poslal Nepřihlášený Máma dala slib Bohu, že jestli se
vdá a první dítě bude kluk, tak ho zasvětí jako kněze
Ve středním Polsku kdysi žila malá skupina
českých evangelíků, kteří sem, do tehdy ještě Pruského království,
přišli v 18. století za vlády Fridricha II. Velikého.
„Z Čech byli vyhnáni někam, kde je náboženská
svoboda, která v Čechách nebyla v tom smyslu, že katolická církev
prohlásila jen výlučně její učení jako pravé.“ Po
druhé světové válce se většina z nich vrátila do vlasti svých
předků, do Československa. Jedním z nich je baptistický kněz
Richard Novák, který se narodil 24. dubna 1930 v polském okrese
Kępno. Předválečné hranice probíhaly
jinudy, než jak je známe v současnosti, a tak se dům Novákových
nacházel pár kilometrů od německých hranic. „Proto se tam mluvilo i polsky, i německy, i
staročesky.“
Čechem mezi Poláky
Richardovi rodiče byli zemědělci, život nebyl
jednoduchý. „To byla dřina, dřina, a jak se
tam staročesky říká šporovat – to je spořit – každý halíř, každý
fenik, každý groš. Boty se nosily jenom, když byla zima. (…) Já
jsem začínal svoji životní činnost pasením kraviček
tátovi.“ V meziválečném období panovala bída, jak
však Richard Novák říká, Poláci žili ještě ve větší chudobě než
Češi. „Sociální poměry tam byly neobyčejně
bídné, ale Poláci, tamní občané, na tom byli ještě trochu
hůř.“ Mnohdy situaci nezvládali, propadali
alkoholu a přicházeli o své majetky.
Česká škola tehdy v Polsku neexistovala a malý
Richard tak nastoupil do školy polské. „Já
jsem jako chlapec mluvil plynule jak polsky, tak německy. Babička
mluvila s rodiči ještě tou staročeštinou. (…) Takže jsem se také
aspoň foneticky dost dobře vyznal v češtině.“ Do
polské školy však chodil krátce, po dvou letech začala válka a
přišli Němci, kteří polské školy zavřeli.
Hitler nám dovolil navštěvovat
německou školu
„První den války začal za našimi
humny. My jsme bydleli blízko hranic. Prvního září 1939 ráno, vím,
jako by to bylo včera, brzy ráno se tam ukázala část polského
vojska na koních, obhlédli a rychle zmizeli, a najednou se přehnala
nádherná, krásná, nejmodernější armáda wehrmachtu
německá.“ Richard Novák přiznává, že ho jako
každého malého kluka zajímala hlavně technika.
Uvádí také, že tehdy hleděl na Hitlera jinak
než později: „Já to řeknu jako kluk: já
jsem se do Hitlera zamiloval. Přišla sociální jistota, pořádek a
Hitlerovy úspěchy. Jenže jako chlapec jsem nevěděl, čím je to
podpíráno. (…) Hitler přišel, já jsem nevěděl, že je to arcivrah, a
byl pořádek, ovšem za jakou cenu, to už jsem
nepoznal.“ Vzpomíná na to, že zlevnilo umělé
hnojivo a došlo k modernizaci zemědělství, což bylo zapříčiněno
především potřebami armády. To však pamětník tehdy ještě
nechápal.
Polské děti nesměly navštěvovat školy, nevědělo
se však, co s dětmi českými. Richard Novák přibližuje historku,
která se tehdy tradovala, že prý se na staročeské děti ptali
dokonce Hitlera, který jim údajně dovolil navštěvovat školu
německou.
Rusové přišli a odvedli nám
koně
Jednoho lednového rána roku 1945 šel Richard
Novák krmit krávy. „Najednou, bylo ještě
šedo, bylo to v lednu, takový hlomoz motorů za našimi humny, bylo
to asi dva kilometry. Letadla to nebyla, pak jsem viděl kolosy
stínů a bílé postavy utíkaly před tankem. To byli němečtí vojáci
navlečení do bílých maskáčů a utíkali.“ S
příchodem Rudé armády nastala krátká doba bezvládí, bez vojska a
policie. „My jsme to jako rodina také
částečně odnesli, okradli nás. Tak končila
válka.“ Statek Novákových navštívili sovětští
vojáci a zrekvírovali koně. Místo nich dostali hubeného utahaného
vojenského šimlíka, o kterého se Richard staral. Otec byl v této
době málem zastřelen opilým sovětským vojákem, který si ho
pravděpodobně spletl s dezertérem.
Později se otec dostal na práci do Sovětského
svazu. „Mezi každým národem jsou dobří lidi
a jsou také zlí. Byl tam jeden zlý Polák, věčně ochlastaný, a ten
se dostal jako vedoucí komandant polské milice. Neměl na to vůbec
předpoklady.“ Poláci měli naverbovat lidi na
práce do Sovětského svazu, kde byl nedostatek pracovních sil.
Jelikož se Novákovým vedlo dobře a Poláci jim záviděli, tak
nahlásili na práci do SSSR otce, který se tak několik týdnů po
konci války ocitl v černomořské Oděse. Bylo tam hodně práce a málo
jídla. „Starý vysloužilý sovětský major to
tam musel hlídat a říkal: ,Soudruzi Češi, až přijdete domů, chvalte
Sovětský svaz, jak se máme dobře.‘“ Později se
snad Rusové dozvěděli, že otec byl do SSSR poslán Poláky ze msty, a
byl propuštěn.
V době, kdy byl otec v Oděse, pracoval Richard
při rozvážce brambor a prodával produkci rodinného hospodářství –
kuřata, brambory, máslo – na trhu v blízkém městě.
Do ČSR nebo SSSR?
Polští Staročeši se rozhodli krátce po válce
využít nabídky pražské vlády na návrat do Československa. Odjezd
organizovali učitelé Hovorka a Tuček. „Koncem roku 1945 jsme se stěhovali
sem.“ Celkem odjely tři nebo čtyři české vesnice
vlakem.
Cesta však nebyla jednoduchá. Vlak byl
přistaven na stanici asi pět kilometrů od vesnice. Otec s rodinou
nejel. Do ČSR se vydal o týden dříve obhlédnout budoucí domov, pak
rodině napsal, aby přijeli. Hospodářství přenechali Novákovi
známému Polákovi. „Nic jsme si nemohli
vzít, než co máme na sobě a v kufrech. Všechno tam nechat. My jsme
toho nelitovali. Vlak tam byl. Slíbili, že bude vytopený, žádná
lokomotiva, žádné vytopení, povyrážený okna – jestli schválně, to
nemohu říct, a zima a čekali jsme hodiny a
hodiny.“ S sebou vezli i babičku.
„Starší lidi začali bláznit, jim to šlo na mozek,
promrzli. Babička začala bláznit, říkala: ,Tak kdy mě už pustíte do
mé postele?‘“
Vlak se nakonec dal do pohybu. Velmi dlouho se
jelo přes Slezsko až pravděpodobně do Gliwic, kde byl vlak odstaven
na vedlejší kolej a obstoupen polskými vojáky, kteří chtěli Čechy
poslat na Sibiř. „Mysleli to vážně, na
Sibiř. Rusové by byli pro. Tak jsme tam stáli, lidé začali skoro
plakat. Z vlaku jsme vystoupili, naši vedoucí říkají: ,To bylo
všechno vyjednáno, zaplaceno, podplaceno. Fungovalo to.‘ S tím
vedoucím náčelníkem stanice nebyla žádná řeč a náš vedoucí, to byl
učitel Hovorka, mluvil polsky, uměl česky, ten se dověděl, že už
tehdy byli dáni první sovětští poradci. Na nádraží to spíše byli
organizátoři, hlídači. On šel za ním, ten sovětský stál nad polským
a ten mu vše vyložil. Když sovětský voják uslyšel, že my jsme
původu českého, tak říkal: ,Vy jste naši přátelé, vždyť vaše
Svobodova armáda je u nás.‘ Okamžitě zavolal toho, zpéroval ho:
,Okamžitě, během tolika a tolika minut mi pošlete písemné hlášení,
že vlak byl odeslán do Čech, a ne na Sibiř.‘“
Novákovi se nakonec dostali do Bezdružic u
Mariánských Lázní, kde obdrželi hospodářství po sudetských
Němcích. „My jsme půl roku bydleli s těmi
Němci spolu. Oni se na nás dívali lidsky a prakticky. My jsme uměli
německy. Maminka byla velice sečtělá, moudrá, inteligentní žena,
která uměla vyjádřit všechno, tak těm Němcům vyložila, aby neměli
dojem, že my jsme jen tak beze všeho nabyli jejich majetky, že před
více než 200 lety byli naši předkové také v té situaci, že buďto
budeš římský katolík nebo si můžeš jít, vyvlastněni. Pán Bůh to
zařídil tak, že tam jsme všechno nechali a tady jsme dostali
všechno zadarmo.“ Brzy však museli hospodářství
stejně odevzdat do JZD.
Richard Novák se také účastnil odsunu
sudetských Němců. „Já osobně jsem Němce
vyvážel u Mariánských Lázní.“ Němce svážel na
žebřiňáku do zámku v Chodové Plané, kde bylo shromaždiště.
„Češti vojáci to hlídali, spíše se koukali po
hezkých německých holkách, než aby tam někoho seřvali.“
Přestože má za manželku Němku z Radvanic, bylo podle jeho
názoru správné po válce Němce vystěhovat. Zamezilo se tím dalším
národnostním sporům, navíc se sudetským Němcům v Německu dařilo
lépe než v Československu.
Nikdy jsem nepředpokládal, že se
stanu knězem
Richard Novák nikdy nepočítal s tím, že by se
stal farářem. „Já jsem si nemyslel, že budu
kazatel, já jsem koktal a všelico, ale máma, velice zbožná, udělala
slib Pánu Bohu, že jestli se vdá a první dítě, to je taky trochu
biblické, bude kluk, tak že ho zasvěcuje jako
kněze.“ Richard však o matčině slibu nevěděl,
jediný, komu se matka svěřila, byla švagrová. „Já jsem dorůstal, tady jsme navazovali kontakt s českými
baptisty a po válce se dělaly konference. Vždycky jednou za rok se
sešly sbory, delegáti, takové tři stovky lidí, byly přednášky. Já
jako mladý, máma chtěla, abych trochu rostl po stránce náboženské,
já zase po stránce znalosti Čech a češtiny, tak jsem se dostal na
tu konferenci a tam prof. dr. Procházka udělal výzvu k mladým
hochům, jestli by měli odvahu se vydat na studium bohosloví a stát
se jednou faráři čili kazateli naší církve. Nikdo se
nehlásil.“ Teta se účastnila konference také,
přišla za Richardem a navrhla mu přihlásit se na studium teologie.
Richard návrh odmítl, ale teta mu prozradila matčin slib:
„Pánbůh vás chránil, dostali jste se sem. (...) To
by ses měl stát farářem a o Pánu Bohu lidem vykládat. Přihlaš se
ještě večer.“ Richard si vše nechal projít hlavou
a večer se přihlásil. Začal navštěvovat baptistický seminář v Praze
na Pankráci.
Baptistický seminář byl v roce 1949 zrušen a
jeho vedoucí dr. Procházka zatčen. Změnou církevních zákonů však
bylo posléze znovu umožněno studium na teologických
fakultách. „Já jsem maturitu neměl, ale
byly zařízeny maturitní večerní kurzy. Už nevím, jestli to trvalo
více než rok nebo rok.“ Kromě klasických předmětů
se vyučovala také praktická politika. „Přísné zkoušky od soudruhů, kteří nám přednášeli. To byla
někdy legrace a někdy to bylo k pláči.“ Nakonec,
jak říká s Boží pomocí, v roce 1950 nastoupil na Komenského
bohosloveckou fakultu.
„Ohromně mně pomohla znalost
němčiny, protože nejlepší teologická literatura, ať už katolická
nebo evangelická, je psaná v němčině.“ Jenomže
studium na fakultě, které Richarda bavilo, trvalo jen dva roky.
Změna kurzu přišla z Moskvy: Stalin vytáhl po pádu železné opony
proti baptistům, kteří měli silné zastoupení v USA. Baptističtí
studenti v ČSR tak byli vyhozeni.
Byl jsem nespolehlivý, a proto jsem
dostal nejlepší auto
Richard Novák musel po vyhození ze školy
narukovat na vojnu. „Dostal jsem se k
pétépákům, to jsem ještě nevěděl, co to
je.“ Sloužil na několika místech.
„Měli jsme mírnější základní výcvik. Oni nám
zbraně nedali, co kdybychom začali střílet.“ Poté
pracoval na obnově předválečných pohraničních opevnění, což bylo
zapříčiněno vzrůstajícím napětím studené války. „Obnovit a hlavně maskovat.“ Takto pracoval
téměř dva roky.
Poté však přišla žádost, aby vojáci vlastnící
řidičský průkaz byli vysláni do vojenské autoškoly. Tam Richard
strávil dva měsíce. Pak se vrátil k jednotce v zámku Stružná u
Karlových Varů, kde se setkal se starým kapitánem, kovaným
soudruhem. „On se na mě zamračil, koukal do
mých papírů – student teologie. Vyhlásil nástup mužstva, čety, a
měl přednášku: ,Soudruzi vojíni a poddůstojníci. Dostali jsme mezi
sebe nového příslušníka naší autokolony. Ale on to je vysoká
církevní hierarchie. (...) Soudruzi, co budeme dělat? My mu vozidlo
nemůžeme svěřit, tady je hranice blízko a za kopečkama je Západ,
náš nepřítel. Co uděláme, soudruzi? Já jsem to řešil takhle: on
musí dostat vozidlo také, ale my mu dáme to nejnovější vozidlo.‘ Já
jsem koukal, to je paradox, já bych měl dostat to nejhorší.
,Protože nejnovějším se hodně nejezdí, to musí být šetřeno, dbáno,
takže když se ten Novák dostane ven, tak nám
neupláchne.‘“ Richardu Novákovi to však
nevadilo: „Pánbůh to zařídil tak, že jsem
měl hodně volna a většinou jsem měl možnost po snídani a po rozkazu
se zašít, stáhnout záclonky, aby nikdo nevěděl, že študuju
knihy.“ Dostával se však na noční služby a různé
brigády. V PTP sloužil Richard Novák v letech 1952 a
1953.
Německá kázání v Broumově
Po vojně již byla politická situace trochu
mírnější, jelikož Stalin a Gottwald zemřeli. „Já jsem končil vojnu, námitky proti baptistům nebyly. Bylo to
všechno jiné.“ Mohl se vrátit zpátky na fakultu a
studium bohoslovectví dokončit.
Po studiu byl umístěn do Broumova, protože znal
němčinu. V Broumově byl dříve velký německý baptistický
sbor. „Ačkoliv byl téměř stoprocentně
vysídlen, tak přece jen někteří zůstali, hlavně ze smíšených
manželství.“ Kostel byl celý německý, s německými
zpěvníky, biblemi, zařízením. Manželka také často jezdila do
Německa za odsunutými příbuznými a vozila Richardovi desky s
německými písněmi. „Tak jsem přišel na
myšlenku uspořádat speciálně německá shromáždění. Normální česká
byla každou neděli, ta německá jsem udělal každých 14 dní v němčině
na malém sále, ten byl nabitý. Ještě pro zpestření jsem tam pustil
nějakou desku. Každý mi říkal: ,Ty nejsi Čech, ty jsi Němec. Ty
kážeš lépe německy než česky.‘“ Německá kázání
byla mezi zbytky německé menšiny velmi populární. Pak však Richarda
někdo udal. Němčina by prý nevadila, ale v kázání by možná mohly
být nějaké protipolitické prvky, což však Richard Novák odmítá s
tím, že baptisté jsou apolitičtí.
Kázat v němčině však již
nemohl.
Během církevní služby prožil mnohé peripetie.
Když byl v Broumově teprve tři měsíce, bylo na okresní schůzi
rozhodnuto, že kostelní sál, největší místnost v Broumově, se
využije pro sportovní účely. „Já jsem
nevěděl, co dělat, tak jsem šel na národní výbor tady a řekl jsem:
,Víte, pánové, něco takového – právo na to máte – ale představte si
tu ostudu, já jsem tady sotva tři měsíce farářem a už jsem byl
vykopnut, dokonce kostel jsem ztratil. Já se stydím!‘“
Předseda národního výboru odvětil, že rozhodnutí zatím nebylo
schváleno. Nakonec o sál nepřišel, za měsíc byl totiž Broumov
zrušen jako okres a okresní činovník pro sport byl
sesazen.
Richard Novák také vzpomíná na své konflikty s
církevním tajemníkem. Problémy mu způsobila např. rekonstrukce
koupelny v církevním bytě, či to, že jeho uhlí a uhlí církevní
leželo na jedné hromadě. Další problém natropila kázání v němčině
na hřbitovech pro příbuzné, kteří přijížděli z Německa. I toto mu
tajemník vyčítal. V době po sovětské okupaci získali baptisté
povolení promítat americký film, který propagoval mimo jiné
baptistickou církev. Promítání ale bylo posléze na vyšších místech
zakázáno, Richard film stejně uvedl. „Krajský tajemník se to
dozvěděl a povolal si mě, nekřičel, syčel: ,Co vy si myslíte,
vejtaho!? Máte zákaz. Co vy si myslíte? Vy budete menší než ten
koberec, abyste se tam pod ten koberec dostal!‘“ Nakonec Richardovi
řekl, aby ve sboru oznámil, že přestává být kazatelem. Richard
Novák se ale obrátil na ministerstvo, všechno se urovnalo a on mohl
u sboru zůstat.
V roce 1968 byl Richard Novák přeložen z
Broumova do Vysokého Mýta. Místní farář byl dříve v církevních
procesech odsouzen a za trest pak nebyl jmenován kazatel nový. V
Mýtě zůstal Richard Novák do roku 1982, kdy se vrátil zpátky do
Broumova. Stal se také předsedou baptistické církve v
Československu. V Broumově žije dosud.
Podle nahrávky Martina Reichla pro
Post Bellum v roce 2013 zpracoval Vladimír Kadlec
Zdroj: www.pametnaroda.cz