 1,8-11; Zj 19,11-21; Ez 37,21-28; Iz 11,9; Zj 20,1-6; Ez
36,22-32).
Věříme, že po tisíci letech vlády Ježíše Krista zde na Zemi přijde soud
nad Satanem, který bude svržen do ohnivého jezera. Nastane soud před
velkým bílým trůnem a nevěřící lidé budou vzkříšeni v těle. Bude
stvořeno nové nebe a nová Země a nastane věčnost (Zj 20-22; 2 Pt
3,1-14).
VĚČNOST
Věříme, že okamžikem smrti každý věřící člověk ihned vědomě vstupuje do
Boží přítomnosti a očekává vzkříšení těla a oslavení těla při návratu
Ježíše (2 K 5,6-8; 1 K 15,12-58; L 23,39-43; 1 Te 4,13-18). Věřící lidé
tak budou prožívat věčný život s Bohem – věčné společenství s Bohem
naplněné uctíváním a službou (J 3,16; Zj 21-22).
Věříme, že každý nevěřící člověk v momentě smrti ihned a vědomě
vstupuje do oddělení od Boha a očekává vzkříšení těla k věčnému soudu,
odsouzení a trestu. (L 16,19-31; J 3,18.36; Zj 20,5.11-15; 2 Te
1,5-10).
Zdroj: www.krestanekromeriz.cz/o-nas/cemu-verime