... Dále tu je otázka vztahu některých duchovních naší církve k českému státu. Není důstojné pravoslavného křesťana za všech okolností pohrdat svým státem, To platí také pro ty naše duchovní, kteří sice nejsou občané České republiky, ale kterým český stát poskytl domov a obživu. Písmo nás před tímto chováním varuje. Já respektuji a vážím si našeho českého státu a nevidím v něm nepřítele. V případě naší krize dokonce český stát hájí naše vlastní zákony před námi samotnými a říká nám: „Dodržujte svoje vlastní pravidla, jinak Vás nemůžeme uznat jako církev, která od nás dostává zaměstnanecké církevní platy a restituční náhrady!“ Je povinností dobrého křesťana zachovávat v úctě právo světské i církevní. Kristus nás učí: „Dávejte císařovi, co je císařovo a Bohu, co je božího!“ Nebo si snad myslíte, že je mravné a křesťanské mít nataženou ruku ke státu a chtít se od něj živit, ale zároveň tento stát neuznávat a považovat ho za svého nepřítele?

Naše místní Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku byla založena v době první Československé republiky. Její zakladatelé byli svému státu loajální, naše pravoslaví bylo jedním z významných duchovních a kulturních pilířů československé společnosti. Obě naše dnešní republiky jsou nástupnické státy bývalého Československa. Na toto všechno s hrdostí navazujeme, říká to tak naše vlastní ústava. Ale z našich vlastních řad se ozývají hlasy, že český stát a jeho tradice jsou v rozporu s pravoslavnou vírou, že musíme hledat ochranu v zahraničí, přičemž na nějakých Řecích už nezáleží, protože se budeme opírat jen o Moskevský patriarchát, který nám nabízí mnohem lepší podmínky a mnohem lepší autokefalitu. Proto by neměli naši pravoslavní duchovní, kteří si tohle myslí, dále zůstávat členy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a neměli by požadovat český státní plat. Mají možnost jít jinam, na území České republiky je totiž ještě jedna pravoslavná církev, která jim zřejmě bude lépe vyhovovat: Podvorje Ruské pravoslavné církve. Když tam odejdou, přestanou se trápit a my se s nimi budeme dál rádi setkávat a budeme společně sloužit jako se svými nejbližšími bratry ze sesterské pravoslavné církve...

Citováno z Osmého pastýřského listu metropolitního správce arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona